–

za Alpha Insurance A/S F. Rocheteauem, avocat,

–

za francouzskou vládu E. Leclercem a A.-L. Desjonquères, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi D. Triantafyllouem a H. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 292 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. 2009, L 335, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Paget Approbois (dále jen „Paget“) na straně jedné a společnostmi Depeyre entreprises SARL (dále jen „Depeyre“) a Alpha Insurance A/S na straně druhé, ve věci zaplacení pojistného plnění za škodu vzniklou společnosti Paget v důsledku pojistné události.

3

Body 3, 117, 123 až 125 a 130 odůvodnění směrnice 2009/138 zní takto:

[…]

[…]

[…]

4

Hlava IV směrnice 2009/138, nadepsaná „Reorganizace a likvidace pojišťoven“, obsahuje články 267 až 296 uvedené směrnice.

5

Článek 268 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely této hlavy se použijí tyto definice:

[…]

[…]“

6

Článek 273 směrnice 2009/138, nadepsaný „Zahájení likvidačního řízení [a] informace určené orgánům dohledu“, v odstavci 2 stanoví:

„Rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení pojišťovny, včetně jejích poboček v jiných členských státech, přijaté na základě právních předpisů domovského členského státu, je uznáváno bez dalších formalit v celém Společenství a nabývá v něm účinku okamžikem nabytí účinnosti v členském státě, ve kterém je řízení zahájeno.“

7

Článek 274 uvedené směrnice, nadepsaný „Rozhodné právo“, zní takto:

„1.   Rozhodnutí zahájit likvidační řízení pojišťovny, likvidační řízení a jeho účinky se řídí příslušnými právními předpisy domovského členského státu, pokud články 285 až 292 nestanoví jinak.

2.   Právo domovského členského státu musí určit alespoň:

8

Článek 280 uvedené směrnice, nadepsaný „Zveřejnění rozhodnutí o likvidačním řízení“, v prvním odstavci stanoví:

„Příslušný orgán, likvidátor nebo osoba jmenovaná pro tento účel příslušnými orgány zveřejní rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení v souladu s postupy platnými pro zveřejnění stanovenými domovským členským státem a zároveň zveřejní výpis z rozhodnutí o likvidaci v Úředním věstníku Evropské unie.“

9

Článek 282 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Každý věřitel, včetně správních orgánů členských států, který má bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než který je domovským členským státem, má právo přihlásit pohledávky nebo předložit písemná vysvětlení ke svým pohledávkám.“

10

Článek 292 směrnice 2009/138, nadepsaný „Probíhající soudní řízení“, stanoví:

„Účinky reorganizačních opatření nebo likvidačního řízení na probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém toto soudní řízení probíhá.“

11

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191), které bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (Úř. věst. 2015, L 141, s. 19), v článku 4, nadepsaném „Rozhodné právo“, stanovilo:

„1.   Pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (dále jen „stát, který řízení zahájil“).

2.   Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména,

[…]

[…]“

12

Článek 15 nařízení č. 1346/2000 stanovil:

„Účinky úpadkového řízení na probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva náležejícího do majetkové podstaty se řídí právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná.“

13

Článek 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (Úř. věst. 2001, L 125, s. 15; Zvl. vyd. 06/04, s. 15), nadepsaný „Probíhající soudní řízení“, stanoví:

„Účinky reorganizačních opatření nebo likvidačního řízení na probíhající soudní řízení týkající se majetkové hodnoty nebo práva, kterého byla úvěrová instituce zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém soudní řízení probíhá.“

14

Článek L. 326‑20 první a druhý pododstavec code des assurances (zákon o pojišťovnictví) stanoví:

„S výhradou ustanovení článků L. 326-21 až L. 326-29 reorganizační opatření stanovená v článku L. 323-8 a rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení proti pojišťovně, jež má sídlo na území Francie, vydaná příslušnými orgány jiného členského státu Evropské unie, jsou plně účinná na území Francouzské republiky bez dalších formálních náležitostí, a to i vůči třetím osobám, jakmile se stanou v tomto státě účinnými. Uvedená ustanovení se použijí i v případě, že byla reorganizační opatření nebo rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení přijata vůči pobočce pojišťovny, jejíž sídlo se nachází mimo území Evropské unie.

