Program Marco Polo II

KLÍČOVÉ BODY

• Program Marco Polo II byl v platnosti od roku 2007 do roku 2013 jako nástupce programu Marco Polo I (2003–2006) a programu PACT (1997–2001).
• Program byl koncipován tak, aby poskytoval provozní podporu subjektům v oblasti dopravy a logistiky s cílem řešit případy selhání trhu, které vyvolávají nerovnováhy a neefektivitu v evropském odvětví nákladní dopravy, a to zejména kvůli dominantnímu postavení silniční dopravy.
• Hlavními cíli programu bylo omezování zhuštěné dopravy a zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí. Tím přispěl k účinnému a udržitelnému dopravnímu systému s přidanou hodnotou na úrovni EU bez negativního dopadu na hospodářskou, sociální nebo územní soudržnost.
• Většina druhů projektů bylo posuzována a proplácena na základě kvantifikovatelných výsledků, jako je to, zda se skutečně podařilo dosáhnout převodu na jiný druh dopravy a zda se předchází provozování nákladní dopravy v evropské dopravní síti.
• Program Marco Polo II umožňoval širší zeměpisné pokrytí prostřednictvím podpory akcí nejen mezi zeměmi EU, ale také mezi alespoň jednou zemí EU a blízkou zemí mimo EU.
• K dispozici byl celkový rozpočet ve výši 435 milionů EUR na financování pěti druhů akcí:
  • akce k převodu na jiný druh dopravy,
  • zprostředkující akce,
  • všeobecné vzdělávací akce,
  • akce mořské dálnic a
  • akce k zamezení dopravy.
• Jednotlivé akce byly vybírány prostřednictvím každoročních výzev k podávání návrhů.
• Veškeré akce financované v rámci programu Marco Polo II byly ukončeny a ukončen byl také samotný program.
• Programy spravovaly dvě výkonné agentury: do konce roku 2013 Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace a od roku 2014 až do ukončení programu Výkonná agentura pro inovace a sítě.
• V roce 2013 zveřejnila Komise sdělení o výsledcích programů Marco Polo za období 2003 až 2010.

Způsobilé akce

Způsobilé byly níže uvedené akce.

• Zprostředkující akce: akce zaměřené na překonání významných strukturálních překážek pro EU na trhu nákladní dopravy, jež narušují účinné fungování trhu, konkurenceschopnost pobřežní plavby, železniční nebo vnitrozemské vodní dopravy nebo účinnost přepravních řetězců využívajících těchto druhů doprav. Jejich cílem je zlepšení synergie v oblastech železniční a vnitrozemské vodní dopravy a pobřežní plavby, včetně mořských dálnic, lepším využíváním stávající infrastruktury.
• Akce k převodu na jiný druh dopravy: akce zaměřené na převod nákladů ze silnice na pobřežní plavbu, železnici, vnitrozemské vodní cesty nebo na kombinaci jednotlivých druhů dopravy. Cílem jsou co nejkratší silniční úseky.
• Všeobecné vzdělávací akce: akce zaměřené na zlepšení spolupráce při strukturální optimalizaci pracovních metod a procesů v řetězci nákladní přepravy, přičemž se zohlední požadavky logistiky.
• Mořské dálnice: nápad představený v Bílé knize o evropské dopravní politice z roku 2001. Mořské dálnice mají za cíl přímý převod nákladů ze silnice na pobřežní plavbu nebo na kombinaci pobřežní plavby s jinými druhy dopravy s co nejkratšími silničními úseky. Mořské dálnice by například bylo možné zavést mezi Španělskem a Francií pro eliminaci místa zhuštěné silniční dopravy v Pyrenejích.
• Akce k zamezení dopravy: veškeré inovační akce, jejímž důsledkem je začlenění dopravy do výrobní logistiky podniků s cílem zabránit vysokému procentuálnímu podílu silniční nákladní dopravy, aniž by tím byly nepříznivě dotčeny výrobní kapacity nebo pracovní síla.

Kritéria pro výběr předložených návrhů

• Akce by měly být předkládány podniky nebo konsorcii usazenými v zemích EU nebo zúčastněných zemích, ke kterým patří kandidátské země pro přistoupení do EU a země Evropského sdružení volného obchodu a Evropského hospodářského prostoru a blízké země mimo EU po splnění určitých podmínek.
• Finanční pomoc EU má podobu grantů. U většiny projektů byla založena na počtu tunokilometrů převedených ze silnice na jiný druh námořní nebo pozemní dopravy nebo na základě omezení počtu vozových kilometrů silniční nákladní dopravy. Cílem bylo, aby byly odměňovány vysoce kvalitní projekty. Grant EU nesměl vést k narušení hospodářské soutěže.
• Program věnuje zvláštní pozornost citlivým a městským oblastem. Komise předložené akce vyhodnocuje a bere v úvahu jejich příspěvek k omezení výskytu dopravních neprůjezdností, ale také jejich relativní přínos pro životní prostředí a jejich celkovou udržitelnost.
• Finanční pomoc EU pro různé akce je omezena nejvýše na 35 % celkových výdajů nezbytných k dosažení cílů akce a vynaložených v důsledku akce. V případě všeobecných vzdělávacích akcí je strop 50 %.