Neživotní pojištění: třetí směrnice
Evropská unie (EU) zavádí systém jednotného povolení umožňující pojišťovnám se sídlem v jednom ze členských států Společenství otevřít pobočky a volně poskytovat služby pod kontrolou členského státu, ve kterém má pojistitel své sídlo. Cílem je umožnit každému pojistníkovi nalézt takové krytí, které bude nejlépe odpovídat jeho potřebám.
AKT
Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS (třetí směrnice o neživotním pojištění) (Viz pozměňovací akty)
PŘEHLED
Tato směrnice se vztahuje na pojištění a přístup k samostatné výdělečné činnosti v přímém neživotním pojištění prováděné pojišťovnami se sídlem ve členském státě nebo těch, které se v něm chtějí usadit.
Přístup k pojišťovací činnosti
Pojišťovny, které chtějí mít přístup k přímému pojištění, musí požádat o správní povolení u orgánů původního členského státu. Toto povolení umožňuje pojišťovně, aby prováděla pojišťovnictví v režimu zařízení nebo ve volném režimu poskytování služby.
Pojišťovny, které mají přímý přístup k pojišťovacím činnostem, musí přijmout stanovenou formu.
Tyto pojišťovny musí:
Pojišťovny musí také příslušným orgánům sdělit identitu akcionářů a společníků.
Harmonizace podmínek výkonu
Členské státy mají výhradní zodpovědnost za finanční dohled nad pojišťovnami. Jsou povinny ověřovat veškerou činnost pojišťoven, jejich solventnost a vytvoření technických rezerv a reprezentativních aktiv. Pojišťovny musí členským státům poskytovat dokumenty nezbytné pro provádění kontroly a také statistické dokumenty.
Každá pojišťovna musí vytvářet technické rezervy dostatečné pro správné vykonávání své činnosti. Tyto technické rezervy a vyrovnávací rezervy jsou tvořeny investicemi a pohledávkami nebo jinými aktivy.
Příslušné orgány mají pravomoc odebrat pojišťovně přidělený souhlas, pokud pojišťovna:
Ustanovení ohledně svobody zakládat podnik a poskytovat služby
Pojišťovny mohou otevírat pobočky na území jiného členského státu pod podmínkou, že toto oznámí příslušnému orgánu původního členského státu a předají mu stanovené informace, zejména o činnostech prováděných v režimu usazování nebo volného poskytování služeb.
Pojištěnec musí být vždy informován o tom, v jakém členském státě se nachází sídlo pojišťovny a také pobočky, se kterou bude uzavírat smlouvu.
Klíčové pojmy aktu
Odkazy
Akt |
Vstup v platnost |
Lhůta pro provedení v členských státech |
Úřední věstník |
Směrnice 92/49/EHS |
2. 7. 1992 |
31. 12. 1993 |
Úř. věst. L 228 ze dne 11. 8. 1992 |
Pozměňovací akt(y) |
Vstup v platnost |
Lhůta pro provedení v členských státech |
Úřední věstník |
Směrnice 95/26/ES |
7. 8. 1995 |
18. 7. 1996 |
Úř. věst. L 168 ze dne 18. 7. 1995 |
Směrnice 2000/64/ES |
17. 11. 2000 |
17. 11. 2002 |
Úř. věst. L 290 ze dne 17. 11. 2000 |
Směrnice 2002/87/ES |
11. 2. 2003 |
10. 8. 2004 |
Úř. věst. L 35 ze dne 11. 2. 2003 |
Směrnice 2005/1/ES |
13. 4. 2005 |
13. 5. 2005 |
Úř. věst. L 79 ze dne 24. 3. 2005 |
Směrnice 2005/68/ES |
10. 12. 2005 |
10. 12. 2007 |
Úř. věst. L 323 ze dne 9. 12. 2005 |
Směrnice 2007/44/ES |
21. 9. 2007 |
20. 3. 2009 |
Úř. věst. L 247 ze dne 21. 9. 2007 |
Směrnice 2008/36/ES |
21. 3. 2008 |
– |
Úř. věst. L 81 ze dne 20. 3. 2008 |
Postupné změny a opravy směrnice 92/49/EHS byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.
SOUVISEJÍCÍ AKTY
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (Čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) Tento text usiluje o lepší ochranu obyvatel všech členských států, poškozených silniční nehodou během dočasného pobytu v zahraničí, tj. v jiném členském státě, než z jakého pocházejí, a také ve třetí zemi, jejíž národní kancelář přistoupila k režimu zelené karty. Předpokládá zjednodušení odškodnění a povinnost pro pojišťovny stanovit škodního zástupce v každém členském státě a vytvořit informační struktury pro identifikování zodpovědného pojistitele. Umožňuje mimo jiné zavést právo přímého jednání v celé Evropské unii ve prospěch poškozeného, právo umožňující zaslat žádost o odškodnění přímo pojistiteli osoby, která je za nehodu zodpovědná.
Poslední aktualizace: 25.10.2011