Totéž platí pro rozhodnutí vydaná v jiném členském státě než ve Francii v rámci dobrovolné likvidace pojišťovny spojené s intervencí správních nebo soudních orgánů.“

15

Článek L. 326‑28 uvedeného zákona stanoví:

„Účinky reorganizačních opatření nebo zahájení likvidačního řízení na probíhající soudní řízení ve Francii týkající se majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena, se řídí výhradně ustanoveními občanského soudního řádu.“

16

Článek 369 code de procédure civile (občanský soudní řád) stanoví:

„Řízení se přerušuje:

[…]

[…]“

17

Článek 371 uvedeného zákona zní takto:

„Řízení se v žádném případě nepřerušuje, pokud událost nastane nebo je oznámena po zahájení projednání věci.“

18

Článek 372 uvedeného zákona stanoví:

„Jednání učiněná po přerušení řízení a rozsudky, včetně pravomocných, vydané po přerušení řízení se považují za neplatné od samého počátku, pokud nebyly výslovně či konkludentně potvrzené účastníkem řízení, v jehož prospěch je přerušení stanoveno.“

19

Článek L. 622‑22 první pododstavec code de commerce (obchodní zákoník) stanoví:

„S výhradou ustanovení článku L. 625‑3 se probíhající řízení přerušují do doby než věřitel, který zahájil řízení, přihlásí svou pohledávku. Poté se v řízení automaticky pokračuje, přičemž musí být řádně přibrán soudem ustanovený zmocněnec, případně insolvenční správce […], avšak předmětem řízení je pouze potvrzení pohledávek a stanovení jejich výše.“

20

Článek L. 641‑3 první pododstavec uvedeného zákoníku stanoví:

„Rozsudek, kterým se zahajuje soudní likvidace, má stejné účinky jako v případě ochrany v prvním a třetím pododstavci oddílu I a v oddílu III článku L. 622‑7, v článcích L. 622‑21 a L. 622‑22, v první větě článku L. 622‑28 a v článku L. 622‑30.“

21

Článek R. 622-20 první odstavec uvedeného zákoníku stanoví:

„Soudní řízení přerušené podle článku L. 622‑22 pokračuje na návrh žalujícího věřitele, pokud tento věřitel předloží příslušnému soudu kopii přihlášky své pohledávky nebo jakýkoli jiný doklad osvědčující, že jeho pohledávka je uvedena na seznamu podle článku L. 624-1, a byl přibrán do řízení soudem určený zmocněnec, jakož i případně insolvenční správce, pokud je jeho úkolem poskytnout dlužníkovi či zmocněnci součinnost při realizaci plánu.“

22

Článek R. 641-23 téhož zákoníku stanoví:

„Články R. 622–19 a R. 622–20 se použijí na soudem nařízenou likvidaci.“

23

Dne 1. července 2011 uzavřela společnost Paget s účinností k tomuto datu prostřednictvím společnosti Depeyre, pojišťovacího makléře, smlouvu o pojištění na „komplexní pojištění průmyslových rizik“ s označením „Společnost: Alpha Insurance“.

24

Dne 20. května 2012 zasáhlo krupobití dva průmyslové areály provozované společností Paget. Následujícího dne společnost Paget zaslala společnosti Depeyre hlášení o pojistné události.

25

Za účelem posouzení hmotných škod vzniklých důsledku uvedené pojistné události byl vyhotoven znalecký posudek.

26

Společnost Depeyre dopisem ze dne 7. ledna 2013 informovala společnost Paget, že její pojistná smlouva byla spravována prostřednictvím společností Albic, založené podle belgického práva, že jejími pojistiteli byly od 1. ledna 2012 společnosti United, založená podle britského práva, a Euroins, založená podle rumunského práva, avšak že od 1. ledna 2013 tyto společnosti odvolaly své svolení udělené společnosti Albic.

27

Společnost Paget podala žalobu, kterou se domáhala odškodnění, proti společnosti Depeyre, jež uplatnila nárok ze zajištění vůči společnosti Alpha Insurance, založené podle dánského práva, která byla pojišťovacím makléřem k datu pojistné události označena za skutečného pojistitele. Společnost Paget podala u cour d’appel de Besançon (odvolací soud v Besançonu, Francie) návrh, aby byla společnostem Depeyre a Alpha Insurance společně a nerozdílně uložena povinnost vyplatit jí náhradu hmotné újmy ve výši 335080,79 eura.

