1.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vychází z pěti spojených žalob dožadujících se úplného nebo částečného zrušení decreet van het Vlaamse Gewest van 7 juli 2017 houdende wijziging van de wet van 14 augustus 1986 betreffende de bescherming en het welzijn der dieren, wat de toegelaten methodes voor het slachten van dieren betreft (nařízení Vlámského regionu ze dne 7. července 2017, kterým se mění zákon ze dne 14. srpna 1986 o ochraně a o dobrých životních podmínkách zvířat v rozsahu týkajícím se povolených metod porážky zvířat, dále také jen „napadené vnitrostátní nařízení“), které byly podány u Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie) dne 16. ledna 2018. Tento právní předpis totiž v podstatě zakazuje porážku zvířat formou tradičních židovských a muslimských obřadů a ukládá povinnost tato zvířata před porážkou omráčit, aby bylo jejich utrpení co nejmenší. Klíčovou otázkou kladenou Soudnímu dvoru je, zda je takový úplný zákaz porážky, kdy nedochází k omráčení, z hlediska unijního práva přípustný, zejména s přihlédnutím k zárukám svobody a volnosti náboženského vyznání zakotveným v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2.

Dotčené žaloby byly podány Centraal Israëlitisch Consistorie van België (centrální konzistoř belgických židovských obcí) a dalšími, Unie Moskeeën Antwerpen VZW, Islamitisch Offerfeest Antwerpen VZW, JG, KH, Executief van de Moslims van België a dalšími a Coördinatie Comité van Joodse Organisaties van België VZW a dalšími (dále jen „žalobci“). Řízení se kromě žalobců účastnila řada dalších osob v postavení vedlejších účastníků, a sice LI, vlámská vláda, valonská vláda, Kosher Poultry BVBA a další a Global Action in the Interest of Animals VZW.

3.

Relevantní ustanovení napadeného vnitrostátního nařízení stanoví, že obratlovce ( 2 ) lze usmrtit pouze po předchozím omráčení. Pokud jsou však zvířata porážena zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady, omráčení musí být možno zvrátit a nesmí způsobit smrt zvířete. Odchylně od povinnosti předchozího omračování zvířat, které lze zvrátit, platí, že omračování skotu poráženého zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady se může v současné době provádět bezprostředně po podříznutí hrdla zvířete (omráčení po podříznutí).

4.

Napadené vnitrostátní nařízení tak s účinností od 1. ledna 2019 zrušilo výjimku týkající se požadavku předchozího omračování zvířat, která se do té doby uplatňovala podle vnitrostátního práva na porážky stanovené náboženskými obřady ( 3 ). A právě proti tomu mají žalobci výhrady: tvrdí, že zrušení této výjimky podstatným způsobem ohrožuje klíčový aspekt jejich náboženských praktik a přesvědčení.

5.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, došlá kanceláři Soudního dvora dne 18. dubna 2019, se v podstatě týká výkladu čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ( 4 ), jakož i platnosti posledně uvedeného ustanovení ve světle čl. 10 odst. 1 Listiny.

6.

V tomto ohledu je potřeba uvést, že čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009 jednoznačně stanoví, že „[z]vířata se usmrcují pouze po omráčení“. Článek 4 odst. 4 tohoto nařízení jako výjimku ( 5 ) stanoví, že v případě, že jsou k porážce zvířat použity zvláštní metody stanovené náboženskými obřady, „se požadavky odstavce 1 neuplatňují, pokud k této porážce dochází na jatkách“. Článek 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 však stanoví, že členské státy mohou přijmout vnitrostátní pravidla zajišťující rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování než ta, která jsou obsažena v tomto nařízení, týkající se mimo jiné porážení zvířat v souladu s čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení.

7.

Někteří žalobci před předkládajícím soudem tvrdili, že členské státy se nemohou dovolávat čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 za tím účelem, aby zcela zrušily výjimku pro porážku stanovenou náboženskými obřady, která je obsažena v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, nebo tuto výjimku učinily bezobsažnou. Vlámská a valonská vláda naproti tomu u předkládajícího soudu tvrdily, že čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 zakládá výslovné oprávnění členských států odchýlit se od znění čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení.

8.

Předkládající soud tak v podstatě žádá o určení, zda čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 – jehož cílem je zajistit svobodu náboženského vyznání v souladu s čl. 10 odst. 1 Listiny ( 6 ) – a čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 nebrání vnitrostátnímu opatření, které zakazuje usmrcování obratlovců bez předchozího omráčení a ukládá povinnost předchozího omráčení zvířat před porážkou, které je možno zvrátit a které nemá za následek jejich smrt, nebo omráčení prováděného po podříznutí v rámci zvláštních metod porážky stanovených náboženskými obřady.

9.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce poskytuje Soudnímu dvoru jedinečnou příležitost přehodnotit a dále rozvinout judikaturu Soudního dvora týkající se nařízení č. 1099/2009 a sladění cíle spočívajícího v ochraně dobrých životních podmínek zvířat s právem jednotlivce dodržovat stravovací pravidla stanovená jeho náboženstvím dle čl. 10 odst. 1 Listiny.

10.

V této souvislosti je nutno připomenout, že Soudní dvůr měl v nedávné době příležitost posoudit platnost nařízení č. 1099/2009 a provést výklad některých jeho ustanovení v rozsudcích ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), a ze dne 26. února 2019, Oeuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs (C‑497/17, EU:C:2019:137), v kontextu porážky zvířat bez předchozího omráčení, kdy je metoda porážky stanovena náboženským obřadem.

11.

Uvedená rozhodnutí byla zaměřena především na výklad a platnost v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 zakotvené výjimky ze zákazu stanoveného v čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení.

12.

