1

Svou žalobou založenou na článku 263 SFEU se společnosti Google LLC (dříve Google Inc.) a Alphabet, Inc., jejíž dceřinou společností je Google LLC (dále společně jen „Google“ nebo „žalobkyně“), domáhají primárně zrušení rozhodnutí Komise C(2018) 4761 final ze dne 18. července 2018 v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.40099 – Google Android) (dále jen „napadené rozhodnutí“), nebo podpůrně zrušení nebo snížení pokuty, která jim byla uložena v uvedeném rozhodnutí.

2

Společnost Google je podnikem, který působí v Evropském hospodářském prostoru (EHP) v odvětví informačních a komunikačních technologií a specializuje se na produkty a služby související s internetem.

3

V roce 2005 společnost Google s cílem zohlednit vznik a rozvoj mobilního internetu a pravděpodobnou změnu chování uživatelů, pokud jde o obecné vyhledávání na internetu, koupila podnik, který původně vyvinul operační systém Android pro chytrá mobilní zařízení (dále jen „OS“). Podle Evropské komise bylo v červenci 2018 přibližně 80 % chytrých mobilních zařízení používaných v Evropě a na celém světě vybaveno systémem Android.

4

Když společnost Google vyvíjí novou verzi systému Android, zveřejňuje její zdrojový kód na internetu. To umožňuje třetím osobám stahovat a upravovat tento kód, a vytvářet tak „odnože“ systému Android (odnož je nový software vytvořený ze zdrojového kódu existujícího softwaru). Zdrojový kód systému Android šířený volně pod licencí („Android Open Source Project“, dále jen „licence AOSP“) obsahuje základní prvky OS, nikoli však aplikace a služby systému Android, které vlastní společnost Google. Výrobci originálního zařízení (dále jen „VOZ“), kteří chtějí od společnosti Google získávat aplikace a služby, proto musí se společností Google uzavřít smlouvy. Takové smlouvy uzavírá společnost Google také s operátory mobilních sítí (dále jen „OMS“), kteří chtějí mít možnost instalovat aplikace a služby, které vlastní společnost Google, do zařízení prodávaných koncovým uživatelům.

5

Některé z těchto smluv jsou předmětem této věci.

6

Dne 25. března 2013 podalo FairSearch AISBL, sdružení podniků působících v odvětví informačních a komunikačních technologií, Komisi stížnost týkající se některých obchodních praktik společnosti Google v oblasti mobilního internetu. V návaznosti na tuto stížnost zaslala Komise společnosti Google, jejím zákazníkům, konkurentům a dalším subjektům působícím v tomto prostředí žádosti o informace. Na chování společnosti Google v oblasti mobilního internetu si Komisi stěžovaly i další subjekty.

7

Dne 15. dubna 2015 zahájila Komise řízení proti společnosti Google týkající se systému Android.

8

Dne 20. dubna 2016 zaslala Komise společnosti Google oznámení námitek. Nedůvěrná verze oznámení námitek byla rovněž zaslána 17 stěžovatelům a zúčastněným třetím stranám.

9

Od října 2016 do října 2017 obdržela Komise připomínky k oznámení námitek od 11 stěžovatelů a zúčastněných třetích stran. V prosinci 2016 společnost Google předložila konečnou verzi své odpovědi na oznámení námitek (dále jen „odpověď na oznámení námitek“). V té době společnost Google nepožádala o konání slyšení.

10

Od srpna 2017 do května 2018 poskytla Komise společnosti Google různé faktické údaje, které mohly podložit závěry uvedené v oznámení námitek. Ke sdělení těchto skutečností došlo mimo jiné prostřednictvím prvního dopisu popisujícího skutkové okolnosti ze dne 31. srpna 2017 a druhého dopisu popisujícího skutkové okolnosti ze dne 11. dubna 2018. Společnost Google předložila své připomínky k těmto dopisům dne 23. října 2017 a dne 7. května 2018.

11

Kromě toho si společnost Google v září 2017 vyžádala veškeré relevantní dokumenty týkající se případných schůzek Komise se třetími stranami. Komise na tuto žádost odpověděla v únoru 2018.

12

Společnost Google měla přístup ke spisu v roce 2016 v návaznosti na oznámení námitek, v roce 2017 v návaznosti na první dopis popisující skutkové okolnosti a v roce 2018 v návaznosti na druhý dopis popisující skutkové okolnosti.

13

Dne 7. května 2018 požádala společnost Google o konání slyšení. Komise tuto žádost dne 18. května 2018 zamítla.

14

Dne 21. června 2018 poskytla Komise společnosti Google na její žádost dva dopisy od zúčastněných třetích stran. Společnost Google předložila své připomínky k těmto dokumentům dne 27. června 2018.

15

Dne 18. července 2018 přijala Komise napadené rozhodnutí. Komise v něm uložila společnosti Google LLC, a částečně i společnosti Alphabet, Inc. pokutu za to, že porušily pravidla hospodářské soutěže tím, že uložily VOZ a OMS protisoutěžní smluvní omezení s cílem chránit a upevnit dominantní postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích v EHP v oblasti služeb obecného vyhledávání.

16

V napadeném rozhodnutí jsou uvedeny tři řady smluvních omezení:

17

Pokud jde o dobu trvání smluvních omezení (dále společně jen „sporná omezení“), omezení spojená s SDMA trvala v případě balíčku Google Search a Play Store od 1. ledna 2011 do data přijetí napadeného rozhodnutí a v případě balíčku Chrome, Google Search a Play Store od 1. srpna 2012 do data přijetí napadeného rozhodnutí; omezení spojená s AFS trvala od 1. ledna 2011 do data přijetí napadeného rozhodnutí a omezení spojená se SRP trvala od 1. ledna 2011 do 31. března 2014, kdy skončila poslední SRP v rámci portfolia.

18

Podle Komise měla sporná omezení za cíl chránit a posílit dominantní postavení společnosti Google v oblasti služeb obecního vyhledávání, a tedy i příjmy, kterých tento podnik dosahuje z reklamy související s tímto vyhledáváním. Společný cíl a vzájemná závislost sporných omezení vedly Komisi k tomu, že je označila za jediné a trvající porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP.

19

Komise uložila společnosti Google pokutu ve výši 4342865000 eur, aby sankcionovala tyto praktiky považované za zneužívající. Pro určení této částky vzala Komise v úvahu hodnotu relevantních tržeb společnosti Google v EHP v souvislosti s jediným a trvajícím protiprávním jednáním v posledním roce účasti na protiprávním jednání (2017) a na ně použila koeficient závažnosti (11 %). Komise poté vynásobila výslednou částku počtem let účasti na protiprávním jednání (přibližně 7,52) a připočetla k ní dodatečnou částku (odpovídající 11 % hodnoty tržeb v roce 2017) proto, aby odradila podobné podniky od stejných praktik. Komise měla rovněž za to, že neexistovaly žádné polehčující nebo přitěžující okolnosti, ani že bylo potřeba zvláště přihlédnout k významné finanční schopnosti společnosti Google za účelem snížení nebo zvýšení částky pokuty.

20

Komise rovněž společnosti Google uložila, aby tyto praktiky ukončila do 90 dnů od oznámení napadeného rozhodnutí.

21

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. října 2018 podala společnost Google projednávanou žalobu.

22

Na žádost Komise byla lhůta pro podání žalobní odpovědi několikrát prodloužena. Naposledy byla stanovena do 15. března 2019, což je datum, ke kterému byla žalobní odpověď předložena.

23

Na žádost společnosti Google byla lhůta pro podání repliky několikrát prodloužena. Naposledy byla stanovena do 1. července 2019, což je datum, ke kterému byla replika předložena.

24

Na žádost Komise byla lhůta pro podání dupliky několikrát prodloužena. Naposledy byla stanovena do 29. listopadu 2019, což je datum, ke kterému byla duplika předložena.

25

Ve lhůtě stanovené v čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu bylo podáno jedenáct návrhů na vstup vedlejších účastnic do řízení.

26

Usnesením předsedy třetího senátu ze dne 23. září 2019:

27

Lhůta pro podání spisů vedlejších účastníků byla stanovena od podání společné nedůvěrné verze dupliky, aby se vedlejší účastnice mohly vyjádřit ke všem spisům hlavních účastnic řízení.

28

Na žádost některých vedlejších účastnic byla lhůta pro podání spisů vedlejších účastnic několikrát prodloužena. Naposledy byla stanovena do 30. června 2020, což je datum, ke kterému byly všechny tyto spisy předloženy.

29

Dne 12. října 2020 podaly hlavní účastnice řízení svá vyjádření ke spisům vedlejších účastnic.

30

Na žádost hlavních účastnic řízení byla několikrát prodloužena lhůta pro podání žádostí o důvěrné zacházení s žalobou, žalobní odpovědí, replikou a duplikou. Pro žalobu a žalobní odpověď byla naposledy stanovena lhůta do 13. září 2019, což je datum, ke kterému hlavní účastnice řízení předložily společnou nedůvěrnou verzi každého z těchto dokumentů. Pro repliku a dupliku byla naposledy stanovena lhůta do 11. prosince 2019 a do 1. května 2020, což jsou data, ke kterým hlavní účastnice řízení předložily společnou verzi každého z těchto dokumentů.

31

Pokud jde o tyto dokumenty, jediné námitky k žádostem o důvěrné zacházení vznesla společnost FairSearch dne 20. března 2020 v souvislosti s důvěrností, kterou společnost Google požadovala ve vztahu ke třem přílohám k duplice.

32

Dne 7. dubna 2020 vyzval Tribunál v rámci organizačního opatření podle článku 89 jednacího řádu společnost Google k upřesnění rozsahu důvěrnosti požadované ohledně tří příloh, které označila společnost FairSearch. Společnost Google odpověděla dne 23. dubna 2020 a předložila nové verze těchto příloh.

33

Dne 6. května 2020 se Tribunál v rámci organizačního procesního opatření dotázal společnosti FairSearch, zda s ohledem na nové verze tří příloh dupliky, které předložila společnost Google, trvá na svých námitkách proti důvěrnosti těchto dokumentů. Společnost FairSearch odpověděla dne 1. června 2020 a uvedla, že na svých námitkách netrvá.

34

Na žádost hlavních účastnic řízení byla několikrát prodloužena lhůta pro podání žádostí o důvěrné zacházení s jejich vyjádřeními ke spisům vedlejších účastnic. Naposledy byla stanovena do 11. prosince 2020, což je datum, ke kterému byly předloženy společné nedůvěrné verze těchto vyjádření.

35

Pokud jde o vyjádření hlavních účastnic řízení ke spisům vedlejších účastnic, jediné námitky k žádostem o důvěrné zacházení vznesla organizace BEUC dne 8. ledna 2021, pokud jde o důvěrnost, kterou společnost Google požadovala v souvislosti s přílohou žaloby a některými částmi vyjádření společnosti Google ke spisu organizace BEUC jako vedlejší účastnice.

36

Dne 21. ledna 2021 vyzval v rámci organizačního procesního opatření Tribunál společnost Google k upřesnění rozsahu důvěrnosti požadované ohledně této přílohy žaloby a těchto částí jejích vyjádření. Společnost Google odpověděla dne 27. ledna 2021 a předložila nové verze přílohy žaloby, kterou označila organizace BEUC, jakož i svých vyjádření ke spisu organizace BEUC jako vedlejší účastnice.

37

Dne 18. února 2021 se Tribunál v rámci organizačního procesního opatření dotázal organizace BEUC, zda s ohledem na novou nedůvěrnou verzi přílohy, kterou označila, jakož i na novou nedůvěrnou verzi vyjádření společnosti Google k jejímu spisu vedlejší účastnice, trvá na svých námitkách. Organizace BEUC odpověděla dne 5. března 2021 a uvedla, že na svých námitkách netrvá.

38

Společné úsilí všech účastnic řízení v průběhu celého řízení navzdory často rozdílným zájmům umožnilo vyřešit obtíže spojené s důvěrností informací, údajů a dokumentů, na které se v tomto případě odvolávaly, a umožnit přezkum věci na základě společné verze bez důvěrných informací. Některé důvěrné údaje známé hlavním účastnicím řízení byly níže nahrazeny rozpětími použitými ve veřejné verzi napadeného rozhodnutí, která je k dispozici na internetové stránce Komise.

39

Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj podle čl. 27 odst. 5 jednacího řádu přidělen k šestému senátu Tribunálu, kterému byla následně přidělena i projednávaná věc.

40

Písemná část řízení byla ukončena dne 19. března 2021 sdělením posledních vyjádření k žádostem o důvěrné zacházení.

41

Dne 6. dubna 2021 požádala společnost Google, aby byla vyslechnuta na jednání k přednesu řečí.

42

Na návrh šestého senátu rozhodl Tribunál na základě článku 28 jednacího řádu o postoupení věci šestému rozšířenému senátu.

43

Na návrh soudce zpravodaje rozhodl Tribunál o zahájení ústní části řízení.

44

Dne 25. června 2021 vyzval Tribunál v rámci organizačních procesních opatření účastnice řízení, aby odpověděly na první řadu otázek. Účastnice řízení odpověděly na tyto otázky týkající se merita věci a hlavní účastnice řízení předložily k těmto odpovědím písemná vyjádření.

45

Dne 5. července 2021 vyzval Tribunál účastnice řízení, aby předložily vyjádření k navrhovanému harmonogramu jednotlivých dnů jednání. Tento harmonogram byl upraven s ohledem na vyjádření, která byla v této souvislosti předložena.

46

Zpráva z jednání byla sdělena účastnicím řízení a dne 7. září 2021 a dne 24. září 2021 předložily společnost Google a Komise vyjádření k tomuto dokumentu. Tribunál tato vyjádření zaznamenal.

47

Řeči a odpovědi hlavních a vedlejších účastnic řízení na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání, které se konalo po dobu pěti dnů od 27. září do 1. října 2021.

48

Společnost Google, podporovaná ADA, CCIA, Gigaset, HMD a Opera, navrhuje, aby Tribunál:

49

ADA, CCIA, Gigaset, HMD a Opera rovněž navrhují, aby Tribunál uložil Komisi náhradu nákladů řízení v souvislosti s jejich vedlejším účastenstvím.

50

Komise, podporovaná BEUC, VDZ, BDZV, Seznam, FairSearch a Qwant, navrhuje, aby Tribunál:

51

BEUC, VDZ, BDZV, Seznam, FairSearch a Qwant rovněž navrhují, aby Tribunál uložil společnosti Google náhradu nákladů řízení v souvislosti s jejich vedlejším účastenstvím.

52

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů:

53

Před posouzením argumentace účastnic řízení je třeba učinit několik poznámek k obchodnímu kontextu sankcionovaných jednání, podmínkám soudního přezkumu napadeného rozhodnutí a dokazování, jakož i k přípustnosti důkazů předložených Tribunálu.

54

Internetový slovník Merriam-Webster definuje sloveso „to google“ jako jednání, které spočívá v „použití vyhledávače Google k získání informace o někom nebo něčem na celosvětovém internetu“. Jen málokteré podniky jsou tak známé, že se jejich jméno stalo základem pro sloveso, a již jen tato skutečnost svědčí o významu společnosti Google v běžném životě.

55

Společnost Google získává většinu příjmů ze svého stěžejního produktu: vyhledávače Google Search. Na chytrých mobilních zařízeních mohou uživatelé přistupovat k vyhledávači Google Search prostřednictvím aplikace Google Search nebo jiných vstupech, jako je widget pro vyhledávání (search widget) nebo adresní řádek v prohlížeči. Tento vyhledávač poskytuje služby obecného vyhledávání („general search services“) a umožňuje uživatelům vyhledávat odpověď na jejich dotazy na celém internetu (body 94 až 101 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

56

Obchodní model společnosti Google je založen na interakci mezi produkty a službami souvisejícími s internetem, které jsou uživatelům nabízeny většinou zdarma, a internetovými reklamními službami, z nichž plyne převážná většina jejích příjmů. Bezplatně jsou tak nabízeny například OS Android, obchod s aplikacemi Play Store, aplikace Google Search, prohlížeč Chrome, e-mailová služba Gmail, služba pro ukládání a úpravu obsahu Google Drive, služba pro určování polohy Google Maps a služba pro šíření obsahu YouTube. Jiné služby jsou zpoplatněny, například Google Play Music and Movie, a některé nabízejí prémiový balíček za poplatek, například YouTube a Google Drive (bod 107 odůvodnění a poznámka pod čarou 65 napadeného rozhodnutí). Například v roce 2016 tvořila internetová reklama 88,7 % celkových příjmů společnosti Google, z nichž 80 % bylo generováno prostřednictvím jejích stránek, zejména domovské stránky Google Search (body 105 až 107 odůvodnění a poznámka pod čarou 62 napadeného rozhodnutí).

57

Na rozdíl od obchodního modelu přijatého například společností Apple, který je založen na vertikální integraci a prodeji špičkových chytrých mobilních zařízení, je obchodní model společnosti Google založen především na zvyšování počtu uživatelů jejích internetových vyhledávacích služeb proto, aby mohla prodávat své internetové reklamní služby (bod 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

58

Při interakci uživatelů s jejími produkty a službami shromažďuje společnost Google údaje o jejich obchodních aktivitách a používání jejich zařízení. Shromážděné údaje zahrnují mimo jiné kontaktní údaje (jméno, adresu, e-mailovou adresu, telefonní číslo), identifikační údaje účtu (uživatelské jméno a heslo), demografické údaje (pohlaví a datum narození), údaje o kartě nebo o použitém bankovním účtu, informace o obsahu zobrazeném uživateli (reklamy, navštívené stránky atd.), takové údaje týkající se interakce jako jsou „kliknutí“, umístění a údaje o použitém zařízení a operátorovi. Tyto údaje umožňují společnosti Google zlepšit její schopnost zobrazovat relevantní odpovědi na vyhledávání a relevantní reklamy (body 109 až 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

59

Obchodní model společnosti Google byl původně vyvinut v prostředí osobních počítačů (PC), kde byl prohlížeč hlavním vstupem na internet. V polovině roku 2000 si společnost Google uvědomila, že rozvoj mobilního internetu bude znamenat zásadní změnu uživatelských návyků, zejména vzhledem k možnostem, které nabízejí služby určování polohy.

