Dohoda se Spojenými státy o vydání

KLÍČOVÉ BODY

Dohoda doplňuje dvoustranné smlouvy o vydávání mezi zeměmi EU a USA a posiluje spolupráci v rámci jejich platných vztahů v oblasti vydávání.

Trestné činy podléhající vydání

Mezi trestné činy podléhající vydání patří:

• trestné činy, které lze potrestat trestem odnětí osobní svobody na dobu odpovídají horní hranici sazby (více než 1 rok) nebo přísnějším trestem podle právních předpisů dožadující i dožádané země,
• pokus o spáchání takového trestného činu nebo podílení se na jeho spáchání.

Pokud dožádaná země povolí vydání za trestný čin podléhající vydání, musí povolit vydání i za jakýkoliv jiný trestný čin, který je součástí žádosti, za předpokladu, že tento trestný čin lze potrestat trestem odnětí osobní svobody až na jeden rok a jsou splněny všechny další požadavky pro vydání.

Žádosti o vydání

• Dožadující země doručuje své žádosti o vydání a jakékoli podpůrné dokumenty diplomatickou cestou. Pokud na sobě tyto dokumenty mají osvědčení nebo pečeť ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva nebo úřadu, který je odpovědný za zahraniční věcí, není třeba dále zkoumat jejich pravost.
• Dožadující země může doručit své žádosti o předběžnou vazbu prostřednictvím svého ministerstva spravedlností namísto diplomatické cesty. Tyto žádosti je také možné doručit prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpolu). Vyžaduje-li dožadující země vydání osoby, která již je v předběžné vazbě v dožádané zemi, může svoji žádost předložit přímo ambasádě dožádané země, která se nachází na jejím území.
• Pokud dožádaná země uzná, že informace poskytnuté v žádosti o vydání nejsou dostačující k tomu, aby vydání uskutečnila, může požadovat, aby dožadující země dodala doplňující informace. Žádání o doplňující informace a jejich doručování může probíhat přímo mezi ministerstvy spravedlnosti.

Postupy vydávání osob

• Dožádaná země může dočasně předat osobu, proti které je vedeno řízení nebo která si odpykává trest, dožadující zemi za účelem stíhání.
• Ve chvíli, kdy několik zemí vyžaduje vydání stejné osoby za stejné nebo jiné trestné činy, rozhodne vykonávající orgán dožádané země, do které země bude osoba předána. Stejně tak pokud USA předloží žádost o vydání týkající se osoby, o jejíž předání už bylo zažádáno v souladu s Evropským zatýkacím rozkazem (EZR) za stejné nebo jiné trestné činy, příslušný orgán dožádané země EU rozhodne, do které země bude osoba předána.
• Pokud je však žádost o vydání od USA adresovaná do země EU, která svým státním příslušníkům poskytuje ochranu před vydáním a žádost se týká státního příslušníka jiné země EU, musí vykonávající justiční orgán informovat zemi EU, jejímž je dotčený občan státním příslušníkem a případně předat tuto osobu do této země podle EZR, v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci C-182/15 Petruhhin.
• Článek 18 SFEU a článek 21 SFEU musí být vykládány tak, že když země EU, do které se přemístil občan EU, státní příslušník jiné země EU, obdrží žádost o vydání ze země mimo EU, se kterou prvně uvedená země EU uzavřela dohodu o vydávání, je povinna země, jejímž je uvedený občan státním příslušníkem, informovat a případně mu na jeho žádost tohoto občana předat v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2002/584/SVV, pokud je tato země EU podle vnitrostátních právních předpisů příslušná ke stíhání této osoby za činy spáchané mimo její státní území.
• Když země EU obdrží žádost od země mimo EU, která žádá vydání státního příslušníka jiné země EU, první země EU musí ověřit, že vydáním nebudou dotčena práva uvedená v článku 19 Listiny základních práv Evropské unie. Soudní dvůr to ve svém rozhodnutí ve věci C-191/16 Pisciotti ujasnil takto: „V případě, kdy je občan EU, kterého se týká žádost o vydání do USA podle dohody o vydání mezi EU a USA zatčen v jiné zemi EU, než jejímž je státním příslušníkem, musí být článek 18 a 21 SFEU pro účely možného přistoupení k této žádost vykládán tak, že neznemožňuje na základě pravidla ústavního práva dožádané zemi rozlišování mezi svými státními příslušníky a státními příslušníky dalších zemí EU a umožnění vydání i přes nepovolení vydání svých vlastních státních příslušníků za předpokladu, že dožádaná země EU již ustanovila příslušné orgány země EU, jejímž je daný občan státním příslušníkem, které mají žádat o předání tohoto občana podle EZR a druhá země EU ještě v tomto ohledu neučinila žádný krok.“
• Soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci C-247/17 Raugevicius uvedl: „Články 18 a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že v případě žádosti země mimo EU o vydání občana EU, který využil svého práva volného pohybu, nikoli pro účely stíhání, nýbrž pro účely výkonu trestu odnětí svobody, má dožádaná země EU, jejíž vnitrostátní právo zakazuje vydávat mimo EU vlastní státní příslušníky pro účely výkonu trestu a stanoví možnost odpykat na jeho území trest uložený v zahraničí, povinnost zacházet s tímto občanem EU, má-li na jeho území trvalý pobyt, stejným způsobem, jakým v oblasti vydávání zachází s vlastními státními příslušníky.“
• Dožádaná země může používat zjednodušené postupy vydání, což znamená předání osoby bez odkladu a dalších řízení, když dotčená osoba s tímto předáním souhlasí.
• Země EU a USA umožní průvoz osoby předávané jednou z nich nebo do jedné z nich nebo z jedné z nich do třetí země přes jejich území. Žádosti o průvoz mohou být vykomunikovány diplomatickou cestou, přímo mezi ministerstvem spravedlnosti USA a ministerstvem spravedlnosti země EU nebo prostřednictvím Interpolu. Pro leteckou přepravu není potřeba žádné povolení za předpokladu, že není naplánováno přistání na území země průvozu. V případě neplánovaného přistání může dotčení země vyžadovat žádost o průvoz.
• Dožádaná země může umožnit vydání za trestný čin, který lze potrestat smrtí podle právních předpisů dožadující země a ne podle svých vlastních právních předpisů za podmínky, že:
  • trest smrti nebude uložen,
  • při uložení trestu smrti nebude tento trest vykonán.
• Rozhodnutí 2009/933/CFSP rozšiřuje územní působnost dohody o vydání mezi EU a USA na Nizozemské Antily a Arubu.