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), posoudil a nakonec potvrdil platnost požadavku na provádění rituální porážky na schválených jatkách stanoveného v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009. V rozsudku ze dne 26. února 2019, Oeuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs (C‑497/17, EU:C:2019:137), Soudní dvůr rozhodl, že logo Evropské unie pro ekologickou produkci nelze umisťovat na výrobky pocházející ze zvířat, která byla poražena pro účely náboženských rituálů bez předchozího omráčení, navzdory skutečnosti, že taková porážka byla povolena dle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009. V důsledku tohoto rozhodnutí nemůže být ekologické logo Evropské unie užíváno k označení produktu, který nebyl vyprodukován za dodržení nejpřísnějších norem, zejména v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

13.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je zaměřena poněkud odlišně, když se poprvé týká výkladu a platnosti čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009, který členské státy výslovně opravňuje přijmout pravidla zajišťující rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování než ta, která jsou obsažena v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení.

14.

V projednávané věci musí Soudní dvůr posoudit choulostivou otázku týkající se toho, zda a případně v jakém rozsahu může členský stát ve světle určitých vnitrostátních nálad souvisejících s řádným zacházením se zvířaty přijmout opatření, jejichž cílem je poskytnout rozsáhlejší ochranu zvířatům při usmrcování, než jaká je zajišťována ustanoveními čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, a která údajně narušují svobodu náboženského vyznání zakotvenou v čl. 10 odst. 1 Listiny. Soudní dvůr se patrně bude muset především vypořádat s otázkou, zda možnost dovážet produkty pocházející ze zvířat poražených podle zvláštních metod porážky stanovených náboženskými obřady zakotvená v čl. 26 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 postačuje k zajištění toho, že bude právo na svobodu náboženského vyznání zachováno.

15.

Před posouzením těchto otázek je však potřeba nejprve předestřít relevantní právní předpisy a ustanovení Smlouvy.

16.

Článek 10 Listiny, nadepsaný „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání“, stanoví:

„1.   Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů.

[…]“

17.

Článek 21 Listiny, nadepsaný „Zákaz diskriminace“, stanoví:

„1.   Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

[…]“

18.

Článek 22 Listiny, nadepsaný „Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost“, stanoví:

„Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.“

19.

Článek 52 Listiny, nadepsaný „Rozsah a výklad práv a zásad“, stanoví:

„1.   Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

[…]

3.   Pokud tato listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu.

[…]“

20.

Článek 13 SFEU [dříve protokol č. 33 ke Smlouvě o ES o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat (1997)] stanoví:

„Při stanovování a provádění politik Unie v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru zohledňují Unie a členské státy plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.“

21.

Body 2, 4, 18, 20, 43, 57, 58 a 61 odůvodnění nařízení č. 1099/2009 stanoví:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

22.

Článek 1 nařízení č. 1099/2009, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Toto nařízení stanoví pravidla pro usmrcování zvířat chovaných nebo držených pro produkci potravin, vlny, kůže, kožešin nebo jiných produktů, jakož i pro usmrcování zvířat za účelem depopulace a pro související úkony.

[…]“

23.

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„[…]

[…]

[…]

24.

Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že během usmrcování a souvisejících úkonů musí být zvířata ušetřena veškeré zbytečné bolesti, úzkosti nebo utrpení.

25.

Článek 4 nařízení č. 1099/2009, nadepsaný „Metody omračování“, stanoví:

„1.   Zvířata se usmrcují pouze po omráčení metodami uvedenými v příloze I a v souladu se zvláštními požadavky spojenými s použitím těchto metod. Zvířata jsou až do smrti udržována v bezvědomí a ve stavu znecitlivění.

Na metody podle přílohy I, které nezpůsobují bezprostřední smrt (dále jen ‚prosté omráčení‘), by měly co nejrychleji navazovat postupy zajišťující smrt, jako jsou vykrvení, rozrušení centrální nervové tkáně, zabití elektrickým proudem nebo prodloužená anoxie.

[…]

4.   V případě, že jsou k porážce zvířat použity zvláštní metody stanovené náboženskými obřady, se požadavky odstavce 1 neuplatňují, pokud k této porážce dochází na jatkách.“

26.

Článek 26 nařízení č. 1099/2009, nadepsaný „Přísnější vnitrostátní předpisy“, stanoví:

„1.   Toto nařízení nebrání členským státům, aby při jeho vstupu v platnost ponechaly v platnosti jakákoli vnitrostátní pravidla, jejichž cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat při usmrcování.

Před 1. lednem 2013 uvědomí členské státy o takových vnitrostátních pravidlech Komisi. Komise na ně upozorní ostatní členské státy.

2.   Členské státy mohou přijmout vnitrostátní pravidla zajišťující rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování než ta, která jsou obsažena v tomto nařízení, a týkající se:

[…]

Členské státy o těchto vnitrostátních pravidlech uvědomí Komisi. Komise na ně upozorní ostatní členské státy.

[…]

4.   Členský stát nesmí na svém území zakázat ani bránit uvedení produktů živočišného původu pocházejících ze zvířat usmrcených v jiném členském státě do oběhu z důvodu, že dotčená zvířata nebyla usmrcena v souladu s jeho vnitrostátními pravidly, jejichž cílem je rozsáhlejší ochrana zvířat při usmrcování.“

27.

Článek 1 napadeného vnitrostátního nařízení stanoví:

„Toto nařízení upravuje regionální záležitost.“

28.

Článek 2 tohoto vnitrostátního nařízení stanoví:

„Článek 3 zákona ze dne 14. srpna 1986 o ochraně a o dobrých životních podmínkách zvířat ve znění zákona ze dne 4. května 1995, 9. července 2004, 11. května 2007 a 27. prosince 2012 se mění takto:

1° Body 13 a 14 se nahrazují tímto:

‚13. usmrcení: každý úmyslně používaný postup, který má za následek smrt zvířete;

14. porážka: usmrcování zvířat určených k lidské spotřebě;‘.

2° Vkládá se bod 14a, který stanoví:

‚14a. omráčení: každý záměrný postup použitý na zvíře, který vede bezbolestně ke ztrátě vědomí a citlivosti, včetně všech postupů vedoucích k okamžité smrti;‘

29.

