–

za Bayerische Motoren Werke AG R. Hackbarthem a F. Schmidt-Sauerhöferem, Rechtsanwälte,

–

za Evropskou komisi původně T. Scharfem, É. Gippini Fournierem a M. Wilderspinem, poté T. Scharfem, É. Gippini Fournierem a D. Triantafyllouem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1, Zvl. vyd. 13/27, s. 142), jakož i čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“) (Úř. věst. 2007, L 199, s. 40).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Acacia Srl a Bayerische Motoren Werke AG (dále jen „BMW“) týkajícího se údajného porušení (průmyslového) vzoru Společenství, jehož majitelkou je BMW.

3

Článek 19 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Práva vyplývající z (průmyslového) vzoru Společenství“, v odst. 1 stanoví:

„Zápis zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství poskytuje jeho majiteli výlučné právo jej užívat a zabránit třetí osobě užívat (průmyslový) vzor bez jeho souhlasu. Užívání (průmyslového) vzoru zahrnuje zejména výrobu, nabízení, uvádění na trh, dovoz, vývoz nebo používání výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo u něhož je použit, jakož i skladování takového výrobku pro tyto účely.“

4

Článek 80 tohoto nařízení, nadepsaný „Soudy pro (průmyslové) vzory Společenství“, v odst. 1 stanoví:

„Členské státy určí na svém území co nejomezenější počet soudů prvního a druhého stupně [dále jen ‚soudy pro (průmyslové) vzory Společenství‘] plnící funkce svěřené jim tímto nařízením.“

5

Článek 81 uvedeného nařízení, nadepsaný „Soudní příslušnost ve věci porušení a platnosti“, stanoví:

„Soudy pro (průmyslové) vzory Společenství mají výlučnou příslušnost

6

Článek 82 téhož nařízení, nadepsaný „Mezinárodní soudní pravomoc“, stanoví:

„1.   S výhradou ustanovení tohoto nařízení […] se řízení na základě žalob a protinávrhů uvedená v článku 81 vedou před soudy členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.

2.   Nemá-li žalovaný na území některého z členských států ani bydliště ani pobočku, vedou se tato řízení před soudy členského státu, na jehož území má bydliště žalobce, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.

3.   Nemají-li žalovaný ani žalobce bydliště ani pobočku na území některého z členských států, vedou se tato řízení před soudy členského státu, kde má sídlo [Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví].

[…]

5.   Řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v čl. 81 písm. a) a d) mohou být rovněž vedena před soudy členského státu, na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít [hrozí, že k němu dojde].“

7

Článek 83 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Rozsah soudní pravomoci ve věcech porušení“, stanoví:

„1.   Soud pro (průmyslové) vzory Společenství, jehož pravomoc je dána podle čl. 82 odst. 1, 2, 3 až 4, má pravomoc ve věcech porušení, k nimž došlo nebo k nimž hrozí dojít na území kteréhokoli členského státu.

2.   Soud pro (průmyslové) vzory Společenství, jehož pravomoc je dána podle čl. 82 odst. 5, má pravomoc pouze ve věcech porušení, k nimž došlo nebo hrozí dojít [hrozí, že k nim dojde] na území toho státu, kde má tento soud sídlo.“

8

Článek 88 tohoto nařízení, nadepsaný „Rozhodné právo“, stanoví:

„1.   Soudy pro (průmyslové) vzory Společenství se řídí ustanoveními tohoto nařízení.

2.   Ve všech otázkách, které nejsou upraveny tímto nařízením, se řídí soud pro (průmyslové) vzory Společenství vnitrostátními právními předpisy, včetně mezinárodního práva soukromého.

