Uprchlíci a osoby bez státní příslušnosti – společné normy pro získání tohoto postavení

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2011/95/EU – společné normy pro získání postavení a pro mezinárodní ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

Jejím cílem je:

• stanovit společné normy pro určení občanů zemí mimo EU nebo osob bez státní příslušnosti, kteří skutečně potřebují mezinárodní ochranu v EU, a to buď jako uprchlíci, nebo jako příjemci doplňkové ochrany*,
• zajistit, aby tyto osoby mohly užívat minimální úrovně výhod a práv ve všech zemích EU.

Tímto způsobem usiluje o omezení pohybu dotčených lidí mezi zeměmi EU z důvodu rozdílů v právních předpisech.

Touto směrnicí se přepracovává a nahrazuje směrnice 2004/83/ES, aby byla zajištěna soudržnost s judikaturou* Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva.

KLÍČOVÉ BODY

Účel a definice

• Společné normy jsou stanoveny za účelem určení osob splňujících podmínky pro získání postavení uprchlíka nebo osob, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a pro určení obsahu mezinárodní ochrany. Země EU však mají možnost podle svého uvážení zavádět nebo ponechat příznivější pravidla pro osoby, které potřebují ochranu.
• Jsou definováni „uprchlíci“ a „osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu“, jakož i jejich „rodinní příslušníci“ – rozšířeno na otce, matku nebo jinou dospělou osobu odpovědnou za příjemce mezinárodní ochrany, pokud je ona osoba ve věku nižším než 18 let (nezletilá osoba) a svobodná.

Posouzení žádostí

• Země EU mají společnou povinnost aktivně spolupracovat s žadatelem při určování významných náležitostí žádosti.
• Je poskytnut neúplný seznam ohledů, včetně skutečností, prohlášení a okolností (například pokud byla osoba pronásledována), na které musí být brán zřetel při posuzování na individuálním, objektivním a nestranném základě.
• Pokud žadatelé o azyl vynaložili veškerou snahu o předložení a zdůvodnění svojí žádosti a byla zjištěna celková hodnověrnost jejich žádosti, mělo by být v případě pochybností rozhodováno ve prospěch žadatele, i když žádost postrádá písemné doklady nebo jiné důkazy.
• Žadatelé mohou být považováni za osoby, které nepotřebují mezinárodní ochranu, pokud mohou využívat vnitrostátní ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou na kterékoliv části území své země původu, na které mohou bezpečně a legálně získat přístup a na které lze důvodně předpokládat, že se mohou usadit.
• Směrnice vyjasňuje, že:
  • ochrana před pronásledováním nebo vážnou újmou může být poskytnuta pouze státem nebo stranami nebo organizacemi včetně mezinárodních organizací, které ovládají stát nebo podstatnou část území státu,
  • tyto strany by měly být schopné a ochotné poskytovat účinnou a ne jen dočasnou ochranu,
  • žadatelé by měli mít přístup k takovéto ochraně.
• Země EU by měly využívat přesné a aktuální informace z příslušných zdrojů, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu.

Podmínky pro získání postavení uprchlíka

• Je vyjasněno jednání, které je považováno za „pronásledování“ ve smyslu Ženevské úmluvy, pokud jde o postavení uprchlíka a různé podoby, kterých může nabýt.
• Musí existovat důvod pro pronásledování a v textu jsou uvedeny aspekty – rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité společenské skupině nebo politický názor –, na něž je třeba brát zřetel při posuzování důvodů pronásledování.
• Neexistující ochrana před pronásledováním z jednoho z výše uvedených důvodů je také důvodem pro přiznání postavení uprchlíka.

Podmínky pro získání doplňkové ochrany

„Vážná újma“, jejíž hrozbě by státní příslušník ze země mimo EU mohl být vystaven, pokud by se navrátil do své země původu nebo (v případě osob bez státní příslušnosti) do země svého bývalého pobytu, zahrnuje:

• uložení nebo vykonání trestu smrti,
• mučení nebo nelidské nebo ponižující zacházení nebo trest,
• vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během ozbrojeného konfliktu.

Ztráta nebo vyloučení ze statusu uprchlíka nebo doplňkové ochrany

Směrnice uvádí:

• okolnosti, za kterých postavení uprchlíka nebo doplňkové ochrany zaniká (například když žadatel získá novou státní příslušnost) nebo za kterých zaniká nárok na získání tohoto postavení (například pokud se žadatel dopustil válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti),
• důvody, na jejichž základě mohou být tato práva odňata, ukončena nebo jejich prodloužení zamítnuto – včetně případů, kdy existují závažné důvody pro to, aby byl žadatel považován za nebezpečí pro bezpečnost nebo společnost hostitelské země EU.