Článek 3 napadeného vnitrostátního nařízení stanoví:

„Ustanovení článku 15 téhož zákona se nahrazují těmito:

‚1. Obratlovec může být usmrcen jedině po předchozím omráčení. Může být usmrcen pouze osobou s požadovanými znalostmi a schopnostmi tou nejméně bolestnou, nejrychlejší a nejvíce selektivní metodou.

Odchylně od odstavce 1 platí, že obratlovec může být usmrcen bez předchozího omráčení:

1° v případě vyšší moci;

2° při lovu nebo rybolovu;

3° v rámci hubení škůdců.

2. Jsou-li zvířata porážena zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady, omráčení musí být možné zvrátit a nesmí způsobit smrt zvířete.‘ “

30.

Článek 4 uvedeného nařízení stanoví:

„Ustanovení článku 16 téhož zákona ve znění zákona ze dne 4. května 1995, královského nařízení ze dne 22. února 2001 a zákona ze dne 7. února 2014 se nahrazují tímto:

‚1. Vlámská vláda stanoví podmínky týkající se:

1° metod omračování a usmrcování zvířat v závislosti na okolnostech a na živočišných druzích;

2° konstrukce, uspořádání a vybavení jatek;

3° zajištění nezávislosti osoby odpovědné za řádné zacházení se zvířaty;

4° způsobilosti osoby odpovědné za řádné zacházení se zvířaty, pracovníků jatek a osob, které mají nějakou spojitost s usmrcováním zvířat, včetně obsahu a organizace školení a zkoušek, jakož i vydávání, odnímání a pozastavování platnosti osvědčení vydaných v souvislosti se shora uvedeným.

2. Vlámská vláda může schválit zařízení určená pro masové porážení zvířat určených pro soukromou domácí spotřebu a stanovit podmínky porážky mimo jatka v případě zvířat určených pro takovou spotřebu.‘ “

31.

Článek 5 napadeného vnitrostátního nařízení stanoví:

„Do téhož zákona naposledy pozměněného zákonem ze dne 7. února 2014 se vkládá článek 45b, který stanoví:

‚Odchylně od článku 15 se stanoví, že omračování skotu poráženého zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady může být prováděno bezprostředně po podříznutí hrdla, a to až do dne, kdy vlámská vláda rozhodne, že se ve vztahu k těmto druhům zvířat bude v praxi používat omráčení, které je možno zvrátit.‘ “

32.

Článek 6 napadeného vnitrostátního nařízení stanoví, že toto nařízení nabylo účinnosti dne 1. ledna 2019.

33.

Žalobci v původním řízení podali u Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) několik žalob na zrušení napadeného vnitrostátního nařízení.

34.

Na podporu uvedených žalob v podstatě uvádějí následující:

– zaprvé porušení nařízení č. 1099/2009 ve spojení se zásadou rovnosti a zákazu diskriminace, jelikož židovští a muslimští věřící jsou zbaveni záruky upravené v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, podle níž nelze rituální porážky podmiňovat předchozím omráčením, a jelikož napadené vnitrostátní nařízení nebylo v rozporu s čl. 26 odst. 2 nařízení č. 1099/2009 včas oznámeno Komisi;

– zadruhé porušení svobody náboženského vyznání, jelikož židovským a muslimským věřícím je znemožněno jednak porážet zvířata v souladu s předpisy stanovenými jejich náboženstvím a jednak získávat maso pocházející ze zvířat, která byla poražena v souladu s těmito náboženskými předpisy;

– zatřetí porušení zásady odluky církve od státu, jelikož ustanovení napadeného vnitrostátního nařízení stanoví, jakým způsobem musí být prováděny náboženské obřady;

– začtvrté porušení práva na práci a na svobodnou volbu povolání, svobody podnikání a volného pohybu zboží a služeb, jelikož osobám provádějícím rituální porážky je znemožněn výkon jejich povolání, neboť je řezníkům a řeznictvím znemožněno nabízet svým zákazníkům maso, u kterého mohou zaručit, že pochází ze zvířat, která byla poražena v souladu s náboženskými předpisy, a jelikož je narušena hospodářská soutěž mezi jatkami ve Vlámském regionu a jatkami v Regionu Brusel-hlavní město nebo v jiných členských státech Evropské unie, kde je porážka zvířat bez omráčení povolena;

– zapáté porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace, jelikož:

s židovskými a muslimskými věřícími je bez objektivního odůvodnění zacházeno stejně jako s osobami, které nepodléhají žádným zvláštním stravovacím pravidlům stanoveným náboženstvím;

s osobami, které zvířata usmrcují při lovu nebo rybolovu nebo v rámci ochrany proti škodlivým organismům, a osobami, které zvířata usmrcují zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady, je bez objektivního odůvodnění zacházeno odlišně, a

s židovskými věřícími na jedné straně, jakož i s muslimskými věřícími na druhé straně je bez objektivního odůvodnění zacházeno stejně.

35.

Vlámská a valonská vláda jsou naproti tomu toho názoru, že čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 členským státům výslovně umožňuje se od čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení odchýlit ( 7 ).

36.

Předkládající soud připomíná, že výjimka z povinnosti provést před porážkou omráčení zvířete, upravená v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, je založena na svobodě náboženského vyznání ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny.

37.

Podle názoru předkládajícího soudu se však členské státy mohou od výše uvedené výjimky odchýlit. Článek 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 totiž členským státům umožňuje, aby se od úpravy stanovené v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení odchýlily v souvislosti se zlepšením životních podmínek zvířat. Nejsou přitom stanoveny žádné meze, v jejichž rámci se členské státy musí pohybovat ( 8 ).

38.

Předkládající soud upozorňuje na okolnost, že tedy vyvstává otázka, zda lze čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 vykládat v tom smyslu, že členské státy mohou vydat vnitrostátní pravidla ve smyslu pravidel uvedených v napadeném vnitrostátním nařízení, a zda je toto ustanovení při takovémto výkladu slučitelné se svobodou náboženského vyznání zaručenou v čl. 10 odst. 1 Listiny.

