Vzájemné uznávání zboží

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (EU) 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiné zemi EU

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ?

Cílem nařízení je posílit vnitřní trh zlepšením uplatňování zásady vzájemného uznávání* zboží a odstranit neodůvodněné překážky obchodu. Tohoto cíle se dosahuje:

vymezením práv a povinností vnitrostátních orgánů a podniků podle této zásady, pokud se zboží prodává v jiné zemi EU,
poskytnutím záruk, pokud by vzájemné uznávání bylo v jednotlivých případech odepřeno,
posílením úlohy kontaktních míst pro výrobky jakožto poskytovatelů informací a míst pro komunikaci mezi vnitrostátními orgány a společnostmi.

Tento právní předpis nahrazuje nařízení (ES) č. 764/2008.

KLÍČOVÉ BODY

Zásada vzájemného uznávání zajišťuje přístup na trh v případě zboží, na které se (alespoň částečně) nevztahují harmonizační právní předpisy EU.

Nařízení se vztahuje na:

všechny druhy zboží, které se v souladu s právními předpisy uvádějí na trh v jiné zemi EU, včetně zemědělských produktů a produktů rybolovu, a to bez ohledu na způsob výroby nebo zpracování,
vnitrostátní správní rozhodnutí, která omezují nebo odpírají přístup daného zboží na trh dané země.

Pokud příslušný orgán v zemi dovozu hodlá posuzovat dané zboží, mohou podniky použít dobrovolné prohlášení pro vzájemné uznávání, a prokázat tak, že zboží je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jiné zemi EU.

Vnitrostátní orgány posuzující dovážené zboží, na které se vztahuje zásada vzájemného uznávání, musejí:

neprodleně kontaktovat dotčený podnik s vysvětlením plánovaného posuzování,
umožnit distribuci a prodej zboží, zatímco provádějí posuzování (ledaže pro dané zboží v jejich zemi existuje postup předchozího schvalování nebo pokud dočasně pozastaví přístup na trh),
přijmout prohlášení pro vzájemné uznávání spolu s podpůrnými důkazy nezbytnými k ověření informací v nich uvedených jako dostatečné k prokázání, že zboží je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jiné zemi EU. Pokud není prohlášení předloženo, může příslušný orgán požádat dotčený podnik o poskytnutí dokumentace a informací, jež se týkají jak vlastností daného zboží nebo druhu zboží, tak uvedení zboží v souladu s právními předpisy na trh v jiné zemi EU,
vzít v úvahu obsah protokolů o zkouškách nebo osvědčení vydaných subjektem posuzování shody, které předložil jakýkoli podnik v rámci posouzení,
neprodleně oznámit své správní rozhodnutí danému podniku – a do 20 pracovních dnů Evropské komisi a ostatním členským státům –, pokud se rozhodne odepřít nebo omezit přístup daného zboží na trh,
v případě negativního správního rozhodnutí dostatečně podrobně odůvodnit, proč omezuje nebo odpírá přístup na trh, včetně:
- vnitrostátního technického pravidla, ze kterého rozhodnutí vychází,
- důvodů legitimního veřejného zájmu, jež opodstatňují uplatňování vnitrostátního technického pravidla,
- vědeckých a technických důkazů, ke kterým bylo přihlédnuto,
- shrnutí případných argumentů předložených dotčeným podnikem,
- důkazů toho, že rozhodnutí je přiměřené,
- různých vnitrostátních právních prostředků ochrany, které má podnik k dispozici, a lhůt pro učinění podání, včetně možnosti využít bezplatně síť SOLVIT (což může vést k tomu, že Komise vydá stanovisko).

Vnitrostátní orgány provádějící posuzování zboží mohou dočasně pozastavit jeho prodej a distribuci, o čemž neprodleně informují daný podnik, Komisi a země EU, pokud:

za obvyklých nebo rozumně předvídatelných podmínek použití představuje toto zboží vážné riziko pro bezpečnost nebo zdraví osob nebo pro životní prostředí, a to i v případech, kdy účinky nejsou okamžité, a toto riziko vyžaduje rychlý zásah příslušného orgánu, nebo
dodávání daného zboží, nebo zboží daného druhu, na trh této země EU je v tomto členském státě obecně zakázáno z důvodu veřejné mravnosti nebo veřejné bezpečnosti.

