–

za bulharskou vládu: M. Georgieva, T. Mitova a E. Petranova, jako zmocněnkyně,

–

za českou vládu: O. Serdula, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: D. Martin a N. Nikolova, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 30 a 31 dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“), podepsané v Bruselu (Belgie) a Londýně (Spojené království) dne 24. ledna 2020, která vstoupila v platnost dne 1. února 2020, jakož i čl. 65 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012 (Úř. věst. 2012, L 149, s. 4) (dále jen „nařízení č. 883/2004“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi DV a Direktor na Teritorialno podelenie na Nacionalnia osiguritelen institut – Veliko Tarnovo (ředitel územní divize Národního ústavu sociálního zabezpečení ve Velikom Tarnově, Bulharsko) ve věci odmítnutí posledně uvedeného ředitele přiznat jí dávky v nezaměstnanosti v důsledku ukončení jejího pracovního poměru ve Spojeném království dne 29. března 2021.

3

Dohoda o vystoupení byla schválena jménem Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1).

4

Podle šestého pododstavce preambule této dohody:

„Uznávajíce, že je nutné poskytnout občanům [Evropské u]nie a státním příslušníkům Spojeného království [Velké Británie a Severního Irska] a rovněž jejich rodinným příslušníkům reciproční ochranu v případech, kdy využili právo na volný pohyb před datem stanoveným v této dohodě, a zajistit, aby jejich práva podle této dohody byla vymahatelná a založená na zásadě nediskriminace; uznávajíce rovněž, že by měla být chráněna práva vyplývající z dob pojištění pro účely sociálního zabezpečení“.

5

Článek 7 odst. 1 uvedené dohody stanoví:

„Pro účely této dohody se všechny odkazy na členské státy a příslušné orgány členských států v ustanoveních práva Unie použitelných podle této dohody rozumějí tak, že zahrnují Spojené království a jeho příslušné orgány, s výjimkou:

[…]“

6

Článek 10 odst. 1 písm. a) téže dohody zní takto:

„Aniž je dotčena hlava III, vztahuje se tato část na tyto osoby:

7

Hlava III druhé části dohody o vystoupení, nadepsaná „Koordinace systémů sociálního zabezpečení“, obsahuje články 30 až 36 této dohody.

8

V článku 30 odst. 1 až 4 této dohody se stanoví:

„1.   Tato hlava se vztahuje na tyto osoby:

[…]

[…]

[…]

2.   Osoby uvedené v odstavci 1 jsou do působnosti zahrnuty po dobu, po kterou jsou bez přerušení v jedné ze situací stanovených v uvedeném odstavci, zahrnujících jak členský stát, tak Spojené království.

3.   Tato hlava se použije na osoby, jež nespadají nebo přestaly spadat do působnosti odst. 1 písm. a) až e) tohoto článku, avšak vztahuje se na ně článek 10 této dohody, a rovněž na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.

4.   Osoby uvedené v odstavci 3 jsou do působnosti zahrnuty po dobu, po kterou mají i nadále právo pobývat v hostitelském státě podle článku 13 této dohody nebo právo pracovat ve státě výkonu práce podle článku 24 nebo 25 této dohody.“

9

Článek 31 odst. 1 první pododstavec uvedené dohody stanoví:

„Na osoby, na které se vztahuje tato hlava, se použijí pravidla a cíle stanovené v článku 48 [SFEU], [nařízení č. 883/2004] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 [ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2009, L 284, s. 1)].“

10

Článek 32 odst. 1 písm. a) téže dohody stanoví:

„Tato pravidla se uplatňují v rozsahu stanoveném v tomto článku, pokud se týkají osob, na které se nevztahuje nebo na které se přestal vztahovat článek 30, v těchto situacích:

[…]

pro účely sčítání dob se zohlední doby získané jak před koncem přechodného období, tak po jeho skončení v souladu s [nařízením č. 883/2004].“

11

Článek 126 dohody o vystoupení zní takto:

„Stanoví se přechodné období nebo období provádění, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020.“

12

Článek 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 definuje pro účely tohoto nařízení pojem „bydliště“ jako obvyklé bydliště.

13

Kapitola 6 hlavy III tohoto nařízení, nadepsaná „Dávky v nezaměstnanosti“, obsahuje články 61 až 65a tohoto nařízení.