3.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se soud pro (průmyslové) vzory Společenství procesními předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních (průmyslových) vzorů toho členského státu, na jehož území má sídlo.“

9

Článek 89 uvedeného nařízení, nadepsaný „Postihy v soudních řízeních pro porušení právních předpisů“, v odst. 1 stanoví:

„Zjistí-li soud pro (průmyslové) vzory Společenství v řízení pro porušení nebo hrozící[ho] porušení právních předpisů, že žalovaný porušil (průmyslový) vzor Společenství nebo že jeho porušení ze strany žalovaného hrozí, nejsou-li zde zvláštní důvody pro to, aby tak neučinil, nařídí níže uvedená opatření:

10

Článek 110 tohoto nařízení, nadepsaný „Přechodné ustanovení“, v odst. 1 stanoví:

„Dokud změny tohoto nařízení nevstoupí v platnost na návrh [Evropské] [k]omise, (průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku používaného ve smyslu čl. 19 odst. 1 pro účely opravy tohoto složitějšího výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled, nepožívá ochrany (průmyslového) vzoru Společenství.“

11

Body 14, 16, 17, 19 a 26 odůvodnění nařízení č. 864/2007 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

12

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné pravidlo“, v odst. 1 stanoví:

„Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.“

13

Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Porušení práv duševního vlastnictví“, stanoví:

„1.   Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení práva duševního vlastnictví, je právo země, pro kterou je uplatňována ochrana těchto práv.

2.   Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení jednotného práva duševního vlastnictví Společenství, je v otázkách neupravených příslušným aktem Společenství právo země, ve které k tomuto porušení došlo.

[…]“

14

Acacia je společností založenou podle italského práva, která v Itálii vyrábí ráfky pro motorová vozidla a distribuuje je v několika členských státech.

15

Vzhledem k tomu, že se společnost BMW domnívá, že společnost Acacia tím, že distribuuje určité ráfky v Německu, porušuje zapsaný (průmyslový) vzor Společenství, jehož je majitelkou, podala k soudu pro (průmyslové) vzory Společenství určenému Spolkovou republikou Německo žalobu pro porušení. Tento soud se prohlásil za příslušný na základě čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002. Společnost Acacia jakožto žalovaná tvrdila, že se na dotčené ráfky vztahuje článek 110 tohoto nařízení, a že v důsledku toho k porušení práv nedošlo.

16

Uvedený soud rozhodl, že se společnost Acacia dopustila porušení práv, jak tvrdí společnost BMW, a nařídil ukončení porušování práva, a s odkazem na čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007 použil německé právo na takzvané „související“ návrhy společnosti BMW směřující k přiznání náhrady škody, poskytnutí informací, poskytnutí dokumentů, předložení účetnictví a vydání výrobků porušujících práva za účelem jejich zničení. Na základě pravidel obsažených v tomto vnitrostátním právu bylo těmto návrhům v podstatné části vyhověno.

17

Společnost Acacia podala odvolání k předkládajícímu soudu. Zpochybňuje existenci porušení práva a kromě toho má za to, že právem rozhodným pro související návrhy společnosti BMW je italské právo.

18

Předkládající soud konstatuje, že pravomoc soudů pro (průmyslové) vzory Společenství určených Spolkovou republikou Německo vyplývá v projednávaném případě z čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002 a že se společnost Acacia dopustila porušení práv, jak tvrdí společnost BMW.

19

Naproti tomu má pochybnosti o tom, jaké vnitrostátní právo se použije na související návrhy společnosti BMW. Poznamenává, že výsledek sporu bude do určité míry záviset na této otázce, jelikož pravidla německého práva týkající se poskytování dokumentů a předložení účetnictví jsou odlišná od pravidel italského práva.

20

Tento soud má za to, že z čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007, jak byl vyložen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 27. září 2017, Nintendo (C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724), by mohlo vyplývat, že se v projednávaném případě použije italské právo. V tomto ohledu konstatuje, že ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, došlo v Itálii, jelikož sporné výrobky byly dodány do Německa z tohoto jiného členského státu.

21

Výrobky porušující práva, o které jde ve věci v původním řízení, však byly prodávány v Německu a byly za tímto účelem předmětem reklamy on-line určené spotřebitelům nacházejícím se na území tohoto členského státu.

