Schengen je největší prostor bez vnitřních hranic na světě, kde je zajištěna svoboda, bezpečnost a spravedlnost. Je zárukou volného pohybu pro více než 450 milionů občanů Evropské unie (EU) a přidružených zemí, jakož i cizincům žijícím v EU nebo navštěvujícím EU či přidružené země jako turisté, studenti v rámci výměnných programů nebo za obchodními účely (všem osobám, které se legálně pobývají v EU nebo přidružených zemích).
CO JE CÍLEM SCHENGENSKÉHO PROSTORU?
Zrušení kontrol na vnitřních hranicích při zajištění vysoké úrovně bezpečnosti pro jeho občany. To zahrnuje zpřísnění a uplatňování jednotných kritérií pro kontroly na společných vnějších hranicích, rozvoj spolupráce mezi příslušníky pohraniční stráže a vnitrostátními policejními a justičními orgány a využití sofistikovaných systémů pro výměnu informací.
KLÍČOVÉ BODY
Vývoj schengenské spolupráce
Schengenská spolupráce se z iniciativy pěti zemí rozrostla v klíčovou oblast politiky EU, která upravuje cestování bez vnitřních hranic a kontrolu vnějších hranic v následujících fázích:
1985. Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemsko podepisují v lucemburské obci Schengen dohodu o postupném zrušení kontrol na vnitřních hranicích.
1990. Stejných pět zemí podepisuje Schengenskou prováděcí úmluvu, která podrobně stanoví opatření a záruky pro uplatňování dohody.
1995. Vytvoření schengenského prostoru bez vnitřních hranic se zrušením vnitřních hraničních kontrol mezi sedmi členskými státy EU.
1999. Schengenský protokol k Amsterodamské smlouvě začleňuje schengenskou spolupráci do právního rámce EU.
2022. Zřízení Rady Schengenu a cyklu Rady Schengenu, základního kamene systému správy Schengenu.
2025. Schválení schengenského prohlášení u příležitosti 40. výročí podpisu Schengenské dohody a obnovení závazku zachovat prostor bez vnitřních hranic.
Členství
Schengen, který původně tvořilo pět zakládajících členských států, nyní zahrnuje všechny členské státy s výjimkou Irska a čtyři přidružené země: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.
Kontroly na vnitřních hranicích v praxi
Jakákoli osoba, která se legálně zdržuje v schengenském prostoru, ať už má jakoukoliv státní příslušnost, může překročit vnitřní hranice, aniž by byla kontrolována.
Vnitrostátní orgány mohou na hranici nebo v příhraniční oblasti provádět policejní kontroly na místě, pokud jsou založené na obecných informacích a zkušenostech a nejedná se o systematické pasové kontroly.
Osoby jsou povinny mít určité cestovní dokumenty, jejichž podoba se liší v závislosti na tom, zda se jedná o občany EU, rodinné příslušníky ze zemí mimo EU nebo občany zemí mimo EU.
Každá země, která je součástí schengenského prostoru, může výjimečně znovu zavést kontroly na vnitřních hranicích jako dočasné opatření poslední instance, pokud existuje závažné ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Musí informovat ostatní státy Schengenu, Evropský parlament, Evropskou komisi a veřejnost. Po pandemii pandemii COVID-19 obsahuje Schengenský hraniční kodex nyní rovněž zvláštní pravidla pro zavádění opatření v případě zdravotní krize, která svěřují úlohu Radě Evropské unie.
Zvýšená bezpečnost
Schengen zahrnuje jednotný soubor pravidel, která se týkají:
hlubší spolupráce mezi zeměmi a evropskými agenturami v oblasti boje proti přeshraniční trestné činnosti,
silnější justiční spolupráce prostřednictvím rychlejšího režimu vydávání a předávání trestních rozsudků mezi jurisdikcemi.
Schengenský informační systém (SIS)
Tento rozsáhlý informační systém:
podporuje kontrolu vnějších hranic a spolupráci v oblasti prosazování práva mezi státy Schengenu,
byl vytvořen v roce 1995 a následně rozšiřován, naposledy v roce 2023, o nové záznamy, aktualizace a fotografie záznamů, a to s ohledem na vznikající výzvy v oblasti migrace a bezpečnosti,
obsahuje informace o:
osobách podezřelých ze spáchání trestného činu,
osobách, které možná nemají právo na vstup nebo pobyt v EU,
pohřešovaných osobách,
odcizeném, neoprávněně užívaném nebo pohřešovaném majetku,
je používán vnitrostátními orgány odpovědnými za:
kontrolu hranic,
policejní a celní kontroly,
stíhání v trestním řízení a soudní vyšetřování před podáním obžaloby,
Nové členské státy musí v rámci procesu rozšiřování EU sladit své vnitrostátní systémy se všemi schengenskými pravidly. To zahrnuje budování institucionálních a operačních kapacit pro uplatňování schengenských pravidel na nejvyšší úrovni prostřednictvím silného vnitrostátního rámce pro správu Schengenu.
Když se země připojí k EU, stává se členským státem Schengenu, což znamená, že všechna schengenská pravidla se pro ni stávají závaznými. Některá ustanovení však vstoupí v platnost až později, například plný aktivní přístup ke všem informačním systémům, právo vydávat schengenská víza a zrušení kontrol na vnitřních hranicích. Aby mohla být uplatňována, musí nový stát Schengenu projít komplexním hodnocením koordinovaným Komisí a provedeným v úzké spolupráci s členskými státy v rámci schengenského hodnotícího mechanismu (viz shrnutí).
Jakmile se na základě hodnocení potvrdí, že země splňuje všechny nezbytné podmínky a účinně uplatňuje schengenské acquis, Rada přijímá rozhodnutí, kterým se povoluje zrušení kontrol na vnitřních hranicích. Tento poslední krok znamená úplné začlenění země do schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.
DATUM VSTUPU V PLATNOST
Úmluva k provedení Schengenské dohody vstoupila v plném rozsahu v platnost dne , čímž byly zrušeny kontroly na vnitřních hranicích a fakticky vznikl schengenský prostor.
Schengenské acquis – Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. L 239, , s. 13–18).
Schengenské acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. L 239, , s. 19–62).
SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY
Nařízení Rady (EU) 2022/922 ze dne o vytvoření a fungování hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení nařízení (EU) č. 1053/2013 (Úř. věst. L 160, , s. 1–27)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. L 295, , s. 1–131).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/817 ze dne , kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU v oblasti hranic a víz a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008, (EU) 2016/399, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240, (EU) 2018/1726 a (EU) 2018/1861 a rozhodnutí Rady 2004/512/ES a 2008/633/SVV (Úř. věst. L 135, , s. 27–84).
Následné změny nařízení (EU) 2019/817 byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 312, , s. 1–13).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 (Úř. věst. L 312, , s. 14–55).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862 ze dne o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, o změně a o zrušení rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006 a rozhodnutí Komise 2010/261/EU (Úř. věst. L 312, , s. 56–106).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 ze dne o Agentuře Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) a o změně nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a zrušení nařízení (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 295, , s. 99–137).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne , kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, , s. 1–52).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, , s. 60–81).