Přímý účinek práva Unie

KLÍČOVÉ BODY

Horizontální a vertikální přímý účinek

Přímý účinek je dvojího charakteru: vertikální a horizontální.

• Vertikální přímý účinek se použije ve vztazích mezi jednotlivci a příslušnou zemí. To znamená, že jednotlivci se mohou dovolávat ustanovení práva EU ve vztahu ke státu.
• Horizontální přímý účinek se použije ve vztazích mezi jednotlivci. To znamená, že jednotlivec se může dovolávat ustanovení práva EU ve vztahu k jinému jednotlivci.
• Podle typu daného aktu Soudní dvůr přijal buď plný přímý účinek (tj. horizontální přímý účinek a vertikální přímý účinek), nebo částečný přímý účinek (omezeno na vertikální přímý účinek).

Přímý účinek a primární právo

• Co se týče primárního práva, Soudní dvůr v rozsudku Van Gend en Loos stanovil zásadu přímého účinku. Stanovil však podmínku, že tyto povinnosti musejí být přesné, jasné a bezpodmínečné a že nesmějí vyžadovat další opatření, a to ani vnitrostátní, ani evropská.
• V rozsudku ve věci Becker Soudní dvůr odmítl přímý účinek v situaci, kdy země mají – byť sebenepatrnější – prostor pro uvážení, pokud jde o provádění dotyčného ustanovení. Ve věci Kaefer a Procacci proti Francouzskému státu Soudní dvůr potvrdil, že dotčené ustanovení bylo bezpodmínečné, neboť členským státům neponechalo žádnou volnost rozhodování, a proto mělo přímý účinek.

Přímý účinek a sekundární právo

Zásada přímého účinku se rovněž týká aktů sekundárního práva, tj. aktů přijatých orgány EU, jako jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí, které jsou odvozeny od zásad a cílů stanovených ve Smlouvách. Uplatnění přímého účinku však závisí na typu aktu.

• Nařízení jsou přímo použitelná v členských státech, jak uvádí článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie, a proto mají přímý účinek. V souladu s obecnými zásadami to však platí pouze pod podmínkou, že pravidla jsou dostatečně jasná, přesná a relevantní pro situaci jednotlivce (přímý účinek, jak je vysvětlen v rozsudku Soudního dvora ve věci Politi proti Ministero delle finanze).
• Směrnice jsou akty určené členským státům, které musí být provedeny do vnitrostátního práva. V některých případech však Soudní dvůr směrnicím přiznává přímý účinek s cílem chránit práva jednotlivců. Soudní dvůr proto ve svém rozsudku ve věci Van Duyn proti Home Office stanovil, že směrnice má přímý účinek, jsou-li její ustanovení bezpodmínečná, dostatečně jasná a přesná a pokud členský stát netransponoval směrnici ve stanovené lhůtě. Může však mít pouze vertikální přímý účinek; členské státy jsou povinny provádět směrnice, ale nemohou směrnici uvádět proti jednotlivci (viz rozsudek ve věci Ratti).
• Rozhodnutí mohou mít přímý účinek, pokud je jejich adresátem členský stát. Soudní dvůr tedy uznává pouze přímý vertikální účinek (rozsudek ve věci Hansa Fleisch proti Landrat des Kreises Schleswig-Flensburg).
• Mezinárodní dohody. V rozsudku ve věci Demirel proti Stadt Schwäbisch Gmünd Soudní dvůr přiznal přímý účinek některým dohodám v souladu se stejnými kritérií stanovenými ve věci Van Gend en Loos.
• Stanoviska a doporučení nemají právní závaznost. V důsledku toho nemají přímý účinek.