28

Na jednání konaném dne 16. října 2018 zástupce společnosti Alpha Insurance uvedený odvolací soud informoval, že Sø- og Handelsretten i København (Námořní a obchodní soud v Kodani, Dánsko) rozhodl s účinností od 8. května 2018 o úpadku uvedené společnosti, a během jednání předložil odpovídající rozsudek. Navrhl zejména, aby bylo určeno, že zahájení dánského konkurzního řízení mělo automaticky za následek přerušení řízení.

29

Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2018 uložil cour d’appel de Besançon (odvolací soud v Besançonu) společnosti Alpha Insurance zejména povinnost zaplatit společnosti Paget v rámci plnění pojistné smlouvy určitou částku z titulu hmotné újmy v důsledku pojistné události ze dne 20. května 2012.

30

Cour d’appel de Besançon (odvolací soud v Besançonu) v tomto ohledu uvedl, že Alpha Insurance neprokázala, že dánské konkurzní řízení má na pokračování soudního řízení a na přípustnost návrhů podaných proti ní stejné účinky jako úpadkové řízení ve francouzském právu, takže dánské úpadkové řízení nemůže být předmětem jednání.

31

Společnosti Paget a Alpha Insurance podaly proti rozsudku cour d’appel de Besançon (odvolací soud v Besançonu) kasační opravný prostředek.

32

Cour de cassation (Kasační soud, Francie) má za to, že přezkum kasačních opravných prostředků vyžaduje určení práva, které upravuje účinky úpadku společnosti Alpha Insurance, o kterém bylo rozhodnuto v Dánsku, na řízení probíhající před francouzskými soudy, ale zdůrazňuje, že odpověď na tuto otázku není zřejmá.

33

Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud, Francie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

34

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 292 směrnice 2009/138 vykládán v tom smyslu, že pojem „probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena“ uvedený v tomto článku zahrnuje probíhající soudní řízení, jehož předmětem je pojistné plnění požadované z titulu škody utrpěné ve členském státě pojistníkem od pojišťovny, vůči které probíhá likvidační řízení v jiném členském státě.

35

Úvodem je třeba uvést, jak vyplývá z bodů 117 a 123 jejího odůvodnění, že směrnice 2009/138 se zakládá na zásadách jednoty a univerzality a jako další zásadu zakotvuje vzájemné uznávání reorganizačních opatření, likvidačních řízení pojišťoven, jakož i jejich účinků.

36

Podle čl. 273 odst. 2 uvedené směrnice je rozhodnutí o zahájení likvidace pojišťovny, včetně jejích poboček v jiných členských státech, přijaté na základě právních předpisů domovského členského státu, uznáváno bez dalších formalit v celé Unii a nabývá v ní účinku okamžikem nabytí účinnosti v členském státě, ve kterém je řízení zahájeno.

37

Článek 274 směrnice 2009/138 v odstavci 1 uvádí, že rozhodnutí zahájit likvidační řízení pojišťovny, likvidační řízení a jeho účinky se v zásadě řídí příslušnými právními předpisy domovského členského státu, a v odst. 2 písm. e) upřesňuje, že toto právo určuje zejména účinky likvidačního řízení na soudní řízení zahájená jednotlivými věřiteli, tedy účinky, na které se vztahuje vzájemné uznávání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2020, Bulstrad Vienna Insurance Group, C‑427/19, EU:C:2020:914, bod 39).

38

Z těchto ustanovení v zásadě vyplývá, že lex concursus upravuje reorganizační opatření a likvidační řízení pojišťoven, jakož i jejich účinky.

39

Článek 274 odst. 1 směrnice 2009/138 však uvádí několik ustanovení, která se odchylují od použití lex concursus, mezi něž patří ustanovení zmíněné v jeho odst. 2 písm. e), odkazující na článek 292 této směrnice, podle kterého „[ú]činky reorganizačních opatření nebo likvidačního řízení na probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém toto soudní řízení probíhá“.

40

Ze znění daného článku 292 vyplývá, že k tomu, aby mohla být uplatněna výjimka z použití lex concursus, musí být splněny tři kumulativní podmínky.

41

Zaprvé se musí jednat o reorganizační nebo likvidační opatření ve smyslu čl. 268 odst. 1 písm. c) a d) směrnice 2009/138.

