Niceská smlouva

KLÍČOVÉ BODY

Poskytnout orgánům EU větší legitimitu a zajistit jejich větší účinnost s ohledem na větší počet členů EU

• Mění se metoda pro určení složení Evropské komise:
  • složení Komise se postupně mění od stavu, kdy byli dva komisaři za větší země (Francie, Itálie, Německo, Spojené království (¹), Španělsko) a jeden za ostatní země, do podoby, kdy je jeden komisař za každou zemi, přičemž nejvyšší možný počet komisařů činí 27 osob a každá členská země má právo jmenovat komisaře důsledně na základě rovné rotace,
  • předseda Komise a komisaři jsou od tohoto okamžiku jmenováni kvalifikovanou většinou v Radě,
  • předseda Komise obdrží větší pravomoci nad sborem komisařů, zejména pokud jde o rozdělení a přeuspořádání povinností jednotlivých komisařů a – se souhlasem prosté většiny sboru – odvolání některého z komisařů.
• Mění se hlasovací systém Rady Evropské unie:
  • je změněna rovnováha vážení hlasů tak, aby lépe odrážela poměrný počet obyvatel členských zemí,
  • jsou posíleny podmínky pro získání kvalifikované většiny: nyní je třeba získat 73,9 % (namísto 71,3 %) potřebných hlasů a současně hlasy většiny zemí EU, které představují (pokud některá země EU požádá o tento přezkum) alespoň 62 % obyvatel EU,
  • použití hlasování kvalifikovanou většinou se rozšiřuje na nové oblasti.
• Reviduje se složení Evropského parlamentu a posilují se jeho pravomoci:
  • počet křesel se v EU tvořené 27 členskými zeměmi zvyšuje na 732 poslanců,
  • postup spolurozhodování (dnes řádný legislativní postup) se rozšířil na téměř všechny oblasti, kde Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou,
  • Parlament také může podat podnět Soudnímu dvoru EU, stejně jako každá členské země nebo Komise.
• Radikálně se reformuje Soudní dvůr Evropské unie:
  • bude zasedat v různých kolegiích: v senátech složených ze tří až pěti soudců a ve velkém senátu (11 soudců) nebo v plénu (1 soudce za každou zemi EU),
  • rozšiřují se pravomoci Soudu prvního stupně (nyní Tribunálu), zejména pak o některé kategorie žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce¹,
  • Rada může jednomyslným rozhodnutím zřídit specializované soudy s cílem rozhodovat v prvním stupni o zvláštních oblastech práva, např. o patentech.
• Zavádí se nová pravidla pro posílenou spolupráci:
  • účastní se jí pouze nejméně osm zemí EU (nikoliv většina jako dříve),
  • v základním „pilíři“ Evropského společenství již jediná země EU nemá možnost uplatnit právo veta vůči zahájení provádění posílené spolupráce. Pokud navíc oblast spolupráce podléhá postupu spolurozhodování, je nyní třeba kromě souhlasu Komise (který byl nezbytný vždy) též souhlas Parlamentu,
  • možnost posílené spolupráce se rozšiřuje o oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky s výjimkou obrany a zde mají země EU právo veta,
  • flexibilita posílené spolupráce je zejména zvýšena při spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí: zde nemají země EU právo veta a není třeba ani souhlas Komise nebo Parlamentu.

Další významné změny zavedené touto smlouvou

• Vedle možnosti uvalit sankce na zemi EU za porušování základních práv ze strany této země (tuto možnost zavedla Amsterodamská smlouva) je v článku 7 SEU doplněn mechanismus prevence.
• SEU je upravena tak, aby zohledňovala vývoj evropské bezpečnostní a obranné politiky.
• Je uznána úloha Eurojustu, pokud jde o rozvoj justiční spolupráce v trestních věcech.
• Za místo pořádání oficiálních schůzí Evropské rady je označen Brusel.