Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky

KLÍČOVÉ BODY

Zúčastněné země

Nařízení se vztahuje na 17 členských států, které se účastní posílené spolupráce v této oblasti: Belgie, Bulharsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko.

Ostatní členské státy se mohou kdykoli připojit.

Odkdy se nařízení použije?

Uplatňuje se v případech, kdy při rozvodu a rozluce dochází ke kolizi právních předpisů, tj. kdy by se na stejný rozvod nebo rozluku mohly uplatnit právní předpisy několika zemí (např. vnitrostátní právo země, jejímiž státními příslušníky manželé jsou, nebo vnitrostátní právo země jejich hlavního místa pobytu).

Nevztahuje se na otázky týkající se:

• způsobilosti fyzických osob k právním úkonům,
• existence, platnosti nebo uznání manželství,
• prohlášení manželství za neplatné,
• jména manželů,
• majetkových důsledků manželství,
• rodičovské zodpovědnosti,
• vyživovacích povinností,
• svěřenství nebo dědění.

Volba práva

Manželé mohou uzavřít formální dohodu, v níž vyberou vnitrostátní právo, které se bude uplatňovat na jejich rozvod nebo rozluku, pokud je to buď právo:

• země, kde manželé mají své hlavní bydliště v době uzavření dohody, nebo
• země, kde manželé měli své poslední hlavní bydliště, pokud tam jeden z nich v době uzavření dohody stále bydlí, nebo
• země, jejímž je jeden z manželů v době uzavření dohody státním příslušníkem, nebo
• země, v níž byla věc postoupena soudu.

Dohodu mezi manžely lze uzavřít a změnit kdykoli až do doby, kdy se věc dostane k soudu.

Pokud právo není vybráno

Pokud si manželé právo, které by se mělo uplatňovat na jejich rozvod nebo rozluku, nevyberou, bude se věc řídit právem země:

1. v níž mají manželé hlavní bydliště v době, kdy se věc dostane k soudu; nebo popřípadě
2. v níž měli manželé poslední hlavní bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v této zemi pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu; nebo popřípadě
3. jejímž jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu státním příslušníkem; nebo popřípadě
4. v níž byla věc postoupena soudu.

Pokud vnitrostátní právo použitelné na danou věc nezahrnuje rozvodové právo nebo nepřiznává jednomu z manželů rovný přístup k rozvodu či rozluce z důvodu jejich pohlaví, uplatní se právo země, v níž věc byla postoupena soudu.