–

za dánskou vládu J. Nymann-Lindegrenem, M. Jespersenem a M. Wolff, jako zmocněnci,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a A. M. de Reem, jako zmocněnci,

–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, ve spojení s články 6 a 7 tohoto rozhodnutí. Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, která byla podepsána dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé a byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10, dále jen „dohoda o přidružení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi tureckými státními příslušníky BY, CX, FU, DW a EV na jedné straně a Stadt Duisburg (město Duisburg, Německo) na straně druhé, jenž se týká toho, že město Duisburg zamítlo jejich žádost o udělení povolení k pobytu.

3

Bod 3 odůvodnění rozhodnutí č. 1/80 uvádí:

„[V]zhledem k tomu, že v sociální oblasti vedou výše uvedené úvahy v rámci mezinárodních závazků každé ze smluvních stran ke zlepšení režimu, který se vztahuje na pracovníky a jejich rodinné příslušníky, oproti režimu zavedenému rozhodnutím Rady přidružení č. 2/76 [ze dne 20. prosince 1976 o provedení článku 12 dohody o přidružení]; že je třeba kromě toho uplatňovat ustanovení týkající se sociálního zabezpečení a ustanovení týkající se výměny mladých pracovníků.“ (neoficiální překlad)

4

Články 6, 7 a 9 rozhodnutí č. 1/80 se nacházejí v oddíle 1, nadepsaném „Otázky vztahující se k zaměstnání a k volnému pohybu pracovníků“, kapitoly II tohoto rozhodnutí, která je věnována „sociálním ustanovením“.

5

Článek 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:

„Aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu rodinných příslušníků tureckého pracovníka k zaměstnání, má uvedený pracovník působící na řádném trhu práce v členském státě:

6

Článek 7 první pododstavec tohoto rozhodnutí uvádí:

„Rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, kteří získali povolení tohoto pracovníka následovat:

7

Článek 9 uvedeného rozhodnutí zní:

„Turecké děti řádně pobývající v členském státě Společenství se svými rodiči, kteří v něm jsou nebo byli řádně zaměstnáni, budou v tomto členském státě přijati do kurzů všeobecného vzdělávání, učení a odborné přípravy na základě stejných kritérií pro přijetí, pokud jde o požadované vzdělání, jako děti státních příslušníků tohoto členského státu. V tomto členském státě mohou požívat výhod stanovených v této oblasti vnitrostátními právními předpisy.“ (neoficiální překlad)

8

Ustanovení § 4 odst. 2 Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet (zákon o pobytu, výdělečné činnosti a integraci cizinců na spolkovém území) ze dne 30. července 2004 (BGBl. 2004 I, s. 1950), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:

„Cizinec, který má na základě [dohody o přidružení] právo pobytu, je v případě, kdy není držitelem povolení k usazení ani povolení k trvalému pobytu v EU, povinen prokázat existenci tohoto práva tím, že předloží důkaz o tom, že je držitelem povolení k pobytu. Povolení k pobytu se vydává na žádost.“

9

Ustanovení § 50 odst. 1 tohoto zákona uvádí:

„Cizinec je povinen opustit území, pokud není nebo již není držitelem požadovaného povolení k pobytu a nemá nebo již nemá právo pobytu podle [dohody o přidružení].“

10

BY, CX, DW, EV a FU jsou tureckými státními příslušníky. CX je manželkou BY a společně jsou rodiči DW, EV a FU.

11

BY vstoupil dne 5. září 2015 na území Spolkové republiky Německo s vízem. Dne 4. listopadu 2015 mu město Duisburg udělilo povolení k pobytu za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti, které bylo platné do 27. března 2017.

12

Dne 19. února 2016 bylo CX, DW, EV a FU povoleno následovat BY na území tohoto členského státu z titulu sloučení rodiny a dne 20. dubna 2016 jim byla udělena povolení k pobytu na základě vnitrostátního práva, která byla platná do 27. března 2017.

