Žadatelská země musí:
Žadatelská země také musí splnit kritéria pro přistoupení k EU. Ta jsou společně označována jako kodaňská kritéria, protože je definovala Evropská rada, která se konala v Kodani v červnu 1993. Jedná se o tato kritéria:
Evropská rada, která se konala v Madridu v prosinci 1995, dodala, že kandidátská země musí být schopna provádět právo EU a zajistit, aby právo EU přenesené do vnitrostátního práva bylo účinně prováděno prostřednictvím příslušných správních a soudních struktur.
EU si vyhrazuje právo rozhodnout, kdy kandidátská země splnila přístupová kritéria. Také sama EU musí být schopna integrovat nové členy.
Formální žádost podává země, která splnila kritéria obsažená v článku 2 SEU, Radě EU. Rada o žádosti informuje Evropský parlament, Evropskou komisi a národní parlamenty.
Po konzultaci s Radou EU vydá Evropská komise stanovisko ohledně žádosti o členství v EU od dotčené země.
Status kandidátské země jednomyslně udělí zemi usilující o přistoupení k EU Evropská rada na základě stanoviska Komise a s výhradou schválení Evropskou radou.
Jednání jsou zahájena po jednomyslném rozhodnutí Rady EU.
Jednání probíhají na mezivládních konferencích mezi vládami zemí EU a vládou kandidátské země. Acquis (soubor práva EU) se dělí na oblasti činnosti s ohledem na účinnou organizaci jednání. (V současné době je 35 oblastí politik neboli „kapitol“.)
Rada EU může stanovit kritéria pro zahájení a uzavření pro všechny kapitoly nebo prozatímní kritéria pro určité konkrétní kapitoly. Rozhodnutí stanovit kritéria se zakládá na zprávě o šetření, která vychází z prověrky jednotlivých kapitol. Kapitola může být prozatímně uzavřena, pouze pokud kandidátská země prokáže, že už provádí acquis dané kapitoly – nebo ho bude provádět do data přistoupení, a splnila kritéria v případech, kdy byla stanovena.
V průběhu předvstupní fáze Komise sleduje úsilí kandidátské země, pokud jde o provádění acquis. Také pomáhá kandidátským zemím v procesu přistoupení prostřednictvím finančních nástrojů předvstupní pomoci, jako je např. TAIEX.
Přechodná opatření — strany také diskutují o tom, zda (a jak) mohou být některá pravidla zaváděna postupně, aby se přistupující země nebo členské státy (země) EU měli čas se přizpůsobit. O těchto opatřeních se diskutuje hlavně v závěrečné fázi jednání.
Komise v průběhu procesu informuje Radu EU a Evropský parlament, konkrétně prostřednictvím každoročních balíčků rozšíření, které se skládají z dokumentu o horizontální strategii v podobě sdělení o politice rozšíření a zpráv o zemi. Tyto dokumenty projednává Evropský parlament, který své připomínky uvádí v usneseních přijímaných na plenárním zasedání. Kandidátské země také sestavují roční národní programy, v nichž hodnotí vlastní pokrok v provádění různých kapitol acquis.
Jakmile jsou dokončena jednání o přistoupení po konečném uzavření všech kapitol v balíčku, konference členských států (zemí) EU pro vypracování dokumentů připraví a finalizuje smlouvu o přistoupení. Přistoupení musí jednomyslně schválit Rada EU po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Potom smlouvu podepíšou všechny členské státy EU a přistupující země. Než vstoupí smlouva o přistoupení v platnost, musí ji ratifikovat každý členský stát EU a přistupující země podle svých příslušných ústavních postupů.
Další informace získáte zde:
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii – Hlava I – Závěrečná ustanovení – Článek 49 (bývalý článek 49 Smlouvy o EU) (Úř. věst. C 202, , s. 43)
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské Unii – Hlava I – Společná ustanovení – Článek 2 (Úř. věst. C 202, , s. 17)
Poslední aktualizace