ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
28. dubna 2022 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Práva duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Článek 3 – Obecná povinnost týkající se opatření, řízení a nápravných opatření potřebných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví – Článek 14 – Pojem “rozumné a přiměřené náklady” – Patentový zástupce – Neexistence možnosti, aby vnitrostátní soud posoudil, zda náklady, jež byly uloženy k úhradě straně, která ve sporu neuspěla, jsou rozumné a přiměřené“
Ve věci C‑531/20,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 24. září 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 19. října 2020, v řízení
NovaText GmbH
proti
Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení I. Jarukaitis, předseda senátu, M. Ilešič (zpravodaj) a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– |
za NovaText GmbH V. Feursteinem, Rechtsanwalt, |
– |
za Evropskou komisi G. Braunem a S. L. Kalėdou, jako zmocněnci, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. listopadu 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 a článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45, oprava Úř. věst. 2004, L 195, s. 16; Zvl. vyd. 17/02, s. 32). |
2 |
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností NovaText GmbH a Ruprecht-Karlss-Universität Heidelberg (dále jen „univerzita v Heidelbergu“) ve věci určení výše nákladů vyplývajících ze společné pomoci advokáta a odborníka kvalifikovaného jako „patentový zástupce“ (Patentanwalt) v soudním řízení ve věci porušení ochranných známek Evropské unie, jejichž nositelem je tato univerzita. |
Právní rámec
Unijní právo
3 |
Body 10 a 17 odůvodnění směrnice 2004/48 uvádějí:
[…]
|
4 |
Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví: „Tato směrnice se týká opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví. Pro účely této směrnice zahrnuje pojem „práva duševního vlastnictví“ práva průmyslového vlastnictví.“ |
5 |
Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví: „Aniž jsou dotčeny prostředky stanovené právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou nebo mohou být pro nositele práv výhodnější, použijí se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí v souladu s článkem 3 na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené právem Společenství nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu.“ |
6 |
Kapitola II téže směrnice obsahuje články 3 až 15 této směrnice týkající se opatření, řízení a nápravných opatření upravených směrnicí 2004/48. |
7 |
Článek 3 směrnice 2004/48, nadepsaný „Obecná povinnost“, stanoví: „1. Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení. 2. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.“ |
8 |
Článek 14 této směrnice, nadepsaný „Náklady řízení“, stanoví: „Členské státy zajistí, aby rozumné a přiměřené náklady řízení a další náklady strany úspěšné ve sporu byly zpravidla uhrazeny stranou, která ve sporu neuspěla, jestliže tomu nebrání spravedlnost.“ |
Německé právo
9 |
Ustanovení § 140 Gesetz über den Schutz von Marken und sonstigen Kennzeichen – Markengesetz (zákon o ochraně ochranných známek a jiných rozlišovacích označení) ze dne 25. října 1994 (BGBl. 1994 I, p. 3082), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „MarkenG“), nadepsaného „Řízení týkající se rozlišovacích označení“, v odstavci 3 stanoví: „Z nákladů vzniklých v souvislosti s pomocí patentového zástupce v řízení týkajícím se rozlišovacích označení jsou nahraditelné odměny uvedené v § 13 [Rechtsanwaltsvergütungsgesetz (zákon o odměně advokátů) ze dne 5. května 2004 (BGBl. 2004 I, s. 718)], jakož i nezbytné výdaje vynaložené uvedeným zástupcem.“ |
10 |
Podle § 125e odst. 5 MarkenG se § 140 odst. 3 použije obdobně na řízení před soudem příslušným rozhodovat ve sporech týkajících se ochranných známek Evropské unie. |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 |