13

CX vykonávala zaměstnaneckou činnost poprvé od 1. února do 30. dubna 2016, podruhé od 15. listopadu do 31. prosince 2017, potřetí od 1. ledna do 15. ledna 2018 a konečně počtvrté od 1. srpna do 31. prosince 2018.

14

Žalobci v původním řízení poté, co uplynula doba platnosti jejich povolení k pobytu, požádali město Duisburg o prodloužení doby platnosti těchto povolení nebo o vydání nových povolení k pobytu. Rozhodnutími ze dne 18. března 2019 město Duisburg tuto žádost zamítlo.

15

Dne 22. března 2019 žalobci v původním řízení podali proti těmto rozhodnutím žalobu k předkládajícímu soudu Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu, Německo) a v podstatě tvrdili, že se mohou dovolávat práva pobytu na základě čl. 9 první věty rozhodnutí č. 1/80. Podle jejich názoru toto ustanovení přiznává tureckým dětem nejenom právo na přístup ke vzdělání a odborné přípravě, ale i právo pobytu. Mimoto za účelem zajištění užitečného účinku těchto práv musí rodiče, kteří jsou nositeli práva péče o dotyčné děti, nutně požívat práva pobytu.

16

Předkládající soud, který konstatoval, že žalobci v původním řízení nenabyli žádné právo na základě článků 6 a 7 rozhodnutí č. 1/80, si v podstatě klade otázku, zda právo na přístup ke vzdělání a odborné přípravě podle čl. 9 první věty uvedeného rozhodnutí implikuje autonomní právo pobytu pro turecké děti, a v důsledku toho i právo pobytu pro rodiče, kteří o tyto děti skutečně pečují. Pokud tomu tak je, uvedený soud se táže, jaké jsou podmínky pro přiznání práva pobytu podle tohoto ustanovení.

17

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

18

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 9 první věta rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že se jej mohou dovolávat turecké děti, jejichž rodiče nesplňují podmínky stanovené v článcích 6 a 7 tohoto rozhodnutí, a že případně implikuje existenci autonomního práva pobytu ve prospěch těchto dětí v hostitelském členském státě, a v důsledku i ve prospěch rodičů, kteří o tyto děti skutečně pečují. Pokud tomu tak je, uvedený soud se táže, jaké jsou podmínky pro přiznání práva pobytu podle čl. 9 první věty rozhodnutí č. 1/80.

19

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 9 první věta rozhodnutí č. 1/80 pro turecké děti, které řádně pobývají v členském státě se svými rodiči, kteří v něm jsou nebo byli řádně zaměstnáni, zakotvuje právo, aby byly v tomto členském státě přijaty do kurzů všeobecného vzdělávání, učení a odborné přípravy na základě stejných kritérií pro přijetí, pokud jde o požadované vzdělání, jako děti státních příslušníků uvedeného členského státu (rozsudek ze dne 7. července 2005, Gürol, C‑374/03, EU:C:2005:435, bod 22).

20

Toto ustanovení totiž obsahuje povinnost rovného zacházení s tureckými dětmi a dětmi státních příslušníků hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke kurzům vzdělávání a odborné přípravy v tomto členském státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2005, Gürol, C‑374/03, EU:C:2005:435, bod 23).

21

Ze samotného znění uvedeného ustanovení přitom vyplývá, že nabytí práv stanovených v tomto ustanovení podléhá dvěma kumulativním podmínkám, a sice jednak tomu, že turecké děti řádně pobývají v hostitelském členském státě se svými rodiči, a jednak tomu, že tito rodiče jsou nebo byli v tomto členském státě řádně zaměstnáni.

22

Je tedy třeba ověřit, zda se turecké děti tureckých státních příslušníků, kteří nevykonávají nebo nevykonávali zaměstnaneckou činnost v hostitelském členském státě, nebo kteří vykonávali řádné zaměstnání v tomto členském státě po dobu kratší než jeden rok, mohou dovolávat práva na přístup ke vzdělání a odborné přípravě podle čl. 9 první věty rozhodnutí č. 1/80.

