–

za Beeren-, Wild-, Feinfrucht GmbH H. Nehmem, Rechtsanwalt,

–

za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 211 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, a oprava Úř. věst. 2013, L 287, s. 90) (dále jen „CKU“), jakož i čl. 294 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1602/2000 ze dne 24. července 2000 (Úř. věst. 2000, L 188, s. 1) (dále jen „nařízení č. 2454/93“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Beeren-, Wild-, Feinfrucht GmbH (dále jen „BWF“) a Hauptzollamt Erfurt (hlavní celní úřad v Erfurtu, Německo) (dále jen „celní orgán“) ve věci rozsahu zpětného účinku povolení k pozastavení dovozního cla uděleného společnosti BWF na dovoz zboží na základě režimu konečného užití.

3

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1), bylo s účinností od 1. května 2016 zrušeno CKU. Článek 21 nařízení č. 2913/92 stanovil:

„1.   Zvýhodněné sazební zacházení, jež se vztahuje na některé zboží z důvodů jeho povahy nebo zvláštního použití, se řídí podmínkami stanovenými postupem projednávání ve výboru. […]

2.   Pro účely odstavce 1 se ‚zvýhodněným sazebním zacházením‘ rozumí každé snížení nebo pozastavení ukládání dovozního cla podle čl. 4 odst. 10, a to i v rámci celní kvóty.“

4

Nařízení č. 2454/93 bylo s účinností od 1. května 2016 zrušeno prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/481 ze dne 1. dubna 2016 (Úř. věst. 2016, L 87, s. 24). Článek 292 odst. 1 nařízení č. 2454/93 stanovil:

„Je-li stanoveno, že zboží podléhá celnímu dohledu, pokud jde o jeho zvláštní použití, je uplatnění zvýhodněného sazebního zacházení podle článku 21 kodexu podmíněno vydáním písemného povolení.

Pokud je zboží propouštěno do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu svého zvláštního použití a pokud platné předpisy stanoví, že zůstává pod celním dohledem podle článku 82 kodexu, je nezbytné písemné povolení pro účely celního dohledu nad zvláštním použitím.“

5

Článek 294 tohoto nařízení zněl takto:

„1.   Celní orgány mohou vydávat povolení se zpětnou působností.

Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, nabývá povolení se zpětnou působností účinku dnem podání žádosti o povolení.

2.   Jde-li o žádost o obnovení povolení, které již bylo vydáno pro operace a zboží stejné povahy, může být povolení uděleno se zpětnou
působností od okamžiku, kdy skončila platnost předchozího povolení.

3.   Zpětná působnost povolení může být ve výjimečných případech
rozšířena na delší časové období, nejdéle však na jeden rok přede dnem
podání žádosti, pokud lze prokázat hospodářskou nutnost a:

6

Článek 211 CKU, nadepsaný „Povolení“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Povolení vydané celními orgány se vyžaduje pro:

[…]

Podmínky, za kterých je povoleno použití jednoho nebo více režimů uvedených v prvním pododstavci […], se uvedou v povolení.

2.   Celní orgány udělí povolení se zpětným účinkem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

[…]“

7

Článek 254 tohoto kodexu, nadepsaný „Režim konečného užití“, v odstavci 1 stanoví:

„Režim konečného užití umožňuje, aby bylo zboží z důvodu svého zvláštního účelu propuštěno do volného oběhu s osvobozením od cla nebo se sníženou sazbou cla.“

8

Článek 288 CKU, nadepsaný „Použitelnost“, v odstavci 1 stanoví, že jím vyjmenované články se použijí ode dne 30. října 2013, tedy od data vstupu tohoto kodexu v platnost stanoveného v jeho článku 287. Tento článek 288 ve svém odstavci 2 stanoví, že články, které nejsou uvedeny v odstavci 1 – mezi něž patří články 211 a 254 tohoto kodexu – se použijí ode dne 1. května 2016.