14

Článek 61 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zvláštní pravidla pro sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“, stanoví:

„1.   Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování, obnovení nebo trvání nároku na dávky získáním buď dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů, jež uplatňuje.

Pokud však příslušné právní předpisy podmiňují nárok na dávky získáním dob pojištění, nepřihlíží se k dobám zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným podle právních předpisů jiného členského státu, ledaže by byly tyto doby považovány za doby pojištění, kdyby byly získány podle příslušných právních předpisů.

2.   Kromě případů uvedených v čl. 65 odst. 5 písm. a) je použití odstavce 1 podmíněno tím, že dotyčná osoba naposledy získala podle právních předpisů, podle kterých se o dávky žádá:

15

Článek 65 odst. 1 a 5 téhož nařízení stanoví:

„2.   Zcela nezaměstnaná osoba, která měla během svého posledního zaměstnání, nebo své samostatné výdělečné činnosti bydliště v jiném členském státě než v příslušném členském státě a bydlí v něm i nadále nebo se do něj vrací, musí být k dispozici službám zaměstnanosti členského státu, ve kterém má bydliště. Aniž je dotčen článek 64, doplňkově může být nezaměstnaná osoba k dispozici službám zaměstnanosti členského státu, ve kterém naposledy vykonávala činnost jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná.

[…]

5.   

[…]“

16

Článek 54a odst. 1 Kodeks za socialno osiguriavane (zákoník sociálního zabezpečení) (DV č. 77 ze dne 16. září 2021, dále jen „KSO“) stanoví:

„Na dávky v nezaměstnanosti mají nárok osoby, za které byly příspěvky na sociální zabezpečení placeny nebo byly splatné z titulu pojištění do Fondu „nezaměstnanosti“ po dobu nejméně 12 měsíců během 18 měsíců před ukončením účasti na pojištění a které:

1.   byly registrovány jako nezaměstnané osoby u úřadu práce;

2.   nezískaly nárok na starobní důchod v Bulharské republice nebo na důchod v jiném státě nebo nepobírají snížený starobní důchod podle článku 68a nebo zaměstnanecký důchod podle článku 168;

3.   nevykonávají žádnou výdělečnou činnost, z níž podléhají povinnému pojištění podle tohoto zákoníku nebo podle právních předpisů jiného státu, s výjimkou osob uvedených v čl. 114a odst. 1 Kodeks na truda [(zákoník práce)].“

17

DV je bulharská státní příslušnice. Od 1. prosince 2014 do 29. března 2021 byla zaměstnána ve Spojeném království u různých zaměstnavatelů v oblasti sociálních a zdravotních služeb.

18

Dne 2. dubna 2021 uplatnila DV jako nezaměstnaná osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti v Bulharsku podle KSO. Na podporu své žádosti DV předložila některé dokumenty, včetně prohlášení o bydlišti pro účely použití čl. 65 odst. 2 nařízení č. 883/2004. Kromě toho mezi Spojeným královstvím a Bulharskou republikou proběhla elektronická výměna informací o situaci DV.

19

Rozhodnutím ze dne 18. srpna 2021 bulharský orgán pro pojištění v nezaměstnanosti odmítl této žádosti vyhovět z důvodu, že po dobách pojištění získaných DV ve Spojeném království do 29. března 2021 nenásledovaly doby, během nichž by bylo v Bulharsku uzavřeno sociální pojištění. Podle tohoto orgánu se článek 30 dohody o vystoupení nepoužije, jelikož DV svým návratem do Bulharska přerušila přeshraniční situaci, v níž se nacházela ke dni skončení přechodného období stanoveného v článku 126 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), tj. ke dni 31. prosince 2020, a její situace se již netýkala současně členského státu i Spojeného království. Pokud jde mimoto o článek 32 této dohody, který se týká sčítání dob pojištění získaných před koncem přechodného období a po jeho skončení, DV nevykonávala v Bulharsku výdělečnou činnost, jejíž ukončení by umožnilo určit, zda splnila podmínky vyžadované bulharským právem upravujícím nárok na dávky v nezaměstnanosti.

20

Dne 27. září 2021 byl opravný prostředek podaný DV proti tomuto rozhodnutí zamítnut žalovaným v původním řízení. DV následně podala proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu, kterým je Administrativen sad Veliko Tarnovo (správní soud ve Velikom Tarnově, Bulharsko).