60

Toto předvídatelné rozšíření přimělo společnost Google k zavedení strategie, která měla předvídat účinky této změny a zajistit, aby uživatelé prováděli vyhledávání na mobilních zařízeních prostřednictvím Google Search (body 112 až 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tato strategie měla několik podob.

61

Zaprvé společnost Google v roce 2005 koupila společnost, která původně vyvinula OS Android, a převzala vývoj a údržbu tohoto operačního systému (body 120 až 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí). OS Android je nabízen VOZ, OMS a vývojářům aplikací zdarma prostřednictvím licence AOSP (bod 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí). OS Android je rovněž vložen do „ekosystému“, který zahrnuje další prvky, jako je balíček služeb Google Mobile (GMS bundle nebo Google Mobile Services, dále jen „balíček SMG“) (viz bod 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí), který zahrnuje mimo jiné obchod s aplikacemi Play Store, aplikaci Google Search a prohlížeč Chrome. První komerční verze zařízení Android byly uvedeny na trh v letech 2008–2009.

62

Zadruhé, od roku 2007 uzavřela společnost Google se společností Apple dohodu, která umožňuje nastavit vyhledávání Google Search jako výchozí obecnou vyhledávací službu na všech chytrých mobilních zařízeních uváděných na trh společností Apple počínaje iPhone. V důsledku této dohody představoval v roce 2010 Google Search více než polovinu internetového provozu na iPhonu a téměř třetinu veškerého mobilního internetového provozu (body 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

63

Kromě toho společnost Google působí také ve výrobě zařízení Google Android s vlastními značkami Nexus a Pixel (body 152 a 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

64

V projednávané věci měla Komise za to, že některé aspekty strategie společnosti Google přizpůsobit její obchodní model přechodu na mobilní internet představovaly zneužití dominantního postavení.

65

Jednalo se tak o sporná omezení, která společnost Google uložila VOZ a OMS proto, aby zajistila, aby provoz na zařízeních Google Android směřoval na vyhledávač Google Search. Podle Komise tyto praktiky vedly k tomu, že konkurenti společnosti Google – jako například Qwant nebo Seznam – byli zbaveni možnosti soutěžit na základě své výkonnosti a unijní spotřebitelé byli zbaveni výhod účinné hospodářské soutěže, jako je možnost používat vyhledávač, který upřednostňuje ochranu soukromí, je přizpůsoben jazykovým zvláštnostem nebo upřednostňuje obsah s přidanou hodnotou, zejména v oblasti informací.

66

Jak bylo uvedeno výše, podle bodů 11 až 13 napadeného rozhodnutí se jednalo o tři sporná omezení:

67

Podle Komise byla sporná omezení součástí celkové strategie společnosti Google, jejímž cílem bylo upevnit její dominantní postavení na trhu s obecným vyhledáváním na internetu v době, kdy význam mobilního internetu výrazně vzrostl (viz bod 14 napadeného rozhodnutí).

68

Cílem této strategie bylo, aby si společnost Google zachovala šanci, že spotřebitelé budou používat její vyhledávač při obecném vyhledávání na internetu, což by jí zajistilo nejen odpovídající příjmy z reklamy, ale také získání informací potřebných ke zlepšení jejích služeb. Ačkoli použitých prostředků bylo mnoho a vzájemně se ovlivňovaly, cíl zůstal v podstatě stejný:

69

Rovněž je třeba zdůraznit důležitý bod uvažování Komise v napadeném rozhodnutí, zejména v bodech 738 a 739 odůvodnění a v bodě 14.2.

70

Komise totiž identifikovala tři druhy sporných omezení v SDMA, AFS a SRP v rámci portfolia a měla za to, že vedly ke „čtyřem samostatným protiprávním jednáním“ v rozporu s článkem 102 SFEU.

71

Komise však měla rovněž za to, že tato omezení a z nich vyplývající protiprávní jednání sledovala stejný cíl, vzájemně se doplňovala a byla na sobě závislá. Tento celek tedy tvořil „jediné a trvající protiprávní jednání“, za které byla uložena jediná pokuta.

72

Takové protiprávní jednání tedy mělo několik podob, z nichž každá se v průběhu času vyvíjela podle vlastních parametrů, ale všechny byly spojeny společným cílem zajistit společnosti Google co nejlepší přístup k obecnému vyhledávání spotřebitelů na chytrých mobilních zařízeních. S kombinací různých podob tohoto protiprávního jednání byl spojen také nezanedbatelný „kumulativní účinek“. Zejména účinky sporných omezení nebyly stejné od okamžiku, kdy záruka přítomnosti umožněná SDMA, ačkoli nebyla výlučná, byla posílena výlučností přiznanou SRP.

73

Je třeba připomenout, že systém soudního přezkumu rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU spočívá v přezkumu legality aktů orgánů stanoveném v článku 263 SFEU, který může být na základě článku 261 SFEU a na základě návrhu žalobců doplněn přezkumem Tribunálu v plné jurisdikci, pokud jde o sankce uložené Komisí v této oblasti (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 47 a citovaná judikatura).

74

Pokud jde o přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU, je třeba uvést, že jeho rozsah zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum Tribunál zajišťuje po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených žalobcem a s ohledem na všechny relevantní skutečnosti předložené žalobcem (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 48 a citovaná judikatura).

75

V tomto ohledu pokud napadené rozhodnutí ukládá pokutu a penále za protiprávní jednání, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, unijní soud musí zejména ověřit nejen věcnou správnost Komisí dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování existence skutečností zakládajících protiprávní jednání vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít výklad, který z nich byl vyvozen Komisí v napadeném rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 54 a citovaná judikatura).

76

Například na rozdíl od analýzy předpokládaného vývoje, jaká je nezbytná pro kontrolu spojení, která vyžaduje odhad událostí, ke kterým dojde v budoucnu s větší či menší pravděpodobností, pokud není přijato rozhodnutí, jímž je plánované spojení zakázáno nebo jsou upřesněny jeho podmínky, totiž Komise při trestání zneužití dominantního postavení nejčastěji zkoumá událostí z minulosti, k nimž obecně existuje řada poznatků umožňujících porozumět jejich příčinám a posoudit jejich účinky na účinnou hospodářskou soutěž (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, EU:C:2005:87, bod 42).

77

V takové situaci přísluší Komisi, aby prokázala nejenom existenci zneužití, ale i dobu jeho trvání. Konkrétně musí Komise poskytnout důkazy o jí konstatovaném protiprávním jednání a uvést vhodné důkazní prostředky, aby právně dostačujícím způsobem prokázala existenci skutečností protiprávní jednání zakládajících (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 129 a citovaná judikatura, a ze dne 15. července 2015, Trafilerie Meridionali v. Komise, T‑422/10, EU:T:2015:512, bod 88 a citovaná judikatura).

78

Pochybnosti soudce v tomto ohledu musí být ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala předmětné protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení nebo změně rozhodnutí, kterým je uložena pokuta (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 129 a citovaná judikatura, a ze dne 15. července 2015, Trafilerie Meridionali v. Komise, T‑422/10, EU:T:2015:512, bod 88 a citovaná judikatura).

79

Konkrétně, pokud Komise konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže na základě předpokladu, že zjištěné skutkové okolnosti nelze vysvětlit jinak než existencí protisoutěžního jednání, unijní soud zruší předmětné rozhodnutí, předloží-li dotyčný podnik argumentaci, která poskytuje jiné vysvětlení skutkových okolností zjištěných Komisí, a umožní tak nahradit vysvětlení skutkových okolností, na základě kterého Komise konstatovala existenci protiprávního jednání, jiným přijatelným vysvětlením. V takovém případě totiž nelze mít za to, že Komise předložila důkaz o existenci protiprávního jednání porušujícího právo hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 16, a ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, EU:C:1993:120, body 126 a 127).

80

V případě pochybností o existenci skutečnosti zakládající protiprávní jednání je totiž nezbytné uplatnit zásadu presumpce neviny, která je součástí základních práv chráněných právním řádem Unie a je zakotvena v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání a na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže uplatnitelných na podniky, v jejichž rámci může být rozhodnuto o pokutách či penále. Je tak nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k údajnému protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 129 a citovaná judikatura, a ze dne 15. července 2015, Trafilerie Meridionali v. Komise, T‑422/10, EU:T:2015:512, bod 88 a citovaná judikatura).

81

Je sice nezbytné, aby Komise k odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, podala přesné a shodující se důkazy, avšak je třeba zdůraznit, že není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Postačí, aby tomuto požadavku vyhověl soubor indicií uváděných tímto orgánem, posuzován jako celek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Komise v. Keramag Keramische Werke a další, C‑613/13 P, EU:C:2017:49, bod 52 a citovaná judikatura).

82

Pokud jde o pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, která je unijnímu soudu přiznána v článku 31 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) v souladu s článkem 261 SFEU, tato pravomoc opravňuje soud, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil posouzení Komise svým posouzením, a uloženou pokutu nebo penále tedy zrušil, snížil nebo zvýšil (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 193 a citovaná judikatura).

83

Za účelem splnění požadavků na soudní přezkum v plné jurisdikci ve smyslu článku 47 Listiny základních práv, pokud jde o pokutu, musí unijní soud při výkonu pravomocí stanovených v článcích 261 a 263 SFEU zejména přezkoumat všechny právní i skutkové výhrady směřující k prokázání toho, že částka pokuty neodpovídá závažnosti a době trvání protiprávního jednání (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 195 a citovaná judikatura).

84

V této souvislosti bylo zejména rozhodnuto, že závažnost protiprávního jednání musí být posouzena individuálně a pro stanovení částky pokut je třeba zohlednit dobu trvání protiprávního jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jeho závažnosti, jako je jednání dotčeného podniku, jeho role při zavádění zneužívajících praktik, zisk, který mohl z těchto jednání mít, nebo dále intenzita protisoutěžních jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, body 196 a 197 a citovaná judikatura).

85

Tato pravomoc Tribunálu neukládá, aby použil pokyny Komise pro výpočet pokut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2016, Trafilerie Meridionali v. Komise, C‑519/15 P, EU:C:2016:682, body 52 až 55).

86

Unijní soud může napadený akt změnit, aniž jej zruší s cílem zrušit, snížit nebo zvýšit uloženou pokutu. Tuto pravomoc vykonává s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem. Z toho plyne, že unijní soud je oprávněn vykonávat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud je mu předložena k posouzení otázka výše pokuty, přičemž výkon této pravomoci s sebou nese konečné přenesení pravomoci ukládat sankce na tento soud (viz usnesení ze dne 7. července 2016, Westfälische Drahtindustrie a Pampus Industriebeteiligungen v. Komise, C‑523/15 P, EU:C:2016:541, body 32 až 34 a citovaná judikatura).

87

V projednávané žalobě jak Komise, tak společnost Google zpochybňují relevanci, nebo dokonce přípustnost některých argumentů a souvisejících důkazů předložených jimi nebo vedlejšími účastnicemi řízení.

88

Tak je tomu například ve vztahu k určitým prohlášením učiněným manažerem nebo zaměstnancem společnosti Google nebo zúčastněnou osobou, k určitým prohlášením nebo určitým zprávám předloženým na žádost účastnice řízení třetí osobou jako znalcem a k dokumentům předloženým za účelem prokázání existence skutečnosti, kterou lze označit za všeobecně známou a která je uvedena v napadeném rozhodnutí a napadena před Tribunálem, a sice koncept status quo bias, který je v psychologii používán ke znázornění iracionálního jednání vysvětlujícího nechuť ke změně. Totéž platí pro dokumenty předložené na základě interních údajů podniku, které byly předloženy na podporu nebo k vyvrácení tvrzení v napadeném rozhodnutí nebo v projednávané žalobě.

89

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že přezkum legality rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článku 101 a 102 SFEU je prováděn s ohledem na všechny skutečnosti předložené žalobcem bez ohledu na to, zda se jedná o skutečnosti, které nastaly před přijetím napadeného rozhodnutí či následně po něm, a zda byly předtím předloženy v rámci správního řízení nebo poprvé v rámci žaloby podané k Tribunálu, v rozsahu, v němž jsou posledně uvedené skutečnosti relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise, C‑603/13 P, EU:C:2016:38, bod 72 a citovaná judikatura).

90

Stejně tak je věcí Tribunálu, aby v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci posoudil ke dni, kdy přijme své rozhodnutí, zda byla žalobci uložena přiměřená pokuta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2014, Esso a další v. Komise, T‑540/08, EU:T:2014:630, bod 133 a citovaná judikatura). V tomto rámci je Tribunál oprávněn zohlednit všechny skutkové okolnosti, které považuje za relevantní, ať předcházely přijatému rozhodnutí, či nastaly až po něm (usnesení ze dne 7. července 2016, Westfälische Drahtindustrie a Pampus Industriebeteiligungen v. Komise, C‑523/15 P, EU:C:2016:541, bod 43 a citovaná judikatura).

91

V projednávané věci z těchto zásad vyplývá, že pokud jsou relevantní pro posouzení Tribunálu, nelze k argumentům a souvisejícím důkazům, které žalobkyně předložily poprvé před Tribunálem, nepřihlédnout z důvodu, že nebyly dříve předloženy Komisi v rámci správního řízení.

92

Zadruhé je třeba rovněž uvést, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů, ze které vyplývá, že jestliže byl důkaz řádně získán, nemůže být jeho přípustnost zpochybněna u Tribunálu, a také to, že jediným relevantním kritériem pro posouzení důkazní hodnoty řádně předložených důkazů je jejich věrohodnost (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 65 a citovaná judikatura).

93

Na základě této zásady se v projednávané věci jeví, že Tribunál nemá důvod domnívat se, že jednotlivé důkazy předložené účastnicemi řízení nebyly řádně získány nebo že nemají dostatečnou věrohodnost proto, aby mohly být zohledněny při jeho posouzení.

94

V tomto ohledu, pokud jde o důkazní hodnotu jednotlivých důkazů, které byly zpochybněny, lze uvést následující.

95

Pokud jde o prohlášení učiněná manažerem nebo zaměstnancem společnosti Google nebo zúčastněnou stranou, je třeba nejprve poznamenat, že ačkoli nelze mít za to, že nemají žádnou důkazní hodnotu, nic to nemění na tom, že taková prohlášení mají buď zmírnit, nebo podpořit odpovědnost dotčeného podniku v řízení za účelem jeho obhajoby nebo obvinění, v závislosti na zájmech strany, která prohlášení předkládá. Pokud tedy tato prohlášení mají důkazní hodnotu, je třeba ji relativizovat ve vztahu k hodnotě různých dokumentů, jako jsou e-maily nebo jiné interní dokumenty, které se přímo týkají daného období a daných skutečností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, T‑54/03, nezveřejněný, EU:T:2008:255, bod 379).

96

Stejně pokud jde o prohlášení nebo zprávy předložené na žádost účastnice řízení na podporu jejího tvrzení třetí osobou, která se prohlašuje za znalce, je třeba poznamenat, že důkazní hodnota těchto dokumentů se posuzuje z několika hledisek. Zaprvé musí jejich autor zajistit, aby uvedl svou kvalifikaci a zkušenosti a vysvětlil, z jakého důvodu jsou relevantní pro vydání posudku k posuzované problematice. Zadruhé musí obsah tohoto posudku uvádět důvody, proč si zaslouží být zohledněn, ať už jde o věrohodnost použité metodiky nebo relevantnost odpovědi na tuto otázku pro potřeby této věci. S ohledem na tyto zásady a na vyjádření účastnic řízení v tomto ohledu posoudil Tribunál tyto dokumenty v projednávané věci.

97

Pokud jde o dokumenty předložené za účelem prokázání existence skutečnosti, kterou lze označit za všeobecně známou, uvedené v napadeném rozhodnutí, z judikatury vyplývá, že je třeba je považovat za přípustné [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. února 2020, Hickies v. EUIPO (Tvar tkaničky do bot), T‑573/18, EU:T:2020:32, bod 18]. Tyto dokumenty se totiž v podstatě omezují na prokázání existence shody ohledně významu, který je běžně přikládán pojmu status quo bias, na který se odvolávají některé podniky a který Komise převzala v napadeném rozhodnutí.

98

Zatřetí je třeba konstatovat, že i když se na základě článku 85 jednacího řádu důkazy a důkazní návrhy předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení, hlavní účastníci řízení mohou v replice a v duplice nebo výjimečně před ukončením ústní části řízení ještě předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. Z judikatury nicméně vyplývá, že protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku argumentu nebo protidůkazu protistrany v její žalobní odpovědi nejsou dotčeny pravidlem prekluze stanoveným v uvedeném článku. Toto ustanovení se totiž týká označení nových důkazů a musí být vykládáno ve světle čl. 92 odst. 7 uvedeného řádu, který výslovně stanoví, že mohou být předkládány protidůkazy a lze rozšířit původní důkazní návrhy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, body 71 a 72, a ze dne 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T‑303/02, EU:T:2006:374, bod 189).

99

V projednávané věci z přezkumu jednotlivých námitek účastnic řízení týkajících se relevantnosti, nebo dokonce přípustnosti některých argumentů a souvisejících důkazů předložených hlavními účastnicemi řízení nebo vedlejšími účastnicemi vyplývá, že všechny tyto námitky mohou být odmítnuty z toho důvodu, že se tyto argumenty a důkazy týkají výkonu zásady kontradiktornosti, jelikož je dotčené účastnice řízení předložily, aby reagovaly na opačný argument nebo důkaz, které byly předloženy Tribunálu.

