Ekoznačka

KLÍČOVÉ BODY

• Ekoznačka EU může být udělována produktům a službám s menším dopadem na životní prostředí v porovnání s produkty ze stejné skupiny. Kritéria pro ekoznačku vycházejí z vědecky podložených informací o životním cyklu produktů od výroby po likvidaci.
• Značka může být udělena veškerému zboží nebo službám dodávaným na trh EU za účelem distribuce, spotřeby nebo používání, a to buď za úplatu, nebo bezplatně pod podmínkou, že byla jasně stanovena ekologická kritéria. Nevztahuje se na humánní léčivé přípravky, na veterinární léčivé přípravky, ani na jakýkoli druh zdravotnických prostředků.
• Systém byl zaveden nařízením Rady (EHS) č. 880/92 a pozměněn nařízením (ES) č. 1980/2000. Toto nařízení (ES) č. 66/2010/ES si klade za cíl zlepšit pravidla pro přidělování, užívání a provoz systému značky.

Kritéria udělování

• Ekoznačka se přiděluje s ohledem na plnění evropských cílů v oblasti etiky a životního prostředí. Podporuje také přechod EU na oběhové hospodářství, které podporuje udržitelnou výrobu i spotřebu. Jedná se zejména o:
  • dopad produktů a služeb na změnu podnebí, přírodu a biologickou rozmanitost, spotřebu energie a zdrojů, vznik odpadů, emise do všech složek životního prostředí, znečištění fyzikálními vlivy a používání a uvolňování nebezpečných látek;
  • nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími látkami;
  • schopnost snižovat dopady na životní prostředí danou životností a opětovnou použitelnost produktů;
  • konečný dopad na životní prostředí, včetně aspektů týkajících se zdraví a bezpečnosti spotřebitelů;
  • dodržování sociálních a etických norem, jako jsou mezinárodní normy práce;
  • kritéria stanovená pro jiné ekoznačky na celostátní nebo regionální úrovni;
  • zásadu omezení zkoušek na zvířatech.
• Ekoznačka nesmí být udělena zboží, které obsahuje látky, jež byly podle nařízení (ES) č. 1272/2008 klasifikovány jako toxické, nebezpečné pro životní prostředí, karcinogenní nebo mutagenní, nebo látky spadající do regulačního rámce o řízení chemických látek.

Příslušné subjekty

• Země EU určí jeden nebo více subjektů, které budou pověřeny přidělováním ekoznačky na národní úrovni. Jejich chod musí být transparentní, jejich činnosti otevřené účasti všech zainteresovaných stran.
• Zodpovídají zejména za pravidelné ověřování souladu produktu s kritérii ekoznačky. Jsou příslušné pro přijímání stížností, informování veřejnosti, dohled nad lživými reklamami nebo udílení zákazu užívat ekoznačku.

Proces přidělování a užívání ekoznačky

• Každý hospodářský subjekt, který chce používat ekoznačku EU, podá žádost:
  • u jedné nebo více zemí EU, které ji předají příslušnému národnímu subjektu;
  • u země mimo EU, která ji předá zemi EU, kde bude produkt uváděn na trh.
• Pokud produkty splňují kritéria pro ekoznačku, příslušný subjekt uzavírá s jednotlivými hospodářskými subjekty smlouvu stanovící podmínky používání a odnětí ekoznačky EU. Po uzavření této smlouvy může hospodářský subjekt umístit ekoznačku EU na produkt. Náklady spojené s užíváním ekoznačky EU zahrnují poplatek za podání žádosti a roční poplatek.
• Evropská komise zřizuje katalog produktů, které ekoznačku EU smějí používat.

Výbor pro ekoznačku Evropské unie (EUEB)

Rozhodnutí Komise z roku 2010 (rozhodnuti 2010/709/EU) zřizuje EUEB. Členy tohoto výboru jmenuje Komise. Skládá se ze zástupců zemí EU a Evropského hospodářského prostoru a také ze zástupců některých evropských organizací zastupujících například spotřebitele, podniky a environmentální zájmy. Komise s EUEB konzultuje vypracování a změny kritérií a požadavky na udělení ekoznačky.

Ekologická kritéria

• Komise přijala řadu rozhodnutí, která stanoví ekologická kritéria pro udělování ekoznačky EU různým druhů produktů; období platnosti některých z nich vypršelo do konce prosince 2016.
• Komise také přijala nařízení (EU) č. 782/2013, které nahrazuje přílohu III nařízení (ES) č. 66/2010 a pozměňuje výši maximálního ročního poplatku, který výrobci zaplatí za zhodnocení a zpracování žádosti o přidělení ekoznačky