STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

JEANA RICHARDA DE LA TOUR

přednesené dne 11. února 2021 ( 1 )

Věc C‑910/19

Bankia SA

proti

Unión Mutua Asistencial de Seguros (UMAS)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2003/71/ES – Společnosti – Povinnost uveřejnit prospekt při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování – Kvalifikovaní a nekvalifikovaní investoři – Občanskoprávní odpovědnost vůči kvalifikovaným investorům v případě vadného nebo nekompletního prospektu“

I. Úvod

1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 2 a článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Bankia SA a Unión Mutua Asistencial de Seguros (UMAS), vzájemnou pojišťovnou, jež nabyla akcie společnosti Bankia, přičemž příslušný prospekt obsahoval závažné nepřesnosti.

3.

Tato věc nabízí Soudnímu dvoru příležitost vyložit ustanovení směrnice 2003/71, která zavedla prospekt, jenž lze využít jako jediné schválení pro všechny trhy s cennými papíry emitovanými emitentem na území Unie. Tato směrnice sice v široké míře sjednotila obsah tohoto prospektu, ponechala však prostor pro uvážení jednak členským státům při volbě systému a podmínek, na základě kterých může být založena občanskoprávní odpovědnost obzvláště emitentů nebo předkladatelů nabídek za obsah údajů uvedených v prospektu, a jednak emitentům, kteří třebaže v určitých situacích nemají povinnost takový prospekt zveřejnit, zejména pokud je nabídka upsání učiněna pouze kvalifikovaným investorům, tak mohou učinit dobrovolně.

4.

Otázky Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) se tak týkají zaprvé toho, zda může nepřesný prospekt sloužit jako základ žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti podané kvalifikovaným investorem, a zadruhé toho, zda může být důkaz o vědomosti kvalifikovaného investora o skutečné situaci emitenta vyvozen z existence hospodářských nebo právních vztahů, které mezi nimi existují (vlastnictví akcií, účast v řídících orgánech, atd.).

5.

Soudnímu dvoru navrhnu, aby na první otázku odpověděl tak, že prospekt, jehož obsah je nepřesný, může vždy sloužit jako základ žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti podané kvalifikovaným investorem, a aby odpověděl na druhou otázku tak, že určení míry vědomosti kvalifikovaného investora o hospodářské situaci emitenta nebo předkladatele nabídky pro účely uplatnění občanskoprávní odpovědnosti emitenta nebo předkladatele nabídky spadá, za podmínky dodržení zásad efektivity a rovnocennosti, do vnitrostátního práva.

II. Právní rámec

A.   Směrnice 2003/71

6.

Body 10, 16, 18, 19 a 27 odůvodnění směrnice 2003/71 stanoví:

„(10)

Cílem této směrnice a prováděcích opatření k ní je zajistit ochranu investorů a efektivnost trhů v souladu s přísnými regulativními normami přijatými na příslušných mezinárodních fórech.

[…]

(16)

Jedním z cílů této směrnice je ochrana investorů. Proto je vhodné přihlédnout k různým požadavkům na ochranu různých kategorií investorů, zejména podle jejich úrovně odborných zkušeností. Zveřejnění pomocí prospektu se nevyžaduje pro nabídky omezené na kvalifikované investory. Naopak každý další veřejný prodej nebo veřejné obchodování prostřednictvím přijetí k obchodování na regulovaném trhu zveřejnění prospektu vyžaduje.

[…]

(18)

Poskytnutí úplných informací týkajících se cenných papírů a emitentů těchto cenných papírů podporuje spolu s pravidly pro chování podniku ochranu investorů. Kromě toho jsou tyto údaje účinným prostředkem zvyšování důvěry v cenné papíry, a tím přispívají k řádnému fungování a rozvoji trhů cenných papírů. Vhodným způsobem pro zpřístupnění těchto údajů veřejnosti je zveřejnění prospektu.

(19)

Investice do cenných papírů, jako jakákoli jiná forma investic, zahrnují riziko. Ve všech členských státech jsou požadovány záruky pro ochranu zájmů současných a potenciálních investorů, které jim mají umožnit správné posouzení těchto rizik a tím investiční rozhodování při plné znalosti věci.