100

Z tohoto hlediska má Tribunál za to, že jak důkazy, které byly poprvé předloženy v rámci žaloby, tak uvedení skutečností nebo předložení důkazů určených k vyvrácení argumentů předložených druhou účastnicí řízení v průběhu řízení, případně za použití interních údajů, nebo k potvrzení všeobecně známé skutečnosti, nelze prohlásit za nepřípustné a jejich relevance bude moci být následně posouzena v rámci přezkumu jednotlivých žalobních důvodů předložených proti napadenému rozhodnutí.

101

Ve světle těchto úvah je třeba přezkoumat jednotlivé žalobní důvody předložené společností Google na podporu žaloby a všechny důkazy předložené účastnicemi řízení.

102

V prvním žalobním důvodu, který je rozdělen do tří částí, společnost Google vytýká Komisi, že se dopustila několika nesprávných posouzení při vymezení relevantních trhů a při následném posouzení jejího dominantního postavení na některých z těchto trhů.

103

Za účelem posouzení pojmu „hospodářská soutěž mezi ‚ekosystémy‘ “, který uvádí společnost Google v tomto žalobním důvodu, je třeba úvodem jednak připomenout, co je hlavní otázkou při určování relevantního trhu ve věcech zneužití dominantního postavení, a jednak přezkoumat zvláštnosti projednávané věci.

104

Je třeba připomenout, že účelem vymezení relevantního trhu v rámci uplatňování článku 102 SFEU je vytyčení hranic, v jejichž rámci musí být posouzena otázka, zda je příslušný podnik schopen jednat do značné míry nezávisle na svých konkurentech, na svých zákaznících a na spotřebitelích [viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 127 a citovaná judikatura].

105

Vymezení relevantního trhu je tedy v zásadě podmínkou posouzení existence případného dominantního postavení příslušného podniku. K určení relevantního trhu je zaprvé nezbytné vymezit výrobky a služby, které jsou součástí relevantního trhu (dále jen „výrobkový trh“), a dále zadruhé vymezit zeměpisný rozměr tohoto trhu [viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 127 a 128 a citovaná judikatura].

106

Pokud jde o výrobkový trh, z pojmu relevantní trh vyplývá, že účinná hospodářská soutěž může existovat mezi výrobky nebo službami, které jsou jeho součástí, což předpokládá dostatečný stupeň zaměnitelnosti nebo zastupitelnosti mezi těmito výrobky a těmito službami. Zaměnitelnost či zastupitelnost se neposuzuje pouze ve vztahu k objektivním charakteristikám dotčených výrobků a služeb. Je třeba rovněž zohlednit podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na tomto trhu [viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 129 a citovaná judikatura].

107

Zeměpisný rozměr relevantního trhu odpovídá území, na němž jsou podmínky hospodářské soutěže podobné a tvoří dostatečně homogenní celek, aby mohl být považován za celek a bylo možné posoudit hospodářskou sílu dotčeného podniku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, 27/76, EU:C:1978:22, body 11, 44, 52 a 53).

108

Na základě těchto zásad se tedy dominantní postavení podle článku 102 SFEU týká hospodářsky silného postavení podniku, které mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na jeho konkurentech, na jeho zákaznících, a v konečném důsledku na spotřebitelích (rozsudek ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, 27/76, EU:C:1978:22, bod 65).

109

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že účelem určení relevantního trhu a dominantního postavení, které na tomto trhu zaujímá dotčený podnik, je nejen definovat existenci a rozsah vnitřních konkurenčních tlaků specifických pro tento trh, ale také ověřit, zda neexistují vnější konkurenční tlaky pocházející od jiných výrobků, služeb nebo území, než které jsou součástí posuzovaného relevantního trhu.

110

Obecně řečeno, Komise je totiž povinna určit a vytyčit hranice, v jejichž rámci probíhá hospodářská soutěž mezi podniky proto, aby bylo možné určit, zda příslušný podnik může jednat do značné míry nezávisle na tlacích plynoucích z účinné hospodářské soutěže.

111

Jak již přitom uvedl Soudní dvůr, zaměnitelnost a zastupitelnost výrobků nebo služeb mají přirozeně dynamickou povahu, jelikož nová nabídka může změnit pojetí výrobků nebo služeb považovaných za zaměnitelné s výrobkem nebo služkou, které jsou již přítomny na trhu, nebo výrobků považovaných za s tímto výrobkem nebo s touto službou zastupitelné, a odůvodnit tak nové vymezení parametrů relevantního trhu [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 130].

112

Takové posouzení však předpokládá, že existuje dostatečný stupeň zaměnitelnosti mezi výrobky nebo službami, které jsou součástí relevantního trhu, a výrobky nebo službami, které mají odpovídat na poptávku na tomto trhu. Tak je tomu v případě, kdy je autor alternativní nabídky schopen v krátké době reagovat na poptávku dostatečně důrazně, aby mohl být vážnou protiváhou síle dotčeného podniku na relevantním trhu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 132 a 133].

113

Ačkoli tedy za určitých okolností může být vhodné zkoumat vnější tlaky, které by mohla představovat alternativní nabídka, je rovněž třeba zohlednit specifické rysy určitých situací, zejména v případě, že se několik trhů vzájemně prolíná.

114

Výše uvedené zásady sice zůstávají platné pro vymezení jasného a transparentního rámce analýzy pojmů relevantní trh a dominantní postavení, avšak jejich provádění někdy vyžaduje podrobnější zkoumání, které jde nad rámec samotné segmentace trhů, aby bylo možné lépe posoudit konkurenční tlaky, které na těchto trzích převládají, a hospodářskou sílu dotčeného podniku.

115

To platí zejména pro trhy v digitální ekonomice, jako je tomu v tomto případě, kde tradiční parametry, jako je cena výrobků nebo služeb nebo podíl dotčeného podniku na trhu, mohou být méně důležité než u tradičních trhů ve srovnání s jinými proměnnými, jako jsou inovace, přístup k údajům, mnohostrannost, chování uživatelů nebo síťové efekty.

116

V případě existence digitálního „ekosystému“, který sdružuje a umožňuje vzájemné působení několika kategorií poskytovatelů, zákazníků a spotřebitelů v rámci platformy, mohou být tedy výrobky nebo služby, které jsou součástí relevantních trhů tvořících tento ekosystém, vzájemně provázány nebo propojeny s ohledem na jejich horizontální nebo vertikální doplňkovost. Dohromady mohou mít tyto relevantní trhy také celosvětový rozměr vzhledem k systému, který sdružuje jejich součásti, a k možným konkurenčním tlakům v rámci tohoto systému nebo z jiných systémů.

117

Určení podmínek hospodářské soutěže relevantních pro posouzení hospodářsky silného postavení dotčeného podniku tedy může vyžadovat přezkum na několika úrovních nebo v několika směrech, aby se určila existence a rozsah jednotlivých konkurenčních tlaků, které mohou být na tento podnik vyvíjeny.

118

Závěrem je třeba v rámci tohoto žalobního důvodu ověřit s ohledem na argumenty účastnic řízení a uvažování uvedené v napadeném rozhodnutí, zda výkon síly, kterou Komise přisoudila společnosti Google na relevantních trzích, jí skutečně umožnil jednat ve značné míře nezávisle na různých faktorech, které mohly omezit její jednání.

119

Podle společnosti Google, jak v podstatě tvrdila během správního řízení a znovu tvrdí v rámci tohoto žalobního důvodu, měla totiž Komise zohlednit její tvrzení, že z důvodu konkurenčních tlaků vyvíjených ekosystémem společnosti Apple neměla sílu bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantních trzích souvisejících s ekosystémem Android.

120

V projednávané věci je třeba nejprve uvést, že Komise určila čtyři druhy relevantních trhů (body 217 a 402 odůvodnění napadeného rozhodnutí): zaprvé celosvětový trh (s výjimkou Číny) licencovaných OS ve smyslu licencí operačních systémů pro chytrá mobilní zařízení (viz bod 3 výše, dále jen „trh licencovaných OS“); zadruhé celosvětový trh (s výjimkou Číny) obchodů s aplikacemi Android; zatřetí různé vnitrostátní trhy v rámci EHP pro poskytování služeb obecného vyhledávání a začtvrté celosvětový trh internetových prohlížečů určených pro mobilní použití (dále jen „mobilní internetové prohlížeče“), které nejsou specifické pro OS.

121

Dále měla Komise za to, že společnost Google měla dominantní postavení na prvních třech trzích (bod 439 odůvodnění napadeného rozhodnutí), tj. že se na těchto trzích mohla ve značné míře chovat nezávisle na svých konkurentech, zákaznících a spotřebitelích.

122

V rámci této analýzy Komise vzala v úvahu mimo jiné konkurenční tlaky vyvíjené ze strany společnosti Apple na společnost Google, které byly označeny jako „nepřímý tlak“, neboť byl vyvíjen na úrovni uživatelů a vývojářů aplikací (bod 242 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a který byl považován za „nedostatečný“ ke zpochybnění dominantních postavení společnosti Google na relevantních trzích (body 243, 322, 479 až 559 a 652 až 672 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle napadeného rozhodnutí nebyla společnost Apple a ekosystém iOS v pozici, kdy by mohly vyvíjet dostatečný konkurenční tlak na společnost Google a ekosystém Android.

123

V tomto ohledu je třeba nejprve poznamenat, že společnost Google v žalobě z důvodu účelnosti, aniž je tím dotčeno její postavení v tomto ohledu, uvádí, že se rozhodla nezpochybňovat zjištění obsažené v napadeném rozhodnutí, které se týká jejího dominantního postavení na různých vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání.

124

Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu nebyl předložen žádný argument, kromě následně předložené incidenční poznámky společnosti Google k podmínkám hospodářské soutěže, které Komise zkoumala v souvislosti s trhem služeb obecného vyhledávání v České republice, kde není sporné, že podíl společnosti Google na trhu je méně významný než v ostatních zemích EHP, nemá Tribunál důvod zpochybňovat zjištění, která Komise učinila v souvislosti s těmito vnitrostátními trhy v bodech 674 až 727 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

125

Pro účely projednávané věci je tedy třeba mít za to, že Komise v napadeném rozhodnutí řádně prokázala, že společnost Google, která se dokonce mohla chovat do značné míry nezávisle na svých konkurentech, svých zákaznících a na spotřebitelích, měla dominantní postavení na různých vnitrostátních trzích v rámci EHP se službami obecného vyhledávání (viz body 674 a 675 odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvažování, o které se tento závěr opírá).

126

Zadruhé je třeba zdůraznit, že ačkoli jsou relevantní trhy v napadeném rozhodnutí uvedeny odlišně, nelze je uměle oddělovat, neboť všechny tyto trhy vykazovaly doplňující se aspekty, které Komise řádně zmínila.

127

Tak tomu bylo v případě trhu licencovaných OS a trhu s obchody s aplikacemi Android. Aplikace dostupné v obchodě s aplikacemi pro Android byly totiž zajímavé pouze proto, že fungovaly na licencovaném OS Android. Naopak zvýšení atraktivity licencovaného OS záviselo na počtu, rozmanitosti a kvalitě aplikací, které na tomto OS mohly fungovat (body 84 až 88 odůvodnění a bod 271 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

128

Stejně tak nebylo možné oddělit vnitrostátní trhy se službami obecného vyhledávání od trhů licencovaných OS, trhů s obchody s aplikacemi pro Android a trhů mobilních internetových prohlížečů, které nejsou specifické pro OS. Výrobky nebo služby, na které se vztahovaly tyto tři druhy relevantních trhů, byly totiž v souhrnu vstupem ke službám obecného vyhledávání (viz například bod 1341 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

129

Právě na pozadí tohoto skutkového kontextu odlišných, ale vzájemně propojených relevantních trhů a provádění celosvětové strategie, jejímž cílem bylo podle Komise především zajistit dominantní postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, je třeba přezkoumat argumenty týkající se prvního žalobního důvodu.

130

Při vymezení trhu licencovaných OS se Komise domnívala, že z tohoto trhu bylo třeba vyloučit operační systémy pro počítače, operační systémy pro mobilní zařízení s omezenými funkcionalitami a nelicencované OS ve smyslu operačních systémů pro chytrá mobilní zařízení, které nebyly licencovány, včetně iOS společnosti Apple. Naproti tomu Komise uvedla, že tento trh zahrnoval všechny licencované OS a nerozlišoval podle toho, zda tyto OS fungovaly pro chytré telefony nebo tablety (body 218 až 267 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

131

Dále měla Komise za to, že společnost Google měla se svými zařízeními Google Android dominantní postavení na trhu licencovaných OS. Při přijetí tohoto závěru se Komise opírala o podíl společnosti Google na trhu a jeho vývoj v čase, o přezkum překážek vstupu a expanze, o neexistenci vyrovnávací kupní síly, jakož i o existenci nedostatečného konkurenčního tlaku nelicencovaných OS, zejména iOS společnosti Apple (body 440 až 589 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

132

V první části prvního žalobního důvodu Google tvrdí, že Komise nesprávně posoudila její postavení na tomto trhu, když nezohlednila jednak konkurenci nelicencovaných OS, zejména iOS společnosti Apple, a jednak konkurenci vyplývající z licence AOSP.

133

Komise tvrdí, že první část musí být v rozsahu, v němž zpochybňuje vymezení trhu licencovaných OS, prohlášena za nepřípustnou. Společnost Google totiž pouze zpochybňuje zjištění o jejím dominantním postavení na tomto trhu.

134

Společnost Google se ve své argumentaci sice soustředila na údajné dominantní postavení na trhu licencovaných OS a v tomto smyslu formulovala nadpis první části, avšak v tomto ohledu zůstává skutečností, že ve svých argumentech vytýká Komisi, že tento trh definovala s ohledem na VOZ, a nikoli na uživatele nebo vývojáře aplikací, kteří by zohlednili konkurenční tlak vyvíjený společností Apple.

135

Tuto argumentaci lze chápat ve světle úvah, které vedly Komisi k nezařazení nelicencovaných SE na relevantní trh a mimo jiné zohledňují skutečnost, že konkurence ze strany společnosti Apple byla nepřímá a nedostatečná, a skutečnost, že řešení stanovená v rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), na které se odvolává Google, nebyla použitelná (viz bod 7.3.5 týkající se vymezení trhu a body 241 až 245 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho Komise ve fázi vymezení trhu licencovaných OS sama odkázala na úvahy rozvinuté za účelem posouzení dominantního postavení společnosti Google na tomto trhu, které rovněž zohledňují konkurenční tlak, který může vyvíjet společnost Apple, zejména pokud jde o uživatele nebo vývojáře aplikací (viz body 243 a 267 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odkazují na bod 9.3.4 týkající se posouzení dominantního postavení).

136

Vzhledem k tomu, že společnost Google zpochybňuje jak úvahy rozvinuté za účelem vymezení trhu licencovaných OS, tak úvahy rozvinuté za účelem posouzení jejího dominantního postavení na tomto trhu, není tudíž třeba omezit přípustnost první části na druhou skupinu zpochybněných úvah.

137

Argumentaci společnosti Google zpochybňující vymezení trhu s licencovanými OS v rámci první části prvního žalobního důvodu je proto třeba považovat za přípustnou.

138

Na podporu první části prvního žalobního důvodu vznáší společnost Google dvě výtky, z nichž první vychází z nesprávného posouzení konkurenčního tlaku vyvíjeného nelicencovanými OS, zejména iOS společnosti Apple, a druhá z nesprávného posouzení konkurenčního tlaku vyvíjeného otevřenou povahou licence AOSP.

139

V napadeném rozhodnutí měla Komise za to, že zaprvé nelicencované OS nebyly součástí stejného trhu jako licencované OS (viz body 238 až 267 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zadruhé dominantní postavení společnosti Google na trhu licencovaných OS nebylo ovlivněno konkurenčním tlakem, který na tento trh vyvíjejí nelicencované OS společností Apple a BlackBerry (viz body 479 až 589 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ačkoli se definice relevantního trhu a postavení společnosti Google na tomto trhu řeší odděleně, otázky vznesené v těchto dvou fázích napadeného rozhodnutí spolu tedy významně souvisejí.

140

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise při vymezování trhu licencovaných OS zohlednila skutečnost, kterou společnost Google nezpochybnila, že VOZ neměli přístup k nelicencovaným OS, zejména k iOS společnosti Apple (bod 239 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Potenciální roli nelicencovaných OS tedy bylo možné zkoumat pouze na úrovni uživatelů a vývojářů aplikací, což ostatně učinila i společnost Google (bod 241 odst. 2 odůvodnění a bod 243 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise se však domnívala, že tato nepřímá konkurence nebyla dostatečná k vyvážení tržní síly společnosti Google (bod 243 odůvodnění s odkazem na bod 9.3.4 napadeného rozhodnutí).

141

Při přijetí takového závěru Komise zvážila mimo jiné hypotézu malého, ale významného a nepřechodného zhoršení kvality (Small but Significant and Non Transitory Decrease in Quality, dále jen „zhoršení kvality“ nebo „test SSNDQ“) systému Android. Prostřednictvím tohoto testu Komise přezkoumala reakci uživatelů a vývojářů aplikací na zhoršení kvality systému Android. Jinými slovy, Komise zkoumala, zda by společnost Google mohla upustit od vývoje a financování systému Android, aniž její uživatelé a vývojáři aplikací v reakci na to dali přednost alternativní nabídce.

142

V rámci první části společnost Google vytýká Komisi, že při vymezení trhu licencovaných OS a při posuzování tržní síly společnosti Apple nezohlednila konkurenci vyvíjenou touto společností, pokud jde o uživatele a vývojáře aplikací. Zaprvé Komise údajně nesprávně odmítla důkazy o konkurenčním tlaku společnosti Apple. Zadruhé nezohlednila zásady stanovené v rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), které se týkaly konkurence vertikálně integrovaných podniků. Zatřetí, pokud jde o test SSNDQ, který zůstává nepřesným nástrojem, Komise podcenila dopad zhoršení kvality systému Android tím, že nesprávně posoudila citlivost uživatelů na kvalitu OS, význam cenové politiky společnosti Apple, náklady na přechod na jiný OS, věrnost uživatelů k jejich OS a také chování vývojářů aplikací.

