Rozdělení pravomocí v Evropské unii

 

PŘEHLED

EU má pouze pravomoci, které jsou jí svěřeny Smlouvami (zásada svěření pravomocí). Podle této zásady může EU jednat pouze v mezích pravomocí, které jí byly svěřeny zeměmi EU ve Smlouvách za účelem dosažení cílů v nich stanovených. Pravomoci, které EU nebyly ve Smlouvách svěřeny, zůstávají zemím EU. Lisabonská smlouva objasňuje rozdělení pravomocí mezi EU a zeměmi EU. Tyto pravomoci se dělí na 3 hlavní kategorie:

Tři hlavní typy pravomocí

Zvláštní pravomoci

EU může přijmout opatření, která mají zajistit, že země EU budou koordinovat svou hospodářskou, sociální a zaměstnaneckou politiku na úrovni EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je charakterizována institucionálními zvláštnostmi, jako je omezená účast Evropské komise a Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu a vyloučení jakékoli činnosti v oblasti legislativy. Tuto politiku určuje a provádí Evropská rada (kterou tvoří hlavy států a předsedové vlád zemí EU) a Rada (skládající se ze zástupců každé země EU na úrovni ministrů). Předseda Evropské rady a vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku zastupují EU v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky.

Uplatňování pravomocí

Uplatňování pravomocí EU podléhá dvěma základním zásadám stanoveným v článku 5 Smlouvy o Evropské unii:

Poslední aktualizace 26.01.2016