9

Společnost BWF zpracovává a uvádí na trh houby konzervované v solném láku, které nejsou vhodné k přímému požívání v tomto stavu a jsou určené pro konzervárenský průmysl.

10

V období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2012 měla společnost BWF povolení „k propuštění zboží, které není zbožím Unie, do volného oběhu za účelem konečného užití“, na jehož základě dovezla desetkrát toto zboží s pozastavením dovozního cla.

11

Společnost BWF dále pokračovala v dovozu uvedeného zboží, aniž však požádala o prodloužení tohoto povolení. Během daňové kontroly příslušný orgán zjistil, že BWF již nemá požadované povolení. V důsledku toho podala společnost BWF dne 9. ledna 2015 žádost o prodloužení platnosti povolení, jehož byla držitelkou do 31. prosince 2012.

12

Dne 14. ledna 2015 celní orgán této žádosti částečně vyhověl. Na základě čl. 294 odst. 1 nařízení č. 2454/93 společnosti udělil nové povolení se zpětným účinkem ode dne podání žádosti, tj. od 9. ledna 2015.

13

Dne 22. dubna 2015 požádala společnost BWF, která poukázala na obtížnou hospodářskou situaci způsobenou probíhající sanací, o to, aby zpětný účinek nového povolení byl vztažen až k 1. lednu 2013, kdy uplynula platnost původního povolení.

14

Rozhodnutím ze dne 13. května 2015 celní orgán tuto žádost na základě čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93 zamítl. Měl za to, že společnost BWF se nemůže dovolávat ani použití odstavce 3 tohoto článku, jelikož zaprvé uvedený článek rozšiřuje zpětný účinek povolení pouze na dobu, která nemůže přesáhnout jeden rok přede dnem podání žádosti, a zadruhé BWF neprokázala hospodářskou nutnost. Kromě toho měl za to, že z důvodu zjevné nedbalosti BWF, která nepředložila včas svou žádost o obnovení povolení navzdory odpovídajícím pokynům, nebylo namístě jí přiznat takový zpětný účinek.

15

Vzhledem k tomu, že námitka proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta dne 6. dubna 2016, podala společnost BWF dne 3. května 2016 proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu.

16

Společnost BWF tvrdí, že legalita rozhodnutí celního orgánu ze dne 6. dubna 2016 o neudělení povolení se zpětným účinkem pro období od 1. ledna 2013 do 8. ledna 2015 musí být přezkoumána s ohledem na článek 211 CKU, který se stal použitelným od 1. května 2016. Tento článek je podle BWF „ryze“ procesním ustanovením, které má být podle ustálené judikatury Soudního dvora použito se zpětnou účinností.

17

Společnost BWF dále tvrdí, že celní orgán porušil čl. 294 odst. 3 nařízení č. 2454/93, jelikož zaprvé použil kritérium „zjevné nedbalosti“ stanovené v písm. a) tohoto ustanovení v rámci přezkumu žádosti o obnovení povolení podle čl. 294 odst. 2 tohoto nařízení. Zadruhé měl celní orgán nesprávně za to, že se časové omezení zpětného účinku povolení stanovené v čl. 294 odst. 3 uvedeného nařízení použije na žádosti podané na základě odstavce 2 tohoto článku.

18

Dne 21. března 2019 přijal celní orgán nové rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení se zpětným účinkem k 1. lednu 2013 na základě čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93. Toto rozhodnutí je založeno na jiných důvodech, než jsou důvody uvedené v předchozích rozhodnutích. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že uvedené rozhodnutí bylo přijato poté, co bylo účastníkům původního řízení sděleno stanovisko předkládajícího soudu, podle kterého rozhodnutí celního orgánu ze dne 13. května 2015 a 6. dubna 2016 jsou protiprávní (rechtswidrig) z důvodu, že tento orgán nevykonal diskreční pravomoc, která je mu svěřena článkem 294 tohoto nařízení. Rozhodnutí celního orgánu ze dne 21. března 2019 je tedy opraveným správním aktem (korrigierter Verwaltungsakt).