Univerzita v Heidelbergu podala žalobu proti NovaText GmbH, kterou se domáhala ukončení porušování práv plynoucích z jejích ochranných známek Evropské unie a uplatnila související nároky podle práva ochranných známek. Řízení bylo ukončeno soudním smírem. Usnesením ze dne 23. května 2017 Landgericht Mannheim (zemský soud v Mannheimu, Německo) jakožto soud prvního stupně pro ochranné známky Evropské unie uložil společnosti NovaText náhradu nákladů řízení a stanovil hodnotu sporu na 50000 eur. Žaloba podaná touto společností byla zamítnuta. |
12 |
V návrhu advokát univerzity v Heidelbergu zmínil pomoc patentového znalce a v průběhu řízení o určení výše nákladů potvrdil, že tento zástupce skutečně poskytl svoji pomoc v řízení. Uvedl, že každé písemné podání bylo předmětem dohody s uvedeným zástupce a tímto způsobem se tento zástupce rovněž účastnil vyjednávání o smíru, i když telefonické rozhovory se uskutečnily jen mezi advokáty účastníků řízení. |
13 |
Usnesením ze dne 8. prosince 2017 stanovil Landgericht Mannheim (zemský soud v Mannheimu) výši nákladů řízení, které mají být nahrazeny univerzitě v Heidelbergu na 10528,95 eura, z toho 4867,70 eura nákladů na patentového zástupce související s jeho pomocí v řízení v prvním stupni a 325,46 eura z titulu pomoci tohoto zástupce v odvolacím řízení. |
14 |
Oberlandesgericht Karlsruhe (vrchní zemský soud v Karlsruhe, Německo), ke kterému společnost NovaText podala odvolání proti tomuto usnesení, jej zamítl. Tento soud měl za to, že mu byl předložen spor týkající se ochranných známek a rozlišovacích označení ve smyslu § 140 odst. 3 MarkenG, takže na rozdíl od běžného režimu náhrady nákladů řízení v soudních občanskoprávních řízeních není třeba zkoumat, zda byla pomoc patentového znalce „nezbytná k účelnému uplatňování práva“, nebo zda tato pomoc představovala „přidanou hodnotu“ ve vztahu ke službě poskytované advokátem zmocněným univerzitou v Heidelbergu. Podle uvedeného soudu je třeba mít za to, že znění tohoto ustanovení vnitrostátního práva je v souladu se směrnicí 2004/48 a výklad uvedeného ustanovení v tom smyslu, že je třeba posoudit, zda bylo využití pomoci patentového zástupce nezbytné, by byl jasně v rozporu s cílem vnitrostátního zákonodárce, což by vylučovalo konformní výklad § 140 odst. 3 MarkenG. |
15 |
Svým kasačním opravným prostředkem podaným k předkládajícímu soudu Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) se NovaText domáhá zrušení usnesení o určení výše nákladů řízení v rozsahu, v němž jí bylo tímto usnesením uloženo, aby nahradila náklady na patentového zástupce. |
16 |
Předkládající soud uvádí, že úspěch kasačního opravného prostředku závisí na výkladu čl. 3 odst. 1 a článku 14 směrnice 2004/48/ES. Upřesňuje v tomto ohledu, že když Oberlandesgericht Karlsruhe (vrchní zemský soud v Karlsruhe) považoval náklady na patentového zástupce za nahraditelné podle § 140 odst. 3 MarkenG, rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) a názorem, který zcela převládá ve vnitrostátní právní nauce. |
17 |
Za těchto okolností a s ohledem na rozsudek ze dne 28. července 2016United Video Properties (C‑57/15, EU:C:2016:611) má předkládající soud pochybnosti o slučitelnosti § 140 odst. 3 MarkenG s čl. 3 odst. 1 a článkem 14 směrnice 2004/48. Má nejprve za to, že automatická náhrada nákladů na patentového zástupce, jehož pomoc nebyla ve skutečnosti „nezbytná k účelnému uplatnění práva“ se může ukázat jako nadměrně nákladná zejména v případě, kdy úkol, který splnil tento zástupce, mohl stejným způsobem splnit advokát specializovaný v oblasti duševního vlastnictví, který byl již zmocněn k zastupování dotčeným účastníkem řízení. V tomto ohledu předkládající soud upřesňuje, že co se týče mimosoudního uplatňování práva, a zejména pomoci patentového zástupce s předžalobní výzvou týkající se práva ochranných známek, již rozhodl, že obdobné použití § 140 odst. 3 MarkenG není možné, a tudíž náklady související s pomocí uvedeného zástupce jsou nahraditelné jen tehdy, když jeho pomoc byla nezbytná. |
18 |