39.

Předkládající soud dále podotýká, že nařízení č. 1099/2009 stanoví pouze výjimku z povinnosti předchozího omráčení při usmrcování zvířat metodami porážky stanovenými náboženskými obřady, která je vázána na podmínky, zatímco usmrcování zvířat při lovu, rybolovu a při kulturních a sportovních událostech je od této povinnosti dle čl. 1 odst. 3 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1099/2009 zcela osvobozeno. V tomto ohledu se předkládající soud táže, zda nařízení č. 1099/2009 nevede k neodůvodněné diskriminaci tím, že členské státy mohou výjimku pro rituální porážku omezit, zatímco usmrcování zvířat bez omráčení při lovu, rybolovu a při kulturních a sportovních událostech je naopak povoleno.

40.

Za těchto okolností se Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

41.

Písemná vyjádření k předběžným otázkám položeným Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) byla podána Centraal Israëlitisch Consistorie van België a dalšími, Executief van de Moslims van België a dalšími, Coördinatie Comité van Joodse Organisaties van België. Section belge du Congrès juif mondial et Congrès juif européen VZW, LI, vlámskou a valonskou vládou, Global Action in the Interest of Animals VZW (GAIA), dánskou, finskou a švédskou vládou, Radou Evropské unie, jakož i Evropskou komisí.

42.

Na jednání Soudního dvora konaném dne 8. července 2020, Centraal Israëlitisch Consistorie van België a další, Unie Moskeeën Antwerpen VZW, Executief van de Moslims van België a další, Coördinatie Comité van Joodse Organisaties van België. Section belge du Congrès juif mondial et Congrès juif européen VZW, LI, vlámská a valonská vláda, Global Action in the Interest of Animals VZW (GAIA), dánská a finská vláda, Rada a Komise přednesli ústní vyjádření. Pokud jde o finskou vládu, bylo jejímu zástupci umožněno přednést ústní vyjádření prostřednictvím videokonference.

43.

V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce položil Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) Soudnímu dvoru tři otázky. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na první a druhou otázku položenou předkládajícím soudem v jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

44.

Svou první otázkou Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) žádá o výklad čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009. Předkládající soud se zejména táže na oblast působnosti čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 a na to, zda členským státům odchylně od ustanovení čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení a za účelem zlepšení životních podmínek zvířat umožňuje přijmout taková pravidla, jako jsou pravidla stanovená v napadeném vnitrostátním nařízení. V závislosti na poskytnutém výkladu čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 se Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) ve své druhé otázce táže, zda toto ustanovení unijního práva porušuje čl. 10 odst. 1 Listiny.

45.

S ohledem na skutečnost, že jsou první dvě otázky ze své podstaty provázány, mám za to, že bude užitečnější na ně odpovědět současně.

46.

Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce by bylo možno dovozovat, že napadené vnitrostátní nařízení bylo Komisi oznámeno dne 29. listopadu 2017 ( 9 ), v souladu s čl. 26 odst. 2 nařízení č. 1099/2009. Ve spisech předložených Soudnímu dvoru bylo uvedeno, že dotčené oznámení bylo učiněno opožděně ( 10 ) a že napadené vnitrostátní nařízení je tedy neplatné. V tomto ohledu bych podotkl, že Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na dotčené oznámení výslovně poukázal. Nevyslovil však v tomto ohledu žádnou pochybnost ohledně platnosti napadeného vnitrostátního nařízení. Žádná z položených otázek navíc na tento problém výslovně neodkazuje ani nežádá výklad čl. 26 odst. 2 nařízení č. 1099/2009. Mám tedy za to, zejména není-li ohledně této záležitosti mezi účastníky řízení vedena žádná skutečná polemika, že tento problém nespadá do rámce tohoto řízení.

47.

Před Soudním dvorem bylo rovněž do určité míry diskutováno, zda předchozí omračování, které je možno zvrátit a které nezpůsobuje smrt zvířete nebo omračování obratlovců prováděné po podříznutí splňují podmínky zvláštních metod porážky stanovených náboženskými obřady muslimské i židovské víry. V tomto ohledu se názory na tuto problematiku v obou vírách podle všeho poněkud rozcházejí ( 11 ). Jak jsem zdůraznil ve svém stanovisku ve věci C‑243/19, A. v. Veselibas Ministrija ( 12 ), světský soud nemůže činit rozhodnutí v záležitostech náboženské ortodoxie: podle mého názoru postačí konstatovat, že existuje významná skupina stoupenců muslimské i židovské víry, pro něž je porážka zvířat bez takového omráčení považována za podstatný aspekt nezbytného náboženského obřadu. Navrhuji tedy, aby se z této teze v další analýze vycházelo ( 13 ).

48.

Soudní dvůr v každém případě v bodě 51 rozsudku ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), jasně uvedl, že to, že na tuto otázku existují rozdílné teologické názory, samo o sobě nestačí k tomu, aby rituální porážka popsaná předkládajícím soudem v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nebyla kvalifikována jako „náboženský obřad“ ( 14 ).

49.

Předkládající soud sice velmi podrobně vysvětlil, že napadené vnitrostátní nařízení bylo přijato po rozsáhlém projednání se zástupci různých náboženských skupin a že vlámský zákonodárce vyvíjel po dlouhou dobu (od roku 2006) značné úsilí, aby sladil cíle spočívající v podpoře dobrých životních podmínek zvířat a současně respektoval ideovou podstatu rituální porážky ( 15 ), nicméně v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedl, že napadené vnitrostátní nařízení stanoví zákaz rituálních porážek bez omráčení, které byly dříve vnitrostátním právem dovoleny na základě výjimky obsažené v čl. 4 odst. 4 nařízení 1099/2009 ( 16 ).

50.