143

Společnost Google, stejně jako vedlejší účastnice na její podporu, tvrdí, že Komise nesprávně odmítla několik důkazů týkajících se konkurenčního tlaku ze strany společnosti Apple. Zaprvé se tak jedná o značné investice společnosti Google do vývoje OS Android, zadruhé o pravidelnost inovací u tohoto OS a u iOS společnosti Apple a zatřetí o dokumenty uvedené v bodech 250 až 252 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které dokládají konkurenci ze strany společnosti Apple.

144

Komise bez dalšího zdůrazňuje, že řádně posoudila, že konkurenční tlaky vyplývající z nelicencovaných OS společností Apple a BlackBerry byly nedostatečné. V tomto ohledu byly zaprvé investice společnosti Google do vývoje systému Android motivovány jejím finančním zájmem, zadruhé nebyl prokázán závod v inovacích, jak tvrdí společnost Google, zejména vzhledem k tomu, že uživatelé si vybírají spíše zařízení než OS, a zatřetí dokumenty, které společnost Google uvedla, jsou omezené a nedostatečné k prokázání existence dostatečného konkurenčního tlaku ze strany společnosti Apple.

145

Na podporu svého tvrzení, že posouzení konkurenčního tlaku ze strany společnosti Apple na trhu licencovaných OS a dominantního postavení společnosti Google na tomto trhu je nesprávné, se společnost Google opírá o různé prvky, které lze shrnout následovně:

146

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že společnost Google nezpochybňuje, že konkurenční tlak ze strany společnosti Apple neexistoval, pokud jde o VOZ, jak uvedla Komise (viz body 239, 249 a 252 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Společnost Google se omezuje na odkaz na konkurenci ze strany společnosti Apple ve vztahu k uživatelům a vývojářům aplikací, kterou Komise přezkoumala, a tento konkurenční tlak shledala nejen nepřímým, ale i nedostatečným (viz body 242 a 243 odůvodnění a odkaz na bod 9.3.4, body 249 a 267 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

147

Dále je třeba konstatovat, že důkazy, na které se společnost Google odvolává, neprokazují, že by společnost Apple vyvíjela konkurenční tlak, který by jí bránil chovat se ve značné míře nezávisle na svých konkurentech, zákaznících a spotřebitelích. Prohlášení vedoucího pracovníka společnosti Google ani odpovědi různých podniků na žádosti Komise o informace totiž neprokazují, že by nepřímá konkurence společnosti Apple, pokud jde o uživatele a vývojáře aplikací, byla dostatečně silná, aby mohla vyvážit sílu společnosti Google na trhu licencovaných OS. Tyto dokumenty pouze naznačují, že společnost Google a další podniky vnímají společnost Apple jako konkurenta. Stěží z nich lze vyvodit závěr, zda je společnost Google významným způsobem omezována konkurencí ze strany společnosti Apple na relevantním trhu. Totéž zjištění platí pro dva interní dokumenty společnosti Google, na které se Komise odvolává v bodě 252 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které pouze dokládají existenci konkurenčního vztahu mezi společnostmi Google a Apple, avšak neumožňují posoudit jeho význam nebo stanovit jeho důležitost ve vztahu k síle společnosti Google na trhu licencovaných OS.

148

Pokud jde konkrétně o tvrzení společnosti Google, že výše jejích investic do systému Android a souběžnost inovací Android a iOS jsou důkazem živé konkurence se společností Apple, tato tvrzení nepostačují ke zpochybnění odůvodnění uvedeného Komisí v napadeném rozhodnutí.

149

Zaprvé investice společnosti Google do vývoje systému Android totiž nelze vysvětlit významem konkurence společnosti Apple vůči společnosti Google, pokud jde o uživatele chytrých mobilních zařízení a vývojáře aplikací pro tato zařízení. Jak Komise správně vysvětluje, hlavním důvodem těchto investic byla skutečnost, že systém Android byl klíčovou součástí strategie společnosti Google pro řešení výzvy přechodu na mobilní internet, neboť tento OS umožnil, aby služby obecného vyhledávání společnosti Google byly umístěny na chytrých mobilních zařízeních.

150

Zadruhé Komise již v napadeném rozhodnutí reagovala na argument založený na souběžnosti inovací, když zejména uvedla, aniž byla v tomto ohledu v této žalobě rozporována, že tato souběžnost nebyla tak pravidelná, jak tvrdí společnost Google, neboť některé z uvedených aktualizací systému iOS společnosti Apple před rokem 2011 byly pouze průběžnými aktualizacemi určenými k údržbě OS, a nikoli skutečnými aktualizacemi, a zpomalení aktualizací systému Android od roku 2011, a tedy jeho přizpůsobení se aktualizacím systému iOS, bylo pravděpodobně vysvětleno tím, že od tohoto data získala společnost Google významnou tržní sílu, která jí umožnila déle těžit z verzí systému Android, aniž musela do jejich aktualizací investovat tolik jako v minulosti (viz body 258 až 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

151

Komisi tedy nelze vytýkat, že údajný závod v inovacích mezi systémy Android a iOS v období 2008–2011 relativizovala, jelikož v tomto období byly vyvinuty pouze tři po sobě jdoucí verze systému iOS oproti sedmi v případě systému Android. Stejně tak se Komise správně domnívala, že snížení četnosti aktualizací systému Android od roku 2011 spíše představovalo skutečnost, která mohla dokládat existenci tržní síly společnosti Google, než že se jednalo o skutečnost, která mohla odrážet konkurenční tlak ze strany společnosti Apple, který by však v každém případě nebyl dostatečný.

152

I kdyby bylo možné se do určité míry dovolávat příčinné souvislosti mezi aktualizací systému iOS a aktualizací systému Android, neumožňují tudíž dovolávané důkazy v tomto ohledu prokázat, že tato souvislost byla natolik významná, aby umožnila společnosti Apple omezit společnost Google takovým způsobem, že by se tato společnost nemohla chovat do značné míry nezávisle na svých konkurentech, zákaznících a spotřebitelích.

153

Pokud jde o výtky směřující vůči odmítnutí Komise v bodě 251 odůvodnění napadeného rozhodnutí stran dokumentů z doby před rokem 2011 z důvodu, že společnost Google ještě neměla dominantní postavení na trhu licencovaných OS, je třeba konstatovat, že konkurenční situace před rokem 2011 a po něm se změnila v důsledku vývoje postavení společnosti Google na tomto trhu. Význam konkurenčního tlaku ze strany společnosti Apple proto nelze analyzovat na základě údajů týkajících se období, kdy společnost Google neměla dominantní postavení, a Komise proto správně usoudila, že dotčené dokumenty nebyly pro její posouzení relevantní. Posouzení Komise by se ostatně nezměnilo, ani kdyby byly vzaty v úvahu, protože sice znázorňují konkurenční tlak ze strany společnosti Apple, ale neumožňují posoudit jeho význam a nejsou takové povahy, aby mohly prokázat jeho významnou povahu s ohledem na sílu, kterou měla společnost Google na trhu licencovaných OS.

154

Všechny argumenty společnosti Google týkající se posouzení některých důkazů o konkurenčním tlaku vyvíjeném systémem iOS společnosti Apple na trhu licencovaných OS proto musí být odmítnuty.

155

Společnost Google tvrdí, že Komise se tím, že nezohlednila konkurenční tlak ze strany společnosti Apple, dopustila totožného pochybení, jaké sankcionoval Tribunál v rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254). V této věci měl Tribunál rozhodnout, že pro účely posouzení postavení neintegrovaného podniku na navazujícím trhu je třeba zohlednit konkurenci integrovaných podniků na stejném trhu. Společnost Google rovněž tvrdí, že Komise narušila konzistentnost své rozhodovací praxe.

156

Komise podotýká, že skutkový kontext projednávané věci se liší od skutkového kontextu věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), mimo jiné v tom, že mezi společnostmi Apple a Google neexistovala žádná konkurence, pokud jde o VOZ. Rozhodnutí, na která se společnost Google odvolává, mimoto neprokazují žádnou nekonzistentnost s praxí Komise.

157

Pokud jde o zohlednění rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), je třeba připomenout, že tento rozsudek byl vydán v řízení o žalobě na neplatnost podané proti rozhodnutí, kterým bylo prohlášeno spojení dvou podniků, Schneider Electric SA a Legrand SA, za neslučitelné s vnitřním trhem. V tomto rozsudku Tribunál zrušil rozhodnutí Komise mimo jiné z důvodu, že Komise řádně nezohlednila tržní sílu integrovaných podniků a přecenila tržní sílu neintegrovaných podniků, zejména tržní sílu subjektu vzniklého spojením společností Schneider a Legrand.

158

Z bodu 282 rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), konkrétně vyplývá, že neintegrovaní výrobci součástí pro elektrické rozváděče, jako jsou společnosti Schneider a Legrand, byli vystaveni konkurenci integrovaných výrobců na dvou úrovních. Tato konkurence měla podobu přímé účasti integrovaných výrobců a jejich síťových montážních firem ve výběrových řízeních, kterých se rovněž účastnili i neintegrovaní výrobci ve spojení s jinými montážními firmami. Realizovala se také nepřímo tím, že integrovaní výrobci prodávali své součásti montážním firmám, které vyhrály výběrové řízení, ale nebyly součástí jejich sítí. V obou těchto případech čelili neintegrovaní výrobci konkurenci ze strany integrovaných výrobců.

159

Skutkový kontext projednávané věci se však liší od skutkového kontextu věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254). Zaprvé na navazujícím trhu neprobíhala výběrová řízení, v nichž by společnosti Apple a Google podávaly přímé nabídky. Na navazujícím trhu uživatelů si konkurovaly společnosti Apple a další VOZ, kteří nesestavovali svá mobilní zařízení pouze ze součástí prodávaných společností Google. OS byl jen jednou ze součástí. I kdyby integrací systému Android spojili VOZ síly se společností Google a postavili se proti společnosti Apple jako integrovanému podniku, nemohla se konkurence na úrovni koncových uživatelů omezit pouze na OS.

160

Jak Komise dále správně uvedla v bodě 245 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost Apple jako integrovaný podnik nenabízela iOS VOZ. Mezi společnostmi Apple a Google proto na této úrovni nemůže existovat žádná konkurence. Jinak by tomu bylo v případě, že by společnost Apple kromě prodeje zařízení se systémem iOS nabízela svůj licencovaný OS. Zatímco v rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254), si integrované a neintegrované podniky navzájem konkurovaly při nabízení svých součástí montážním firmám, v projednávané věci tomu tak nebylo.

161

Pokud jde o VOZ, iOS a Android tedy nebyly vzájemně zastupitelné, což odůvodňovalo nevymezení trhu zahrnujícího všechny OS. Společnost Google sice čelila konkurenci ze strany společnosti Apple ve vztahu k uživatelům nebo vývojářům aplikací v tom smyslu, že OS mohl být jedním z parametrů, které uživatelé nebo vývojáři berou v úvahu před zakoupením mobilního zařízení nebo vývojem aplikace pro tento OS, ale byl to pouze jeden z parametrů. Zastupitelnost se tedy na této úrovni jeví jako omezená, což mohlo odůvodnit nezařazení systémů iOS a Android do stejného trhu, jak Komise uvedla v bodě 243 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

162

V každém případě nelze Komisi vytýkat, že v napadeném rozhodnutí opomenula konkurenci ze strany společnosti Apple ve vztahu k uživatelům a vývojářům aplikací, neboť ji Komise zohlednila, když dospěla k závěru, že byla nepřímá a nedostatečná.

163

Komise tedy postupovala správně, když v projednávané věci nepoužila řešení uvedená v rozsudku ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T‑310/01, EU:T:2002:254).

164

Pokud jde o konzistentnost napadeného rozhodnutí s předchozí rozhodovací praxí Komise, je třeba připomenout, že rozhodnutí v jiných věcech mají pouze orientační charakter, neboť okolnosti těchto věcí nejsou totožné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2013, Roca Sanitario v. Komise, T‑408/10, EU:T:2013:440, bod 64 a citovaná judikatura).

165

Každopádně je Komise povinna provést individuální analýzu okolností vlastních každému případu, aniž je vázána dřívějšími rozhodnutími, která se týkají jiných hospodářských subjektů, jiných výrobkových trhů výrobků a trhů služeb nebo jiných zeměpisných trhů v různých okamžicích (viz rozsudek ze dne 9. září 2009, Clearstream v. Komise, T‑301/04, EU:T:2009:317, bod 55 a citovaná judikatura). Proto nelze Komisi vytýkat, že vzhledem k okolnostem této věci narušila konzistentnost své rozhodovací praxe.

166

Zaprvé z rozhodnutí Komise C(2012) 2405 final ze dne 4. dubna 2012, kterým bylo spojení prohlášeno za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.6439 – AGRANA/RWA/JV), vyplývá, že integrované podniky v této věci byly považovány za podniky, které vyvíjejí konkurenční tlak, neboť mohly přesměrovat a prodávat část výroby koncentrované šťávy třetím osobám. V projednávané věci však společnost Apple nenabízela svůj OS třetím osobám. Ačkoli z bodu 115 odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí vyplývá, že Komise vzala v úvahu existenci nepřímého konkurenčního tlaku ze strany integrovaných podniků na zpracovatele koncentrované šťávy, nelze konstatovat žádný rozdíl oproti projednávané věci. Komise správně posoudila nepřímý konkurenční tlak ze strany společnosti Apple, ale nakonec jej nepovažovala pro své posouzení za relevantní, protože byl nedostatečný.

167

Zadruhé, pokud jde o přístup uplatněný v rozhodnutí Komise C(2014) 8546 final ze dne 12. listopadu 2014, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.7342 – Alcoa/Firth Rixson); a v rozhodnutí Komise C(2005) 2676 final ze dne 13. července 2005, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.3653 – Siemens/VA Tech), tento postup se zdá být podobný přístupu v projednávané věci, takže nelze shledat žádnou nekonzistentnost. V těchto rozhodnutích totiž Komise zkoumala význam konkurenčního tlaku, který by na relevantním trhu mohly vyvíjet vertikálně integrované podniky.

168

Zatřetí se v rozhodnutí Komise C(2012) 1068 final ze dne 13. února 2012, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.6381 – Google/Motorola Mobility), Komise v žádném ohledu nedomnívala, že licencované a nelicencované mobilní OS patří na stejný trh. Z bodu 30 odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že Komise raději ponechala tuto otázku otevřenou, neboť spojení společností Google a Motorola Mobility v tomto ohledu nevyvolávalo žádné obtíže.

169

Začtvrté totéž platí pro rozhodnutí Komise C(2009) 10033 ze dne 16. prosince 2009 v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP [věc COMP/39.530 – Microsoft (vázaný prodej)]. Ačkoli na základě bodu 17 odůvodnění tohoto rozhodnutí je možné se zabývat otázkou vymezení trhu zahrnujícího licencované i nelicencované počítačové operační systémy, je třeba poznamenat, že tato otázka nebyla nijak diskutována. Z bodu 30 odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že společnost Microsoft nijak nezpochybnila své dominantní postavení na trhu počítačových operačních systémů.

170

Zapáté podobný náhled poskytuje přezkum rozhodnutí Komise C(2013) 8873 ze dne 4. prosince 2013, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.7047 – Microsoft/Nokia). Z bodu 102 odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise nezaujala stanovisko k existenci, či neexistenci trhu s licencovanými a nelicencovanými OS.

171

Komisi proto nelze vytýkat, že narušila konzistentnost své rozhodovací praxe, takže argumenty, které v tomto ohledu předložila společnost Google, je třeba odmítnout.

172

Společnost Google se domnívá, že Komise si protiřečí, když zvažovala hypotézu zhoršení kvality systému Android, pokud současně tvrdila, že společnost Google měla zájem na zajištění co nejširšího rozšíření zařízení se systémem Android. Společnost Google, stejně jako vedlejší účastnice, které ji podporují, rovněž zdůrazňuje, že test zhoršení kvality, který se v tomto ohledu používá, je nepřesný a nezná jeho konkrétní podmínky provedení.

173

Komise se domnívá, že zaprvé neexistuje nekonzistentnost mezi zjištěním, že obchodní strategií společnosti Google bylo zvýšit distribuci zařízení se systémem Android, a zjištěním, že společnost Google mohla mít prospěch ze zhoršení kvality systému Android. Tento předpoklad však neznamená, že bylo v zájmu společnosti Google snížit kvalitu systému Android. Zadruhé Komise zdůrazňuje, že po ní nelze požadovat, aby definovala pevný standard zhoršení kvality pro provádění testu SSNDQ, neboť by tím v praxi ztratil smysl

174

Je třeba poznamenat, že v napadeném rozhodnutí Komise při posuzování postavení společnosti Google na trhu licencovaných OS zvažovala možnost zhoršení kvality systému Android. V tomto ohledu Komise uvedla, že uživatelé a vývojáři aplikací licencovaných OS nebyli dostatečně citliví na zhoršení kvality systému Android (bod 483 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na toto posouzení se rovněž odvolala při vymezení rozsahu trhu licencovaných OS (viz body 243 a 267 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

175

Rovněž v podstatě z důvodu nepřímého a nedostatečného tlaku, pokud jde o uživatele a vývojáře aplikací, se Komise domnívala, že nelicencované OS nepatřily na stejný trh jako licencované OS a podniky provozující první z nich, zejména Apple, nevyvážily tržní sílu společnosti Google.