Pokud centra sítě SOLVIT nejsou schopna nalézt vhodné řešení v dané věci prostřednictvím postupu v rámci sítě SOLVIT, může pomoci při řešení dané věci Komise prostřednictvím vydání stanoviska, a to na žádost kteréhokoliv dotčeného centra sítě SOLVIT. Za tímto účelem Komise:

musí posoudit, zda je rozhodnutí vnitrostátního orgánu slučitelné se zásadou vzájemného uznávání a s požadavky tohoto nařízení,
jsou-li nezbytné dodatečné informace nebo dokumenty, musí požádat příslušné centrum sítě SOLVIT, aby se obrátilo na dotčený podnik nebo příslušný orgán za účelem obdržení těchto dodatečných informací nebo dokumentů,
musí do 45 dnů vydat stanovisko,
stanovisko se sděluje prostřednictvím příslušného centra sítě SOLVIT dotčenému podniku a vnitrostátním orgánům. Komise musí stanovisko oznámit zemím EU,
je-li to vhodné, musí Komise ve svém stanovisku upozornit na jakékoliv skutečnosti, které by měly být řešeny v rámci případu sítě SOLVIT, nebo musí vydat doporučení, které by mohlo pomoci k vyřešení případu.

Každá země EU musí na svém území zřídit a provozovat kontaktní místa pro výrobky a zajistit, aby tato místa měla dostatečné pravomoci a odpovídající zdroje. Kontaktní místa pro výrobky musejí:

poskytovat on-line informace o
- zásadě vzájemného uznávání a uplatňování tohoto nařízení na území své země,
- kontaktních údajích příslušných vnitrostátních orgánů, včetně podrobností o orgánech zodpovědných za dohled nad prováděním vnitrostátních technických pravidel použitelných v jejich zemi,
- právních prostředcích a postupech ochrany na území své země v případě sporu, včetně postupu v rámci sítě SOLVIT stanoveného v nařízení,
odpovědět bezplatně na žádosti o další informace od podniků nebo vnitrostátních orgánů do 15 pracovních dnů,
v případě potřeba pomoci navázat kontakt mezi vnitrostátními orgány v souvislosti s postupem posuzování podle tohoto nařízení.

Na podporu tohoto nařízení může EU financovat tyto činnosti:

kampaně ke zvyšování povědomí,
vzdělávání a odbornou přípravu,
spolupráci mezi kontaktními místy pro výrobky a příslušnými orgány a technickou a logistickou podporu této spolupráce,
shromažďování údajů v souvislosti s fungováním zásady vzájemného uznávání a jejími dopady na jednotný trh EU se zbožím,
výměnu úředníků a osvědčených postupů.

Komise musí provést hodnocení nařízení do 20. dubna 2025 a následně každé čtyři roky a musí předložit zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

Prováděcí akt

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1668 stanovuje podrobnosti nezbytné k přijetí informačního a komunikačního systému pro dozor nad trhem (ICSMS) pro účely vzájemného uznávání.

Prováděcí nařízení zavádí použití ICSMS pro:

oznamování správních rozhodnutí (článek 5),
oznamování dočasných pozastavení (článek 6),
oznamování stanovisek Komise všem zemím EU (článek 8),
výměnu informací mezi příslušnými orgány zemí EU majících na starost ověřování údajů a dokumentů poskytovaných podniky k posouzení (článek 10).

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Platí ode dne 19. dubna 2020.

KONTEXT

Další informace získáte zde:

Vzájemné uznávání zboží (Evropská komise).

KLÍČOVÉ POJMY

Zásada vzájemného uznávání: zásada práva EU, podle které země EU nesmějí zakázat na svém území prodej zboží, které je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jiné zemi EU. Jedinou výjimkou je případ, kdy země EU mají důvody legitimního veřejného zájmu pro odepření nebo omezení přístupu na trh a toto omezení je odůvodněné a přiměřené.

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008 (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 1–18)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1–44)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1–38)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1–142)

Postupné změny nařízení (EU) 2017/625 byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1–15)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549–607)

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30–47)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1–24)

Viz konsolidované znění.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4–17)

Viz konsolidované znění.

Poslední aktualizace 27.11.2020