19

Předkládající soud upřesňuje, že podle vnitrostátního procesního práva je třeba mít za to, že předmětem žaloby podané společností BWF dne 3. května 2016 je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení se zpětným účinkem k 1. lednu 2013 ze dne 21. března 2019. Má za to, že řešení sporu, který mu byl předložen, závisí na tom, zda je článek 211 CKU použitelný na tento spor, i když žádost o povolení se zpětným účinkem byla podána dne 9. ledna 2015, tedy v okamžiku, kdy se ustanovení tohoto článku podle čl. 288 odst. 2 CKU ještě nepoužijí.

20

Tento soud považuje článek 211 CKU za procesní ustanovení v zásadě z důvodu „jeho místa ve struktuře ustanovení a jeho podstatného obsahu“. Uznává však, že tento článek stanoví určitá kritéria pro vydávání povolení se zpětným účinkem, která nejsou výslovně uvedena v článku 291 a následujících nařízení č. 2454/93. Za těchto podmínek se předkládající soud táže, zda článek 211 CKU musí být považován za „ryze procesní ustanovení“, nebo za ustanovení obsahující jak procesní, tak hmotněprávní ustanovení tvořící neoddělitelný celek, jehož jednotlivá ustanovení nemohou být posuzována izolovaně, pokud jde o jejich časovou působnost, obdobně jako tomu bylo v rozsudku ze dne 12. listopadu 1981, Meridionale Industria Salumi a další (212/80 až 217/80, EU:C:1981:270).

21

Pro případ, že by měl Soudní dvůr za to, že spor v původním řízení musí být rozhodnut na základě čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93, předkládající soud uvádí, že v souladu s interními služebními pokyny německé celní správy, u nichž má za to, že jimi není vázán, nemůže obnovení povolení nabýt retroaktivně účinnosti podle čl. 294 odst. 3 tohoto nařízení k dřívějšímu datu více než rok přede dnem podání žádosti. Podle tohoto soudu německá celní správa dále omezuje věcnou působnost čl. 294 odst. 2 uvedeného nařízení v tom, že váže zpětné obnovení platnosti povolení, které je v něm uvedeno, na podmínky stanovené v odstavci 3 tohoto článku, a sice prokázání hospodářské nutnosti a vyloučení jakéhokoliv podvodného úmyslu nebo zjevné nedbalosti ze strany žadatele.

22

Za těchto podmínek se Thüringer Finanzgericht (finanční soud spolkové země Durynsko, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. června 2021 podala společnost BWF v souladu s článkem 83 jednacího řádu Soudního dvora návrh na znovuotevření ústní části řízení. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že generální advokát ve svém stanovisku předneseném dne 3. června 2021 nezkoumal čtvrtou předběžnou otázku, jedná se o „výjimečnou situaci“, kterou lze napravit pouze použitím tohoto ustanovení.

24

Je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Banif Plus Bank, C‑312/14, EU:C:2015:794, bod 33).

25

Kromě toho statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád nedávají účastníkům řízení možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Stichting Natuur en Milieu a další, C‑266/09, EU:C:2010:779, bod 28 a citovaná judikatura). Tyto texty nevylučují ani možnost Soudního dvora rozhodnout, že věc bude rozhodnuta se stanoviskem, které nepojednává o všech právních otázkách nadnesených v položených otázkách.

26

Nesouhlas některé zúčastněné strany se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se ve stanovisku zabýval (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 26).

27

Nic to nemění na tom, že Soudní dvůr může kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit zahájení nebo znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 83 svého jednacího řádu, zejména pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Pesce a další, C‑78/16 a C‑79/16, EU:C:2016:428, bod 27).