[…]

(27)

Investoři by měli být chráněni tím, že bude zajištěno zveřejňování spolehlivých informací. Emitenti, jejichž cenné papíry jsou přijímány k obchodování na regulovaném trhu, v současnosti podléhají trvalé povinnosti zveřejnění, ale nejsou povinni pravidelně zveřejňovat aktualizované informace. Vedle této povinnosti by emitenti měli nejméně jednou ročně zveřejnit výčet všech informací, které zveřejnili nebo dali k dispozici veřejnosti v posledních 12 měsících, včetně informací poskytovaných podle různých požadavků na výkaznictví stanovených jinými právními předpisy [Unie]. To by mělo umožnit, aby bylo zajištěno pravidelné zveřejňování soustavných a snadno srozumitelných informací. Aby se předešlo nadměrné zátěži určitých emitentů, nemělo by se plnění této povinnosti vyžadovat od emitentů nekapitálových cenných papírů s vysokou minimální jednotkovou jmenovitou hodnotou.“

7.

Článek 2 směrnice 2003/71 stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

d)

‚veřejnou nabídkou cenných papírů‘ sdělení osobám v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem, které uvádí dostatečné informace o podmínkách nabídky a cenných papírech, které jsou nabízeny, tak, aby byl investor schopen rozhodnout se o koupi nebo upsání těchto cenných papírů. Tato definice se použije i na umístění cenných papírů finančními zprostředkovateli;

e)

‚kvalifikovanými investory‘:

i)

právnické osoby, které na základě povolení nebo regulace provádějí operace na finančních trzích, včetně úvěrových institucí, investičních firem, jiných povolených nebo regulovaných finančních institucí, pojišťoven, subjektů kolektivního investování a jejich správcovských společností, penzijních fondů a jejich správcovských společností, komoditních obchodníků i subjektů takto nepovolených nebo neregulovaných, jejichž výhradním účelem je investování do cenných papírů;

ii)

ústřední a regionální vlády, centrální banky, mezinárodní a nadnárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka a jiné podobné mezinárodní organizace;

iii)

jiné právnické osoby, které nesplňují dvě ze tří kritérií uvedených v odstavci f);

iv)

určité fyzické osoby: s výhradou vzájemného uznání se členský stát může rozhodnout udělit povolení fyzickým osobám, které mají bydliště v tomto členském státě a které výslovně požádají o to, aby byly považovány za kvalifikované investory, pokud tyto osoby splňují nejméně dvě z kritérií uvedených v odstavci 2;

v)

určité malé a střední podniky: s výhradou vzájemného uznání se členský stát může rozhodnout udělit povolení malým a středním podnikům, které mají sídlo v tomto členském státě a které výslovně požádají o to, aby byly považovány za kvalifikované investory;

f)

‚malými a středními podniky‘ společnosti, které podle své poslední roční nebo konsolidované účetní závěrky splňují nejméně dvě z následujících tří kritérií: průměrný počet zaměstnanců v posledním finančním roce nižší než 250, celková bilanční suma nepřesahující 43000000 EUR a roční čistý obrat nepřesahující 50000000 EUR;

g)

‚úvěrovou institucí‘ podnik definovaný v čl. 1 bodě 1) písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu [ ( 3 )];

h)

‚emitentem‘ právnická osoba, která emituje cenné papíry nebo navrhuje emisi cenných papírů;

i)

‚osobou předkládající nabídku‘ (nebo ‚předkladatelem nabídky‘) právnická nebo fyzická osoba, která veřejně nabízí cenné papíry;

[…]

2.   Pro účely odst. 1 písm. e) bodu iv) se použijí tato kritéria:

a)

investor v uplynulých čtyřech čtvrtletích provedl na trzích cenných papírů transakce značné velikosti s průměrnou frekvencí nejméně deset transakcí za čtvrtletí;

b)

velikost portfolia cenných papírů daného investora je vyšší než 500000 EUR;

c)

investor pracuje nebo nejméně jeden rok pracoval ve finančním sektoru v odborné pozici vyžadující znalost investování do cenných papírů.

[…]“

8.

Podle článku 3 směrnice 2003/71:

„1.   Členské státy na svém území nepovolí žádnou veřejnou nabídku cenných papírů bez předchozího zveřejnění prospektu.

2.   Povinnost zveřejnit prospekt se nevztahuje na tyto druhy nabídek:

a)

nabídka cenných papírů určená výhradně kvalifikovaným investorům; […]

[…]

3.   Členské státy zajistí, aby podmínkou k přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném na jejich území bylo zveřejnění prospektu.“

9.