42

V tomto ohledu se pojem „likvidační řízení“, jak je definován v čl. 268 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice, vztahuje na kolektivní řízení, jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky, což nevyhnutelně zahrnuje určitou intervenci příslušných orgánů, a sice v souladu s čl. 268 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice správních nebo soudních orgánů členských států příslušných zejména pro likvidační řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2020, Bulstrad Vienna Insurance Group, C‑427/19, EU:C:2020:914, bod 29).

43

V projednávaném případě se jeví, že tato první podmínka stanovená v článku 292 směrnice 2009/138 je ve věci v původním řízení splněna, neboť z informací obsažených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že v Dánském království bylo zahájeno likvidační řízení vůči společnosti Alpha Insurance a o úpadku uvedené společnosti bylo rozhodnuto s účinností ke dni 8. května 2018. Tato okolnost ostatně vyplývá rovněž ze zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2018, C 196, s. 28) učiněného v souladu s článkem 280 uvedené směrnice.

44

Zadruhé použitelnost článku 292 směrnice 2009/138 předpokládá existenci „probíhajícího soudního řízení“.

45

Ačkoli probíhající soudní řízení ve smyslu uvedeného článku 292 patří mezi soudní řízení vedená jednotlivými věřiteli, čl. 274 odst. 2 písm. e) směrnice 2009/138 v tomto ohledu upřesňuje, že účinky likvidačního řízení na uvedená řízení jsou v zásadě určovány lex concursus, s výjimkou takových probíhajících soudních řízení; tato posledně uvedená řízení se liší od individuálních exekucí na základě těchto soudních řízení, jak vyplývá z bodu 130 odůvodnění této směrnice.

46

Z toho vyplývá, že „probíhající soudní řízení“ ve smyslu článku 292 směrnice 2009/138 míří na žaloby, které se omezují na určení práv a povinností pojišťovny v likvidaci, aniž je rozhodováno o jejich výkonu, tedy s výjimkou soudních řízení vedených jednotlivými věřiteli v rámci nuceného výkonu rozhodnutí.

47

Tento výklad je soudržný s tím, jak Soudní dvůr vyložil totožný pojem „probíhající řízení“ uvedený v článku 15 nařízení č. 1346/2000 a v článku 32 směrnice 2001/24. Soudní dvůr totiž rozhodl, že výraz „probíhající soudní řízení“, a tedy i výjimka z lex concursus stanovená v uvedených článcích, se vztahuje pouze na řízení ve věci samé, s vyloučením jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. června 2018, Tarragó da Silveira, C‑250/17, EU:C:2018:398, body 30 až 33 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 29. dubna 2021, Banco de Portugal a další, C‑504/19, EU:C:2021:335, bod 39 a citovaná judikatura).

48

Zdá se, že ve věci v původním řízení je tato podmínka rovněž splněna. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, totiž vyplývá, že předmětem řízení probíhajícího před francouzskými občanskoprávními soudy je pouze žaloba pojištěného na odškodnění od jeho pojistitele, jehož likvidaci nařídily dánské orgány v den, kdy uvedené řízení ve věci samé již probíhalo.

49

Zatřetí, probíhající soudní řízení se musí podle samotného znění článku 292 směrnice 2009/138 týkat „majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena“.

50

Pokud jde o dosah tohoto výrazu, je třeba konstatovat, jak uvedly francouzská vláda a Evropská komise, že jednotlivá jazyková znění článku 292 směrnice 2009/138 nejsou jednoznačná.

51

Zatímco totiž některá z nich naznačují, že probíhající soudní řízení se musí týkat „aktiva nebo práva“, jako například francouzské znění (un actif ou un droit), nebo „zboží“, jako například znění v italském jazyce (a un bene), nebo ve španělském jazyce (a un bien), jiná znění jsou formulována šířeji. Znění v portugalském jazyce (bens o direitos) označuje několik věcí nebo práv, znění ve finském jazyce (omaisuuta) evokuje vlastnictví nebo majetek dotčeného subjektu, a znění v německém jazyce (einen Vermögensgegenstand oder ein Recht der Masse) a v dánském jazyce (eller en rettighed i massen) odkazují na jakýkoli předmět o majetkové hodnotě či veškerá práva patřící do likvidační podstaty pojišťovny.

52

Vzhledem k uvedeným rozdílům ve znění článku 292 směrnice 2009/138 je třeba dotčené ustanovení vykládat v zejména závislosti na kontextu a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2020, TMD Friction a TMD Friction EsCo, C‑674/18 a C‑675/18, EU:C:2020:682, bod 89 a citovaná judikatura).

