Státní příslušníci zemí mimo EU – pravidla dlouhodobého pobytu

KLÍČOVÉ BODY

• Pro získání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta musí občané zemí mimo EU žít oprávněně a nepřetržitě v některé ze zemí EU po dobu 5 let.
• Při výpočtu těchto 5 let je povolena nepřítomnost po dobu kratší než 6 po sobě jdoucích měsíců a nepřesahující 10 měsíců za celé období.
• Státní příslušníci zemí mimo EU musí prokázat, že mají stálý a pravidelný příjem na živobytí pro sebe i svou rodinu a že mají zdravotní pojištění.
• Vnitrostátní orgány musí udělit rozhodnutí ohledně žádostí a přiložit příslušnou dokumentaci, do 6 měsíců od obdržení žádosti.
• Orgány mohou zamítnout udělení postavení rezidenta kvůli veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti, ale ne z ekonomických důvodů.
• Úspěšní žadatelé dostanou povolení k pobytu, které je platné nejméně 5 let a je automaticky obnovitelné.
• Dlouhodobě pobývající rezidenti mohou své právní postavení ztratit, pokud:
  • je získali podvodem,
  • dostanou příkaz k vyhoštění, protože jsou považováni za závažné ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti, nebo
  • opustí EU na dobu 12 po sobě jdoucích měsíců.
• S dlouhodobě pobývajícími rezidenty je zacházeno stejně jako se státními příslušníky země v oblastech, jako je zaměstnání, vzdělávání, sociální zabezpečení, zdanění a svoboda sdružování. Nicméně v některých případech země EU mohou omezit rovné zacházení.
• Dlouhodobě pobývající rezidenti se mohou přestěhovat, aby žili, pracovali nebo studovali v jiné zemi EU po dobu delší než 3 měsíce, pokud splňují určité podmínky. Mohou je doprovázet jejich rodinní příslušníci.
• Existují vnitrostátní kontaktní místa pro odesílání a přijímání příslušných informací mezi zeměmi EU.
• Tyto právní předpisy se nevztahují na některé kategorie státních příslušníků zemí mimo EU, jako jsou studenti nebo ti, kdo pracují dočasně jako au pair nebo sezónní pracovníci.

Tyto právní předpisy neplatí ve Spojeném království (¹), Irsku a Dánsku, které mají zvláštní opatření pro imigrační a azylovou politiku.

V roce 2011 byla směrnice pozměněna tak, aby se vztahovala i na občany zemí mimo EU, jako jsou uprchlíci nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří požívají mezinárodní ochrany.