Článek 4 této směrnice upravuje výjimky z povinnosti zveřejnit prospekt pro určité kategorie cenných papírů.

10.

Podle článku 5 uvedené směrnice:

„1.   Aniž je dotčen čl. 8 odst. 2, obsahuje prospekt všechny údaje, které jsou podle konkrétní povahy emitenta a veřejně nabízených cenných papírů nebo cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu nutné k tomu, aby investoři mohli podloženě zhodnotit majetek a závazky, finanční situaci, zisky a ztráty a finanční vyhlídky emitenta a kteréhokoli ručitele a práva spojená s danými cennými papíry. Tyto údaje musí být uvedeny srozumitelně a umožňovat snadnou analýzu.

2.   Prospekt obsahuje údaje o emitentovi a o cenných papírech, které mají být veřejně nabízeny nebo přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Rovněž obsahuje souhrn. Souhrn udává stručně a obecně srozumitelným jazykem základní vlastnosti a rizika spojená s daným emitentem, kterýmkoli ručitelem a danými cennými papíry v jazyce, ve kterém byl prospekt původně sestaven. Souhrn rovněž obsahuje varování, že

a)

by měl být chápán jako úvod k prospektu;

b)

jakékoli rozhodnutí investovat do cenných papírů by mělo být založeno na tom, že investor zváží prospekt jako celek;

c)

v případě, že jsou u soudu vzneseny nároky na základě údajů uvedených v prospektu, může být žalujícímu investorovi podle vnitrostátních právních předpisů členských států uloženo nahradit náklady na překlad prospektu před zahájením soudního řízení, a

d)

osoby, které sestavily souhrn včetně jeho překladu a požádaly o jeho oznámení, za něj nesou občanskoprávní odpovědnost, avšak pouze v případě, že je souhrn zavádějící, nepřesný nebo v rozporu s ostatními částmi prospektu.

[…]“

11.

Článek 6 směrnice 2003/71 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby odpovědnost za údaje uvedené v prospektu nesl alespoň emitent nebo jeho správní, řídící či dozorové orgány, předkladatel nabídky nebo osoba, která žádá o přijetí k obchodování na regulovaném trhu, nebo ručitel. Odpovědné osoby jsou jasně určeny v prospektu jménem a funkcí nebo v případě právnických osob jménem a sídlem; prospekt musí rovněž obsahovat jejich prohlášení, že podle jejich nejlepšího vědomí jsou údaje obsažené v prospektu správné a že v něm nebyly zamlčeny žádné skutečnosti, které by mohly změnit význam prospektu.

2.   Členské státy zajistí, aby se jejich právní a správní předpisy týkající se občanskoprávní odpovědnosti vztahovaly na osoby odpovědné za údaje uvedené v prospektu.

[…]“

B.   Španělské právo

12.

Článek 28 ley 24/1988 del Mercado de Valores (zákon 24/1988 o trhu s cennými papíry) ze dne 28. července 1988 ( 4 ) stanoví ve znění použitelném na spor v původním řízení:

„1.   Odpovědnost za údaje uvedené v prospektu nese alespoň emitent, předkladatel nabídky nebo osoba, která žádá o přijetí k obchodování na oficiálním sekundárním trhu, a jejich vedoucí pracovníci, v souladu s podmínkami, které jsou stanoveny právními předpisy.

Odpovědnost uvedenou v předchozím pododstavci nese rovněž ručitel za cenné papíry v souvislosti s údaji, které je povinen uvést. Odpovědný je také řídící orgán v souvislosti s kontrolními úkoly, které provádí za podmínek stanovených právními předpisy.

Za podmínek stanovených právními předpisy jsou odpovědné také další osoby, které přijmou odpovědnost za prospekt, pokud je to uvedeno v tomto dokumentu, a další výše neuvedené osoby, které schválily obsah prospektu.

2.   Osoby odpovědné za údaje uvedené v prospektu jsou v prospektu jasně určeny jménem a funkcí, nebo v případě právnických osob názvem a sídlem. Musí rovněž učinit prohlášení, že podle jejich nejlepšího vědomí jsou údaje v prospektu správné a nebyla zamlčena žádná skutečnost, která by mohla změnit význam prospektu.

3.   V souladu s podmínkami stanovenými právními předpisy budou všechny osoby uvedené v přechozích odstavcích případně odpovědny za jakoukoliv škodu způsobenou vlastníkům cenných papírů nabytých v důsledku nesprávných údajů nebo zamlčení podstatných údajů v prospektu nebo dokumentu, který případně musí vyhotovit ručitel.