Dále má předkládající soud za to, že s ohledem na skutečnost, jak vyplývá z bodu 10 odůvodnění směrnice 2004/48, že cílem této směrnice je zajistit vysokou, rovnocennou a stejnorodou úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu, a s ohledem na to, že čl. 3 odst. 2 této směrnice stanoví, že řízení a nápravná opatření musí být odrazující, je patrně odůvodněné vyloučit z náhrady nadměrné náklady z důvodu neobvykle vysokých odměn sjednaných mezi stranou úspěšnou ve sporu a jejím advokátem, nebo z důvodu poskytnutí služeb advokátem, které nejsou považovány za potřebné pro zajištění dodržování dotčeného práva duševního vlastnictví. |
19 |
Konečně je podle předkládajícího soudu možné, že náhrada nákladů na patentového zástupce, jehož pomoc nebyla „nezbytná k účelnému uplatnění práva“, nebo přiměřená ve smyslu článku 14 směrnice 2004/48, neboť tyto náklady dostatečně nezohledňují zvláštní povahu daného případu. |
20 |
Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Musí být čl. 3 odst. 1 a článek 14 směrnice [2004/48] vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, jež ukládá straně, která ve sporu neuspěla, povinnost nahradit náklady, které straně úspěšné ve sporu vznikly z důvodu pomoci patentového zástupce v soudním řízení týkajícím se ochranných známek bez ohledu na to, zda byla pomoc uvedeného patentového zástupce nezbytná k účelnému uplatnění práva?“ |
K předběžné otázce
21 |
Úvodem je třeba připomenout, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Úkolem Soudního dvora je totiž vyložit všechna ustanovení unijního práva, která vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i když tato ustanovení nejsou výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne 17. června 2021, M. I. C. M., C‑597/19, EU:C:2021:492, bod 38 a citovaná judikatura). |
22 |
Za tímto účelem může Soudní dvůr na základě všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, určit ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit (rozsudek ze dne 17. června 2021, M. I. C. M., C‑597/19, EU:C:2021:492, bod 39 a citovaná judikatura). |
23 |
Zaprvé předkládající soud ve své otázce kromě článku 14 směrnice 2004/48 odkazuje na čl. 3 odst. 1 této směrnice. Je přitom třeba uvést, že pokud jde o obecnou povinnost, kterou mají členské státy na základě tohoto článku 3 ve vztahu ke kritériím, která musí splňovat opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, odstavec 2 tohoto článku obsahuje rovněž informace relevantní pro účely analýzy položené otázky. Jak ostatně vyplývá z bodu 18 tohoto rozsudku, předkládající soud na něj rovněž odkazuje. |
24 |
V tomto ohledu platí, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/48 stanoví, že tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být mimo jiné spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně nákladná. Kromě toho podle odstavce 2 téhož článku musí být tato opatření, řízení a nápravná opatření účinná, přiměřená, jakož i odrazující a musí být používána způsobem, který poskytuje záruky proti jejich zneužití. |
25 |
Zadruhé, pokud jde o skutečnost, že náklady vynaložené stranou úspěšnou ve sporu musí být „nezbytné pro účelné uplatnění práva“, na kterou odkazuje předkládající soud, je třeba konstatovat, že článek 14 směrnice 2004/48 takové kritérium nezná. Podle tohoto článku 14 musí být totiž náklady řízení a další nahraditelné náklady „rozumné a přiměřené“. |
26 |
Přitom vzhledem k tomu, že slovní spojení „rozumné a přiměřené náklady řízení“ uvedené v tomto ustanovení neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států za účelem vymezení jeho smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii nezávisle na kvalifikaci použité v členských státech, s přihlédnutím k jeho znění, jakož i k jeho kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí (obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2021, LR Ģenerālprokuratūra, C‑3/20, EU:C:2021:969, bod 79 a citovaná judikatura). |
27 |
Zatřetí jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, Oberlandesgericht Karlsruhe (vrchní zemský soud v Karlsruhe) rozhodl, že v projednávaném případě není namístě vykládat § 140 odst. 3 MarkenG v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu přísluší zkoumat, zda je pomoc patentového zástupce nezbytná, zejména proto, že takový výklad tohoto ustanovení vnitrostátního práva by byl jasně v rozporu s cílem sledovaným vnitrostátním zákonodárcem. |
