Prevence obchodování s lidmi a boj proti němu

KLÍČOVÉ BODY

Definice vykořisťování

Směrnice definuje vykořisťování přinejmenším jako:

• zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování;
• nucenou práci či služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví;
• nevolnictví;
• využívání jiných osob k trestné činnosti;
• odebrání lidských orgánů;
• zneužívání náhradního mateřství, nucených sňatků nebo nezákonných osvojení.

Trestné činy týkající se obchodování s lidmi

• Členské státy musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily trestnost úmyslného najímání, převozu, převodu, ukrývání nebo přijímání osob za účelem vykořisťování.
• Tyto činy zahrnují hrozbu násilím nebo jinými formami nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci nebo zranitelného postavení¹ nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou.
• Souhlas oběti obchodování s lidmi s vykořisťováním, ať už zamýšlený nebo skutečný, je v případě použití některého z těchto prostředků irelevantní.
• Členské státy musí přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby využívání služeb poskytovaných obětí obchodování s lidmi, pokud se jedná o úmyslný čin, představovalo trestný čin, pokud je oběť zneužívána k poskytování takových služeb a uživatel služeb ví, že osoba poskytující službu je obětí obchodování s lidmi.

Sankce

Směrnice stanoví horní hranici trestu za tyto trestné činy na nejméně pět let odnětí svobody a nejméně deset let v případě přitěžujících okolností nebo pokud trestný čin úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ohrozil život oběti, nebo:

• byl spáchán na zvlášť zranitelných obětech (např. dětech);
• byl spáchán zločineckou organizací;
• byl spáchán za použití hrubého násilí nebo způsobil oběti zvlášť závažnou újmu, včetně fyzické nebo psychické újmy.

Členské státy musí zavést opatření, která zajistí, aby v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva byly za přitěžující okolnosti považovány následující skutečnosti:

• skutečnost, že trestný čin spáchali veřejní činitelé při výkonu svých povinností;
• skutečnost, že pachatel prostřednictvím informačních a komunikačních technologií usnadnil nebo spáchal šíření materiálu sexuální povahy, který se týkal oběti.

Členské státy musí zajistit, aby právnické osoby (např. společnost) byly odpovědné za trestné činy obchodování s lidmi spáchané v jejich prospěch jakoukoli osobou, která jedná buď samostatně, nebo jako součást orgánu této právnické osoby. Takové právnické osoby musí být postižitelné účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními nebo netrestními sankcemi nebo opatřeními.

Trestní stíhání

Vnitrostátní orgány jsou oprávněny nestíhat oběti obchodování s lidmi ani jim neukládat tresty za jejich účast na trestné činnosti nebo jiné protiprávní činnosti, kterou byly nuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly vystaveny některému z výše uvedených vykořisťovatelských činů.

Členské státy musí zajistit, aby:

• vyšetřování nebo stíhání trestných činů nebylo závislé na oznámení nebo obvinění ze strany oběti a trestní řízení mohlo pokračovat i v případě, že oběť své prohlášení odvolala;
• osoby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání trestných činů byly odpovídajícím způsobem vyškoleny a měly k dispozici potřebné prostředky vyšetřování, odborné znalosti a technologické možnosti.

Pro stíhání trestných činů spáchaných mimo území dotyčného členského státu musí každý členský stát zajistit, aby se na jeho příslušnost nevztahovala žádná z těchto podmínek:

• jednání je trestným činem v místě, kde bylo provedeno;
• trestní stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení podaného obětí v místě spáchání trestného činu nebo na základě udání ze strany státu místa, kde byl trestný čin spáchán.

Podpora obětí

Členské státy musí zajistit, aby obětem byla před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu a po jeho skončení poskytována specializovaná podpora s ohledem na jejich potřeby, rovnost pohlaví, postižení a děti, aby mohly uplatňovat práva, která jim přiznává status oběti v trestním řízení. Tato pomoc může spočívat v přijetí v azylových domech, v poskytnutí lékařské a psychologické pomoci nebo v poskytování informačních služeb a tlumočení a nesmí být podmíněna ochotou oběti spolupracovat při vyšetřování, stíhání nebo soudním řízení. Ubytovací zařízení by měla být vybavena tak, aby umožňovala ubytování obětí se zvláštními potřebami a specifickými potřebami dětí, včetně dětských obětí.

Členské státy musí rovněž zajistit, aby oběti obchodování s lidmi mohly uplatnit své právo požádat o mezinárodní ochranu nebo rovnocenný vnitrostátní status, a to i v případě, že se jim dostává pomoci, podpory a ochrany jako předpokládaným nebo identifikovaným obětem obchodování s lidmi.

Ochrana obětí obchodování s lidmi při vyšetřování a trestním řízení

Kromě práv stanovených ve směrnici 2012/29/EU musí členské státy zajistit, aby oběti obchodování s lidmi měly přístup:

• neprodleně k právnímu poradenství a právnímu zastoupení, které se poskytuje bezplatně, pokud oběť nemá dostatečné finanční prostředky;
• do programů na ochranu svědků nebo podobných opatření;
• ke zvláštnímu zacházení s cílem předejít jejich druhotné viktimizaci.

Členské státy mají rovněž povinnost zajistit, aby oběti obchodování s lidmi mohly uplatnit své právo požádat o mezinárodní ochranu nebo rovnocenný vnitrostátní status, a to i v případě, že se jim dostává pomoci, podpory a ochrany jako předpokládaným nebo identifikovaným obětem obchodování s lidmi.

Členské státy musí rovněž zajistit, aby postupy pro oznámení trestného činu byly bezpečné, probíhaly důvěrně v souladu s vnitrostátními právními předpisy, byly navržené a přístupné způsobem, který je vhodný pro děti, a používaly jazyk odpovídající věku a vyspělosti dětských obětí.

Vnitrostátní koordinátoři pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobný mechanismus a nezávislé orgány a akční plány

• Členské státy musí přijmout nezbytná opatření ke zřízení vnitrostátních koordinátorů pro boj proti obchodování s lidmi nebo rovnocenných mechanismů a poskytnout jim odpovídající zdroje nezbytné k účinnému výkonu jejich funkcí. Vnitrostátní koordinátor pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobný mechanismus musí spolupracovat s příslušnými celostátními, regionálními a místními orgány a agenturami, zejména s orgány činnými v trestním řízení, s vnitrostátními referenčními mechanismy a s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti.
• Členské státy musí do 15. července 2028 přijmout své vnitrostátní akční plány pro boj proti obchodování s lidmi, které budou vypracovány a prováděny po konzultaci s národními koordinátory pro boj proti obchodování s lidmi nebo rovnocenným mechanismem.
• Koordinátor EU pro boj proti obchodování s lidmi (dále jen „EU ATC“) musí zajistit koordinaci s vnitrostátními koordinátory pro boj proti obchodování s lidmi nebo rovnocennými mechanismy, nezávislými subjekty, agenturami EU a příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti, aby byl zajištěn soudržný a komplexní přístup.

Shromažďování údajů a statistické údaje

Členské státy musí zajistit, aby byl zaveden systém pro zaznamenávání, vypracovávání a poskytování anonymizovaných statistických údajů za účelem sledování účinnosti jejich systémů boje proti trestným činům uvedeným v této směrnici.

Prevence

Členské státy musí přijmout opatření s cílem:

• snížit poptávku, která stimuluje obchodování s lidmi;
• zavést mechanismy zaměřené na včasné rozpoznání a identifikaci identifikovaných a domnělých obětí, pomoc a podporu těmto obětem;
• zahájit školení a osvětové kampaně.