Lhůta pro podání žaloby na určení odpovědnosti činí tři roky ode dne, kdy se žalobce mohl dozvědět o nesprávnosti nebo zamlčení v souvislosti s obsahem prospektu.

4.   Osoby uvedené v předchozích odstavcích nenesou žádnou odpovědnost na základě souhrnu nebo jeho překladu, ledaže je zavádějící, nepřesný nebo v rozporu s ostatními částmi prospektu, nebo pokud nepodává, je-li čten společně s ostatními částmi prospektu, klíčové informace, jež investorům pomohou při zvažování, zda mají do těchto cenných papírů investovat.“

III. Okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky

13.

Společnost Bankia učinila v roce 2011 veřejnou nabídku upsání akcií za účelem svého vstupu na burzu, která zahrnovala dvě tranše: jedna tranše byla určena retailovým investorům, zaměstnancům a vedoucím pracovníkům, druhá takzvaná „institucionální tranše“ byla určena kvalifikovaným investorům.

14.

Obě tranše byly investorům nabídnuty od registrace prospektu u Comisión Nacional del Mercado de Valores (Státní komise pro trh s cennými papíry, Španělsko) dne 29. června 2011. Od té doby až do 18. července 2011 probíhalo takzvané „období průzkumu poptávky“, v němž potenciální kvalifikovaní investoři mohli podávat návrhy na upsání akcií.

15.

Dne 18. července 2011 byla cena akcií stanovena na 3,75 eura pro obě tranše veřejné nabídky.

16.

V rámci nabídky upsání akcií společnost Bankia kontaktovala UMAS, subjekt, který se zabývá pojišťovací činností v režimu vzájemného pojištění, a je proto považován za kvalifikovaného investora. Dne 5. července 2011 podepsala pojišťovna UMAS příkaz ke koupi 160000 akcií společnosti Bankia za cenu 3,75 eura za akcii, což představovalo celkovou částku 600000 eur.

17.

V důsledku přepracování ročních účetních závěrek společnosti Bankia ztratily akcie téměř veškerou svou hodnotu na sekundárním trhu a bylo pozastaveno jejich obchodování na burze.

18.

V předchozích řízeních vedených z popudu retailových investorů rozhodl Tribunal Supremo (Nejvyšší soud), že prospekt vydaný společností Bankia obsahoval závažné nepřesnosti ohledně skutečné finanční situace emitenta.

19.

UMAS podala proti společnosti Bankia žalobu, v níž se v prvé řadě domáhala neplatnosti nákupu akcií z důvodu vady souhlasu, a podpůrně určení odpovědnosti společnosti Bankia za nepravdivost údajů v prospektu. Soud v prvním stupni konstatoval neplatnost nákupu akcií pro omyl způsobující podstatnou vadu souhlasu a nařídil vrácení zaplacených částek.

20.

Společnost Bankia podala proti tomuto rozsudku odvolání k Audiencia Provincial (provinční soud, Španělsko). Tento soud zamítl žalobu na neplatnost, ale vyhověl žalobě na určení občanskoprávní odpovědnosti podané proti společnosti Bankia z důvodu vadného prospektu.

21.

Společnost Bankia podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Ten konstatoval, že ani směrnice 2003/71, ani španělské právo výslovně neupravují možnost kvalifikovaného investora domáhat se určení odpovědnosti emitenta na základě vadného prospektu, je-li veřejná nabídka upisování cenných papíru smíšená, to znamená, je-li určena jak retailovým investorům, tak kvalifikovaným investorům. Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že čl. 3 odst. 2 této směrnice zbavuje povinnosti vydat prospekt v případě nabídek určených výhradně kvalifikovaným investorům, jelikož tito disponují zkušenostmi a informačními prostředky, které jim umožňují přijmout informované rozhodnutí. Podle bodu 27 odůvodnění uvedené směrnice by však měli být investoři chráněni tím, že bude zajištěno zveřejňování spolehlivých informací, aniž je rozlišováno mezi různými kategoriemi investorů.

22.