53

Pokud jde o kontext, do něhož je zasazen článek 292 směrnice 2009/138, je třeba konstatovat, že majetek nebo právo, o něž se jedná, jsou ty, jichž byla pojišťovna zbavena z důvodu zahájení likvidačního řízení. Přitom v souladu s čl. 273 odst. 2 uvedené směrnice je rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení pojišťovny uznáváno ve všech ostatních členských státech okamžikem nabytí účinnosti v členském státě, ve kterém je řízení zahájeno. Z toho vyplývá, že pojem „majetek“, „zboží“ nebo „práva, kterých byla pojišťovna zbavena“, neoznačuje pouze určitý majetek, zboží nebo právo této společnosti, ale spíše její majetkové položky spadající jak do aktiv, tak do pasiv, která jsou předmětem likvidačního řízení. Tento výklad je ostatně potvrzen bodem 124 odůvodnění uvedené směrnice, podle kterého by do likvidačních řízení měla být zahrnuta veškerá aktiva a pasiva pojišťovny

54

Pokud jde o účel směrnice 2009/138, z bodu 130 jejího odůvodnění vyplývá, že cílem omezení stanoveného v článku 292 uvedené směrnice pro použití lex concursus na účinky likvidačního řízení je ochrana oprávněných očekávání a právní jistoty v jiných členských státech, než je domovský členský stát. Takových cílů by přitom nebylo dosaženo v plném rozsahu, pokud by do působnosti uvedeného článku 292 nespadaly veškeré majetkové položky pojišťovny, které jsou předmětem řízení o likvidaci a kterých byla tato společnost zbavena.

55

Toto řešení je ostatně zcela v souladu s řešením vyplývajícím z rozsudku ze dne 29. dubna 2021, Banco de Portugal a další (C‑504/19, EU:C:2021:335, bod 43), v němž měl Soudní dvůr za to, že výraz „majetek nebo právo, kterých byla pojišťovna zbavena“, uvedený v článku 32 směrnice 2001/24, se použije na probíhající soudní řízení týkající se jedné nebo několika majetkových položek úvěrové instituce, představovaných aktivy i pasivy, kterých byla tato instituce zbavena.

56

S ohledem na všechny uvedené úvahy je třeba konstatovat, podobně jako účastníci řízení před Soudním dvorem, že pojistné plnění požadované z důvodu škody utrpěné při pojistné události pojistníkem od jeho pojistitele, který se nachází v likvidaci v průběhu řízení, spadá do věcné působnosti článku 292 směrnice 2009/138.

57

V důsledku toho je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 292 směrnice 2009/38 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva, kterých byla pojišťovna zbavena“, uvedený v daném článku, zahrnuje probíhající soudní řízení, jehož předmětem je pojistné plnění požadované z důvodu škody utrpěné ve členském státě pojistníkem od pojišťovny, vůči které probíhá likvidační řízení v jiném členském státě.

58

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 292 směrnice 2009/138 vykládán v tom smyslu, že cílem práva členského státu, v němž probíhá soudní řízení ve smyslu tohoto článku, je upravit všechny účinky likvidačního řízení na dané probíhající soudní řízení. Předkládající soud si zejména klade otázku, zda je třeba použít ustanovení práva členského státu, v němž probíhá soudní řízení, pokud zaprvé stanoví, že zahájení takového likvidačního řízení má za následek přerušení daného probíhajícího soudního řízení, zadruhé vážou pokračování v řízení na podmínku, že věřitel přihlásil svou pohledávku z pojistného plnění jako součást závazků dotčené pojišťovny, a že byly do řízení přibrány orgány pověřené provedením likvidačního řízení, a zatřetí zakazují uložit zaplacení jakéhokoli odškodění, přičemž může být pouze potvrzena existence takové pohledávky a může být stanovena její výše.

59

Ze znění článku 292 směrnice 2009/138 vykládaného s ohledem na bod 130 jejího odůvodnění vyplývá, že účinky likvidačního řízení na probíhající soudní řízení se řídí výlučně právem členského státu, v němž toto řízení probíhá.

60

Z toho vyplývá, že unijní zákonodárce nezamýšlel omezit použití daného článku 292 pouze na procesní účinky likvidačního řízení.