22

Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 19. listopadu 2021 předložila společnost BMW vyjádření ke stanovisku generálního advokáta. Společnost BMW, jíž se kancelář Soudního dvora dotázala na dosah tohoto vyjádření, vysvětlila, že toto vyjádření směřuje ke znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu Soudního dvora.

24

Na základě tohoto ustanovení jeho jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.

25

V projednávaném případě společnost BMW jednak tvrdí, že generální advokát dostatečně nezohlednil některé skutkové okolnosti uvedené v písemných a ústních vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru, a jednak, že jeho stanovisko obsahuje nesprávnou analýzu specifického případu, kdy by majitel (průmyslového) vzoru Společenství chtěl uplatnit svá práva v rámci řízení o předběžném opatření.

26

V tomto ohledu generální advokát podle ní věnoval nadměrnou pozornost čl. 90 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Společnost BMW si v tomto ohledu přeje odpovědět na názor generálního advokáta, který považuje za nesprávný.

27

Je přitom nutno připomenout, že znění stanoviska generálního advokáta nemůže samo o sobě představovat novou skutečnost odůvodňující znovuotevření ústní části řízení, neboť jinak by účastníci řízení měli možnost se takové skutečnosti dovolávat k tomu, aby na uvedené stanovisko odpověděli. Stanovisko generálního advokáta ale nemůže být účastníky řízení projednáno. Soudní dvůr tak měl příležitost zdůraznit, že podle článku 252 SFEU je úkolem generálního advokáta předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast, aby mu byl nápomocen při plnění jeho poslání, kterým je zajišťovat dodržování práva při výkladu a provádění Smluv. Podle čl. 20 čtvrtého pododstavce tohoto statutu a čl. 82 odst. 2 jednacího řádu končí ústní část řízení stanoviskem generálního advokáta. Vzhledem k tomu, že stanovisko stojí mimo diskuzi mezi účastníky řízení, otevírá fázi porady Soudního dvora (rozsudek ze dne 6. října 2021, Sumal, C‑882/19, EU:C:2021:800, bod 21 a citovaná judikatura).

28

V projednávaném případě Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta konstatuje, že skutečnosti předložené společností BMW neukazují žádnou novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí, které má vydat v projednávané věci, a že tato věc nemusí být rozhodována na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými projednán. Konečně vzhledem k tomu, že Soudní dvůr měl po ukončení písemné a ústní části řízení k dispozici všechny nezbytné skutečnosti, je věc dostatečně objasněna k tomu, aby rozhodl. Není tudíž namístě nařídit znovuotevření ústní části řízení.

29

Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU je na Soudním dvoru, aby poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 15. července 2021, The Department for Communities in Northern Ireland, C‑709/20, EU:C:2021:602, bod 61 a citovaná judikatura).

30

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká určení rozhodného práva, v případě žaloby pro porušení práv podané na základě čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002, na návrhy související s touto žalobou, kterými se žalobkyně domáhá, mimo oblast působnosti hmotněprávních ustanovení režimu (průmyslového) vzoru Společenství zavedeného tímto nařízením, aby bylo porušovateli práv uloženo zaplatit náhradu škody, poskytnout informace, dokumenty, předložit účetnictví a vydat výrobky porušující práva za účelem jejich zničení.

31

Jak již Soudní dvůr rozhodl, na návrhy směřující k náhradě škody vyplývající z činnosti osoby, která porušuje práva k (průmyslovému) vzoru Společenství a k získání informací o těchto činnostech za účelem určení této škody, se vztahuje pravidlo uvedené v čl. 88 odst. 2 nařízení č. 6/2002. Podle tohoto ustanovení se soud pro (průmyslové) vzory Společenství, u něhož byly předloženy takové návrhy týkající se otázek, které nejsou upraveny tímto nařízením, řídí vnitrostátními právními předpisy, včetně mezinárodního práva soukromého (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. února 2014, H. Gautzsch Großhandel, C‑479/12, EU:C:2014:75, body 53 a 54).