21

Podle tohoto soudu je posouzení legality uvedeného zamítavého rozhodnutí vázáno, či dokonce podmíněno použitelností pravidel stanovených v článcích 61 až 65 nařízení č. 883/2004 a ustanovení nařízení č. 987/2009, která je upřesňují, na situaci, jež je předmětem původního řízení, s ohledem na čl. 31 odst. 1 dohody o vystoupení, nebo na použitelnost článku 32 této dohody pouze pro účely sčítání dotčených dob.

22

Uvedený soud je toho názoru, že situace DV neodpovídá případu uvedenému v čl. 30 odst. 1 písm. c) uvedené dohody, který považuje za relevantní žalovaný v původním řízení, ale případu upravenému v tomto čl. 30 odst. 1 písm. a), jenž se použije na občany Unie, na které se na konci přechodného období vztahují právní předpisy Spojeného království.

23

Pokud jde o použitelnost čl. 31 odst. 1 dohody o vystoupení, a tudíž ustanovení nařízení č. 883/2004, předkládající soud upřesňuje, že podle žalovaného v původním řízení nespadá situace DV mezi případy uvedené v čl. 30 odst. 1 této dohody, jelikož jejich použití je podmíněno čl. 30 odst. 2 uvedené dohody, podle kterého osoby uvedené v tomto čl. 30 odst. 1 jsou do působnosti zahrnuty „po dobu“, po níž jsou bez přerušení v některé ze situací vymezených v uvedeném odstavci, zahrnujících jak členský stát, tak Spojené království. Ukončení zaměstnání DV ve Spojeném království dne 29. března 2021 by přitom ukončilo situaci, ve které se nacházela.

24

V tomto ohledu si tento soud klade otázku, zda výraz „po dobu“ musí být vykládán v tom smyslu, že se na osoby uvedené v uvedeném čl. 30 odst. 1 vztahuje některá ze situací uvedených v tomto ustanovení pouze tehdy, pokud se nacházejí v této situaci, anebo v tom smyslu, že s ohledem na logiku dotčených ustanovení dohody o vystoupení a na cíl sledovaný touto dohodou se na tyto osoby nadále vztahuje uvedené ustanovení, pokud se v uvedené situaci nacházely po celé přechodné období, takže změna situace, k níž dojde po tomto období, nemá na použitelnost téhož ustanovení vliv.

25

Podpůrně se uvedený soud táže na případnou použitelnost čl. 30 odst. 3 dohody o vystoupení na spor v původním řízení vzhledem k tomu, že podle jeho názoru se na situaci DV vztahuje čl. 10 odst. 1 písm. a) této dohody, na který tento odstavec 3 odkazuje. V tomto ohledu si klade otázku, zda omezení stanovené v čl. 30 odst. 4 uvedené dohody vylučuje použití uvedeného odstavce 3 na DV, jelikož od ukončení jejího pracovního poměru již nemá právo pobytu ve Spojeném království, anebo zda se toto omezení týká existence práva pobytu nebo práva na práci využitého po uplynutí přechodného období, aniž je relevantní okamžik, kdy toto právo po uplynutí tohoto období zaniklo.

26

Za těchto okolností se Administrativen sad Veliko Tarnovo (správní soud ve Velikom Tarnově) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Zaprvé předkládající soud požádal o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora. Na podporu své žádosti tento soud uvádí, že DV od ukončení zaměstnání ve Spojeném království již neplyne žádný příjem a mohla by být případně nucena uplatnit svůj nárok na dávky v nezaměstnanosti ve Spojeném království ve lhůtách a za podmínek stanovených právními předpisy Spojeného království.

28

Rozhodnutím ze dne 25. února 2022 předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta tuto žádost zamítl z důvodu, že podle ustálené judikatury Soudního dvora ani pouhý zájem jednotlivců, ať je jakkoli důležitý a legitimní, na tom, aby byl rozsah práv, která odvozují z unijního práva, určen co nejrychleji, ani ekonomicky nebo sociálně citlivá povaha případu samy o sobě nezakládají nutnost zrychleného projednání ve smyslu čl. 105 odst. 1 jednacího řádu (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 27. února 2019, M. V. a další, C‑760/18, nezveřejněné, EU:C:2019:170, bod 18, jakož i citovaná judikatura) a dále pokud jde o případnou nutnost, aby DV uplatnila svůj nárok na dávky v nezaměstnanosti ve Spojeném království, předkládající soud neupřesnil, jaká je lhůta stanovená za tímto účelem právními předpisy tohoto státu, ani neuvedl důvody, proč by DV nemohla tento nárok uplatnit předtím, než Soudní dvůr o projednávané předběžné otázce rozhodne.

