Zásada subsidiarity je vymezena v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. Jejím cílem je zajistit, aby se rozhodnutí přijímala na úrovni, která je co nejblíže občanům, a aby se neustále prováděly kontroly s cílem ověřit, že opatření na úrovni Evropské unie (EU) jsou odůvodněná s ohledem na možnosti dostupné na vnitrostátní, regionální či místní úrovni.
Konkrétně tato zásada znamená, že EU neprovede žádné opatření (kromě oblastí, které spadají do její výlučné kompetence), pokud není efektivnější než opatření provedená na vnitrostátní, regionální či místní úrovni.
Je úzce provázána se zásadou proporcionality, která vyžaduje, aby žádné opatření EU nešlo nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů uvedených ve Smlouvách. Další související zásada, zásada svěření pravomocí, stanoví, že oblasti politiky, na kterých se všechny členské státy ve Smlouvách výslovně nedohodly, zůstávají v jejich pravomoci.
K Lisabonské smlouvě byly přiloženy dva relevantní protokoly:
V případě porušení zásady subsidiarity mohou Evropský výbor regionů nebo členské státy předložit přijatý akt přímo Soudnímu dvoru Evropské unie.
VIZ TAKÉ