Obsah mezinárodní ochrany

Obsah postavení osoby, která má nárok na doplňkovou ochranu, je přiblížen obsahu postavení uprchlíka, což do značné míry odstraňuje možnost zemí EU omezit přístup k určitým právům pouze na uprchlíky.

Mezinárodní ochrana, kterou udělí hostitelská země EU, zahrnuje následující práva.

• Ochrana před navracením*.
• Přístup uprchlíků a příjemců doplňkové ochrany k informacím ohledně práv a povinností souvisejících s jejich postavením v jazyce, kterému rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí.
• Ochrana celistvosti rodiny.
• Pokud tomu nebrání závažné důvody bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, vydávání:
  • povolení k pobytu – platné po dobu nejméně tří let pro uprchlíky a nejméně jednoho roku (dvou let po prodloužení) v případě doplňkové ochrany, a
  • cestovních dokladů pro cestování mimo státní území – v případě doplňkové ochrany, pouze pokud si osoby nejsou schopné opatřit cestovní pas daného státu.
• Přístup k zaměstnání a k vzdělávání a odborné přípravě spojených se zaměstnáním, přičemž se uplatňuje rovné zacházení, pokud jde o podmínky zaměstnávání.
• Přístup ke vzdělání – v případě nezletilých rovné zacházení jako v případě státních příslušníků a v případě dospělých rovné zacházení jako v případě oprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU.
• Rovný přístup k postupům pro uznání zahraničních diplomů a odborných kvalifikací.
• Rovné zacházení jako s vlastními státními příslušníky v otázce sociální péče (toto může být omezeno na základní dávky v případě doplňkové ochrany).
• Zastoupení nezletilých osob bez doprovodu zákonným opatrovníkem nebo v případě nutnosti organizací pověřenou péčí o nezletilé nebo jakýmkoliv jiným vhodným zástupcem, jak je stanoveno ve vnitrostátním právním systému.
• Přístup k bydlení za stejných podmínek jako pro oprávněně pobývající státní příslušníky zemí mimo EU.
• Svoboda pohybu na státním území za stejných podmínek a omezení jako pro oprávněně pobývající státní příslušníky zemí mimo EU.
• Přístup k integračním opatřením.
• V případě potřeby pomoc při dobrovolném návratu.

Země, které spadají mimo působnost této směrnice

Irsko a Spojené království (1) se rozhodly nepřijmout směrnici, jak jim umožňuje protokol č. 21 připojený k Lisabonské smlouvě. Jsou proto nadále vázány směrnicí 2004/83/ES.

Dánsko není vázáno ani touto, ani předchozí směrnicí kvůli protokolu č. 22 o postavení Dánska připojenému k Lisabonské smlouvě.

ODKDY SMĚRNICE PLATÍ?

Směrnicí 2011/95/EU se reviduje a nahrazuje směrnice 2004/83/ES. Většina článků směrnice 2011/95/EU týkající se aspektů, na které se nevztahuje směrnice 2004/83/ES, je v platnosti ode dne 22. prosince 2013. Nová pravidla obsažená ve směrnici 2011/95/EU měla být provedena do práva zemí EU do 21. prosince 2013.

KONTEXT

Tato směrnice, známá jako „kvalifikační směrnice“, je jedním z hlavních nástrojů v rámci společného evropského azylového systému, který tvoří společně se směrnicí o azylovém řízení, směrnicí o podmínkách přijímání, dublinským nařízením a nařízením o Eurodacu. Důležité je také posílení finanční solidarity prostřednictvím nařízení, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond. V roce 2016 přijala Evropská komise sdělení, čímž zahájila proces reformy společného evropského azylového systému.

KLÍČOVÉ POJMY

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9–26)

Viz konsolidované znění.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Zlepšit společný evropský azylový systém a zdokonalit zákonné možnosti (COM(2016) 197 final, 6.4.2016)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 168–194)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60–95)

Viz konsolidované znění.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96–116)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31–59)

Postupné změny nařízení (EU) č. 604/2013 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 ze dne 26. června 2013 o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. 604/2013 kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, a pro podávání žádostí orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva a o změně nařízení (EU) č. 1077/2011, kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 1–30)

Poslední aktualizace 29.01.2018

(1) Spojené království vystupuje z Evropské unie a od 1. února 2020 se stane tzv. třetí zemí (státem mimo EU).