Zásada „znečišťovatel platí“ a odpovědnost za životní prostředí

KLÍČOVÉ BODY

Tato směrnice vymezuje škody na životním prostředí takto:

• škody, které mají závažný nepříznivý účinek na environmentální (ekologický, chemický nebo kvantitativní) stav vodních zdrojů, jak je vymezeno ve směrnici 2000/60/ES, rámcové směrnici EU o vodě, a směrnici 2008/56/ES, směrnici o strategii pro mořské prostředí;
• poškození půdy, z něhož vyplývá významné riziko pro lidské zdraví;
• škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích, které nepříznivě ovlivňují ochranu vymezenou ve směrnici 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků a ve směrnici 92/43/EHS o přírodních stanovištích.

Toto vymezení zahrnuje vypouštění znečišťujících látek do ovzduší (protože to ovlivňuje podmínky půdy nebo vody), vnitrozemských povrchových a spodních vod a jakékoli úmyslné uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí vymezených ve směrnici 2001/18/ES.

Oblast působnosti

Odpovědnost nastává ve 2 scénářích:

1. Škody na životním prostředí způsobené jakoukoli z činností uvedených v příloze III směrnice, například:
   • energetické odvětví,
   • výroba a zpracování kovů,
   • těžební průmysl,
   • chemický průmysl,
   • nakládání s odpady,
   • velkovýroba celulózy, papíru a lepenky, barvení textilu a koželužny,
   • velkovýroba masa, mléčných výrobků a potravin.
2. Škody na životním prostředí v souvislosti s chráněnými druhy a přírodními stanovišti (nebo bezprostřední hrozba takových škod) způsobené jinými pracovními činnostmi než těmi, které jsou uvedeny v příloze III, ať už společnost jednala úmyslně nebo z nedbalosti.

Výjimky

Mezi výjimky patří ozbrojený konflikt, přírodní katastrofa, odpovědnost za druhy škod na životním prostředí, na které se vztahují určité mezinárodní úmluvy (např. znečištění moře), a jaderná rizika, na která se vztahuje Smlouva o Euratomu.

Preventivní a nápravná opatření

• V případě bezprostřední hrozby výskytu škod musí společnost neprodleně přijmout nezbytná preventivní opatření.
• Pokud ke škodě už došlo, musí společnost neprodleně informovat příslušné orgány a přijmout opatření ke zvládnutí situace s cílem omezit škody na životním prostředí a ohrožení lidského zdraví a provést vhodná nápravná opatření.

Společnost musí platit za preventivní opatření a nápravná opatření, s výjimkou určitých situací, například když škoda byla způsobena třetí stranou a došlo k ní i přesto, že byla přijata vhodná bezpečnostní opatření, nebo je důsledkem splnění úředního příkazu.

Provedení

• Zpráva o provádění za rok 2016 se zaměřovala na zkušenosti s prováděním této směrnice v letech 2007 a 2013 včetně hodnocení provedeného v rámci programu REFIT, tedy Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů Evropské komise.
• Zpráva potvrzuje, že směrnice sice ještě nedosáhla plného potenciálu, ale byla účinná, pokud jde o nápravu škod na životním prostředí a stimulaci prevence.

Změna nařízení (EU) 2019/1010

Směrnice byla změněna v roce 2019 nařízením (EU) 2019/1010, které sjednocuje a zefektivňuje povinnosti podávání zpráv v oblasti právních předpisů. Od 26. června 2019 platí následující nově zavedená pravidla.

• Země EU podávají Komisi zprávy o zkušenostech získaných při provádění této směrnice. Informace, které musí poskytnout, jsou uvedeny v příloze VI směrnice a musí být shromážděny do 30. dubna 2022 a poté každých 5 let.
• Do 30. dubna 2023 a poté každých 5 let zveřejní Komise hodnocení provedené o této směrnici na základě informací poskytnutých zeměmi EU.
• Do 31. prosince 2020 musí Komise vypracovat pokyny zajišťující společné chápání pojmu „škody na životním prostředí“ ve smyslu této směrnice.