23

V tomto ohledu první z uvedených podmínek vyžaduje, aby dotčené turecké děti řádně pobývaly v hostitelském členském státě se svými rodiči, aby mohly mít přístup ke vzdělání a odborné přípravě v tomto členském státě.

24

Pokud jde o druhou podmínku, musí být chápána v tom smyslu, že vyžaduje, aby jeden z rodičů vykonával nebo dříve vykonával zaměstnaneckou činnost v hostitelském členském státě v souladu s ustanoveními, která se týkají výkonu zaměstnání a jsou uvedena v rozhodnutí č. 1/80, a sice v jeho článcích 6 a 7.

25

Podle svého třetího bodu odůvodnění má totiž rozhodnutí č. 1/80 za cíl mimo jiné zlepšit režim pro turecké pracovníky a jejich rodinné příslušníky v sociální oblasti. Konkrétně články 6, 7 a 9 tohoto rozhodnutí jsou součástí oddílu 1 kapitoly II tohoto rozhodnutí, která je nadepsána „Sociální ustanovení“ a je věnována otázkám týkajícím se zaměstnání a volného pohybu tureckých pracovníků.

26

Pokud jde na prvním místě o čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80, jsou v něm uvedeny hlavní podmínky pro výkon zaměstnanecké činnosti tureckými státními příslušníky, kteří působí na řádném trhu práce v členském státě, za účelem udělení a prodloužení pracovního povolení. Toto ustanovení předpokládá, že dotyčný je turecký pracovník na území členského státu, že působí na řádném trhu práce hostitelského členského státu a že v něm po určitou dobu vykonával řádné zaměstnání (rozsudek ze dne 26. října 2006, Güzeli, C‑4/05, EU:C:2006:670, bod 26 a citovaná judikatura).

27

Jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 1 první odrážky rozhodnutí č. 1/80, pracovník získá právo na obnovení platnosti pracovního povolení za účelem pokračování ve výkonu zaměstnanecké činnosti u stejného zaměstnavatele po uplynutí jednoho roku řádného zaměstnání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2012, Gülbahce, C‑268/11, EU:C:2012:695, body 37 a 45).

28

Stejně tak podmínka, že dotčený turecký pracovník musí působit na „řádném trhu práce“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 první odrážky rozhodnutí č. 1/80, předpokládá stabilní a jisté postavení na trhu práce uvedeného členského státu, a z tohoto důvodu implikuje nesporné právo pobytu (rozsudek ze dne 8. listopadu 2012, Gülbahce, C‑268/11, EU:C:2012:695, bod 39 a citovaná judikatura).

29

Na druhém místě podléhá na základě čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80 nabytí vlastního práva na přístup na trh práce podle tohoto ustanovení třem kumulativním podmínkám, a sice zaprvé tomu, aby dotyčná osoba byla považována za rodinného příslušníka tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v hostitelském členském státě, zadruhé aby příslušné orgány tohoto členského státu této osobě povolily následovat uvedeného pracovníka a zatřetí aby po určitou dobu řádně pobývala na území uvedeného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Dülger, C‑451/11, EU:C:2012:504, bod 29).

30

V tomto rámci je třeba konstatovat, že turecké děti, jejichž rodiče nesplňují podmínky stanovené v článcích 6 a 7 rozhodnutí č. 1/80 a připomenuté v bodech 26 až 29 tohoto rozsudku, se nemohou dovolávat práva na přístup k všeobecnému vzdělání a odborné přípravě uvedeného v čl. 9 první větě rozhodnutí č. 1/80.

31

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět, že čl. 9 první věta rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že se jej nemohou dovolávat turecké děti, jejichž rodiče nesplňují podmínky stanovené v článcích 6 a 7 tohoto rozhodnutí.

32

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Článek 9 první věta rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem musí být vykládán v tom smyslu, že se jej nemohou dovolávat turecké děti, jejichž rodiče nesplňují podmínky stanovené v článcích 6 a 7 tohoto rozhodnutí.