28

V projednávané věci je Soudní dvůr toho názoru, že má k dispozici všechny nezbytné poznatky, aby mohl odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem.

29

Je tudíž třeba po vyslechnutí generálního advokáta zamítnout návrh společnosti BWF na znovuotevření ústní části řízení.

30

Podstatou první až třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 211 odst. 2 CKU musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na žádost o obnovení povolení se zpětným účinkem podanou před 1. květnem 2016, tedy dnem, kdy se tento článek stal použitelným podle čl. 288 odst. 2 CKU, pokud bylo rozhodnutí o této žádosti přijato po tomto datu.

31

Je třeba připomenout, že pokud jde o časovou působnost nové právní úpravy, Soudní dvůr rozlišuje podle toho, zda se jedná o „procesní pravidla“, nebo „hmotněprávní pravidla“. Prvně uvedená jsou obecně považována za použitelná na všechny spory probíhající v okamžiku jejich vstupu v platnost, na rozdíl od druhých, které jsou obvykle vykládány tak, že se použijí na budoucí účinky situací, které vznikly za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace, ale nikoli na situace vzniklé před vstupem v platnost těchto pravidel, ledaže ze znění, účelu nebo struktury uvedených pravidel jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přiznán (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. února 2006, Molenbergnatie, C‑201/04, EU:C:2006:136, bod 31; ze dne 9. března 2006, Beemsterboer Coldstore Services, C‑293/04, EU:C:2006:162, bod 21, a ze dne 3. června 2021, Jumbocarry Trading, C‑39/20, EU:C:2021:435, bod 29).

32

Článek 211 odst. 2 písm. a) až h) CKU taxativně vyjmenovává podmínky vydání povolení se zpětným účinkem vyžadovaným podle odstavce 1 tohoto článku zejména pro použití režimu konečného užití. Tento režim, stanovený v článku 254 CKU, umožňuje propuštění zboží do volného oběhu s osvobozením od cla nebo se sníženou sazbou cla z důvodu jeho zvláštního účelu.

33

Jak uvedl generální advokát v bodech 34 až 37 svého stanoviska, podmínky, kterým takové povolení podléhá, stanovené v tomto čl. 211 odst. 2, jsou buď zcela, nebo převážně hmotněprávními podmínkami pro udělení povolení se zpětným účinkem. Jsou totiž rozhodující pro existenci celního dluhu žadatele vztahujícího se k dotčenému zboží.

34

V důsledku toho, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 31 tohoto rozsudku, čl. 211 odst. 2 CKU nemůže být jakožto nové hmotněprávní pravidlo použit na právní situace vzniklé a dovršené za platnosti dřívější právní úpravy, ledaže z jeho znění, účelu nebo struktury jasně vyplývá, že se musí na takové situace bezprostředně použít.

35

K článku 211 odst. 2 CKU je však připojeno zvláštní ustanovení, které specificky určuje jeho podmínky použití v čase, a sice čl. 288 odst. 2 tohoto kodexu. Podle tohoto ustanovení se jiné články než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, mezi něž patří články 211 a 254, staly použitelnými až od 1. května 2016, i když CKU vstoupil na základě svého článku 287 v platnost dne 30. října 2013 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2021, Jumbocarry Trading, C‑39/20, EU:C:2021:435, body 5 a 29, jakož i citovaná judikatura).

36

Z toho vyplývá, že článek 211 CKU se nepoužije na skutečnosti, které vedly ke vzniku celního dluhu, a které nastaly před 1. květnem 2016.

37

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně v původním řízení mezi 31. prosincem 2012, dnem uplynutí platnosti původního povolení, a 9. lednem 2015, kdy nabylo účinnosti retroaktivní povolení udělené celním orgánem dne 14. ledna 2015, pokračovala v dovozu téhož druhu zboží, jako je zboží, na které se vztahuje původní povolení, aniž podala žádost o obnovení tohoto povolení. Za tímto účelem tedy musela zaplatit clo. Skutkové okolnosti, ke kterým se pojí dotčený celní dluh a jejichž osvobození od daně žalobkyně v původním řízení požaduje, tak nastaly před 1. květnem 2016, tj. dnem, kdy se stal použitelným článek 211 CKU.