29

Zadruhé Soudní dvůr dne 30. září 2022 zaslal tomuto soudu žádost o informace s cílem zjistit, který stát byl státem bydliště DV ve smyslu čl. 1 písm. j) a čl. 65 odst. 2 nařízení č. 883/2004 po dobu výkonu zaměstnání ve Spojeném království od 1. prosince 2014 do 29. března 2021.

30

Dne 11. října 2022 uvedený soud na tuto žádost odpověděl, že po celou tuto dobu bylo státem bydliště DV Spojené království, jak vyplývá jak z elektronické výměny informací mezi tímto státem a Bulharskou republikou, tak z prohlášení o bydlišti předloženého DV pro účely použití čl. 65 odst. 2 nařízení č. 883/2004.

31

Na základě článku 99 jednacího řádu Soudního dvora platí, že pokud lze odpověď na předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury, nebo pokud o odpovědi na tuto otázku nelze rozumně pochybovat, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

32

Toto ustanovení je třeba použít v projednávané věci.

33

Úvodem je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně nejen přeformulovat otázky, které jsou mu položeny, ale také vzít v úvahu právní předpisy Unie, na něž vnitrostátní soud ve svých otázkách neodkázal (rozsudek ze dne 12. ledna 2023, RegioJet, C‑57/21, EU:C:2023:6, bod 92 a citovaná judikatura).

34

V projednávaném případě se položené otázky týkají pouze výkladu článků 30 a 31 dohody o vystoupení a jejich cílem je určit jejich použitelnost na takovou situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, kdy se osoba, která poté, co po dobu několika let pracovala na území Spojeného království, vrátí po skončení přechodného období do Bulharska a žádá v tomto členském státě o přiznání dávek v nezaměstnanosti.

35

V tomto ohledu z šestého pododstavce preambule této dohody vyplývá, že je nutné poskytnout občanům Unie a státním příslušníkům Spojeného království reciproční ochranu v případech, kdy využili právo na volný pohyb před datem stanoveným v uvedené dohodě, a zejména práva vyplývající z dob pojištění pro účely sociálního zabezpečení.

36

Kromě toho čl. 7 odst. 1 dohody o vystoupení upřesňuje, že pro účely této dohody se všechny odkazy na členské státy a příslušné orgány členských států v ustanoveních práva Unie použitelných podle této dohody rozumějí tak, že zahrnují Spojené království a jeho příslušné orgány.

37

Z toho vyplývá, že cílem dohody o vystoupení není vytvořit práva nezávislá na unijním právu, ale chránit práva využitá na základě tohoto práva před koncem přechodného období tím, že se ustanovení uvedeného práva uvedená v této dohodě stanou použitelnými na situace vymezené v této dohodě, které zahrnují státních příslušníky, právní předpisy nebo území Spojeného království.

38

Konkrétně článek 31 dohody o vystoupení, jenž je součástí hlavy III druhé části této dohody, nadepsané „Koordinace systémů sociálního zabezpečení“, ve svém odstavci 1 stanoví, že se na osoby, na které se vztahuje tato hlava, použijí pravidla a cíle stanovené zejména v nařízení č. 883/2004.

39

Z toho vyplývá, že před posouzením, zda lze ustanovení dohody o vystoupení použít na takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, je třeba určit, zda ustanovení nařízení č. 883/2004, jichž se dovolává DV, by na ni byla použitelná bez ohledu na vystoupení Spojeného království z Unie nebo na skutečnost, že vykonávala zaměstnání v tomto státě, a nikoli v členském státě Unie. Pokud by tomu tak nebylo, neexistovalo by totiž žádné právo nabyté podle tohoto nařízení na základě doby zaměstnání odpracované DV ve Spojeném království, které by dohoda o vystoupení měla chránit.