32

Návrh směřující ke zničení výrobků porušujících práva spadá pod pravidlo obsažené v čl. 89 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, který stanoví, pokud jde postihy, které posledně uvedené ustanovení neupravuje, použití „právní[ch] předpis[ů] členského státu, na jehož území došlo k porušení nebo hrozí porušení, včetně mezinárodního práva soukromého“. Zničení těchto výrobků totiž patří mezi „další vhodné postihy“, které mohou být „[uloženy] podle okolností“ ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. února 2014, H. Gautzsch Großhandel, C‑479/12, EU:C:2014:75, bod 52).

33

Předkládající soud svým dotazem žádá o výklad čl. 88 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002 za účelem zjištění dosahu těchto ustanovení v případě, že se žaloba pro porušení práv týká skutků, k nimž došlo na území jediného členského státu nebo hrozí, že k nim dojde na území jediného členského státu.

34

Podstatou otázek tohoto soudu, které je třeba zkoumat společně, tedy je, zda čl. 88 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002 musejí být vykládány v tom smyslu, že soudy pro (průmyslové) vzory Společenství, u nichž byla podána žaloba pro porušení podle čl. 82 odst. 5 tohoto nařízení, týkající se porušení práv, k nimž došlo na území jediného členského státu nebo hrozí, že k nim dojde na území jediného členského státu, musejí přezkoumat návrhy související s touto žalobou, směřující k přiznání náhrady škody, poskytnutí informací, dokumentů, předložení účetnictví, jakož i vydání výrobků porušujících práva za účelem jejich zničení, na základě práva členského státu, v němž mají tyto soudy sídlo.

35

V tomto ohledu je nutno úvodem připomenout, že podle čl. 83 odst. 2 nařízení č. 6/2002 má soud pro (průmyslové) vzory Společenství, jemuž byla věc předložena podle čl. 82 odst. 5 tohoto nařízení, pravomoc pouze ve věcech porušení, k nimž došlo nebo hrozí, že k nim dojde na území členského státu, kde má tento soud sídlo.

36

Tento čl. 82 odst. 5 tak stanoví alternativní soudní příslušnost, jejímž účelem je umožnit majiteli (průmyslového) vzoru Společenství podat jednu nebo více cílených žalob, z nichž se každá specificky týká porušení práv z duševního vlastnictví, k němuž došlo nebo hrozí, že k němu dojde na území jediného členského státu (obdobně viz rozsudek ze dne 5. září 2019, AMS Neve a další, C‑172/18, EU:C:2019:674, body 42 a 63).

37

V projednávaném případě se žaloba pro porušení práv podaná v Německu týká distribuce některých výrobků společnosti Acacia v tomto členském státě. Jak vyplývá z informací předložených Soudnímu dvoru, porušení práv vytýkaná tomuto podniku spočívají jednak v nabídce těchto výrobků k prodeji prostřednictvím on-line reklamy určené spotřebitelům nacházejícím se v Německu, a jednak v uvedení uvedených výrobků na trh v Německu.

38

Taková jednání mohou být vskutku předmětem žaloby pro porušení práv, která je v souladu s čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002 zacílena na území jediného členského státu. Skutečnost, že žalovaný učinil rozhodnutí a opatření za účelem těchto jednání v jiném členském státě, podání takové žaloby nebrání (obdobně viz rozsudek ze dne 5. září 2019, AMS Neve a další, C‑172/18, EU:C:2019:674, bod 65).

39

Vzhledem k tomu, že v tomto případě soud pro (průmyslové) vzory Společenství, kterému byla věc předložena, rozhoduje pouze o jednáních, kterých se dopustila žalovaná na území členského státu, kde má tento soud sídlo, anebo o jednáních, v souvislosti s nimiž hrozí, že se jich žalovaná na tomto území dopustí, se pro účely přezkoumání opodstatněnosti takového návrhu v souladu s čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002, jehož použitelnost na návrhy směřující ke zničení výrobků porušujících práva byla připomenuta v bodě 32 tohoto rozsudku, použije právo tohoto členského státu.

