Toto nařízení se týká dodržování pravidel pro přístup ke genetickým zdrojům1 a tradičním znalostem2 spojeným s těmito genetickými zdroji a sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, jak stanoví Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti.
cílem přístupu a sdílení přínosů podle Nagojského protokolu je spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetického zdroje se zemí, která ho poskytla. Vygenerované přínosy by měly přispět k udržitelnému využívání biologické rozmanitosti a její ochraně.
Obecný cíl tohoto nařízení je zajistit, aby ti, kteří využívají genetické zdroje a související tradiční znalosti v EU, tak činili v souladu s právními předpisy o přístupu a sdílení přínosů poskytující země.
Genetické zdroje se využívají pro nekomerční a komerční účely ve spoustě odvětvích, jako je vědecký výzkum, pěstování rostlin, farmaceutický průmysl, kosmetika, potravinářský průmysl a průmysl krmiv a biotechnologie. Využívají je univerzity a společnosti při dělání výzkumů a za účelem výzkumu a vývoje, který má vést ke komerčnímu využití produktů.
Všechny země (včetně zemí EU) mají práva na své přírodní zdroje a pravomoc určovat přístup k jejich genetickým zdrojům.
Úkolem poskytujících zemí je sledovat jejich genetický zdroj, jakmile opustí zemi. Důležitou přidanou hodnotou Nagojského protokolu je zavedení opatření pro dodržování pravidel. „Užívající“ země musí přijmout opatření pro zajištění, aby přístup ke genetickým zdrojům využívaným v jejich zemi byl v souladu s pravidly pro přístup a sdílení přínosů poskytující země (získán předchozí informovaný souhlas a sjednány vzájemně dohodnuté podmínky). Tyto informace jsou poté předány zpět poskytující zemi. Nařízení (EU) č. 511/2014 obsahuje pravidla upravující taková opatření pro dodržování pravidel.
Základním požadavkem nařízení je náležitá péče. Uživatelé genetických zdrojů musí získávat, uchovávat a předávat dalším uživatelům soubor informací relevantních pro genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji. Nemají-li uživatelé dostatek informací o zákonnosti přístupu a využívání, měli by získat povolení a sjednat vzájemně dohodnuté podmínky nebo by měli využívání ukončit.
Uživatelé genetických zdrojů jsou též povinni předložit prohlášení o náležité péči. Prohlášení o náležité péči je nutné předložit v EU ve 2 fázích:
To znamená, že v EU jsou 2 kontrolní stanoviště. Informace z těchto kontrolních stanovišť jsou předávány do Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů (mezinárodní IT nástroj pro výměnu informací mezi všemi relevantními aktéry, zřízený Nagojským protokolem) a poskytujícím zemím.
Uživatelé musí uchovávat informace o přístupu a sdílení přínosů zdroje po dobu 20 let poté, co ho přestali využívat.
Každá země EU musí určit nejméně 1 orgán odpovědný za provádění tohoto nařízení. Tento orgán dostává prohlášení o náležité péči a je odpovědný za provádění kontrol uživatelů.
Existují také 2 dobrovolné nástroje, které podporují dodržování souladu uživateli, registr sbírek EU a registr osvědčených postupů podle podmínek nařízení.
Nařízení platí ode dne , s výjimkou několika článků, které se uplatňují ode dne .
Hlavním mezinárodním rámcem pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů je Úmluva o biologické rozmanitosti z roku 1993 (viz shrnutí).
Nagojský protokol, přijatý v říjnu 2010, vychází z pravidel úmluvy týkajících se přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení peněžních a nepeněžních přínosů vyplývajících z využívání genetických zdrojů.
Pro více informací viz:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014 ze dne o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii (Úř. věst. L 150, , s. 59–71)
Poslední aktualizace