40

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že bulharský orgán pro pojištění v nezaměstnanosti odmítl přiznat DV dávky v nezaměstnanosti z důvodu, že se DV poté, co získala doby pojištění ve Spojeném království na základě výkonu zaměstnání na území tohoto státu, vrátila do Bulharska, kde požádala o přiznání těchto dávek, aniž na území tohoto členského státu vykonávala výdělečnou činnost nebo získala doby pojištění. Předkládající soud má dále za to, že podle čl. 31 odst. 1 dohody o vystoupení je legalita tohoto zamítavého rozhodnutí podmíněna použitelností ustanovení článků 61 až 65a nařízení č. 883/2004 na takové okolnosti.

41

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 61 tohoto nařízení zejména ve svém odstavci 1 stanoví, že příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání nároku na dávky v nezaměstnanosti získáním dob pojištění, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů, které uplatňuje. Z odstavce 2 tohoto článku 61 však vyplývá, že kromě případů uvedených v čl. 65 odst. 5 písm. a) uvedeného nařízení je použití čl. 61 odst. 1 podmíněno tím, že dotyčná osoba naposledy získala podle právních předpisů, podle kterých se o dávky žádá, doby pojištění, pokud uvedené právní předpisy doby pojištění vyžadují.

42

Vzhledem k tomu, že z čl. 54a odst. 1 KSO vyplývá, že bulharské právní předpisy podmiňují získání nároku na dávky v nezaměstnanosti získáním dob pojištění a DV po návratu do Bulharska žádné doby pojištění nezískala, mohla by se domáhat dávek v nezaměstnanosti podle nařízení č. 883/2004 sčítáním dob pojištění získaných v jiném státě, v projednávané věci ve Spojeném království, pouze tehdy, pokud by její situace odpovídala situaci uvedené v čl. 65 odst. 5 písm. a) tohoto nařízení, vykládaném ve spojení s tímto čl. 65 odst. 2.

43

V tomto ohledu čl. 65 odst. 2 první věta uvedeného nařízení stanoví, že zcela nezaměstnaná osoba, která měla během svého posledního zaměstnání, nebo své samostatné výdělečné činnosti bydliště v jiném členském státě než v příslušném členském státě a bydlí v něm i nadále nebo se do něj vrací, musí být k dispozici službám zaměstnanosti členského státu, ve kterém má bydliště. Taková osoba pobírá v souladu s tímto čl. 65 odst. 5 písm. a) dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů členského státu svého bydliště, jako by se na ni tyto právní předpisy vztahovaly během její poslední činnosti jako zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné. Tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště.

44

Z odpovědi na žádost o informace uvedenou v bodech 29 a 30 tohoto usnesení, kterou poskytl předkládající soud, jenž je jako jediný příslušný v rámci postupu zavedeného článkem 267 SFEU k posouzení skutkových okolností sporu, který mu byl předložen [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2022, Fossil (Gibraltar), C‑705/20, EU:C:2022:680, bod 37 a citovaná judikatura], přitom jasně vyplývá, že po celou dobu, kdy byla DV zaměstnána na území Spojeného království, měla bydliště ve smyslu čl. 1 písm. j) a čl. 65 odst. 2 nařízení č. 883/2004 v tomto státě, který byl v této době příslušným státem ve smyslu posledně uvedeného ustanovení. Teprve po skončení tohoto zaměstnání se DV vrátila do Bulharska, aby požádala o přiznání dávek v nezaměstnanosti u příslušného orgánu tohoto členského státu.

45

Z toho vyplývá, že na předběžnou otázku položenou v bodě 39 tohoto usnesení je třeba odpovědět tak, že čl. 65 odst. 2 nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na situaci, kdy osoba žádá o dávky v nezaměstnanosti u příslušného orgánu členského státu, ve kterém nezískala doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a na jehož území se vrací po skončení doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v jiném státě, ve kterém měla po celou tuto dobu bydliště ve smyslu tohoto ustanovení.

46

Vzhledem k odpovědi na tuto předběžnou otázku není namístě odpovídat na otázky položené předkládajícím soudem.

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 65 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012,

musí být vykládán v tom smyslu, že

se nepoužije na situaci, kdy osoba žádá o dávky v nezaměstnanosti u příslušného orgánu členského státu, ve kterém nezískala doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a na jehož území se vrací po skončení doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v jiném státě, ve kterém měla po celou tuto dobu bydliště ve smyslu tohoto ustanovení.