Za těchto okolností se Tribunal Supremo (Nejvšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky týkající se výkladu čl. 3 odst. 2 a článku 6 směrnice 2003/71:

„1)

Je-li veřejná nabídka upsání akcií určena jak retailovým investorům, tak kvalifikovaným investorům a je vydán prospekt určený retailovým investorům, mohou žalobu na určení odpovědnosti za prospekt podat oba typy investorů nebo jen retailoví investoři?

2)

V případě, že odpověď [na první otázku] bude taková, že tuto žalobu mohou podat i kvalifikovaní investoři, je možné hodnotit stupeň jejich znalosti ekonomické situace emitenta veřejné nabídky upsání akcií nad rámec prospektu, s ohledem jejich právní nebo obchodní vztahy s tímto emitentem (vlastnictví akcií, účast v řídících orgánech, atd.)?“

23.

Společnost Bankia, UMAS, španělská vláda a česká vláda, jakož i Evropská komise předložily vyjádření.

IV. Analýza

24.

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 6 směrnice 2003/71 ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) této směrnice vykládán v tom smyslu, že je-li veřejná nabídka upsání cenných papírů určena jak retailovým investorům, tak kvalifikovaným investorům a je vydán prospekt, mohou kvalifikovaní investoři podat žalobu na určení odpovědnosti za prospekt, byť takový dokument není nutné zveřejňovat, vztahuje-li se nabídka výhradně na tyto investory. Druhou předběžnou otázkou si tento soud klade otázku, zda – v případě kladné odpovědi na první otázku – musí být článek 6 této směrnice vykládán v tom smyslu, že podá-li kvalifikovaný investor žalobu, lze pro účely rozhodnutí, zda je dána odpovědnost na straně emitenta, zohlednit, že tento investor mohl mít kromě informací obsažených v prospektu přístup k dalším informacím o ekonomické situaci společnosti, která podala veřejnou nabídku.

25.

V případě vadného prospektu vydaného v rámci smíšené nabídky, tedy nabídky obsahující dvě tranše, jednu určenou kvalifikovaným investorům a druhou určenou retailovým investorů, je třeba se pro účely odpovědi předkládajícímu soudu zabývat na prvém místě otázkou existence občanskoprávní odpovědnosti vůči kvalifikovaným investorům a popřípadě na druhém místě podmínkami uplatnění této odpovědnosti.

26.

Úvodem je však třeba uvést, že námitka nepřípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vznesená UMAS musí být zamítnuta na základě ustálené judikatury Soudního dvora ( 5 ).

27.

Předkládající soud totiž v projednávané věci dostačujícím způsobem vylíčil souvislosti mezi předmětem sporu a požadovaným výkladem unijního práva, reálný problém, o kterém je třeba rozhodnout, a skutkové a právní poznatky nezbytné pro užitečnou odpověď na položené otázky.

A.   Může být nepřesný prospekt základem pro žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti podanou kvalifikovaným investorem proti emitentovi cenných papírů?

28.

Tato otázka vyvstává za situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, a sice u smíšené nabídky, kterou lze učinit v rámci veřejné nabídky (čl. 3 odst. 1 směrnice 2003/71) nebo v případě emise cenných papírů určených k obchodování na regulovaném trhu, jelikož zveřejnění prospektu je v tomto případě povinné a kvalifikovaní investoři, stejně jako retailoví investoři, mohou takové cenné papíry nabývat (článek 3 odst. 3 této směrnice).

29.

Článek 6 této směrnice stanoví zásadu odpovědnosti v případě vydání vadného nebo neúplného prospektu, která zahrnuje povinnost členských států zajistit, aby byly v prospektu určeny a uvedeny osoby zodpovědné za jeho obsah (odstavec 1) a aby se na ně vztahoval režim občanskoprávní odpovědnosti (odstavec 2).

30.

Článek 6 směrnice 2003/71 však nestanoví výjimku z této zásady odpovědnosti založenou na podstatě smíšené nabídky, ať už jde o veřejnou nabídku nebo nabídku určenou k obchodování na regulovaném trhu, ačkoliv jiná ustanovení této směrnice stanoví výjimky z povinnosti zveřejnit prospekt vázané na adresáta nabídky, hodnotu cenných papírů nebo celkovou vydanou nabídku (čl. 3 odst. 2), nebo povahu cenných papírů (článek 4). Tyto výjimky z povinnosti zveřejnění však nevylučují dobrovolné zveřejnění prospektu emitentem, který tak bude využívat výhod „jediného schválení“, pokud se emise uskuteční na regulovaném trhu ( 6 ).

31.