Nařízení č. 1099/2009 stanoví pravidla upravující mimo jiné usmrcování zvířat chovaných nebo držených pro produkci potravin. Jak vyplývá ze samotného názvu tohoto nařízení i z jeho čl. 3 odst. 1, základním cílem tohoto nařízení je chránit zvířata a ušetřit je zbytečné bolesti, úzkosti nebo utrpení při porážce a souvisejících úkonech.

51.

Článek 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009 tedy jednoznačně stanoví, že „zvířata se usmrcují pouze po omráčení“.

52.

Podle mého názoru je čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009 základem tohoto nařízení a odráží a konkretizuje jasnou povinnost uloženou první částí článku 13 SFEU Unii i členským státům, a to povinnost plně zohledňovat požadavky na řádné zacházení se zvířaty jako vnímajícími bytostmi. V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 47 rozsudku ze dne 26. února 2019, Oeuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs (C‑497/17, EU:C:2019:137), uvedl, že vědecké studie prokázaly, že omráčení je technika, která v nejmenší míře zasahuje do dobrých životních podmínek zvířat v okamžiku porážky.

53.

Navzdory striktnímu znění čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009 nicméně čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení stanoví, že odchylně od tohoto pravidla platí, že v případě, že jsou k porážce zvířat použity zvláštní metody stanovené náboženskými obřady, „se požadavky odstavce 1 neuplatňují, pokud k této porážce dochází na jatkách“ ( 17 ). Článek 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 tak reaguje na potřebu zaručit právo osob, které vyznávají určitou víru, na zachování základních náboženských obřadů a na konzumaci masa zvířat, která byla poražena způsobem tímto náboženstvím předepsaným.

54.

Platnost oprávnění provádět rituální porážky na jatkách zakotvená v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 byla Soudním dvorem posuzována, ve světle ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny, v rozsudku ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335). V bodech 43 až 45 tohoto rozsudku Soudní dvůr připomněl, že podle jeho judikatury zahrnuje právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání chráněné čl. 10 odst. 1 Listiny mimo jiné svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním různých obřadů. Dále je třeba uvést, že Listina chápe pojem „náboženství“ v uvedeném článku široce s tím, že zahrnuje forum internum, tedy vyznání jako takové, i forum externum, tedy veřejné projevování tohoto vyznání. Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že zvláštní metody porážky stanovené náboženským obřadem ve smyslu čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 spadají do působnosti čl. 10 odst. 1 Listiny jako součást tohoto veřejného projevování náboženské víry ( 18 ).

55.

Soudní dvůr měl za to, že výjimka stanovená v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, podléhající požadavku, aby porážka probíhala na jatkách ( 19 ), nezakazuje rituální porážky zvířat v Unii, ale právě naopak konkretizuje povinnost unijního normotvůrce umožnit porážky zvířat bez omráčení v zájmu zajištění skutečného výkonu svobody náboženského vyznání ( 20 ).

56.

Článek 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, coby výjimka z pravidla stanoveného v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, tak připouští praxi rituální porážky, v rámci níž mohou být zvířata usmrcena bez předchozího omráčení, pouze s cílem zajistit respektování svobody náboženského vyznání, jelikož tato forma porážky nemůže zmírnit bolest, úzkost a utrpení zvířat tak účinně, jako porážka, které předchází omráčení, jež je podle čl. 2 písm. f) tohoto nařízení ve spojení s bodem 20 odůvodnění tohoto nařízení nezbytné pro uvedení zvířat do stavu bezvědomí a znecitlivění, jež může podstatně snížit jejich utrpení ( 21 ).

57.

Článek 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 tak vyjadřuje přání unijního normotvůrce respektovat svobodu náboženského vyznání a právo projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů, jak stanoví článek 10 Listiny, navzdory zbytečnému utrpení, které je způsobováno zvířatům v rámci rituální porážky bez předchozího omráčení ( 22 ). Toto ustanovení tak podle mého názoru provádí závazek Unie k vytvoření tolerantní, pluralitní společnosti, v níž existují rozdílné a někdy i protichůdné názory a přesvědčení, které je nutno sladit.

58.

Z bodů 56 a násl. rozsudku ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), nicméně jasně plyne, že svoboda provádět porážky bez předchozího omráčení k náboženským účelům může být podřízena splnění určitých neutrálních technických podmínek nebo požadavků, které jsou při svém uplatňování nediskriminační a jejich cílem je minimalizovat utrpení zvířat při usmrcování a zajistit zdraví všech spotřebitelů masa a jsou přijímány za účelem organizace a vedení této porážky. Jak již tedy bylo uvedeno, Soudní dvůr měl v bodě 68 rozsudku ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), za to, že požadavek, aby k takové porážce došlo na jatkách ( 23 ), neomezuje právo na svobodný výkon náboženského vyznání ( 24 ).

59.

Kromě toho v rozsudku ze dne 26. února 2019, Oeuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs (C‑497/17, EU:C:2019:137, body 48 až 50), Soudní dvůr v podstatě uvádí, že za účelem umožnění praxe rituální porážky sice může dojít k určitému zásahu do dobrých životních podmínek zvířat, ale výjimka stanovená v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 nepřekračuje meze toho, co je nezbytně nutné k zajištění respektování svobody náboženského vyznání. Podstata dotčených vyznání se vztahuje i na spotřebu masa pocházejícího ze zvířat poražených v souladu s náboženskými obřady.

60.

Navíc je z uvedeného rozsudku podle mého názoru zřejmé, že praxe rituální porážky zvířat bez předchozího omráčení povede za určitých okolností k rozdílnému zacházení s produkty pocházejícími z tohoto rituálu a produkty pocházejícími z porážky provedené způsobem, který respektuje přísnější normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

61.