28 |
Za těchto okolností mohou být skutečnost, že byla podána projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, stejně jako mlčení předkládajícího soudu v tomto ohledu, chápány v tom smyslu, že případná neslučitelnost dotčeného ustanovení vnitrostátního práva, zejména s hlediska kritérií vyplývajících z článku 14 směrnice 2004/48, jak byla připomenuta v bodech 25 a 26 tohoto rozsudku, může vyplývat nikoli ze znění samotného tohoto ustanovení, ale z výkladu, který je mu běžně přisuzován ve vnitrostátním právním řádu. |
29 |
Začtvrté a na posledním místě, jak uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska, pochybnosti předkládajícího soudu se netýkají kvalifikace nákladů na pomoc patentového zástupce, ani skutečnosti, že jejich náhrada je bezpodmínečně a automaticky uložena straně, která ve sporu neuspěla. Toto automatické uložení přitom vyjímá ze soudního přezkumu jejich rozumnost a přiměřenost. |
30 |
Vzhledem k výše uvedenému je třeba přeformulovat položenou otázku v tom smyslu, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 3 a 14 směrnice 2004/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo jejímu výkladu, který neumožňuje soudu rozhodujícímu v řízení, na které se vztahuje tato směrnice, aby v každém případě, který je mu předložen, řádně zohlednil jeho specifické rysy za účelem posouzení, zda jsou náklady řízení vynaložené stranou úspěšnou ve sporu rozumné a přiměřené. |
31 |
Jak je uvedeno v bodě 10 odůvodnění směrnice 2004/48, cílem této směrnice je sblížení právních systémů členských států, pokud jde o prostředky k dodržování práv duševního vlastnictví za účelem zajištění vysoké, rovnocenné a stejnorodé úrovně ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu. |
32 |
Za tímto účelem a v souladu s článkem 1 směrnice 2004/48 se tato směrnice týká všech opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví. Článek 2 odst. 1 této směrnice upřesňuje, že se tato opatření, řízení a nápravná opatření použijí na jakékoli porušení těchto práv stanovené unijním právem nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu. |
33 |
Účelem ustanovení směrnice 2004/48 však není upravit všechny aspekty práv duševního vlastnictví, nýbrž pouze ty, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, a to stanovením povinnosti zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení stávajícího práva duševního vlastnictví (rozsudek ze dne 16. července 2015, Diagoe Brands BV, C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 73 a citovaná judikatura). |
34 |
Kromě toho při přijetí této směrnice unijní normotvůrce zvolil minimální harmonizaci týkající se obecně dodržování práv duševního vlastnictví (rozsudek ze dne 9. července 2020, Constantin Film Verleih, C‑264/19, EU:C:2020:542, bod 36 a citovaná judikatura). |
35 |
Pravidla týkající se nákladů řízení uvedená v článku 14 směrnice 2004/48 jsou přitom součástí pravidel týkajících se opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví stanovených v kapitole II této směrnice. |
36 |
Konkrétně článek 14 směrnice 2004/48 zakotvuje zásadu, že rozumné a přiměřené náklady řízení a další náklady vynaložené stranou úspěšné ve sporu jsou zpravidla uhrazeny stranou, která ve sporu neuspěla. |
37 |
Toto ustanovení tedy usiluje o posílení ochrany duševního vlastnictví tím, že brání tomu, aby poškozená strana byla odrazena od zahájení soudního řízení k ochraně svých práv (rozsudek ze dne 16. července 2015, Diagoe Brands BV, C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 77 a citovaná judikatura). |
38 |
To je ostatně v souladu jak s obecným cílem směrnice 2004/48, kterým je sbližování právních systémů členských států k zajištění vysoké, rovnocenné a stejnorodé úrovně ochrany duševního vlastnictví, tak se zvláštním cílem tohoto ustanovení, kterým je zabránit tomu, aby poškozená strana byla odrazena od zahájení soudního řízení k ochraně svých práv duševního vlastnictví. V souladu s uvedenými cíli musí totiž porušovatel práv duševního vlastnictví obecně nést veškeré finanční následky svého jednání (rozsudek ze dne 18. října 2011, Realchemie Nederland, C‑406/09, EU:C:2011:668, bod 49). |