Z důvodu výjimky z povinnosti zveřejnit prospekt stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/71 je-li nabídka vyhrazena kvalifikovaným investorům, si předkládající soud klade otázku ohledně možnosti kvalifikovaných investorů podat žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti založenou na nepřesnosti prospektu. Předkládající soud podle všeho vychází z premisy, že jelikož je prospekt určen výlučně k ochraně a informovanosti nekvalifikovaných investorů, nemohou kvalifikovaní investoři uplatňovat nepřesnost tohoto prospektu k podání žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti.

32.

Ve skutečnosti však výše uvedené výjimky, jsou-li posuzovány jako celek, vytvářejí de facto situace, v nichž buď nekvalifikovaní investoři nemají k dispozici prospekt ( 7 ), nebo jej mají k dispozici i kvalifikovaní investoři, třebaže by jej neměli, kdyby byli jedinými adresáty nabídky mimo regulovaný trh. Kromě smíšené nabídky mimo regulovaný trh, která se řídí čl. 3 odst. 1 směrnice 2003/71, je prospekt určen kvalifikovaným investorům v případě nabídky určené k přijetí na regulovaném trhu na základě odstavce 3 téhož článku, mimo výjimek spojených s povahou emitovaných cenných papírů stanovených v čl. 4 odst. 2 této směrnice, přičemž tyto výjimky platí rovněž pro nekvalifikované investory. Kvalifikovaní investoři mohou rovněž využít dobrovolného zveřejnění prospektu emitentem.

33.

Doslovný i systematický výklad směrnice 2003/71 tak směřují k vyvrácení myšlenky, že je prospekt vypracováván pouze za účelem ochrany nekvalifikovaných investorů.

34.

Teleologický výklad této směrnice směřuje k témuž závěru. Prvním cílem tohoto předpisu je totiž umožnit dokončení jednotného trhu cenných papírů (bod 45 odůvodnění) prostřednictvím rozvoje přístupu na finanční trhy (bod 18 odůvodnění), včetně přístupu pro malé a střední podniky (bod 4 odůvodnění):

zaprvé zjednodušením administrativních úkolů pro emitenty zavedením jediného schválení (bod 1 odůvodnění) a snížením nákladů díky možnosti začlenit do prospektu údaje ve formě jednoduchého odkazu na již existující a potvrzené údaje (bod 29 odůvodnění) a

zadruhé usnadněním přeshraničních nabídek, zejména zamezením dodatečných nákladů na překlady do příslušných úředních jazyků (bod 35 odůvodnění).

35.

Jedním z dalších cílů směrnice 2003/71 uvedeným v bodě 16 jejího odůvodnění je „ochrana investorů“ s přihlédnutím k „různým požadavkům na ochranu různých kategorií investorů, zejména podle jejich úrovně odborných zkušeností“. Tato ochrana se uskutečňuje zveřejňováním úplných (body 18 a 20 odůvodnění), spolehlivých (bod 27 odůvodnění) a přístupných informací (bod 21 odůvodnění), které mají „umožnit [investorům] správné posouzení […] rizik a tím investiční rozhodování při plné znalosti věci“, jak stanoví bod 19 odůvodnění této směrnice.

36.

Uvedená směrnice tak kombinuje tyto dva cíle. Soudní dvůr již měl příležitost posuzovat tuto kombinaci, přičemž uvedl, že prospektu nebylo třeba v případě prodeje cenných papírů v rámci exekučního řízení ( 8 ).

37.

Výklad článku 6 směrnice 2003/71 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 2 písm. a) tak musí být prováděn v souladu s požadovanou rovnováhou mezi oběma výše uvedenými cíli.

38.

Zdá se mi tedy zřejmé, že skutečnost, že články 3 a 4 této směrnice stanoví detailním způsobem řadu výjimek z povinnosti zveřejnit prospekt, zatímco článek 6 uvedené směrnice stanoví bez výjimky zásadu občanskoprávní odpovědnosti v případě vadného prospektu, musí vést k výkladu, podle kterého existuje-li prospekt, musí být možno podat žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti na základě nepřesnosti tohoto prospektu, bez ohledu na povahu investora, který se považuje za poškozeného.

39.