176

Zaprvé pro účely vymezení relevantního trhu a posouzení konkurenční situace dotčeného podniku na tomto trhu může přitom Komise vycházet ze souboru důkazů, aniž je povinna dodržovat přísné hierarchické pořadí různých zdrojů informací nebo různých druhů důkazů, které má k dispozici (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2017, Topps Europe v. Komise, T‑699/14, nezveřejněný, EU:T:2017:2, body 80 až 82).

177

V případě výrobku, který by jen stěží mohl vést ke klasickému testu hypotetického monopolisty, jehož cílem je ověřit reakci trhu na malé, ale významné a nepřechodné zvýšení ceny zboží (Small but Significant and Non Transitory Increase in Price), byl test SSNDQ, který předpokládá zhoršení kvality daného výrobku, skutečně relevantním ukazatelem pro vymezení relevantního trhu. Konkurence mezi podniky může zajisté probíhat v oblasti cen, ale také v oblasti kvality a inovací.

178

Tento předpoklad mohl být rovněž použit v bodech 9.3.4.1 až 9.3.4.3 napadeného rozhodnutí k ověření, zda společnost Google, která měla dominantní postavení na trhu licencovaných OS, byla omezena konkurencí ze strany společnosti Apple, která se nacházela mimo tento trh. Zjištění nízké zastupitelnosti nepřímé poptávky při zhoršení kvality výrobku ve fázi vymezení trhu bylo ve fázi posouzení dominantního postavení relevantní i pro posouzení tlaku ze strany jiného podniku, který uvádí na trh jiný výrobek mimo takto vymezený trh.

179

Zadruhé formulace tohoto předpokladu neznamená, jak společnost Google nesprávně tvrdí, že Komise tvrdila, že bylo v zájmu společnosti Google snížit kvalitu systému Android. Cílem přezkumu zhoršení kvality systému Android bylo naopak pouze ověřit, zda společnost Google není vystavena konkurenčnímu tlaku ze strany společnosti Apple, pokud jde o uživatele a vývojáře aplikací, jak tvrdila společnost Google ve správním řízení.

180

Definice přesného kvantitativního standardu zhoršení kvality cílového produktu nemůže být předpokladem pro provedení testu SSNDQ. Předpoklad mírného zhoršení kvality systému Android nevyžadoval, jako v klasickém testu hypotetického monopolisty, u kterého lze snadněji kvantifikovat mírné, ale významné a dlouhodobé navýšení ceny, předchozí stanovení přesného standardu zhoršení. Důležitá je pouze myšlenka, že zhoršení kvality zůstává malé, ale významné a dlouhodobé.

181

Komise proto správně zvážila zhoršení kvality systému Android pomocí testu SSNDQ.

182

Podle společnosti Google nebyla věrnost uživatelů relevantním parametrem. I když si v roce 2015 více než čtyři z pěti uživatelů, kteří si pořídili zařízení se systémem Android, pořídili nové zařízení s tímto systémem, bylo to jen díky úsilí společnosti Google o udržení kvality tohoto OS. Věrnost tak závisela na kvalitě systému Android, jak dokládá několik důkazů, které Komise nesprávně zamítla. Kromě toho Komise údajně chybně odmítla použití Klempererova ekonomického modelu, který by prokázal, že společnost Google konkuruje společnosti Apple při získávání kupujících, kteří nakupují poprvé, a tato konkurence má dopad na jednání všech uživatelů systému Android.

183

Podle názoru Komise byla věrnost uživatelů relevantním parametrem pro vyloučení hypotézy podstatného přechodu uživatelů na jiný OS v případě mírného zhoršení kvality systému Android. Komise stejně tak odmítla v projednávané věci relevanci výsledků získaných pomocí Klempererova ekonomického modelu.

184

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že věrnost uživatelů systému Android nebyla podle Komise vysvětlena pouze kvalitou OS. Jak Komise uvedla na základě prohlášení VOZ citovaných v bodech 524 a 534 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vysokou míru věrnosti uživatelů vůči systému Android bylo možné vysvětlit také obtížemi, s nimiž se uživatelé setkávají při zajišťování přenositelnosti osobních údajů, nebo povinností dalšího nákupu aplikací. Konkrétně, jak uvedl mimo jiné jeden z těchto VOZ, uživatelé si zvyknou na fungování svého chytrého zařízení a nechtějí se znovu učit nový systém (viz bod 534 odůvodnění bod 3 napadeného rozhodnutí). Věrnost uživatelů stejně tak nelze vysvětlit pouhou kvalitou OS, jak Komise vysvětlila v bodě 488 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť mnoho uživatelů používalo neaktualizovanou verzi systému Android.

185

Zadruhé prohlášení vedoucího pracovníka společnosti Google, které je přílohou žaloby, nezpochybňuje význam parametru vycházejícího z věrnosti uživatelů k jejich OS. Prohlášení zejména zmiňuje úsilí společnosti Google reagovat na požadavky uživatelů a vývojářů produktů Android a různých technik používaných tímto podnikem k posouzení rizika přechodu uživatelů ke společnosti Apple. Prohlášení v tomto ohledu jsou pouze obecná a ve většině případů a z velké části nejsou podložena konkrétními důkazy nebo čísly, která by umožnila změřit jejich rozsah. Pokud jde konkrétně o úsilí společnosti Google reagovat na požadavky uživatelů, je třeba poznamenat, že spokojenost uživatelů nelze vysvětlit pouze rizikem přechodu uživatelů na jiný OS, ale spíše odpovídá obecně strategii každého podniku, který chce inovovat a reagovat na potřeby svých uživatelů. Zajištění spokojenosti uživatelů umožňovalo také posílit věrnost uživatelů k systému Android.

186

Zatřetí důkazy, o které se Komise opírala v napadeném rozhodnutí, sice naznačovaly přechod k jinému OS, ale pouze v omezeném rozsahu. Je pravda, že společnost Google tvrdí, že skutečnost, že 82 % uživatelů zařízení Android v roce 2015 zůstalo při nákupu nového zařízení věrných Android, neumožňuje s jistotou dospět k závěru, že v případě zhoršení kvality systému Android zůstane toto procento stejně vysoké. Naproti tomu tato skutečnost umožňovala konstatovat, že přinejmenším vysoká míra věrnosti uživatelů k systému Android způsobila na první pohled nepravděpodobnost přechodu uživatelů na jiný OS. Stejně tak, aniž to společnost Google zpochybnila, Komise v bodě 537 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že v období let 2013 až 2015 pouze 16 % uživatelů mobilních zařízení Apple předtím používalo zařízení Android. Jinými slovy, pouze malá, nikoliv podstatná část uživatelů mohla přejít ke společnosti Apple. Stejný závěr vyplývá i z prohlášení VOZ v bodě 543 odůvodnění napadeného rozhodnutí. VOZ sice připustili možnost přechodu uživatelů ke společnosti Apple, ale pouze za výjimečných okolností, které se vyznačovaly významnými změnami.

187

Jak Komise uvedla v bodě 538 odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud mnoho uživatelů přešlo na konci roku 2015 ke společnosti Apple, bylo to z důvodu uvedení na trh nového chytrého mobilního zařízení s novými funkcemi. Jinými slovy, přechod nebyl způsoben konkurencí mezi OS. Tento výklad potvrzuje interní dokument společnosti Google, z něhož vychází. Z dokumentu nazvaného „Switcher Insights“ (Informace o přechodech) vyplývá, že přechod uživatelů byl způsoben především uvedením nových zařízení na trh, nikoli vývojem OS.

188

Začtvrté použití Klempererova ekonomického modelu, na které odkazuje bod 551 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neumožnilo popřít věrnost uživatelů k jejich OS. Tato studie byla totiž zaměřena na kupující, kteří nakupují poprvé, a nelze ji vykládat tak, že by uživatelé neprojevovali žádnou věrnost vůči svému OS, jakmile se pro něj rozhodnou.

189

Komise se tedy mohla správně opírat o věrnost uživatelů k jejich OS při posouzení dosahu konkurenčního tlaku ze strany společnosti Apple.

190

Společnost Google tvrdí, stejně jako účastnice řízení, které ji podporují, že uživatelé byli citliví na jakékoli, byť nepatrné, zhoršení kvality systému Android. Kvalita je údajně rozhodujícím faktorem při výběru spotřebitele, který není rovnocenným nebo vedlejším faktorem ve vztahu k jiným faktorům, jako je cena nebo design dotčeného výrobku. Tento stav ilustruje rozsáhlá medializace uvedení nových verzí OS a několik průzkumů.

191

Komise, podporovaná vedlejšími účastnicemi na její podporu, uvádí, že se nedomnívala, že by uživatelé nebyli citliví na všechny rozdíly v kvalitě mobilních OS, ale domnívala se, že bylo nepravděpodobné, že by změnili své nákupní zvyklosti a přešli na jiný produkt v reakci na mírné zhoršení kvality systému Android. Uživatelé berou v úvahu celou řadu parametrů, nejen OS. Různé skutečnosti, na které se společnost Google odvolává, neumožňují podpořit opačné tvrzení.

192

Úvodem je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, Komise se v žádném ohledu nedomnívala, že by uživatelé nepřikládali žádný význam OS chytrých mobilních zařízení.

193

V souladu se svou rozhodovací praxí tak Komise uvedla, že OS byl významným parametrem pro výběr chytrého mobilního zařízení. Komise nicméně trvala na skutečnosti, že se nejednalo o jediný parametr zohledněný uživateli (viz bod 483 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zejména s ohledem na tuto skutečnost se Komise v uvedeném bodě odůvodnění domnívala, že v případě mírného zhoršení kvality Android bylo „nepravděpodobné“, že by uživatel změnil své nákupní zvyklosti a přešel ze zařízení provozovaného s licencovaným OS na zařízení provozované s nelicencovaným OS.

194

Kromě tohoto zjištění společnost Google zpochybňuje dva z důvodů, o které se opírá posouzení Komise. Zaprvé společnost Google podotýká, aniž zpochybňuje skutečnost, že se uživatel rozhoduje v závislosti na několika parametrech, že připustit existenci několika parametrů nestačí k vyloučení, že zhoršení kvality OS povede uživatele k přechodu na jiná zařízení provozované s jiným OS. Výsledky několika průzkumů tak svědčí o skutečnosti, že kvalita OS byla převažujícím parametrem při rozhodování uživatelů. Zadruhé společnost Google podotýká, že na rozdíl od bodů 488 až 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňuje neexistence okamžitého přechodu uživatelů v případě opožděného přístupu k aktualizacím Android tvrdit, že by uživatelé nereagovali na zhoršení kvality Android. Přístup k aktualizacím Android vyžaduje určitý čas.

195

Je však třeba zaprvé uvést, že průzkumy uváděné společností Google neumožňují užitečně podpořit její tvrzení. První z nich, dokument nadepsaný „Switchers Insight“, vypracovaný společností Google a uvedený v bodě 540 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uváděl, že k přechodům docházelo současně s uvedením nového zařízení na trh, a nikoli s vývojem OS. Vyplývá z něj, že uživatelé přikládali význam celé řadě parametrů zařízení, a nikoli pouze OS. Tento výklad je o to přípustnější, že průzkum ukázal odlišná procenta odchodů podle VOZ.

196

Druhý z nich, průzkum Kantar, uvedený v bodě 494 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uváděl, že 24 % uživatelů zařízení Android nižší třídy přecházelo každý rok na jiný OS oproti 14 % uživatelů zařízení vyšší třídy. Je pravda, že tento průzkum ukázal, že někteří uživatelé zařízení Google Android ve Spojeném království přešli na jiná zařízení fungující pod jiným mobilním OS. Nicméně tento přechod nebyl vysvětlen primárně kvalitou OS, ale jinými rysy, jako je značka nebo model, náklady, jednoduchost užívání, síť nebo operátor. Tak tomu bylo tím spíše, že z uvedeného průzkumu vyplynulo, aniž byla tato skutečnost zpochybněna společností Google, že velmi malá část uživatelů uvedla, že by přešla na zařízení společnosti Apple z důvodu kvality a značky OS. Jinými slovy, i když kvalita OS mohla být důležitým parametrem, nebyl to určující parametr při koupi nového zařízení.

197

Třetí z nich, průzkum Yandex, uvedený v bodě 492 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedl, že většina uživatelů zařízení Android byla věrná uvedenému OS v podstatě z důvodu jeho kvality. Tento průzkum však nemůže podpořit tvrzení společnosti Google. Ačkoliv totiž 44 % uživatelů vyjádřilo svou věrnost Androidu z důvodu zájmu spojeného s OS, a nikoli se zařízením nebo s jeho cenou, dotčený dokument relativizoval význam tohoto údaje. Tento dokument sám uvedl, že nelze vyloučit, že mezi těmito uživateli byly zohledňovány další parametry, zejména věrnost ke značce nebo náklady způsobené přechodem na jinou platformu. Stejně tak průzkum ve svých závěrech rovněž uváděl, že mírné zhoršení kvality Androidu nebylo určující při rozhodování o zařízení ve fázi jeho dodání.

198

Zadruhé Komise v bodech 488 až 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že mnoho uživatelů licencovaných OS používalo zařízení se starší verzí systému Android. Společnost Google toto zjištění nezpochybňuje. Například v květnu 2017 vlastnilo pouze 7,1 % uživatelů zařízení s aktualizovanou verzí systému Android, která však byla k dispozici od října 2016. Stejně tak z bodů 489 a 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že prodej zařízení Google Android nesouvisel s aktualizacemi tohoto OS. Z toho vyplývá, že uživatelé byli relativně citliví na změnu kvality systému Android, protože se ukázalo, že jsou spokojeni se staršími verzemi tohoto OS.

199

Komisi proto nelze vytýkat, že se domnívala, že při existenci více parametrů určujících volbu uživatele bylo nepravděpodobné, že by zhoršení kvality systému Android vedlo k přechodu uživatelů ze zařízení s licencovaným OS k zařízení s nelicencovaným OS.

200

Podle společnosti Google nebyla povinnost dalšího nákupu aplikací, aby fungovaly v systému iOS, brzdou pro přechod uživatelů na tento OS. Placené aplikace tvoří jen malou část stahovaných aplikací a některé umožňují zajistit přenositelnost předplatného. Stejně tak se společnost Apple usilovně snaží o to, aby uživatelům usnadnila přechod na jiný OS tím, že jim nabízí nástroje pro migraci aplikací z Androidu na iOS.

201

Podle názoru Komise existuje mnoho dalších faktorů, které mohly způsobit neochotu uživatelů přejít na jiný OS, jako je věrnost uživatelů k jejich OS, rysy zařízení a povinnost dalšího nákupu nových aplikací.

202

Úvodem je třeba zdůraznit, že společnost Google nezpochybňuje všechny překážky přechodu, které Komise uvedla v bodě 523 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Společnost Google se zaměřuje pouze na nutnost stahování a nákupu nových aplikací, na kterou upozorňuje Komise, zatímco Komise rovněž dokládá zjištění, že přechod na iOS je nákladný vzhledem k povinnosti uživatelů seznámit se s novým rozhraním a povinnosti přenést značné množství údajů.

203

Argumenty předložené společností Google však nemohou zpochybnit všechna posouzení uvedená v bodech 522 až 532 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zaprvé, i kdyby uživatelé utratili za aplikace v porovnání s náklady na mobilní zařízení málo, je třeba poznamenat, že pro uživatele, kteří chtějí přejít na jiný OS, přesto existují dodatečné náklady. Společnost Google to nezpochybňuje. I kdyby byly dodatečné náklady jakkoli malé, nebylo možné se jim vyhnout a skutečně představovaly pro uživatele brzdu při přechodu.

204

Zadruhé skutečnost uvedená v bodě 525 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které se společnost Apple snažila usnadnit takový přechod, nemůže být vykládána tak, že přechod byl skutečný. Naopak, jak uvádí Komise, zavedení aplikace za účelem usnadnění přechodu z Androidu na iOS společností Apple ukazovalo, že přechod byl zdrojem obav. Komise správně poznamenává, aniž to společnost Google zpochybňuje, že přechod nutí uživatele seznámit se s novým rozhraním, což tvoří přechod nutně složitějším a nejistým.

205

Komise proto nepochybila, když se domnívala, že přechod na jiný mobilní OS mohl vyvolat dodatečné náklady, které představovaly další překážku pro přechod uživatelů ke společnosti Apple.

206

Podle společnosti Google a vedlejších účastnic na její podporu nepředstavovala cenová politika společnosti Apple brzdu pro přechod uživatelů, a to bez ohledu na to, zda uživatelé používali zařízení vyšší nebo nižší třídy.

207

Komise namítá, stejně jako vedlejší účastnice na její podporu, že cenovou politiku společnosti Apple nebylo možné opomenout a že představovala významnou překážku pro přechod uživatelů, a to jak v případě zařízení vyšší, tak nižší třídy.

208

V projednávané věci jsou argumenty předložené společností Google stejné jako ty, které Komise odmítla v bodech 512 až 521 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro uživatele zařízení nižší třídy se cenová politika společnosti Apple jevila jako zjevná překážka. Komise v bodě 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedla, že nejméně 50 % zařízení provozovaných pod systémem Android bylo prodáno za nižší cenu než zařízení společnosti Apple. Navíc, Komise v bodech 503 a 504 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázala na to, že v období let 2009 až 2014 stála zařízení společnosti Apple v průměru téměř dvakrát více než zařízení Android. Proto byl jakýkoli přechod na zařízení společnosti Apple spojen s vyššími náklady pro uživatele zařízení nižší třídy.

209

Argument založený na ceně modelu iPhone SE nemůže být v tomto ohledu úspěšný. Zaprvé, ačkoli model iPhone SE byl nejlevnějším zařízením prodávaným společností Apple, jehož cena činila přibližně 400 USD (přibližně 290 eur v roce 2014), nic to nemění na tom, že podle tabulky uvedené v bodě 503 odůvodnění napadeného rozhodnutí byla tato cena stále vyšší než průměrná prodejní cena zařízení Android. Zadruhé nižší cena uvedeného iPhonu na internetové prodejní platformě, jak tvrdí Google, vůbec neodpovídala ceně účtované společností Apple. Tato cena byla cenou, kterou v daném okamžiku účtoval třetí prodejce, a nelze ji zobecnit. Zatřetí s ohledem na bod 518 odůvodnění napadeného rozhodnutí byl model iPhone SE uveden do prodeje od března 2016, tedy na konci doby trvání protiprávního jednání, což Google nezpochybňuje.

210

Komise proto nepochybila, když se domnívala, že cenová politika společnosti Apple byla brzdou pro přechod uživatelů zařízení Android nižší třídy.

211

Stejný závěr však neplatí pro uživatele zařízení vyšší třídy, tj. zařízení prodávaných ve stejné cenové relaci jako zařízení Apple.

212

V napadeném rozhodnutí Komise v bodě 513 odůvodnění zdůraznila, že přechod uživatelů zařízení vyšší třídy byl nepravděpodobný vzhledem k jejich nákupním zvyklostem, dodatečným nákladům spojeným s takovým přechodem a věrnosti uživatelů k jejich OS. V bodě 515 odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž uvedla, že i při zohlednění takového přechodu by byl finanční dopad na společnost Google omezený. Společnost Google totiž na základě dohody se společností Apple nadále získávala významný podíl příjmů z používání jejího vyhledávače Google Search systémem iOS. Společnost Google v této souvislosti naopak tvrdí, že velkou část svých příjmů získává z používání zařízení Google Android, která jsou cenově srovnatelná se zařízeními Apple. Proto by jí způsobil škodu i přechod malé části z nich.

213

I když se cenová politika společnosti Apple jevila jako brzda pro přechod uživatelů zařízení nižší třídy, neplatí to pro uživatele zařízení vyšší třídy. Komise zřejmě tuto skutečnost implicitně uznává, neboť v rámci svého tvrzení v bodě 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že uživatelé těchto zařízení nepřejdou na zařízení Apple, zmiňuje jiné důvody. Komise tedy nijak neargumentuje cenovou politikou společnosti Apple, která sama o sobě není brzdou pro přechod uživatelů zařízení vyšší třídy v případě mírného zhoršení kvality Android.

214

Zjištění obsažené v bodě 515 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že dopad takového přechodu ve vztahu k zařízením vyšší třídy by byl finančně omezený, neboť uživatelé i nadále vyhledávali pomocí vyhledávače Google Search na zařízeních s iOS a společnost Google si ponechala příjmy z těchto vyhledávání, nemá žádný skutečný vliv na otázku, zda cenová politika společnosti Apple byla schopna vyvážit postavení společnosti Google na trhu licencovaných OS. Jak totiž Komise uznává v bodě 540 odůvodnění bodě 1 napadeného rozhodnutí s odkazem na příklad, cenová politika společnosti Apple nemůže být brzdou pro přechod uživatelů zařízení vyšší třídy z ekosystému Android na ekosystém iOS.

215

Komise se proto správně domnívala, že cenová politika společnosti Apple byla brzdou pro přechod naprosté většiny uživatelů zařízení Android. Naproti tomu totéž neplatí o uživatelích zařízení vyšší třídy. Toto pochybení však nemá žádný význam, neboť v případě posledně uvedených uživatelů závisí jejich přechod na jiných faktorech, jak vyplývá z bodu 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí a z bodu 540 odůvodnění bodů 2 a 3 napadeného rozhodnutí. To platí zejména pro věrnost uživatelů k jejich OS, včetně, jak vyplývá z prohlášení jednoho z VOZ převzatého Komisí v bodě 534 odůvodnění napadeného rozhodnutí, toho, že uživatelé jsou zvyklí na obsluhu svého OS (viz body 184 až 189 výše).

216

Společnost Google zdůrazňuje význam podpory ze strany vývojářů aplikací. Tvrdí, že musela udržovat vysokou úroveň kvality systému Android, aby vývojáři aplikací měli co nejširší uživatelskou základnu. Jakékoli zhoršení kvality systému Android by vedlo k tomu, že by vývojáři aplikací přešli na jiné platformy, zejména na platformu Apple, nebo dokonce snížili své investice do Androidu. Pokles investic ze strany vývojářů aplikací by vytvořil začarovaný kruh, který by vedl k přechodu uživatelů.

217

Podle Komise neexistence přechodu uživatelů v případě mírného zhoršení kvality systému Android znamená současně neexistenci přechodu ze strany vývojářů aplikací. Schéma v bodě 610 odůvodnění napadeného rozhodnutí ostatně odráží skutečnost, že vývojáři aplikací od roku 2010 z velké části přešli z iOS na Android.

218

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise správně uvedla důvody, proč by vývojář aplikací i nadále pracoval pro systém Android v případě mírného zhoršení kvality OS. Android byl totiž mezi uživateli nejrozšířenější platformou, takže vývojáři aplikací měli obzvláštní zájem zaměřit se na největší část uživatelů (viz bodě 553 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

219

Vzhledem k tomu, že uživatelé by v případě mírného zhoršení kvality systému Android pravděpodobně nepřešli na jiný mobilní OS, totéž platilo i pro vývojáře aplikací, kteří by nemohli rozumně opustit většinu svých zákazníků.

220

Stejně tak skutečnost, že vývojáři aplikací působili pro několik OS, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, posiluje zjištění, že zhoršení kvality systému Android by nevedlo k pozastavení vývoje aplikace pro Android.

221

Komise se proto nedopustila nesprávných posouzení, když se domnívala, že vývojáři aplikací nepřejdou na Android v případě mírného zhoršení kvality tohoto OS.

222

Komise se proto správně domnívala, že relativní intenzita konkurence ze strany společnosti Apple odůvodňovala nerozšíření relevantního trhu na všechny mobilní OS a vyloučení jakéhokoli konkurenčního tlaku ze strany nelicencovaných OS v důsledku významné síly společnosti Google na trhu licencovaných OS. Ať už se jedná o věrnost uživatelů k jejich OS, dopad cenové politiky společnosti Apple, zejména v případě uživatelů zařízení nižší třídy, a náklady na přechod na jiný OS, Komise se správně domnívala, že tyto vícenásobné překážky ve svém souhrnu umožnovaly relativizovat dopad konkurenčního tlaku společnosti Apple na tržní sílu společnosti Google.

223

Společnost Google se domnívá, že je vystavena konkurenčnímu tlaku z důvodu licence AOSP, která umožňuje vývoj dokonalých náhrad za Android. Jakékoli mírné zhoršení kvality systému Android by tedy vedlo k tomu, že by VOZ dávali přednost nezhoršeným volně přístupným verzím systému Android. Komise tak nebere v potaz řešení zakotvené v rozhodnutí C(2010) 142 final ze dne 21. ledna 2010, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc COMP/M.5529, Oracle/Sun MicroSystems) (dále jen „rozhodnutí Sun Microsystems“), v němž měla za to, že otevřená povaha softwaru vede ke konkurenčnímu tlaku. Kromě toho stabilita tržních podílů společnosti Google na trhu od roku 2011, která je údajně způsobena její snahou o udržení kvality systému Android, nemá vliv na reakci VOZ v případě mírného zhoršení jeho kvality. Společnost Google rovněž zpochybňuje relevanci odkazů v napadeném rozhodnutí na ochrannou známku Android, kterou vlastní, na její proprietární rozhraní pro programování aplikací (dále jen „proprietární RPP“), na její kontrolu systému Android prostřednictvím testování kompatibility nebo na skutečnost, že naprostá většina VOZ uzavřela se společností Google dohody AFS a SDMA.

224

Komise tuto argumentaci zpochybňuje. Zejména připomíná, že společnost Google kontroluje přístup ke zdrojovému kódu systému Android (body 128 až 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise se dále opírá o interní prezentaci jednoho z vedoucích pracovníků společnosti Google. Tato prezentace objasňuje politiku společnosti Google, zejména potřebu udržet si kontrolu nad systémem Android prostřednictvím vývoje Play Store a jeho aplikací Google, což v konečném výsledku umožnilo zabránit vzniku důvěryhodné alternativní verze systému Android. Rozhodnutí Sun Microsystems mimoto neposkytuje žádnou oporu, protože v projednávané věci musí VOZ, kteří chtějí používat ochrannou známku Android, mít přístup do Play Store a používat aplikace společnosti Google, uzavřít se společností Google dohody.

225

BDZV souhlasí s Komisí. Android je „nejuzavřenější otevřený projekt“. BDZV se dovolává skutečnosti, že společnost Google sama vyvíjí zdrojový kód systému Android, že kontroluje licenci AOSP, jakož i ochrannou známku Android; že kontroluje jeho implementaci prostřednictvím testování kompatibility; že má obchodní zájem na udržení kontroly nad systémem Android a že otevřená povaha systému Android je vzhledem k postupnému omezování zdrojového kódu sporná.

226

Je třeba konstatovat, že společnost Google přeceňuje konkurenční tlak způsobený licencí AOSP. Je pravda, že důvod uvedený v bodě 568 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož se tržní podíly společnosti Google od roku 2011 neustále zvyšovaly až na velmi vysokou úroveň, nemůže sám o sobě postačovat k vyloučení jakéhokoli konkurenčního tlaku v důsledku licence AOSP. Skutečnost, že nemohla vzniknout nekompatibilní odnož systému Android, neumožňuje ani vyloučit možnost, že by nějaký podnik vyvinul ze zdrojového kódu důvěryhodnou alternativu k systému Android. Nic to však ve spojení s dalšími důvody, které Komise uvedla v bodech 567 až 583 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nemění na tom, že bylo možné tlak vyplývající z licence AOSP silně relativizovat.

227

Zaprvé je třeba připomenout, že překážky vstupu pro podnik, který by chtěl vyvinout OS ze zdrojového kódu Android, byly vysoké, a to navzdory skutečnosti, že Android byl zdarma, nebo dokonce právě proto. Jak Komise správně uvedla v bodě 569 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž to společnost Google zpochybnila, jakýkoli podnik, který by chtěl vyvinout alternativní OS ze zdrojového kódu Android, by musel vynaložit značné náklady, což by pravděpodobně vedlo k tomu, že by zpočátku nabízel placenou alternativní verzi. Obzvláště přesvědčivé jsou příklady OS společnosti Amazon nebo pokus společnosti Seznam o vývoj vlastního OS. Jinými slovy, společnost Google nemůže tvrdit, že v případě mírného zhoršení kvality Android by VOZ mohli v krátkém čase přejít na zdrojový kód, aby takovému zhoršení čelili.

228

To platí tím spíš vzhledem k AFS, které brzdily vznik alternativ k systému Android, jak zdůraznila Komise zejména v bodech 572, 575 a 576 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Mnoho VOZ bylo totiž vázáno takovými dohodami, které jim neumožňovaly prodávat mobilní zařízení s verzemi Android, které nebyly schváleny společností Google. Pro strany dohod AFS, a sice ve skutečnosti pro stovku VOZ, včetně 30 největších (viz bod 849 dále), by přechod na alternativní verzi neschválenou společností Google vedl k úplnému rozchodu se společností Google.

229

Zadruhé, i kdyby se VOZ podařilo vyvinout alternativní verzi systému Android ze zdrojového kódu Android, nemusela by taková verze být v první řadě důvěryhodným konkurentem. Proto, aby mohl podnik vyvinout takovou verzi, musel být schopen nabídnout několik aplikací a poskytnout přístup k dostatečně funkčním rozhraním pro programování aplikací, jak uvedla Komise v bodě 576 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Společnost Google ostatně nezpochybňuje prohlášení převzatá Komisí v bodech 576 a 577 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž jsou aplikace a proprietární RPP společnosti Google, zejména z důvodu její síly na trhu se službami obecného vyhledávání, pro výrobce obchodně důležité. Replikace těchto aplikací a příslušných aplikačních programových rozhraní byla proto časově náročná a vyžadovala značné investice. Jinými slovy, vznik věrohodné alternativní verze byl velmi nejistý.

230

Společnost Google v tomto ohledu tvrdí, že alternativní verze Android mohla těžit z jejích proprietárních RPP. I pokud by však byla taková možnost pravdivá, Google nerozporuje posouzení uvedené v bodě 576 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že přístup k aplikacím a jejím proprietárním RPP byl podmíněn uzavřením AFS, což společnosti Google umožnilo dohlížet na alternativní verze Android.

231

Zatřetí rozhodnutí Sun Microsystems nezpochybňuje výše uvedenou analýzu. Jak tvrdí Komise, okolnosti v této věci a v projednávané věci se totiž liší. Je pravda, že v bodě 749 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise při zkoumání tržní síly spojením vzniklého subjektu zohlednila konkurenční tlak vyplývající ze softwaru vyvinutého ze zdrojového kódu softwaru společnosti Sun Microsystems, Inc. Podobně v bodě 252 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na který se odvolává společnost Google, Komise uznala, že vlastník softwaru s otevřeným zdrojovým kódem je omezen nezávislými vývojáři, kteří mohou navrhovat vylepšení nebo opravy tohoto softwaru. Nic to však nemění na tom, že otevřená povaha systému Android v projednávané věci není srovnatelná s otevřenou povahou softwaru, který byl předmětem rozhodnutí Sun Microsystems. Jak totiž vyplývá z bodu 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dostupná otevřená verze Androidu nemusí být nutně nejnovější verzí systému Android nabízenou společností Google. Stejně tak je v praxi obtížné nabízet vylepšení systému Android ze zdrojového kódu, s výjimkou dalšího propojení se společností Google, aby bylo možné získat zejména přístup k jejím aplikacím a proprietárním RPP. Z výše uvedeného vyplývá, že otevřená povaha systému Android nepředstavuje konkurenční tlak srovnatelný s konkurenčním tlakem charakterizovaným v rozhodnutí Sun Microsystems.

232

Závěrem je třeba odmítnout argument společnosti Google v replice, že si Komise protiřečí, protože sice tvrdí, že „varianta systému Android potřebuje přístup k ochranným známkám Android a k aplikacím Play Store a Google Search, aby představovala věrohodnou hrozbu“, avšak stran zneužití na globálním trhu, s výjimkou Číny, obchodů s aplikacemi pro Android na jedné straně a na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání na straně druhé tím, že podmiňuje udělení licencí pro Play Store a Google Search přijetím VOZ (dále jen „druhé zneužití“), se má za to, že „nekompatibilní odnože“, které takový přístup nemají, „představují reálnou konkurenční hrozbu“ (viz bod 1036 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí). Jak uvedla Komise, pro posouzení konkurenčního tlaku, který může licence AOSP představovat, je totiž třeba vzít v úvahu skutečnost, že VOZ, aby mohli prodávat svá zařízení s kompatibilními odnožemi a implementovat proprietární RPP společnosti Google, musí uzavřít AFS a SDMA. Jelikož jsou tito VOZ vázáni AFS, jejichž doba platnosti je obecně pět let (body 168, 169 a 1078 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nemohou při vytváření odnoží volně využívat zdrojový kód Android. Nemohli proto kdykoli a v krátkém čase uvést na trh zařízení fungující pod takovouto odnoží.

233

Komise tedy správně dospěla k závěru, že otevřená povaha licence AOSP nepředstavovala dostatečný konkurenční tlak, které by vyvážil dominantní postavení společnosti Google na trhu licencovaných OS.

234

Proto je třeba první část prvního žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou.

235

Kromě trhu s licencovanými OS se Komise zabývala také trhem obchodů s aplikacemi Android. Při vymezení tohoto trhu Komise v bodech 268 až 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí zahrnula všechny obchody s aplikacemi pro zařízení Google Android, jakož i obchody s aplikacemi pro jiná zařízení se systémem Android. Naproti tomu Komise zaprvé vyloučila, aby byl do stejného trhu jako obchod s aplikacemi zařazen soubor aplikací, zejména těch, které lze stáhnout přímo z internetu. Zadruhé Komise vyloučila obchody jiných licencovaných OS, jakož i obchody nelicencovaných OS.

236

Na trhu s obchody pro Android se Komise následně domnívala, že společnost Google zaujímala dominantní postavení s Play Store. Jak vyplývá z bodů 590 až 673 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise vycházela z tržních podílů společnosti Google, z počtu a oblíbenosti aplikací ke stažení, jakož i z dostupnosti aktualizací, z povinnosti používat Play Store, aby bylo možné využívat služeb Google Play, z existence překážek vstupu na trh, z neexistence vyrovnávací kupní síly VOZ, jakož i z existence nedostatečného konkurenčního tlaku obchodů s aplikacemi pro nelicencované mobilní OS.

237

V druhé části prvního žalobního důvodu se společnost Google ve svých argumentech zaměřuje na to, že Komise v bodě 9.4.7 napadeného rozhodnutí přezkoumala intenzitu konkurenčního tlaku obchodů nelicencovaných mobilních OS.

238

Zaprvé společnost Google zdůrazňuje, že Android a Play Store byly vzájemně závislé. Musely být současně konkurenceschopné: dominanci jednoho nelze oddělit od dominance druhého. Komise to uznává v bodech 299, 305 a 594 odůvodnění napadeného rozhodnutí. HMD, ADA a CCIA tento výklad potvrzují a zdůrazňují, že tím, že napadené rozhodnutí nebere v potaz konkurenci mezi „systémy“ Android a Apple a neposuzuje hospodářskou soutěž na celosvětové úrovni, odchyluje od skutečného stavu věci.

239

Dále tím, že Komise oddělila Play Store od systému Android, nezohlednila konkurenci ze strany společnosti Apple. Ta je přitom příčinou vývoje Play Store, aby si uvedený obchod zachoval vysokou kvalitu. Rozsudek ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2018:922), potvrdil, že takové schéma inovací předpokládá existenci konkurence. Pokud by společnost Google měla dominantní postavení, jak tvrdí Komise, upustila by od inovací a mohlo by dojít ke zhoršení kvality Play Store. Stejně tak tvrzení v bodě 660 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že k vývoji Play Store nedošlo v důsledku inovace, ale spíše v důsledku uplatňování technologických trendů nebo sladění jednoho s vlastnostmi druhého, je neprokázané a nesprávné. Pokud by toto zjištění bylo opodstatněné, podporovalo by existenci konkurence mezi společnostmi Google a Apple.

240

Na rozdíl od tvrzení v bodech 290 a 668 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost Google, stejně jako ADA, zdůrazňuje, že nemůže se ziskem zvýšit výši nákladů, které mají platit vývojáři aplikací. Stejně tak jako nemůže zhoršit kvalitu Android, nemůže jakkoli těžit ze zvýšení poplatků, které platí vývojáři, ledaže by tím zvýšila konkurenci ze strany společnosti Apple. Důkazem toho je 15 % snížení společností Google, co se týče nákladů placených vývojáři aplikací během období údajné dominance, aby kopírovala snížení, o kterém rozhodla společnost Apple.

241

Komise a vedlejší účastnice na její podporu zpochybňují opodstatněnost argumentů vznesených společností Google. Argumenty společnosti Google jsou zaprvé chybné, neboť zastírají mimo jiné skutečnost, že uživatelé nemohou používat obchody s aplikacemi pro jiné OS, jak vyplývá z bodu 299 odůvodnění bodu 2 napadeného rozhodnutí, a Play Store dominuje trhu s obchody s aplikacemi Android.

242

Zadruhé žádný důkaz neumožňuje prokázat, že by podnětem pro vývoj Play Store byl vývoj App Store společnosti Apple. Každopádně další důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí umožňují prokázat dominantní postavení Play Store na trhu obchodů s aplikacemi Android. Stejně tak zůstávají platné důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí za účelem vysvětlení, proč společnost Google mohla bez následků zvýšit ceny pro vývojáře aplikací. Zejména vzhledem k nárůstu podílu zařízení Google Android na celosvětovém prodeji chytrých mobilních zařízení ze 48 % v roce 2011 na 81 % v roce 2016 se vývojáři nehodlali vzdát přístupu k tak velké a rostoucí uživatelské základně. Vývojáři aplikací v případě zvýšení cen nepřestali distribuovat aplikace prostřednictvím Play Store.

243

Zaprvé je třeba uvést, že společnost Google zpochybňuje pouze omezený počet důvodů napadeného rozhodnutí. Výtky se nezabývají všemi skutečnostmi, které vedly Komisi k závěru, že společnost Google měla dominantní postavení na trhu obchodů s aplikacemi pro Android prostřednictvím Play Store. Společnost Google se zaměřuje výhradně na to, že Komise nezohlednila konkurenční tlak ze strany společnosti Apple.

244

V této souvislosti společnost Google odkazuje na bod 299 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají vymezení trhu a vyloučení jakéhokoli systému mezi Android a Play Store. Podle společnosti Google se Komise dopustila nesprávného posouzení, když odmítla existenci takového systému, který by konkuroval systému společnosti Apple, a sice systému iOS a App Store.

245

Je však třeba uvést, že v bodě 299 a následujícím odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zvažovala existenci systému mezi Android a Play Store nikoliv proto, aby odmítla hypotézu o konkurenci ze strany společnosti Apple, ale aby relativizovala konkurenci ze strany obchodů s aplikacemi určenými pro jiné licencované OS a ze strany jiných obchodů s aplikacemi určenými pro Android. Jinými slovy, v bodě 299 a následujícím odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise formálně nezabývala otázkou existence konkurence mezi systémem Android a systémem Apple.

246

Zadruhé, pokud jde o zkoumání konkurenčního tlaku App Store, vyvstává otázka existence systému mezi Android a Play Store v odlišném pojetí. Na rozdíl od systému Android měl iOS pouze jeden obchod s aplikacemi, a už jen z tohoto důvodu se od něj nemohl oddělit. V tomto smyslu si Play Store i App Store konkurovaly prostřednictvím systému, do kterého tedy tyto obchody patřily, tedy Android, resp. iOS.

247

V konfrontaci se systémem Apple a pro účely posouzení konkurenčního tlaku App Store nelze oddělit ani Play Store od Android. To platí tím spíše, že společnost Google podmiňuje přístup do Play Store uzavřením AFS, která umožňuje, aby byl Play Store spojen pouze s těmi verzemi Android, které splní jeho test kompatibility.

248

Z výše uvedeného vyplývá, že posouzení konkurenčního tlaku App Store na Play Store, pokud jde o uživatele a vývojáře aplikací, se rovná zohlednění konkurenčního tlaku iOS na Android, což společnost Google v odpovědi na otázku položenou Tribunálem na jednání k přednesu řečí výslovně uznala.

249

Konkurenční tlak App Store na Play Store byl skutečně závislý na konkurenčním tlaku iOS na Android. Kromě toho, že OS je nezbytným předpokladem pro fungování mobilního zařízení, závisí na jeho kvalitě také správné fungování a rozmanitost dostupných aplikací.

250

Tuto skutečnost, která vede k posouzení konkurence mezi systémy, potvrzuje i napadené rozhodnutí. V bodě 656 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že App Store nevyvíjel dostatečný konkurenční tlak na Play Store, když odkázala zejména na bod 9.3.4, podle něhož se domnívala, že iOS nevyvíjel z hlediska uživatelů dostatečný konkurenční tlak na Android.

251

Stejně tak z hlediska vývojářů aplikací se Komise opírala o v podstatě stejné důvody v bodech 552 až 555 a 668 až 670 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aby dospěla k závěru, že iOS vyvíjel nedostatečný konkurenční tlak na Android a že App Store vyvíjel podobně silný tlak na Play Store. Toto překrývání odůvodnění dále dokládají body 553 a 668 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odkazují na bod 290 odůvodnění týkající se neúčasti App Store na stejném trhu jako Play Store.

252

Opodstatněnost druhé části prvního žalobního důvodu tedy závisí na opodstatněnosti první části, v níž společnost Google vytýká Komisi, že nezohlednila konkurenční tlak, který vyvíjel iOS na Android, pokud šlo o uživatele a vývojáře aplikací. Je totiž logicky vyloučeno, aby se konkurenční tlak vyvíjený App Store na Play Store lišil rozsahem od konkurenčního tlaku vyvíjeného iOS na Android. V obou případech jsou údaje, které se berou v úvahu při posuzování rozsahu konkurenčního tlaku, totožné.

253

Vzhledem k tomu, že argumenty vznesené společností Google na podporu první části prvního žalobního důvodu byly odmítnuty jako neopodstatněné, čímž bylo potvrzeno odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se neexistence dostatečné konkurence iOS společnosti Apple na Android, nemohou být tudíž argumenty vznesené společností Google na podporu druhé části prvního žalobního důvodu úspěšné.

254

Druhou část prvního žalobního důvodu je proto třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

255

Na podporu této části společnost Google tvrdí, že posouzení dominance na trzích se službami obecného vyhledávání neodpovídá teorii zneužití použité v napadeném rozhodnutí. V bodě 674 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž Komise zdůrazňuje, že společnost Google má dominantní postavení u služeb obecného vyhledávání poskytovaných uživatelům, avšak jednání zpochybněné v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí se týká pouze licencí pro aplikace na obecné vyhledávání pro VOZ, nikoliv pro uživatele.

256

Napadené rozhodnutí neprokazuje, že by společnost Google dominovala na „trhu“ poskytování licencí na aplikace pro obecné vyhledávání pro VOZ, což v praxi není pravda. VOZ nemuseli nutně nainstalovat aplikaci Google Search do svých zařízení, protože tato služba vyhledávání je volně a snadno dostupná na internetu. Stejně tak uživatel, který si zakoupí zařízení bez aplikace Google Search, k ní může snadno získat přístup. VOZ si může také vytvořit a nainstalovat ikonu vedoucí na domovskou stránku Google v prohlížeči. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno dominantní postavení u licencí na aplikace pro vyhledávání pro VOZ, nelze podmínění licence pro aplikaci Google Search souhlasem VOZ s AFZ a s předinstalací Chrome v rámci SDMA, považovat za zneužití. Totéž se týká rozdělení části příjmů z reklamy společností Google výměnou za to, že si dotčení VOZ a OMS výhradně předinstalují vyhledávač Google Search.

257

Komise obecně tvrdí, že závěry týkající se dominance společnosti Google na trzích se službami obecného vyhledávání jsou v souladu se zjištěnými zneužitími. V každém případě nelze tvrdit, že pod záminkou, že obecné vyhledávání provádějí uživatelé, nemohlo dojít ke zneužití dominantního postavení na trzích se službami obecného vyhledávání v důsledku jednání společnosti Google vůči VOZ. Komise nevychází z formy, kterou má zneužití, ale z podobnosti skutečností, protože k jednání společnosti Google došlo na úrovni VOZ, ale týká se produktu, který používají spotřebitelé.

258

Výtce vycházející z rozporu mezi zneužitími, které Komise uvedla v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a dominantním postavením společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, nelze vyhovět.

259

Zaprvé je totiž třeba uvést, že zneužití, která Komise uvedla v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí, byla zjištěna s ohledem na dominantní postavení, které společnost Google zaujímala jak na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, tak i na trhu obchodů s aplikacemi Android. I kdyby tedy tato zneužití byla nesprávně založena na dominantním postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, je třeba konstatovat, že byla rovněž založena na dominantním postavení společnosti Google na trhu obchodů s aplikacemi Android, které nebylo zpochybněno argumenty předloženými společností Google v rámci druhé části prvního žalobního důvodu.

260

Zadruhé bez ohledu na zjištění, že zneužití uvedená Komisí v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývala rovněž z dominantního postavení společnosti Google na trhu obchodů s aplikacemi Android, je třeba rovněž uvést, že dotčené praktiky byly úzce spojeny s dominantním postavením společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání. Vzhledem k tomu, že Google Search byla produktem, který uživatelé zařízení Google Android očekávali, využívala společnost Google své síly na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání k tomu, aby tuto aplikaci poskytla protistranám SDMA.

261

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, tedy zneužití, která Komise uvedla v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí a která se zajisté projevila ve vztazích mezi společností Google a protistranami SDMA, byla ve skutečnosti zaměřena na uživatele a vnitrostátní trhy se službami obecného vyhledávání, na nichž měla společnost Google dominantní postavení. Skutečnost, že se dotčené praktiky týkaly poskytování Google Search protistranám SDMA, toto zjištění nezpochybňuje. Google Search byla důležitým vstupem ke službám obecního vyhledávání společnosti Google, přičemž protistrany SDMA působily jako prostředníci mezi společností Google a jejími uživateli.

262

Jinými slovy, dominantní postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání bylo východiskem i cílem praktik zkoumaných v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz zejména bod 1341 odůvodnění napadeného rozhodnutí), které podle názoru Komise ve skutečnosti směřovaly k zachování a posílení síly společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání a k zabránění vzniku jakéhokoli konkurenta na tomto trhu.

263

Nelze tedy shledat žádný rozpor mezi zneužitími, která Komise uvedla v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a dominantním postavením společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání.

264

Tento závěr platí i pro údajný nesoulad mezi zneužitím uvedeným v bodě 1192 odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k SRP v rámci portfolia a dominantním postavením společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání.

265

Zatímco zneužití uvedená v bodech 877 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje Komise za seskupování produktů nebo závazků, zneužití uvedené v bodě 1192 odůvodnění napadeného rozhodnutí se prostřednictvím SRP v rámci portfolia zaměřilo na rozdělení příjmů z reklamy, které společnost Google získala v důsledku své činnosti na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání. SRP v rámci portfolia proto nutně závisely na síle společnosti Google na těchto trzích. Ačkoli se SRP v rámci portfolia týkaly vztahů společnosti Google se strany těchto smluv, které již nemohly předinstalovat konkurenční aplikaci ke Google Search, je třeba znovu poznamenat, že uzavřením takového závazku tyto smluvní strany umožnily společnosti Google posílit její postavení na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání pro uživatele.

266

Nelze tedy konstatovat žádný rozpor mezi zneužitím, které Komise uvedla v bodě 1192 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a dominantním postavením společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání.

267

Třetí část prvního žalobního důvodu musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná, a v důsledku toho i první žalobní důvod v plném rozsahu.

268

Z výše uvedeného vyplývá, že první žalobní důvod musí být v plném rozsahu zamítnut. Zejména pokud jde o první a druhou část tohoto žalobního důvodu, Komise se správně domnívala, že nepřímý konkurenční tlak vyvíjený společností Apple na společnost Google zůstal nedostatečný.

269

Kromě toho je třeba poznamenat, že ačkoli společnost Google na podporu první a druhé části prvního žalobního důvodu izolovaně zpochybňuje definici a své následné postavení na trzích licencovaných OS a obchodů s aplikacemi Android, její argumenty se týkají také nutnosti zohlednit skutečný stav konkurence mezi ekosystémy.

270

Komise totiž v napadeném rozhodnutí uznala, že jak iOS, tak App Store společnosti Apple mohly vyvíjet určitý tlak na společnost Google (body 242, 243 a 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí). „Ekosystému“ společnosti Google, charakterizovanému vztahem mezi OS Android a Play Store, tak údajně konkuroval „ekosystém“ společnosti Apple, charakterizovaný vztahem mezi iOS a App Store.

271

V tomto kontextu neumožnil podle společnosti Google tlak, který společnost Apple vyvíjela prostřednictvím iOS a App Store, které nepodléhají licencování, aby se chovala ve značné míře nezávisle na tomto konkurentovi, zejména pokud jde o určení dominantních postavení, které jí Komise přisoudila na celosvětových trzích mimo Čínu s licencovanými OS a s obchody s aplikacemi Android.

272

V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu, že společnost Apple nemůže a priori ovlivnit dominantní postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání. Jak totiž vyplývá mimo jiné z bodů 118 až 199 a 515 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost Apple měla během doby trvání protiprávního jednání výhodu z dohody o rozdělení příjmů, která byla podmíněna náhradním nastavením Google Search na jejím mobilním internetovém prohlížeči Safari. V důsledku této dohody proto společnost Apple nebyla nijak motivována ke vstupu na tyto trhy, aby konkurovala Google Search, protože používání tohoto vyhledávače uživateli zařízení se systémem iOS bylo pro společnost Apple zdrojem významných příjmů.

273

Ačkoli tato dohoda nebyla zajisté předmětem řízení, mohla být nicméně zohledněna v napadeném rozhodnutí, jak to učinila Komise, jako skutková okolnost, která umožnila lépe posoudit postavení hospodářské síly společnosti Google a její schopnost chovat se ve značné míře nezávisle na svých konkurentech, svých zákaznících a spotřebitelích.

274

Ve druhém žalobním důvodu, který je rozdělen do dvou částí, společnost Google tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že podmínky pro předinstalaci v SDMA, které podmiňují získání Play Store předinstalací aplikace Google Search a získáním Play Store a získání aplikace Google Search předinstalací prohlížeče Chrome (dále jen „první zneužití“), jsou zneužívající.

275

Úvodem proto, aby bylo možné reagovat na argumenty účastnic řízení, je třeba uvést zaprvé podmínky nutné k závěru, že dotčené praktiky představují zneužití dominantního postavení, zadruhé různé skutečnosti, které Komise uvedla v napadeném rozhodnutí, aby charakterizovala účinky vyloučení z trhu způsobené těmito praktikami, a zatřetí vztahy mezi těmito praktikami.

276

Není samo o sobě protiprávní, pokud podnik zaujímá dominantní postavení a účastní se hospodářské soutěže na základě vlastní výkonnosti. Pouze za určitých okolností, například pokud jeho jednání působí účinky vyloučení z trhu, které nespadá do takové hospodářské soutěže, představuje toto jednání zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU.

277

Cílem článku 102 SFEU není zabránit podniku, aby na základě vlastní výkonnosti získal dominantní postavení na trhu. Toto ustanovení nemá ani zajistit, aby konkurenti méně výkonní než podnik s dominantním postavením zůstali na trhu (viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise, C‑413/14 P, EU:C:2017:632, bod 133 a citovaná judikatura).

278

Každý účinek spočívající ve vyloučení tedy nutně neznamená narušení hospodářské soutěže. Hospodářská soutěž na základě výkonnosti může z povahy věci vést k tomu, že soutěžitelé, kteří jsou méně výkonní, a tedy pro spotřebitele méně zajímaví zejména z hlediska ceny, výběru, kvality nebo inovací, zmizí z trhu nebo se dostanou na jeho okraj (viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise, C‑413/14 P, EU:C:2017:632, bod 134 a citovaná judikatura).

279

Podnik v dominantním postavení však má odpovědnost za to, že jeho chování nebude na újmu hospodářské soutěži na základě výkonnosti na vnitřním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise, C‑413/14 P, EU:C:2017:632, bod 135 a citovaná judikatura).

280

Článek 102 SFEU proto podniku s dominantním postavením zakazuje zejména používat praktiky mající za následek vyloučení jeho konkurentů považovaných za stejně výkonné jako on sám z trhu posilováním svého dominantního postavení využitím jiných prostředků, než jsou ty, které spadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Z tohoto hlediska tedy nelze za legitimní považovat stejně jako každou cenovou soutěž každou soutěž na základě jiných parametrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise, C‑413/14 P, EU:C:2017:632, bod 136 a citovaná judikatura).

281

Účinky vyloučení z trhu charakterizují situace, kdy je skutečným nebo potenciálním soutěžitelům v důsledku jednání dominantního podniku ztížen nebo vyloučen účinný přístup na trhy nebo jejich součásti, což mu umožňuje negativně ovlivňovat ve svůj prospěch a na úkor spotřebitelů různé parametry hospodářské soutěže, jako jsou ceny, výroba, inovace, rozmanitost nebo kvalita zboží či služeb.