39 |
Kromě toho se podle článku 14 směrnice 2004/48 pravidlo rozdělení nákladů, které stanoví, nepoužije, pokud spravedlnost brání tomu, aby straně, která ve sporu neuspěla, byla uložena náhrada nákladů vynaložených stranou úspěšnou ve sporu, a to i v případě, že jsou tyto náklady rozumné a přiměřené. |
40 |
Pokud jde nejprve o pojem „náklady řízení“, které má uhradit strana, která ve sporu neuspěla, jenž je uveden v článku 14 směrnice 2004/48, Soudní dvůr již rozhodl, že tento pojem zahrnuje mimo jiné odměnu advokáta, neboť v této směrnici není uvedeno nic, na základě čehož by bylo možné usuzovat, že se na tyto náklady, které obvykle tvoří podstatnou část nákladů vynaložených v souvislosti s řízením, jež má zajistit ochranu práv duševního vlastnictví, nevztahuje působnost tohoto článku (rozsudek ze dne 28. července 2016, United Video Properties,C‑57/15, EU:C:2016:611, bod 22). |
41 |
Nic ve směrnici 2004/48 nebrání ani tomu, aby náklady na takového zástupce, jako je patentový zástupce, jehož pomoci využil nositel práv individuálně nebo současně s pomocí advokáta, byly v zásadě považovány za náklady, které mohou spadat pod pojem „náklady řízení“, pokud tyto náklady mají bezprostřední a přímý původ v samotném řízení, jak uvedl generální advokát v bodě 26 svého stanoviska. |
42 |
Takový původ může být přiznán nákladům na právního zástupce, který je podle vnitrostátního práva oprávněn zastupovat nositele práv duševního vlastnictví v řízeních před příslušnými soudy, na která se vztahuje směrnice 2004/48, týkajícím se zejména vyhotovování procesních písemností takovým zástupcem nebo jeho účasti na jednáních, která se případně konají v rámci těchto řízení. Není vyloučeno ani to, že takový původ může být přiznán rovněž nákladům souvisejícím s pomocí takového zástupce s kroky směřujícími ke smírnému řešení zejména v řízení, které již probíhá před soudem. |
43 |
Je pravda, že Soudní dvůr rovněž v bodech 39 a 40 rozsudku ze dne 28. července 2016, United Video Properties (C‑57/15, EU:C:2016:611), rozhodl, že pokud služby technického poradenství přímo a úzce souvisejí se soudním řízením, jehož cílem je zajistit dodržování práva duševního vlastnictví, náklady spojené s pomocí takového poradce spadají pod „další náklady“ ve smyslu článku 14 směrnice 2004/48. |
44 |
Tato kvalifikace je však součástí konkrétního skutkového kontextu věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, kde nebylo snadné určit, zda se spor v původním řízení týkal „nákladů na zjištění práva a totožnosti porušovatele“, které často vznikají před zahájením soudního řízení, a nespadají tedy nutně do působnosti článku 14 uvedené směrnice, ale spadají spíše do působnosti jejího článku 13, který se týká náhrady škody vzniklé nositeli práva, anebo zda se uvedený spor týkal služeb nezbytných k tomu, aby bylo možné účinně podat žalobu. |
45 |
Dále článek 14 směrnice 2004/48 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby byly nahrazeny pouze „rozumné“ náklady řízení. Tento požadavek, který se vztahuje jak na „náklady řízení“, tak na „další náklady“ ve smyslu tohoto ustanovení, odráží obecnou povinnost stanovenou v čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/48, aby členské státy mimo jiné zajistily, že opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví uvedených v této směrnici nebudou nadměrně nákladná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, United Video Properties, C‑57/15, EU:C:2016:611, bod 24). |
46 |
Soudní dvůr tedy rozhodl, že rozumnými náklady nejsou nadměrné náklady z důvodu neobvykle vysokých odměn sjednaných mezi stranou úspěšnou ve sporu a jejím advokátem, nebo z důvodu služeb, které poskytl advokát a které nejsou považovány za nezbytné k zajištění dodržování dotčeného práva duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, United Video Properties, C‑57/15, EU:C:2016:611, bod 25). |
47 |
Kromě toho článek 14 směrnice 2004/48 stanoví, že náklady řízení a další náklady, které má uhradit strana, která ve sporu neuspěla, musí být „přiměřené“. |
48 |
Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že otázka přiměřenosti nákladů musí být posuzována ve spojení s náklady na pomoc advokáta, které skutečně vynaložila strana úspěšná ve sporu, pokud jsou rozumné ve smyslu bodu 45 tohoto rozsudku. Přestože z požadavků přiměřenosti nevyplývá, že by strana, která ve sporu neuspěla, musela hradit náklady vynaložené druhou stranou v plném rozsahu, tento požadavek nicméně vyžaduje, aby posledně uvedená strana měla právo minimálně na náhradu podstatné a přiměřené části rozumných nákladů, které byly vynaloženy stranou úspěšnou ve sporu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, United Video Properties, C‑57/15, EU:C:2016:611, bod 29). |
49 |
Konečně, v souladu s článkem 14 směrnice 2004/48 ve spojení s bodem 17 jejího odůvodnění, musí mít příslušný soud ve všech případech možnost přezkoumat rozumnost a přiměřenost nákladů řízení vynaložených stranou úspěšnou ve sporu z důvodu pomoci takového zástupce, jako je patentový zástupce, a to nad rámec případů, kdy je takový přezkum podle tohoto článku 14 nezbytný z důvodu spravedlnosti. |
50 |
Soudní dvůr zajisté rozhodl, že vnitrostátní právní úprava, která stanoví paušální sazby je v zásadě slučitelná s článkem 14 směrnice 2004/48. Soudní dvůr však upřesnil, že i v takovém případě musí tyto sazby zajistit, aby náklady, které podle této vnitrostátní právní úpravy, mohou být uloženy k náhradě straně, která ve sporu neuspěla, byly rozumné a přiměřené, a aby maximální částky, které mohou být požadovány, nebyly příliš vysoké ve vztahu k běžným sazbám uplatňovaným advokátem v oblasti duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, United Video Properties, C‑57/15, EU:C:2016:611, body 25, 26, 30 a 32). |
51 |
Z této judikatury tedy nelze vyvodit, že při uplatnění tohoto prostoru pro uvážení mohou členské státy zajít tak daleko, že vyloučí kategorii nákladů řízení nebo dalších nákladů z jakéhokoli přezkumu, pokud jde o jejich rozumnost a přiměřenost. |
52 |
Vzhledem k výše uvedenému, je třeba zaprvé uvést, jak uvedl generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, že automatické použití takového vnitrostátního ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, může v určitých případech vést k porušení obecné povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/48, aby mimo jiné nebyla řízení zavedená členskými státy nadměrně nákladná. |
53 |
Zadruhé takové použití ustanovení tohoto druhu může odradit údajného nositele práv od toho, aby podal žalobu, v níž se bude domáhat zajištění dodržování jeho práva z obavy, že v případě, že bude ve sporu neúspěšný, bude muset nést značně vysoké náklady řízení, což je v rozporu s cílem směrnice 2004/48, kterým je zejména zajistit vysokou úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu. |
54 |
Zatřetí, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, bezpodmínečné a automatické zohlednění nákladů prostřednictvím pouhého čestného prohlášení zástupce účastníka řízení, aniž tyto náklady mohou být předmětem posouzení vnitrostátním soudem, pokud jde o jejich rozumnost a přiměřenost ve vztahu k dotčenému sporu, by mohlo vést ke zneužití takového ustanovení v rozporu s obecnou povinností stanovenou v čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/48. |
55 |
Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že články 3 a 14 směrnice 2004/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo jejímu výkladu, který neumožňuje soudu rozhodujícímu v řízení, na které se vztahuje tato směrnice, aby v každém případě, který je mu předložen, řádně zohlednil jeho specifické rysy za účelem posouzení, zda jsou náklady řízení vynaložené stranou úspěšnou ve sporu rozumné a přiměřené. |
K nákladům řízení
56 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto: |
Články 3 a 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo jejímu výkladu, který neumožňuje soudu rozhodujícímu v řízení, na které se vztahuje tato směrnice, aby v každém případě, který je mu předložen, řádně zohlednil jeho specifické rysy za účelem posouzení, zda jsou náklady řízení vynaložené stranou úspěšnou ve sporu rozumné a přiměřené. |
Podpisy |
( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.