Kromě toho, kdyby bylo uznáno, že každý členský stát může sám určit, zda kvalifikovaní investoři mohou podat žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti v případě nepřesného prospektu, znamenalo by to zavedení možných nerovností mezi členskými státy, které by nepřiměřeným způsobem narušily cíl dokončení jednotného trhu cenných papírů. Tento cíl vyžaduje jednotný výklad oblasti působnosti článku 6 směrnice 2003/71 ohledně osob, které mohou podat žalobu proti emitentovi nabídky.

40.

Stejně tak musí mít kvalifikovaný investor možnost podat žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti proti emitentovi na základě článku 6 této směrnice v případě dobrovolného zveřejnění nepřesného prospektu, je-li nabídka vyhrazena kvalifikovaným investorům.

41.

Ze všech těchto úvah vyplývá, že článek 6 směrnice 2003/71 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 2 písm. a) musí být vykládán v tom smyslu, že je-li veřejná nabídka upsání cenných papírů určena jak retailovým investorům, tak kvalifikovaným investorům a je vydán prospekt, mohou kvalifikovaní investoři podat žalobu na určení odpovědnosti týkající se prospektu, byť takový dokument není nutné zveřejňovat, vztahuje-li se nabídka výlučně na tyto investory.

B.   Může být důkaz o vědomosti kvalifikovaného investora o skutečné situaci emitenta vyvozen z existence hospodářských nebo právních vztahů, které mezi nimi existují (vlastnictví akcií, účast v řídících orgánech, atd.)?

42.

Druhou předběžnou otázkou se předkládající soud táže Soudního dvora konkrétně na prostor pro uvážení, který je členským státům ponechán v článku 6 směrnice 2003/71.

43.

Článek 6 totiž stanoví dvě zásady:

zaprvé musí členské státy zajistit, aby alespoň jedna osoba byla odpovědná za údaje uvedené v prospektu, byla v něm určena a prohlásila, že „údaje obsažené v prospektu jsou správné a […] nebyly [v něm] zamlčeny žádné skutečnosti, které by mohly změnit význam prospektu“ (odstavec 1);

zadruhé musí členské státy zajistit, aby se jejich předpisy týkající se občanskoprávní odpovědnosti vztahovaly na osoby odpovědné za údaje uvedené v prospektu (odstavec 2 první pododstavec).

44.

Vzhledem k tomu, že článek 6 směrnice 2003/71 neupravuje podmínky uplatnění žaloby na určení odpovědnosti, přísluší stanovení těchto podmínek členským státům podle jejich vnitrostátního práva.

45.

Jako v každém případě, kdy je prostor pro uvážení ponechán členským státům, musí být jejich volba v souladu se zásadami efektivity a rovnocennosti za účelem zachování užitečného účinku ustanovení dotčené směrnice. Soudní dvůr nedávno připomněl, že stanovené podmínky nesmějí být méně příznivé než ty, jimiž se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a nesmějí prakticky znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) ( 9 ).

46.

Soudní dvůr rovněž potvrdil tyto zásady stran prostoru pro uvážení, který je členským státům ponechán v článku 6 směrnice 2003/71, v rozsudku ze dne 19. prosince 2013, Hirmann ( 10 ).

47.

Členské státy tak mohou při dodržení uvedených zásad zvolit deliktní, smluvní nebo kvazismluvní základ této žaloby na určení odpovědnosti.

48.

Třebaže totiž Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 19. prosince 2013, Hirmann ( 11 ), že občanskoprávní odpovědnost emitenta za vady prospektu má základ ve smlouvě o nabytí akcií ( 12 ), je třeba poznamenat, že se jednalo o věc, v níž byly závazky ze společenské smlouvy uplatněny jako obrana proti uplatnění odpovědnosti ze smlouvy o nabytí akcií. Soudní dvůr tak rozhodl ve prospěch odpovědnosti, „jež má základ“ ve smlouvě o nabytí akcií, a nikoliv ve společenské smlouvě, což podle mého názoru neznamená, že členské státy musí zvolit smluvní základ odpovědnosti za nepřesnost prospektu.

49.

Stejně tak pokud jde o rozsah odpovědnosti, spadá zohlednění zavinění poškozeného, jakož i způsob pojetí příčinné souvislosti ( 13 ) do pravomoci členských států, přičemž musí být dodrženy zásady efektivity a rovnocennosti.

50.

Třebaže Soudní dvůr ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 19. prosince 2013, Hirmann ( 14 ), připustil, že členský stát může omezit občanskoprávní odpovědnost emitenta tím, že omezí výši náhrady škody v závislosti na okamžiku, ke kterému je stanovena cena za akcie pro účely náhrady škody, je rovněž nutné, aby členský stát dodržel zásady efektivity a rovnocennosti.