Je zřejmé, že čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 musí být jakožto výjimka z pravidla obsaženého v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení vykládán restriktivně. To je nezbytné k tomu, aby došlo k zajištění co nejširší ochrana zvířat při usmrcování a současně i respektování svobody náboženského vyznání a hlubokého náboženského přesvědčení. Navzdory zjevnému napětí mezi těmito dvěma – někdy vzájemně protichůdnými – cíli je podle mého názoru nejpozoruhodnějším aspektem vzájemného působení těchto ustanovení nařízení č. 1099/2009 ono velmi striktní vyjádření použité v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení a rozsah tam obsaženého zákazu. Naproti tomu výjimka stanovená v čl. 4 odst. 4 nepodléhá žádným konkrétním ani výslovným omezením nad rámec požadavku, aby dotčená porážka byla stanovena náboženským obřadem a došlo k ní na jatkách ( 25 ).

62.

V této souvislosti nemohu pominout skutečnost, že slova „v případě, že jsou k porážce zvířat použity zvláštní metody stanovené náboženskými obřady“, obsažená v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 jsou bohužel vágní, a lze je tedy vykládat široce na úkor dobrých životních podmínek zvířat ( 26 ). Ochraně dobrých životních podmínek zvířat zamýšlené v článku 13 SFEU musí být unijním normotvůrcem samozřejmě přiznána skutečná váha a význam. Přestože musí za určitých okolností ustoupit ještě základnějšímu cíli, jímž je zajištění náboženské svobody a víry, měly by být tyto okolnosti samy vymezeny jasně a přesně. Lze si oprávněně klást otázku, zda jsou všechny produkty pocházející ze zvířat poražených pod záminkou výjimky zakotvené v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 skutečně určeny ke spotřebě osobami, které takovou porážku vyžadují k tomu, aby vyhověly požadavkům svého náboženského vyznání. Ve spise vedeném u Soudního dvora jsou založeny důkazy, které svědčí o tom, že produkty pocházející ze zvířat poražených bez předchozího omráčení jsou určeny ke spotřebě veřejností, která o této skutečnosti neví, ani takovou porážku nevyžaduje k tomu, aby vyhověla jakýmkoli stravovacím pravidlům stanoveným náboženstvím ( 27 ). Je dokonce docela dobře možné, že jsou i spotřebitelé, kteří by z důvodu svého náboženského přesvědčení, svědomí nebo morálky proti konzumaci takovýchto produktů, s ohledem na zbytečné utrpení, které musí dotčená zvířata snášet, protestovali.

63.

Navzdory jasnému znění čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009 je obtížné vyvodit jiný závěr, než že unijní spotřebitel bude mít jistotu, že živočišné produkty jsou v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1099/2009, pouze pokud bude konzumovat produkty označené ekologickým logem Evropské unie. Smyslem shora uvedeného je zdůraznit, že členské státy jsou sice povinny respektovat hluboké náboženské přesvědčení stoupenců muslimské a židovské víry tím, že umožňují takovou rituální porážku zvířat, ale tyto členské státy mají rovněž povinnosti týkající se dobrých životních podmínek těchto vnímajících tvorů. Konkrétně pak taková situace, kdy je dovoleno, aby maso vyprodukované porážkou zvířat prováděnou v souladu náboženskými obřady jednoduše vstupovalo do obecného potravinového řetězce, aby bylo konzumováno zákazníky, kteří nevědí – a nebyli upozorněni na to –, jakým způsobem byla tato zvířata poražena, by nebyla v souladu se smyslem ani se zněním článku 13 SFEU.

64.

Ze spisu vedeného u Soudního dvora plyne, že stále více členských států se snaží různými způsoby podmiňovat nebo omezovat rozsah výjimky zakotvené v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009. Takové výhrady nebo omezení zahrnují zákaz porážky zvířat bez omráčení nebo zákaz porážky zvířat bez omráčení, které buď předchází (a je možno jej zvrátit), nebo následuje po podříznutí, a to zejména na základě čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) uvedeného nařízení.

65.

Jádrem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, k němuž se nyní dostávám, je právě legitimita této praxe ve světle ustanovení nařízení č. 1099/2009, a zejména čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) tohoto nařízení.

66.

Odstavce 1 a 2 článku 26 nařízení č. 1099/2009 umožňují členským státům ponechat v platnosti nebo přijmout vnitrostátní pravidla, jejichž cílem je zajištění rozsáhlejší ochrany zvířat ( 28 ) při usmrcování, než stanoví pravidla obsažená v uvedeném nařízení. Článek 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 de facto stanoví, že členské státy mohou přijmout pravidla zajišťující rozsáhlejší ochranu zvířat při usmrcování týkající se porážení a omračování ( 29 ) zvířat v souladu s čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení.

67.

Domnívám se, že samotné znění čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 nezamýšlí odstranění praxe rituální porážky členskými státy nebo nastolení situace s obdobnými účinky ( 30 ). To je zřejmé ze znění výjimky obsažené v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, která je sama koncipována jako ustanovení na ochranu svobody náboženského vyznání. Obecné znění čl. 26 odst. 2 nelze vykládat tak, aby zasahovalo do zvláštních ustanovení čl. 4 odst. 4.

68.

Naopak čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 tuto výjimku zachovává, přičemž současně dovoluje, v souladu se zásadou subsidiarity a za účelem zohlednění citlivosti k otázkám řádného zacházení se zvířaty na vnitrostátní úrovni, aby členské státy přijaly dodatečná nebo přísnější vnitrostátní pravidla nad rámec výslovného požadavku dle čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, dle kterého musí být porážka zvířat podléhající zvláštním metodám porážky stanoveným náboženskými obřady prováděna na jatkách.

69.

Tato dodatečná pravidla by mohla zahrnovat například požadavek na přítomnost kvalifikovaného veterinárního lékaře po celou dobu trvání rituální porážky (kromě požadavků týkajících se pracovníka pro řádné zacházení se zvířaty obsažených v článku 17 nařízení č. 1099/2009) a požadavek, aby osoba provádějící danou konkrétní formu porážky byla odpovídajícím způsobem zaškolena, dále pravidla týkající se povahy, velikosti a ostrosti používaného nože, jakož i požadavek na to, aby byl k dispozici i druhý nůž v případě, že během porážky dojde k poškození toho prvního.