38

Za těchto podmínek musí být taková situace, jako je situace dotčená v původním řízení, považována za vzniklou v době platnosti dřívější právní úpravy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. února 2006, Molenbergnatie, C‑201/04, EU:C:2006:136, body 31 a 34, jakož i citovaná judikatura), a sice čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93.

39

Skutečnost, že správní řízení v původním řízení bylo ukončeno, jak uvedl předkládající soud, rozhodnutím ze dne 21. března 2019, kterým byla zamítnuta žádost o obnovení povolení se zpětným účinkem k 1. lednu 2013, tedy rozhodnutím, které bylo přijato ke dni, kdy již byl článek 211 CKU použitelný, nemá vliv na právní situaci vzniklou a dovršenou za platnosti nařízení č. 2454/93.

40

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první až třetí otázku odpovědět tak, že čl. 211 odst. 2 CKU musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na žádost o obnovení povolení se zpětným účinkem podanou před 1. květnem 2016, kdy se tento článek stal použitelným na základě čl. 288 odst. 2 CKU, i když bylo rozhodnutí o této žádosti přijato po tomto datu.

41

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93 musí být vykládán v tom smyslu, že povolení celních orgánů se zpětným účinkem pro operace a zboží stejné povahy, jako jsou ty, které jsou předmětem původního povolení, podléhá rovněž podmínkám stanoveným v odstavci 3 tohoto článku.

42

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 294 odst. 1 nařízení č. 2454/93 „aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3“, nabývají povolení se zpětnou působností, která mohou celní orgány vydávat, účinku dnem podání příslušné žádosti o povolení. Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že počítá se dvěma odlišnými případy, které se mohou odchýlit od pravidla zpětné účinnosti, které je v něm uvedeno.

43

Odstavec 2 tohoto článku se totiž týká pouze obnovení povolení pro operace a zboží stejné povahy, jako jsou ty, které jsou předmětem původního povolení, a stanoví, že pro tento případ „může být povolení uděleno se zpětnou působností od okamžiku, kdy skončila platnost předchozího povolení“. Odstavec 3 uvedeného článku se nevztahuje na žádné zvláštní povolení a stanoví, že celní orgány mohou „ve výjimečných případech“ rozšířit zpětnou působnost povolení „na delší časové období, nejdéle však na jeden rok přede dnem podání žádosti“. Toto rozšíření podřizuje různým podmínkám, mezi něž patří možnost prokázat hospodářskou nutnost a vyloučení souvislosti žádosti s podvodným úmyslem nebo se zjevnou nedbalostí.

44

Z toho vyplývá, že pokud by se podmínky pro vydání povolení se zpětným účinkem stanovené v čl. 294 odst. 3 nařízení č. 2454/93 vztahovaly na vydání nového povolení se zpětným účinkem podle odstavce 2 tohoto článku, byl by narušen užitečný účinek posledně uvedeného ustanovení. Zatímco toto ustanovení výslovně stanoví, že pokud jde o zpětný účinek obnovení povolení, „může být povolení uděleno se zpětnou působností od okamžiku, kdy skončila platnost předchozího povolení“, odstavec 3 téhož článku ukládá omezit tento účinek na „nejdéle […] na jeden rok přede dnem podání žádosti“.

45

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 294 odst. 2 nařízení č. 2454/93 musí být vykládán v tom smyslu, že vydání nového povolení celními orgány se zpětným účinkem pro operace a zboží stejné povahy, jako jsou ty, které jsou předmětem původního povolení, nepodléhá podmínkám stanoveným v odstavci 3 tohoto článku.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: