1)

Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že osoba poškozená protisoutěžním jednáním podniku může podat žalobu na náhradu škody bez rozdílu jak proti mateřské společnosti, které Komise za toto jednání uložila v rozhodnutí sankci, tak proti dceřiné společnosti této společnosti, na kterou se toto rozhodnutí nevztahuje, pokud společně tvoří hospodářskou jednotku. Dotyčná dceřiná společnost musí mít možnost užitečně uplatnit své právo na obhajobu, aby prokázala, že nepatří k tomuto podniku, a pokud Komise nepřijala žádné rozhodnutí podle článku 101 SFEU, je rovněž oprávněna zpochybnit samotnou existenci tvrzeného protiprávního jednání.

2)

Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví možnost přičíst odpovědnost za jednání jedné společnosti jiné společnosti pouze v případě, kdy druhá společnost ovládá prvně uvedenou společnost.