51.

Je tedy možné per analogiam připustit, že členský stát může ve své právní úpravě za podmínky dodržení zásad efektivity a rovnocennosti stanovit, že se zohlední vědomost kvalifikovaného investora o skutečné situaci emitenta.

52.

Členské státy mohou tedy zavést právní úpravu, která v případě žaloby na určení odpovědnosti podané kvalifikovaným investorem z důvodu nepřesnosti prospektu stanoví, že je nad rámec vadných nebo nekompletních ustanovení prospektu zohledněna vědomost kvalifikovaného investora o skutečné situaci emitenta, jelikož tuto vědomost lze zohlednit i v případě obdobných žalob na určení odpovědnosti a toto zohlednění v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje podání této žaloby.

53.

Kontrola dodržení zásad efektivity a rovnocennosti se však může uskutečnit pouze na základě konkrétního použití tohoto zohlednění vědomosti investora na danou situaci. Je tak na předkládajícím soudu hodlajícím vyvodit právní důsledky z toho, že kvalifikovaný investor, který podal žalobu na určení odpovědnosti proti emitentovi z důvodu nepřesného prospektu, má vědomost o ekonomické situaci emitenta, aby při posuzování důkazů o této vědomosti a při zohlednění této vědomosti dodržel tyto zásady.

54.

Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 6 odst. 2 směrnice 2003/71 musí být vykládán v tomto smyslu, že nebrání tomu, aby v případě podání žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti pro nepřesnosti prospektu kvalifikovaným investorem byla zohledněna vědomost tohoto investora o skutečné situaci emitenta nad rámec vadných nebo nekompletních ustanovení prospektu, pokud lze tuto vědomost zohlednit rovněž v obdobných žalobách na určení odpovědnosti a toto zohlednění v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje podání této žaloby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

V. Závěry

55.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) následovně:

„1)

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že je-li veřejná nabídka upsání cenných papírů určena jak retailovým investorům, tak kvalifikovaným investorům a je vydán prospekt, mohou kvalifikovaní investoři podat žalobu na určení odpovědnosti týkající se prospektu, byť takový dokument není nutné zveřejňovat, vztahuje-li se nabídka výlučně na tyto investory.

2)

Článek 6 odst. 2 směrnice 2003/71 musí být vykládán v tomto smyslu, že nebrání tomu, aby v případě podání žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti pro nepřesnosti prospektu kvalifikovaným investorem byla zohledněna vědomost tohoto investora o skutečné situaci emitenta nad rámec vadných nebo nekompletních ustanovení prospektu, pokud lze tuto vědomost zohlednit rovněž v obdobných žalobách na určení odpovědnosti a toto zohlednění v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje podání této žaloby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.“


( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.

( 2 ) – Úř. věst. 2003, L 345, s. 64; Zvl. vyd. 06/06, s. 356.

( 3 ) – Úř. věst. 2000, L 126, s. 1; Zvl. vyd. 06/03, s. 273.

( 4 ) – BOE č. 181 ze dne 29. července 1988, s. 23405.

( 5 ) – Zejména viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2020, Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů) (C‑510/19EU:C:2020:953, body 2527 a citovaná judikatura).

( 6 ) – Viz bod 17 odůvodnění směrnice 2003/71.

( 7 ) – Viz čl. 3 odst. 2 písm. b) až e) směrnice 2003/71.

( 8 ) – Viz rozsudek ze dne 17. září 2014, Almer Beheer a Daedalus Holding (C‑441/12EU:C:2014:2226, body 3133 a výrok).

( 9 ) – Rozsudek ze dne 26. června 2019, Craeynest a další (C‑723/17EU:C:2019:533, bod 54 a citovaná judikatura).

( 10 ) – C‑174/12EU:C:2013:856, bod 40 a citovaná judikatura.

( 11 ) – C‑174/12EU:C:2013:856.

( 12 ) – Rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Hirmann (C‑174/12EU:C:2013:856, bod 29).

( 13 ) – Doktrína vytvořila tři teorie příčinné souvislosti: teorii bezprostřední příčiny, teorii ekvivalence podmínek a teorii adekvátní příčinné souvislosti.

( 14 ) – C‑174/12EU:C:2013:856.