70.

K přijetí přísnějších pravidel podle čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 členskými státy tedy musí dojít v rámci výjimky stanovené v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení a při plném zohlednění její povahy. To však neznamená, že by členské státy mohly využít oprávnění stanoveného v čl. 26 odst. 2 nařízení č. 1099/2009 takovým způsobem, který by ve skutečnosti zmařil výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, tedy výjimku, jejímž účelem ostatně v konečném důsledku bylo, aby byla respektována náboženská svoboda těch stoupenců židovské a muslimské víry, pro něž byla rituální porážka zvířat klíčovým prvkem jejich náboženských tradic, praktik a vlastně i jejich identity.

71.

Bod 18 odůvodnění nařízení č. 1099/2009 totiž vysvětluje, že možnost členských států ponechat v platnosti nebo přijmout přísnější vnitrostátní pravidla odráží vůli unijního normotvůrce „ponechat určitou úroveň subsidiarity na každém členském státě“, avšak současně zachovat výjimku z omračování zvířat před porážkou obsaženou v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 ( 31 ).

72.

Článek 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 tak umožňuje přijetí přísnějších vnitrostátních předpisů za účelem ochrany dobrých životních podmínek zvířat za podmínky, že nebude zasaženo do „jádra“ dotčené náboženské praktiky, a sice rituální porážky. Neopravňuje tedy členské státy k tomu, aby porážku zvířat v podobě stanovené náboženskými obřady a výslovně povolené čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 zakázaly ( 32 ).

73.

Podle mého názoru by jakýkoliv jiný výklad čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 byl v rozporu se samotným zněním dotčeného ustanovení ( 33 ) a jasným úmyslem unijního normotvůrce ( 34 ), a nadto by představoval omezení svobody náboženského vyznání zaručené čl. 10 odst. 1 Listiny a vyžadoval by výslovné a podrobné odůvodnění v souladu s trojím kritériem stanoveným v čl. 52 odst. 1 Listiny. V této souvislosti postačí podotknout, že takové odůvodnění v nařízení č. 1099/2009 chybí.

74.

Vzhledem k tomu, že odůvodnění nařízení č. 1099/2009 i legislativní znění samotného čl. 4 odst. 4 jasně nasvědčují vůli zachovat rituální porážku zvířat, je účelem dodatečné pravomoci přiznané členským státům na základě ustanovení čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 ( 35 ) ve vztahu k porážení zvířat v souladu s čl. 4 odst. 4 jednoduše to, aby bylo členským státům umožněno přijmout taková dodatečná opatření, která budou případně považovat za vhodná a která budou určena k podpoře dobrých životních podmínek těchto zvířat.

75.

Opakovaně je tedy nutno uvést, že tato dodatečná opatření nezahrnují zákaz rituální porážky bez předchozího omráčení nebo omráčení po podříznutí, neboť takový zákaz by představoval popření samotné povahy výjimky stanovené v čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009. To by následně ohrozilo samotnou podstatu náboženských záruk obsažených v čl. 10 odst. 1 Listiny ve vztahu k těm stoupencům židovství nebo islámu, pro něž, jak bylo vysvětleno, mají tyto náboženské rituály hluboký osobní náboženský význam. Mám tedy za to, že v souladu s čl. 26 odst. 2 prvním pododstavcem písm. c) nařízení č. 1099/2009 a v souladu s rozsudkem ze dne 29. května 2018, Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další (C‑426/16, EU:C:2018:335), mohou členské státy například přijmout technické podmínky nebo požadavky ( 36 ), jejichž cílem je minimalizovat utrpení zvířat při usmrcování a podporovat jejich dobré životní podmínky nad rámec požadavku stanoveného v čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, aby byla rituální porážka prováděna na jatkách.

76.

Nepovažuji za přínosné spekulovat o tom, jaký druh opatření by členské státy mohly na základě čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009, resp. na jakémkoliv jiném právním základě, legálně přijmout, neboť tato otázka zjevně překračuje rámec tohoto řízení, a nebyla tedy v tomto kontextu předmětem žádné skutečné polemiky ( 37 ). Soudnímu dvoru nepřísluší poskytovat poradní stanoviska k této záležitosti. Postačí jednoduše konstatovat, že toto oprávnění není natolik široké, aby zakazovalo rituální porážku bez omráčení způsobem zamýšleným v projednávané věci vlámským zákonodárcem.

77.

Můj dílčí závěr je tedy takový, že čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení č. 1099/2009 ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 4 tohoto nařízení musí být s přihlédnutím k článku 10 Listiny a článku 13 SFEU vykládán v tom smyslu, že neumožňuje členským státům přijmout pravidla, která jednak stanoví zákaz porážení zvířat bez omráčení, který se vztahuje rovněž na porážku prováděnou v rámci náboženských obřadů, a jednak pro porážku prováděnou v rámci náboženských obřadů zavádí alternativní metodu omračování, která je formulována tak, že omráčení musí být možno zvrátit a že nesmí způsobit smrt zvířete.

78.

Při posuzování položených otázek nevyšly najevo žádné okolnosti, které by mohly mít dopad na platnost čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 s přihlédnutím k čl. 10 odst. 1 Listiny.

79.

Tyto závěry nejsou dotčeny skutečností, že židovská a muslimská společenství by – v podstatě v každém případě – vždy měla možnost košer, resp. halal maso dovážet. Ponechám-li stranou skutečnost, že spoléhání se na takové dovozy by bylo poněkud nejisté – Soudní dvůr byl například na jednání konaném dne 8. července 2020 informován o tom, že některé členské státy, jako je Spolková republika Německo a Nizozemské království, uložily zákazy vývozu ve vztahu k takovým masným produktům –, stěží by mohlo jít o uspokojivé řešení, pokud by takový přístup zvolil každý členský stát. Skutečností zůstává, že podstata práva zaručeného čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 se použije bez výhrad v každém členském státě a pravomoc přijmout dodatečná pravidla v souladu s čl. 26 odst. 2 prvním pododstavcem písm. c) tohoto nařízení nemůže do této podstaty zasahovat.