61

V důsledku toho jsou procesní i hmotněprávní účinky likvidačního řízení na probíhající soudní řízení ve smyslu článku 292 směrnice 2009/138 výlučně ty, které jsou stanoveny právem členského státu, v němž dané soudní řízení probíhá (obdobně viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Banco de Portugal a další, C‑504/19, EU:C:2021:335, bod 49).

62

Je pravda, jak uvedly francouzská vláda a Komise ve svých písemných vyjádřeních, že použití práva členského státu, v němž dané soudní řízení probíhá, má své meze v principiálním pojetí lex concursus, jak vyplývá z ustanovení čl. 274 odst. 2 směrnice 2009/138.

63

Nicméně v projednávaném případě se nejeví, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že by ony tři soubory ustanovení vnitrostátního práva členského státu, v němž probíhá řízení, které byly uvedeny předkládajícím soudem a shrnuty v bodě 58 tohoto rozsudku, zasahovaly do použití lex concursus podle čl. 274 odst. 2 směrnice 2009/138.

64

Zaprvé, pokud jde totiž o takové ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení článku 369 občanského soudního řádu, které stanoví, že probíhající soudní řízení se přerušuje zejména vydáním rozsudku, který je výsledkem zahájení likvidačního řízení s pojišťovnou v jiném členském státě, takové ustanovení se podle všeho týká procesních účinků spojených s takovým zahájením na uvedené soudní řízení, a spadá tedy do působnosti práva určeného článkem 292 směrnice 2009/138.

65

Zadruhé totéž v zásadě platí v případě ustanovení práva členského státu, v němž probíhá soudní řízení, jako je článek R. 622‑20 obchodního zákoníku, který se použije na konkursní řízení na základě článku R. 641‑23 tohoto zákoníku, které podmiňují pokračování v řízení tím, že věřitel přihlásil svou pohledávku na pojistné plnění jako součást závazků dotčené pojišťovny a že byly do řízení přibrány orgány pověřené výkonem likvidačního řízení. S výhradou ověření předkládajícím soudem se totiž zdá, že takové ustanovení upravuje procesní důsledky událostí, ke kterým došlo v rámci likvidačního řízení zahájeného v jiném členském státě, aniž zejména předjímá pravomoci pojišťovny a likvidátora, které jsou stanoveny právem členského státu původu podle čl. 274 odst. 2 písm. b) směrnice 2009/138.

66

Zatřetí, pokud jde o takové pravidlo vnitrostátního práva, jako je článek L. 622‑22 obchodního zákoníku, použitelný na likvidační řízení na základě článku L. 641‑3 uvedeného zákoníku, podle kterého se v případě pokračování v přerušeném řízení může předmět tohoto řízení týkat pouze konstatování existence pohledávek a stanovení jejich výše, je třeba uvést, že žádné ustanovení směrnice 2009/138 patrně nebrání takovému omezení předmětu probíhajícího soudního řízení. Konkrétně se zdá, že účinky, které takové pravidlo vnitrostátního práva mají na probíhající soudní řízení, pouze potvrzují pravomoc vyhrazenou právu členského státu původu, zejména pravomoc uvedenou v čl. 274 odst. 2 písm. g) a h) uvedené směrnice stanovit pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek, jakož i zejména pravidla pro rozdělení výtěžku z prodeje aktiv a pořadí pohledávek, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

67

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 292 směrnice 2009/138 musí být vykládán v tom smyslu, že cílem práva členského státu, na jehož území probíhá soudní řízení ve smyslu uvedeného článku, je upravit veškeré účinky likvidačního řízení na toto soudní řízení. Zejména je třeba použít ustanovení práva tohoto členského státu, která zaprvé stanoví, že zahájení takového řízení má za následek přerušení probíhajícího soudního řízení, zadruhé vážou pokračování v řízení na podmínku, že věřitel přihlásil svou pohledávku z pojistného plnění jako součást závazků dotčené pojišťovny, a že byly do řízení přibrány orgány pověřené provedením likvidačního řízení, a zatřetí zakazují uložit zaplacení jakéhokoli odškodění, přičemž může být pouze potvrzena existence takové pohledávky a může být stanovena její výše, jelikož taková ustanovení v zásadě nezasahují do pravomoci vyhrazené právu členského státu původu na základě čl. 274 odst. 2 uvedené směrnice.

68

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: