Žaloba podaná dne 21. ledna 2022 – Fundacja Instytut na rzecz Kultury Prawnej Ordo Iuris v. Parlament

(Věc T-41/22)

(2022/C 148/41)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fundacja Instytut na rzecz Kultury Prawnej Ordo Iuris (Varšava, Polsko) (zástupci: K. Koźmiński, radca prawny, T. Siemiński, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v plném rozsahu zrušil usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. listopadu 2021 o prvním výročí de facto zákazu interrupcí v Polsku [2021/2925(RSP)];

—

podpůrně, v případě, že nezohlední žalobu na zrušení napadeného usnesení v plném rozsahu – zrušil toto usnesení částečně, a to v části písmene „Y“ znějící následovně: „vzhledem k tomu, že za kampaněmi, jež ochromují lidská práva a rovnost žen a mužů v Polsku a mimo jiné usilují o zákaz interrupcí, žádají odstoupení Polska od Istanbulské úmluvy a vyzývají k vytváření ‚zón bez LGBTI‘, stojí fundamentalistická organizace Ordo Iuris, která je úzce spojena s vládnoucí koalicí; vzhledem k tomu, že kulturní a náboženské hodnoty jsou tak v Polsku zneužívány jako důvody, proč ženám bránit v plném uplatnění jejich práv, rovnosti a jejich nároku na rozhodování o svém vlastním těle“;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z absence pravomoci Evropského Parlamentu přijmout napadené usnesení s ohledem na to, že předmět usnesení nespadá do pravomocí Evropské unie přiznaných členskými státy na základě Smluv, čímž došlo ke zneužití pravomoci spočívajícímu v instrumentálním použití právní formy usnesení za účelem obejití požadavku na změnu Smluv, aby Unie získala pravomoci, které podle Smluv nemá.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že usnesení porušuje Smlouvy či právní normy spojené s jejich uplatňováním, a sice z porušení článku 3 SEU, čl. 4 odst. 2 SEU, čl. 6 odst. 3 SEU a článku 10 SFEU v rozsahu, v němž usnesení:

—	porušuje právo na ochranu osobnosti a jiná práva žalobkyně,

—	vychází z neověřených a nepravdivých informací o skutkovém a právním stavu v Polsku,

—	obsahuje neobjektivní analýzu a výklad mezinárodního práva veřejného v otázce interrupcí,

—	neodůvodněně připisuje zákazu interrupcí a ochraně lidského života v prenatální fázi údajný rozpor s hodnotami zakotvenými v článku 2 SEU, přičemž opomíjí fakt, že otázka přípustnosti interrupce není součástí společné ústavní tradice členských států, což:

—	vede k diskriminaci osob podporujících zákaz interrupcí a ochranu lidského života v prenatální fázi ve společenském, politickém a právním životě v Evropské unii;

—	porušuje zásadu respektování vnitrostátní a ústavní identity členských států.