Zdravotní péče v jiných zemích EU – práva pacientů

KLÍČOVÉ BODY

• Země EU poskytující zdravotní péči musí zajistit, aby:
  • byly k dispozici veškeré nezbytné informace, aby se pacienti mohli informovaně rozhodovat, včetně informací o možnostech léčby, o dostupnosti, kvalitě a bezpečnosti poskytované zdravotní péče, o cenách a o oprávnění či stavu registrace,
  • existovaly transparentní postupy pro podávání stížností,
  • fungovaly systémy pojištění profesní odpovědnosti nebo podobné záruky,
  • bylo chráněno soukromí osobních údajů,
  • pacienti měli přístup k písemnému nebo elektronickému záznamu o léčbě, které se jim dostalo,
  • sazebník poplatků účtovaných za zdravotní péči byl stejný jako pro tuzemské pacienty ve srovnatelné zdravotní situaci, nebo pokud žádná srovnatelná cena pro tuzemské pacienty neexistuje, aby se účtovaná cena vypočetla podle objektivních a nediskriminačních kritérií.
• Země EU, v níž je pacient pojištěn, musí zajistit, aby:
  • byly nahrazeny náklady na poskytnutou zdravotní péči,
  • byly dostupné informace o právech a nárocích pacientů,
  • pacienti měli přístup k jakékoli nezbytné následné lékařské péči,
  • pacienti měli přístup ke své zdravotnické dokumentaci.
• Existují vnitrostátní kontaktní místa, která poskytují informace a konzultují se sdruženími pacientů, poskytovateli zdravotní péče a pojistiteli.
• Poskytovatelé zdravotní péče poskytují pacientům veškeré nezbytné informace, aby mohli učinit informovaná rozhodnutí, mimo jiné o:
  • možnostech léčby,
  • dostupnosti,
  • kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče, kterou poskytují,
  • cenách,
  • svém oprávnění či stavu registrace.
• Země, kde je pacient pojištěn, musí nahradit náklady na péči podle sazebníků, které uplatňuje na tuzemské pacienty.
• Pacient může požadovat předchozí povolení země, v níž je pojištěn, než odcestuje za léčbou do zahraničí. To může být nutné, pokud zdravotnická péče zahrnuje pobyt dotčeného pacienta v nemocnici alespoň na jednu noc nebo vyžaduje vysoce specializované a nákladné zdravotnické vybavení nebo pokud představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo.
• Vnitrostátní orgán může odmítnout udělit předchozí povolení, pokud se domnívá, že může tuto zdravotní péči poskytnout ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná.
• Žádost o zdravotní péči v jiné zemi EU musí být vyřízena v přiměřené lhůtě.
• Lékařské předpisy vystavené v jedné zemi EU jsou platné i v jiné zemi EU.
• Vnitrostátní zdravotnické orgány musí vzájemně spolupracovat při provádění právních předpisů a rozvíjení evropských referenčních sítí mezi poskytovateli zdravotní péče a odbornými středisky.
• Spolupráce se týká zejména léčby vzácných onemocnění, rozvoje elektronického zdravotnictví a hodnocení nových zdravotnických technologií.
• Směrnice se nevztahuje na dlouhodobou péči ani na přidělování orgánů a přístup k nim a na očkování.
• Tato směrnice dále nemá vliv na to, jak země EU organizují a financují vnitrostátní systémy zdravotní péče pro své občany.
• Evropská komise každé tři roky vypracuje zprávu o fungování systému a o uplatňování této směrnice. První zpráva byla přijata v září 2015 a další pak v září 2018.

Komise v souvislosti se směrnicí 2011/24/EU přijala řadu prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci. Patří mezi ně:

• prováděcí směrnice 2012/52/EU o uznávání lékařských předpisů vystavených v jiné zemi EU,
• rozhodnutí 2013/329/EU o zřízení, řízení a transparentním fungování sítě vnitrostátních orgánů nebo subjektů příslušných pro hodnocení zdravotnických technologií,
• prováděcí rozhodnutí 2014/286/EU o kritériích a podmínkách, jež musí splnit evropské referenční sítě a poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí do některé z nich zapojit,
• rozhodnutí v přenesené pravomoci 2014/287/EU o kritériích pro zřizování a hodnocení evropských referenčních sítí a jejich členů a pro usnadnění výměny informací a odborných poznatků o zřizování a hodnocení těchto sítí,
• prováděcí rozhodnutí 2019/1765 o zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví, které bylo následně změněno prováděcím rozhodnutím (EU) 2020/1023 o přeshraniční výměně údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování s ohledem na boj proti pandemii COVID-19. Prováděcí rozhodnutí (EU) 2020/1023 zejména doplňuje dvě nové přílohy prováděcího rozhodnutí 2019/1765, které se týkají povinností:
  • zúčastněných zemí EU jako společných správců federační brány pro účely přeshraničního zpracování osobních údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování a
  • Komise jako zpracovatele údajů federační brány pro účely přeshraničního zpracování osobních údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování.