Smlouva o fungování EU

PŘEHLED DOKUMENTU:

ÚVOD

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU), jako výsledek Lisabonské smlouvy, byla vytvořena ze Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva o ES), jak byla zavedena Maastrichtskou smlouvou. Samotná Smlouva o ES byla založena na Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství (SEHS) podepsané v Římě 25. března 1957. Vytvoření Evropské unie na základě Maastrichtské smlouvy (7. února 1992) představovalo další krok na cestě za politickým sjednocováním Evropy.

Evropská unie však nenahradila Evropská společenství, ale namísto toho je sdružila pod jednu střechu na základě „třípilířové struktury“:

První pilíř se skládal z Evropských společenství (ES, Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) do roku 2002 a smlouva Euratom).
Druhý pilíř tvořila spolupráce mezi zeměmi EU na základě společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Třetí pilíř zaštiťoval spolupráci mezi zeměmi EU na poli spravedlnosti a vnitřních věcí.

Každá nová smlouva vede k přečíslování článků. Lisabonská smlouva, která byla podepsána 13. 12. 2007 a vstoupila v platnost 1. 12. 2009, zase přejmenovala Smlouvu o ES na SFEU, která sloučila 3 pilíře do reformované EU a byla opět přečíslována.

SFEU patří spolu se Smlouvou o Evropské unii (SEU) ke 2 hlavním smlouvám EU. Definuje zásady a cíle EU a rozsah působnosti v rámci oblastí své politiky, a tak představuje podrobný základ práva EU. Dále popisuje organizační a funkční podrobnosti institucí Evropské unie.

CO JE CÍLEM TÉTO SMLOUVY?

Jak již bylo uvedeno v dřívější preambuli, cílem Smlouvy o ES bylo „položit základ pro ještě užší svazek mezi národy Evropy“. Tato myšlenka je i nadále součástí preambule současné SFEU a také SEU. Tyto smlouvy ve skutečnosti do evropské integrace vnesly – kromě původního hospodářského cíle vytvořit jednotný trh – hlubší politický a demokratický rozměr.

KLÍČOVÉ BODY KONSOLIDOVANÉ SMLOUVY

Část 1 – Zásady:
- popisují rozsah této smlouvy a její vazbu na SEU (článek 1);
- uvádí pravomoci EU podle úrovní pravomocí EU v jednotlivých oblastech (články 2, 3, 4, 5 a 6);
- uvádí obecné zásady, kterými se řídí činnost EU (články 7 až 17).
Část 2 – Nediskriminace a občanství EU:
- zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti (článek 18);
- uvádí, že EU bude „bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání, přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace“ (článek 19);
- zavádí a definuje občanství EU a související práva (články 20 až 24).
Část 3 – největší část (články 26 až 197), přináší právní základ pro politiky EU a vnitřní činnost v následujících oblastech:
- vnitřní trh (hlava I);
- volný pohyb zboží (hlava II) včetně celní unie;
- společná zemědělská politika a společná rybářská politika (hlava III);
- volný pohyb pracovníků (a osob obecně), služeb a kapitálu (hlava IV);
- prostor svobody, bezpečnosti a práva (hlava V) včetně policejní a soudní spolupráce;
- doprava (hlava VI);
- soutěž, daně aharmonizace právních předpisů (hlava VII);
- hospodářská a měnová politika (hlava VIII) včetně článků o euru;
- politika zaměstnanosti (hlava IX);
- sociální politika (hlava X) s odkazem na evropskou sociální chartu (1961) a Chartu Společenství základních sociálních práv pracovníků (1989) – hlava XI zavádí Evropský sociální fond;
- politika vzdělávání, profesní přípravy, mládeže a sportu (hlava XII);
- kultura (hlava XIII);
- veřejné zdraví (hlava XIV);
- ochrana spotřebitele (hlava XV);
- transevropská síť (hlava XVI);
- průmyslová politika (hlava XVII);
- hospodářská, sociální a územní soudržnost – jinými slovy omezování rozdílů v rozvoji (hlava XVIII);
- výzkum a vývoj a politika pro oblast vesmíru (hlava XIX);
- environmentální politika (hlava XX);
- energetická politika (hlava XXI);
- cestovní ruch (hlava XXII);
- civilní ochrana (hlava XXIII);
- správní spolupráce (hlava XXIV).
Část 4 – Sdružení zámořských zemí a území (články 198 až 204) popisuje zvláštní vztahy mezi EU a zámořskými teritorii některých zemí EU, které na rozdíl od nejvzdálenějších regionů nejsou součástí EU.
Část 5 – Vnější činnost EU (články 205 až 222) popisuje:
- společnou obchodní (vnější obchodní) politiku;
- spolupráci při rozvoji a humanitární pomoci pro země mimo EU;
- vztahy se zeměmi mimo EU (mezinárodní smlouvy, sankce a solidarita mezi zeměmi EU) a mezinárodními subjekty;
- zavedení delegací EU;
- vnější činnosti musí být v souladu se zásadami SEU uvedenými v kapitole 1, hlavě 5 o společné zahraniční a bezpečnostní politice (článek 205).
Část 6 – Institucionální a finanční ustanovení pojednává o:
- institucích Evropské unie (články 223 až 227);
- poradních orgánech EU (články 300 až 307);
- Evropské investiční bance (články 308 a 309);
- legislativních aktech (nařízeních, směrnicích atd.) a postupech EU (články 288 až 299);
- rozpočtu EU (články 310 až 325);
- užší spolupráci mezi zeměmi EU (články 326 až 334).
Část 7 – Obecná a závěrečná ustanovení (články 335 až 358) pojednává o specifických právních záležitostech, jako jsou právní subjektivita EU, územní a časová působnost, sídla institucí, imunity a účinek na smlouvy podepsané před rokem 1958 nebo v den přistoupení.

ODKDY TATO SMLOUVA PLATÍ?

SFEU byla podepsána 27 zeměmi EU (Chorvatsko vstoupilo do EU až v roce 2013) dne 13. prosince 2007 a vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009.

KONTEXT

Další informace jsou k dispozici zde:

První smlouvy (Evropský parlament)
Historie EU (Rada EU)
Smlouvy EU (Evropská komise)
Přehled smluv (EUR-Lex).

HLAVNÍ DOKUMENT

Smlouva o fungování Evropské unie ze dne 13. prosince 2007 – konsolidované znění (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 47–360)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (nezveřejněná v Úředním věstníku)

Postupné změny Smlouvy byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění je pouze pro informaci.

Maastrichtská smlouva ze dne 7. února 1992 (Úř. věst. C 191, 29.7.1992, s. 1–112)

Lisabonská smlouva ze dne 13. prosince 2007 (Úř. věst. C 306, 17.12.2007, s. 1–271)

Poslední aktualizace 15.12.2017