40

Kromě toho se v souladu s čl. 88 odst. 2 tohoto nařízení právo členského státu, v němž má uvedený soud sídlo, vztahuje rovněž na návrhy směřující k přiznání náhrady škody, poskytnutí informací, dokumentů a předložení účetnictví. Takové návrhy se netýkají uložení „postihů“ ve smyslu článku 89 uvedeného nařízení, ale spadají, jak bylo připomenuto v bodě 31 tohoto rozsudku, pod „otázky“, které nejsou upraveny tímto nařízením ve smyslu tohoto čl. 88 odst. 2.

41

Článek 88 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002 blíže stanoví, že v rozsahu, v němž dotčené právo členského státu obsahuje pravidla mezinárodního práva soukromého, jsou tato pravidla nedílnou součástí rozhodného práva ve smyslu těchto článků.

42

K těmto pravidlům mezinárodního práva soukromého patří pravidla stanovená v nařízení č. 864/2007, a zejména v jeho čl. 8 odst. 2. Ustanovení uvedená v bodě 33 tohoto rozsudku je tak třeba vykládat ve spojení s tímto čl. 8 odst. 2.

43

Podle posledně uvedeného ustanovení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení jednotného práva duševního vlastnictví Unie, v otázkách neupravených příslušným aktem Unie „právo země, ve které k tomuto porušení došlo“.

44

Toto pravidlo nemůže být v případě, kdy k porušení nebo hrozícímu porušení, které lze přezkoumat, došlo na území jediného členského státu, chápáno tak, že se týká použitelnosti práva jiného členského státu nebo práva třetí země. Vzhledem k tomu, že rozhodným právem je podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007 právo platné v místě takového porušení, se toto právo shoduje v případě žaloby pro porušení práv podané podle čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002, která se tedy týká porušení, k nimž došlo nebo hrozí, že k nim dojde na území jediného členského státu, s právem tohoto členského státu.

45

I když nelze vyloučit, že dotčený (průmyslový) vzor Společenství byl porušen rovněž v jiných členských státech nebo ve třetích zemích, nic to nemění na tom, že tato případná porušení nejsou předmětem sporu zahájeného na základě čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002. Cíle právní jistoty a předvídatelnosti, zdůrazněné v bodech 14 a 16 odůvodnění nařízení č. 864/2007, by nebyly zohledněny, pokud by výrazy „země, ve které došlo k porušení“ uplatněného (průmyslového) vzoru Společenství byly vykládány tak, že označují zemi, ve které došlo k porušení práv, která nejsou předmětem dotčeného sporu.

46

Výklad výrazů „právo země, ve které k […] porušení [dotčeného práva] došlo“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007 v tom smyslu, že označuje právo pouze země, na jejímž území se žalobce na podporu žaloby pro porušení práv podané na základě čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002 dovolává dotčeného (průmyslového) vzoru Společenství, umožňuje mimoto zachovat zásadu „lex loci protectionis“, která má zvláštní význam v oblasti duševního vlastnictví, jak vyplývá z bodu 26 odůvodnění nařízení č. 864/2007.

47

V tomto ohledu je nutno odlišit případ, o který se jedná ve věci v původním řízení, od případu zkoumaného v rozsudku ze dne 27. září 2017, Nintendo (C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724), který se, jak v podstatě Soudní dvůr uvedl v bodě 103 uvedeného rozsudku, vyznačoval tím, že témuž žalovanému byla v rámci téže žaloby vytýkána porušení, k nimž došlo v různých členských státech.