80.

Řízení v projednávané věci nicméně svým způsobem upozorňuje na slabou stránku stávající právní úpravy. Mají-li být požadavky článku 13 SFEU považovány za požadavky ukládající členským státům skutečné povinnosti (a já se domnívám, že za takové považovány být musí), pak unijnímu normotvůrci přísluší, aby přinejmenším zajistil, že bude vůči všem spotřebitelům dáno jasně a jednoznačně najevo, že určité produkty pochází ze zvířat usmrcených bez předchozího omráčení.

81.

Takový přístup, který je nestranný a nediskriminační, umožní tím, že bude poskytovat dodatečné informace všem spotřebitelům prostřednictvím sledovatelnosti a označování produktů pocházejících ze zvířat, těmto spotřebitelům činit svobodná a informovaná rozhodnutí ve vztahu ke konzumaci těchto produktů ( 38 ). To by navíc podpořilo řádné zacházení se zvířaty tím, že by omezilo utrpení zvířat při usmrcování, přičemž by byla současně chráněna svoboda náboženského vyznání ( 39 ).

82.

Oprávnění členských států přijímat dodatečná nebo přísnější vnitrostátní pravidla je kromě toho rovněž podmíněno nebo omezeno ustanovením čl. 26 odst. 4 nařízení č. 1099/2009. To stanoví, že tato vnitrostátní pravidla nesmí bránit volnému pohybu produktů živočišného původu pocházejících ze zvířat usmrcených v jiném členském státě, kde není ochrana natolik rozsáhlá. Jak tedy uvádí bod 57 odůvodnění nařízení č. 1099/2009, širší ochrana zvířat při usmrcování je povolena za podmínky, že nebude dotčeno fungování vnitřního trhu.

83.

Předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedl, že vlámský zákonodárce měl za to, „že napadené vnitrostátní nařízení nemá žádný dopad na možnost věřících získávat maso pocházející ze zvířat poražených způsobem stanoveným náboženskými obřady, jelikož žádné ustanovení nezakazuje dovoz takového masa do Vlámského regionu“.

84.

Mám za to, že požadavek stanovený v čl. 26 odst. 4 nařízení č. 1099/2009, podle něhož pravidla přijatá členskými státy na základě čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 nesmí ztěžovat fungování vnitřního trhu, nic nemění na skutečnosti, že opatření přijatá členskými státy na základě posledně uvedeného ustanovení musí působit v rámci výjimky stanovené v čl. 4 odst. 4 uvedeného nařízení a být s ní plně v souladu. Skutečnost, že živočišné produkty, které jsou v souladu se zvláštními metodami porážky stanovenými náboženskými obřady, mohou být získány z jiného členského státu, tedy sama o sobě nedodržení požadavků čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 nezhojí.

85.

Je pravda, že ESLP dospěl ve věci Cha’are Shalom Ve Tsedek v. Francie (ESLP, 20. června 2000, CE:ECHR:2000:0627JUD002741795) k závěru, že k zásahu do svobody projevovat náboženské vyznání by došlo pouze tehdy, pokud by nezákonnost provádění rituální porážky znemožnila konzumaci masa pocházejícího ze zvířat poražených v souladu s příslušnými náboženskými předpisy. Podle ESLP tak nedochází k zásahu do svobody projevovat náboženské vyznání, pokud lze maso slučitelné s náboženskými předpisy dané osoby jednoduše získat z jiného státu ( 40 ).

86.

Právo zaručené v čl. 10 odst. 1 Listiny sice odpovídá právu zaručenému v článku 9 EÚLP, úmluvy, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy, a v souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny má toto právo stejný smysl a rozsah, nicméně je zřejmé, že unijní normotvůrce tím, že přijal čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1099/2009 a závazně určil, že článek 26 tohoto nařízení musí působit v mezích čl. 4 odst. 4, zamýšlel přiznat konkrétnější ochranu svobodě náboženského vyznání, než jaká mohla být případně požadována článkem 9 EÚLP.

87.

Podle mého názoru nelze ignorovat skutečnost, že zachování náboženských obřadů spočívajících v porážce zvířat je často obtížně slučitelné s moderními pojetími řádného zacházení se zvířaty. Výjimka zakotvená v čl. 4 odst. 4 je nicméně politickou volbou, kterou byl unijní normotvůrce nepochybně oprávněn učinit. Z toho vyplývá, že Soudní dvůr nemůže připustit, aby se tato výslovná politická volba stala bezobsažnou tím, že jednotlivé členské státy podniknou konkrétní kroky ve jménu řádného zacházení se zvířaty, které by ve svém důsledku tuto výjimku stanovenou ve prospěch některých věřících věcně zmařily. Nic ze shora uvedeného však nečiní článek 26, a zejména čl. 26 odst. 2 první pododstavec písm. c), nařízení č. 1099/2009 neslučitelným s čl. 10 odst. 1 Listiny.

88.

Navrhuji tedy odpovědět na první a druhou otázku položenou Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie) následovně:

„Článek 26 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 4 tohoto nařízení musí být s přihlédnutím k článku 10 Listiny základních práv Evropské unie a článku 13 SFEU vykládán v tom smyslu, že členským státům není dovoleno přijmout pravidla, která jednak stanoví zákaz porážení zvířat bez omráčení, který se vztahuje rovněž na porážku prováděnou v rámci náboženských obřadů, a jednak pro porážku prováděnou v rámci náboženských obřadů zavádí alternativní metodu omračování, která je formulována tak, že omráčení musí být možno zvrátit a že nesmí způsobit smrt zvířete.

Při posuzování položených otázek nevyšly najevo žádné okolnosti, které by mohly mít dopad na platnost čl. 26 odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nařízení č. 1099/2009 s ohledem na čl. 10 odst. 1 Listiny.“