Rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti – příslušnost, uznávání a výkon

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení se vztahuje na občanské věci¹, týkající se:

• rozvodu,
• rozluky,
• prohlášení manželství za neplatné,
• rodičovské zodpovědnosti (přiznání, výkonu, převedení a omezení nebo zbavení), zejména jde o:
  • péči o dítě a styk s dítětem,
  • poručnictví, opatrovnictví² a podobné instituty,
  • děti v ústavní výchově nebo pěstounské péči,
  • ochranu dětí v souvislosti s jejich jměním.

Vyživovací povinnosti jsou z působnosti nařízení vyloučeny.

U přeshraničních záležitostí upravuje nařízení:

• harmonizovaná pravidla o příslušnosti ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné,
• harmonizovaná pravidla o příslušnosti ve sporech ve věcech rodičovské odpovědnosti, jako je péče o dítě, styk s dítětem nebo umístění dítěte do jiné země EU,
• lepší postup pro navrácení v případech únosu dítěte zavedením jasných lhůt, aby mohly být případy vyřešeny rychle – soudy prvního a druhého stupně budou muset vydat svá rozhodnutí do 6 týdnů,
• podporu mediace,
• poskytnutí příležitosti dítěti být vyslechnuto při řízeních, která se ho týkají,
• odstranění potřeby zprostředkujícího řízení („doložka o vykonatelnosti“) u rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti, šetří čas a náklady jednotlivcům,
• jasnější pravidla pro umístění dětí do jiné země EU včetně potřeby souhlasu ve všech situacích kromě těch, kdy je dítě umístěno do péče rodiče,
• efektivnější provedení rozhodnutí, zavádí možné důvody pro přerušení nebo odmítnutí vykonávání,
• zjednodušení pohybu rozhodnutí, veřejných listin³ a některých dohod v rámci EU prostřednictvím pravidel pro uznání a vykonatelnost v jiných zemích EU,
• lepší spolupráci mezi ústředními orgány různých zemí EU a mezi soudy a respektování práv stran a důvěrnosti informací.

Nejlepší zájmy dítěte zůstávají prvořadým hlediskem v souladu s článkem 24 Listiny základních práv Evropské unie a Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, jak jsou provedeny vnitrostátním právem a postupy.

Nařízení doplňuje Haagskou úmluvu z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, která řeší rozhodnutí nařizující navrácení dítěte do země původu.

Zrušení

Nařízení (EU) 2019/1111 ruší s účinností od 1. srpna 2022 nařízení (ES) č. 2201/2003.