48

Výklad podaný Soudním dvorem v uvedeném rozsudku, podle kterého za takových okolností výrazy „právo země, ve které k […] porušení [dotčeného práva] došlo“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007, označují právo země, v níž došlo k prvotnímu porušení (rozsudek ze dne 27. září 2017, Nintendo, C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724, bod 111), umožňuje zaručit použitelnost jediného práva na všechny návrhy související se žalobou pro porušení práv, která byla podána podle čl. 82 odst. 1, 2, 3 nebo 4 nařízení č. 6/2002, jelikož taková žaloba umožňuje v souladu s čl. 83 odst. 1 tohoto nařízení, aby se soud, jemuž byla věc předložena, vyjádřil ke skutkům, k nimž došlo na území kteréhokoli členského státu.

49

Tento výklad přitom nelze použít v případě, kdy majitel (průmyslového) vzoru Společenství podal nikoli žalobu na základě tohoto čl. 82 odst. 1, 2, 3 nebo 4, ale zvolil si možnost podat jednu nebo více cílených žalob, z nichž se každá týká porušení práv, k němuž došlo nebo hrozí, že k němu dojde na území jediného členského státu, na základě odstavce 5 uvedeného článku. V posledně uvedeném případě nelze po soudu, u něhož byla žaloba podána, vyžadovat, aby ověřil, zda na území jiného členského státu, než je členský stát, kterého se žaloba týká, došlo k prvotnímu porušení práv, a aby z tohoto porušení vycházel při použití práva tohoto jiného členského státu, i když se dotčený spor netýká uvedeného porušení, ani území uvedeného členského státu.

50

Je třeba ještě dodat, že majitel (průmyslového) vzoru Společenství nemůže ve vztahu k týmž porušením práv kumulovat žaloby založené na odstavci 5 článku 82 nařízení č. 6/2002 a na jiných odstavcích tohoto článku (obdobně viz rozsudek ze dne 5. září 2019, AMS Neve a další, C‑172/18, EU:C:2019:674, body 40 a 41). Nehrozí tedy, že by existovala situace, kdy by návrhy související se žalobou pro porušení práv se stejným předmětem byly zkoumány v rámci několika řízení na základě různých právních předpisů.

51

S ohledem na vše výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 88 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002, jakož i čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007, musejí být vykládány v tom smyslu, že soudy pro (průmyslové) vzory Společenství, u nichž byla podána žaloba pro porušení podle čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002, týkající se porušení práv, k nimž došlo na území jediného členského státu nebo hrozí, že k nim dojde na území jediného členského státu, musejí přezkoumat návrhy související s touto žalobou, směřující k přiznání náhrady škody, poskytnutí informací, dokumentů, předložení účetnictví, jakož i vydání výrobků porušujících práva za účelem jejich zničení, na základě práva členského státu, na jehož území k jednáním týkajícím se údajného porušení uplatněného (průmyslového) vzoru Společenství došlo, nebo hrozí, že k nim dojde, které se za okolností žaloby podané podle uvedeného čl. 82 odst. 5 shoduje s právem členského státu, v němž mají tyto soudy sídlo.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 88 odst. 2, čl. 89 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, jakož i čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“) musejí být vykládány v tom smyslu, že soudy pro (průmyslové) vzory Společenství, u nichž byla podána žaloba pro porušení podle čl. 82 odst. 5 nařízení č. 6/2002, týkající se porušení práv, k nimž došlo na území jediného členského státu nebo hrozí, že k nim dojde na území jediného členského státu, musejí přezkoumat návrhy související s touto žalobou, směřující k přiznání náhrady škody, poskytnutí informací, dokumentů, předložení účetnictví, jakož i vydání výrobků porušujících práva za účelem jejich zničení, na základě práva členského státu, na jehož území k jednáním týkajícím se údajného porušení uplatněného (průmyslového) vzoru Společenství došlo, nebo hrozí, že k nim dojde, které se za okolností žaloby podané podle uvedeného čl. 82 odst. 5 shoduje s právem členského státu, v němž mají tyto soudy sídlo.