282

Skutečnost, že jednání podniku v dominantním postavení má za následek účinky vyloučení z trhu na jiných trzích než na dominantním trhu, nebrání použití článku 102 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise, C‑333/94 P, EU:C:1996:436, bod 25 a citovaná judikatura).

283

V projednávané věci je praktikami, které jsou předmětem prvního zneužití, vázaný prodej. Vázaný prodej je běžnou praktikou v obchodním životě, jejímž cílem je obecně nabídnout zákazníkům lepší výrobky nebo nabídky ekonomičtějším způsobem. O vázaný prodej se jedná tehdy, když dominantní podnik podmiňuje prodej určitého výrobku (vázající výrobek) nákupem jiného výrobku (vázaný výrobek). Vázaný prodej může mít účinky vyloučení z trhu na vázaném trhu, na vázajícím trhu nebo na obou trzích. Podnik, který má dominantní postavení na jednom nebo více výrobkových trzích (trh vázajícího výrobku), může poškodit spotřebitele tím, že uzavře trh s ostatními výrobky, které jsou předmětem vázaného prodeje (trh vázaného výrobku) a nepřímo i trh vázajícího výrobku.

284

V tomto ohledu za účelem posouzení zneužití takových praktik již bylo rozhodnuto, že Komise může vycházet z následujících skutečností (rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 869):

285

Pokud jde konkrétně o čtvrtou podmínku uvedenou v bodě 284 výše, která se týká omezení hospodářské soutěže, Tribunál zaprvé připomněl v bodě 867 rozsudku ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), obsah starší judikatury, podle které „jednání bude v zásadě považováno za zneužívající, pouze může-li omezit hospodářskou soutěž“.

286

Nicméně v bodě 868 rozsudku ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), Tribunál rovněž zadruhé uvedl, že v rozhodnutí, které bylo napadnuto v uvedené věci, „Komise měla za to, že s ohledem na specifické okolnosti projednávaného případu se nemohla spokojit s tím, že by měla za to – jak to běžně činí ve věcech v oblasti zneužívajících vázaných prodejů – že vázaný prodej daného výrobku a dominantního výrobku má účinek vyloučení z trhu per se“ a že za takových okolností „[Komise] přezkoumala tedy předem konkrétní účinky, které dotčený vázaný prodej již měl na [relevantním] trhu, jakož i způsob, kterým se měl tento trh vyvíjet“ (viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 1035).

287

Proto, aby Tribunál vysvětlil, proč Komise zkoumala konkrétní účinky vázaného prodeje na relevantním trhu, uvedl, že se Komise v rozhodnutí, které bylo v této věci napadeno, domnívala následující (rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 977):

„Existují […] okolnosti, které odůvodňují, co se týče vázaného prodeje přehrávače [Windows Media Player], pozornější přezkum účinků, které má tato praxe na hospodářskou soutěž. Zatímco Komise a [unijní] soud v klasických případech vázaných prodejů měly za to, že vázaný prodej odlišného výrobku s dominantním výrobkem byl ukazatelem účinku vyloučení, který tato praxe měla na soutěžitele, [musí být uvedeno, že] v projednávaném případě si mohou uživatelé pořídit – a v určitém rozsahu si pořizují – přehrávače multimédií konkurující [Windows Media Player] na internetu, a to někdy zdarma. Existují tedy pádné důvody nepovažovat bez doplňující analýzy za prokázanou skutečnost, že vázaný prodej Windows a Windows Media Player je chováním, které může svou povahou omezit hospodářskou soutěž.“

288

V bodě 869 rozsudku ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2077:289), proto Tribunál rozhodl, že otázku dotčeného vázaného prodeje bylo třeba posoudit s ohledem na podmínky stanovené v rozhodnutí napadeném v této věci (uvedeném v bodech 842 a 843 uvedeného rozsudku), včetně podmínky, že dotčené jednání „omezovalo hospodářskou soutěž“.

289

V projednávané věci Komise v napadeném rozhodnutí odkazuje na rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), proto, aby stanovila podmínky, které jsou nezbytné pro charakteristiku prvních zneužití (body 741 a 742 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

290

Zejména pokud jde o čtvrtou podmínku uvedenou v bodě 284 výše, Komise poté, co v napadeném rozhodnutí uvedla, že podle judikatury před rozsudkem ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), se prokázání protisoutěžních účinků v „klasických případech“ vázaného prodeje nevyžadovalo, v podstatě uvedla, že čtvrtá podmínka vyžadovaná pro konstatování vázaného prodeje je v zásadě splněna, pokud je dotčené jednání „možné [nebo způsobilé] omezit hospodářskou soutěž“ [viz bod 749 odůvodnění a poznámka pod čarou 813 odkazující na rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, (T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 867)].

291

V tomto ohledu, jak bude přezkoumáno dále, v projednávaném případě se jeví, že pod záminkou použití kritéria formulovaného jako kritérium „způsobilosti omezit hospodářskou soutěž“, formulovaného s odkazem na bod 867 rozsudku ze dne 17. září 2009, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), Komise v souladu s bodem 868 tohoto rozsudku rovněž v napadeném rozhodnutí podrobně uvedla jednotlivé skutečnosti, které podle jejího názoru umožňovaly prokázat existenci údajných účinků vyloučení z trhu.

292

Jak totiž společnost Google v projednávané věci tvrdila, uživatelé si mohou snadno pořídit aplikace pro obecné vyhledávání nebo prohlížení konkurenční k těm, které jsou předmětem vázaného prodeje. Tuto skutečnost uznávají všechny dotčené účastnice řízení, přičemž diskuse není o tom, zda si uživatelé mohou takové aplikace snadno stáhnout, ale o motivaci, která by je k tomu mohla vést (viz bod 917 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

293

Za těchto okolností, jak bylo uvedeno Tribunálem a potvrzeno účastnicemi řízení na jednání, z napadeného rozhodnutí skutečně vyplývá, že se Komise snažila charakterizovat omezení hospodářské soutěže, které nebylo pouze „potenciální“ nebo „případné“, ale také „skutečné“ nebo „konkrétní“, pokud jde o některé jeho aspekty. Podle Komise od roku 2011 nebo od srpna 2012 do července 2018 vedly dotčené praktiky k účinkům vyloučení z trhu, které byly zjištěny v napadeném rozhodnutí a které se ukázaly jako škodlivé pro hospodářskou soutěž na základě výkonnosti.

294

Komise například dospěla k závěru, že tyto praktiky měly mimo jiné za následek „ztížení“ získání vyhledávacích dotazů a příjmů a informací nezbytných ke zlepšení jejich služeb, pro konkurenční služby vyhledávání (bod 859 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že „zvýšily překážky vstupu“ tím, že chránily společnost Google před konkurencí ze strany jiných služeb vyhledávání (bod 861 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že „snížily motivaci“ k inovacím, které chtěli nabídnout konkurenti uvádějící na trh službu vyhledávání specializovanou na určitý jazyk nebo zaměřenou na určitou skupinu uživatelů (viz body 862 a 1213 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž tento bod uvádí Seznam, DuckDuckGO, Qwant a Kikin’s „touch to search“).

295

V projednávaném případě se tedy Komise správně domnívala, stejně jako v rozhodnutí, které bylo předmětem rozsudku ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289) (viz bod 286 výše), že předtím než dospěje k závěru, že dotčený vázaný prodej je škodlivý pro hospodářskou soutěž, je třeba pečlivě přezkoumat konkrétní účinky nebo provést další analýzu, podle terminologie používané v minulosti v tomto ohledu. Výhodou takového zkoumání je zaprvé snížení rizika sankcionování jednání, které ve skutečnosti není škodlivé pro hospodářskou soutěž na základě výkonnosti, a zadruhé lepší upřesnění závažnosti daného jednání, což usnadní stanovení přiměřené výše případné sankce.

296

Vzhledem k tomu, že dotčené praktiky probíhaly po dlouhou dobu a měly podle napadeného rozhodnutí konkrétní pozorovatelné účinky na relevantních trzích, je tedy význam vágnějšího vymezení pojmu „omezení hospodářské soutěže“ pod nadpisem jeho „způsobilosti omezit hospodářskou soutěž“ menší, než by jinak mohl být za jiných okolností.

297

Nejde o to, aby Komise prováděla výhledovou analýzu založenou na účincích, které se projeví s ohledem na předpoklady, které ještě nelze ověřit v praxi, jak tomu může být za jiných okolností [například viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 145].

298

Kromě toho může Komise v případě jednání prováděného po řadu let prokázat omezení hospodářské soutěže tím, že se domnívá, že tato jednání vyloučila nebo narušila zdroje konkurence, které by se v případě neexistence tohoto omezení objevily nebo rozvinuly. Není tedy sporné, že skutečné a konkrétní účinky dotčených praktik, k nimž došlo v minulosti, je třeba posuzovat jak s ohledem na skutečnou hospodářskou soutěž, které musel podnik v dominantním postavení čelit, tak s ohledem na potenciální hospodářskou soutěž, která nemohla vzniknout v důsledku praktik vyloučení z trhu.

299

Rozdíl mezi „omezením hospodářské soutěže“ a „způsobilostí omezit hospodářskou soutěž“ tudíž nemá vliv na dokazování v případech, kdy Komise, jako v projednávaném případě, charakterizovala omezení hospodářské soutěže s ohledem na účinky způsobené prováděním dotčených praktik po značnou dobu, neboť tyto účinky lze pozorovat a umožňují Komisi určit povahu a rozsah protisoutěžního vyloučení z trhu, které způsobují, a Tribunálu tato posouzení přezkoumat.

300

V napadeném rozhodnutí měla Komise za to, že první zneužití byla tvořena dvěma vázanými prodeji, které se projevily v podmínkách pro předinstalaci v SDMA, jež museli přijmout VOZ a OMS, kteří chtěli moci uvádět na trh zařízení s balíčkem SMG, a to:

301

Posouzení prvních tří podmínek uvedených v rozsudku ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289), které provedla Komise v napadeném rozhodnutí, společnost Google jako takové nezpochybňuje. Argumenty uvedené v rámci tohoto žalobního důvodu se týkají spíše skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí, pokud jde o čtvrté a páté kritérium tohoto rozsudku, které se týkají omezení hospodářské soutěže a objektivních odůvodnění, která v tomto ohledu uvedla společnost Google.

302

Co se týče seskupení Google Search a Play Store, Komise má za to, že se zaprvé jedná o odlišné produkty (body 756 až 762 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zadruhé společnost Google má dominantní postavení na celosvětovém trhu (mimo Čínu) s obchody s aplikacemi Android (bod 763 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zatřetí Google Search a Play Store nelze získat samostatně (body 764 až 772 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

303

Pokud jde o seskupení Chrome-Play Store a Google Search, Komise kvalifikuje Chrome jako odlišný produkt od Play Store a aplikace Google Search (body 879 až 885 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rovněž připomíná, že společnost Google má dominantní postavení na celosvětovém trhu (s výjimkou Číny) s obchody s aplikacemi Android a na vnitrostátních trzích v EHP se službami obecného vyhledávání (bod 886 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rovněž uvádí, že Play Store a aplikaci Google Search nelze získat bez prohlížeče Chrome, a opakuje argumenty předložené u prvního seskupení (body 887 až 895 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

304

Pokud jde o podmínku týkající se „omezení hospodářské soutěže“ (nadpis bodu 11.3.4 napadeného rozhodnutí), Komise se domnívá, že seskupení Google Search-Play Store je způsobilé omezit hospodářskou soutěž z následujících důvodů (bod 773 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

305

Zaprvé proto, aby Komise charakterizovala významnou konkurenční výhodu, kterou seskupení Google Search-Play Store poskytlo společnosti Google na úkor ostatních poskytovatelů služeb obecného vyhledávání, uvádí pět následujících argumentů (bod 775 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

306

Zadruhé Komise, aby prokázala existenci a škodlivou povahu účinků vyloučení z trhu, uvádí následující důkazy. Proto, aby Komise prokázala, že seskupení Google Search-Play Store „pomáhá společnosti Google udržet a posílit její dominantní postavení na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, zvyšuje překážky vstupu na trh, odrazuje od inovací a poškozuje spotřebitele“, uvádí několik argumentů:

307

V reakci na argumenty společnosti Google, které směřují k minimalizaci dopadu seskupení Google Search-Play Store na základě toho, že zařízení Android představovala v letech 2013 až 2015 pouze [10–20 %] až [20–30 %] všech vyhledávání na Google Search, Komise tvrdí, že tato čísla byla dvakrát až pětkrát vyšší než čísla dosažená při vyhledávání ve všech konkurenčních službách. Pokud jde o argument, že se tato praxe časově shodovala s obdobím zlepšení služby obecného vyhledávání, nemůže to stačit k prokázání neexistence účinků na hospodářskou soutěž (body 864 až 866 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise kromě toho uvádí, že nemusí prokázat, že by hospodářská soutěž byla intenzivnější, pokud by neexistovalo seskupení Google Search-Play Store, ale pouze to, že mohlo omezit hospodářskou soutěž, což se skutečně stalo (body 867 až 876 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

308

Stejně tak, pokud jde o „omezení hospodářské soutěže“ (nadpis bodu 11.4.4 napadeného rozhodnutí), Komise se domnívá, že seskupení Chrome-Play Store a Google Search je způsobilé omezit hospodářskou soutěž z následujících důvodů (bod 896 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

309

Zaprvé, pokud jde o významnou konkurenční výhodu, kterou konkurenční mobilní internetové prohlížeče, jež nejsou specifické pro OS, nemohou vyrovnat, Komise předkládá následující:

310

Komise se rovněž domnívá, že konkurenční podniky nemohou vyrovnat výhodu, kterou poskytuje seskupení Chrome-Play Store a Google Search prostřednictvím předinstalačních dohod s VOZ a OMS (body 964 až 982 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

311

Zadruhé proto, aby Komise prokázala existenci a škodlivost účinků vyloučení z trhu, provádí následující dokazování. Proto, aby Komise prokázala, že seskupení Chrome-Play Store a Google Search „pomáhá společnosti Google udržet a posílit její dominantní postavení na jednotlivých vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, odrazuje od inovací a má tendenci přímo či nepřímo poškozovat spotřebitele“, uvádí následující argumenty:

312

Tato posouzení nejsou dotčena argumentem, že jednání společnosti Google se shoduje s vylepšením Chrome, které uživatelům umožňuje změnit službu obecného vyhledávání nastavenou defaultně, a argument, že VOZ si nadále mohli svobodně instalovat jiné prohlížeče (bod 978 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rovněž tvrdí, že jednotlivé argumenty společnosti Google týkající se nutnosti vykládat jednání v celkovém kontextu nejsou prokázány (body 983 až 992 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

313

Komise rovněž vyvrátila objektivní odůvodnění dovolávaná společností Google. Zaprvé, společnost Google neprokázala, že její praktiky byly nezbytným příjmem z jejích investic do systému Android a jejích aplikací, které negenerovaly příjmy. Vzhledem k příjmům společnosti Google existují i jiná řešení. Společnost Google rovněž neprokázala, že neměla zájem na vývoji systému Android, aby čelila rizikům, která mobilita představovala pro její obchodní model. Dále společnost Google neprokázala, že její jednání bylo nezbytné k tomu, aby uživatelům poskytla údajné zkušenosti. Konečně prokázání nutnosti společnosti Google vyhnout se účtování nákladů za Play Store VOZ bylo nedostatečné vzhledem k příjmům generovaným hodnotou Play Store (body 993 až 1008 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

314

Pokud je skutečně možné, jak to činí Komise, rozlišovat mezi dvěma seskupeními produktů na základě dotčených aplikací, je třeba vzít v úvahu také skutečnost, že tato seskupení jsou podobná ve dvou ohledech, na které byly účastnice řízení dotazovány na jednání, a vykazují tedy určitou doplňkovost.

315

Při posuzování zneužívající povahy praktik dotčených v rámci prvních zneužití je totiž třeba rovněž poznamenat, že seskupení Chrome-Play Store a Google Search bylo přidáno k seskupení Google Search-Play Store proto, aby byl zohledněn vývoj SDMA, který původně nezahrnoval prohlížeč Chrome mezi aplikacemi sdruženými v balíčku SMG (bod 1010 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

316

Stejně tak je třeba poznamenat, že v obou případech bylo cílem obou seskupení, které Komise identifikovala, umožnit společnosti Google oslovit uživatele, aby prováděli obecné vyhledávání prostřednictvím vyhledávače Google buď jako aplikace obecného vyhledávání, nebo jako vyhledávače pro prohlížeč Chrome.

317

Na podporu první části druhého žalobního důvodu společnost Google tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, že podmínky pro předinstalaci v SDMA vyloučily hospodářskou soutěž.

318

Vzhledem k možnostem, které mají soutěžitelé a uživatelé k dispozici, měly tyto podmínky pouze omezený dopad na hospodářskou soutěž. SDMA pouze vyžadovala, aby se na zařízeních, kde si VOZ přejí předinstalovat balíček SMG, na domovské obrazovce zobrazovaly ikony pro Play Store, složku aplikací a Google Search. Toto reklamní umístění nebránilo VOZ v předinstalování konkurenčních služeb umístěním jiných ikon na domovskou obrazovku se stejnou nebo větší viditelností. VOZ si také mohli tyto konkurenční služby nastavit jako náhradní nastavení, což jim poskytlo větší možnosti reklamy, než jaké vyžaduje SDMA pro aplikace Google. Kromě toho SDMA nebránila uživatelům ve stahování konkurenčních služeb vyhledávání nebo prohlížečů a uživatelé mohli mít přístup ke službám vyhledávání přímo prostřednictvím prohlížeče. Jediné, co VOZ v rámci SDMA nemohli dělat, byla výhradní předinstalace konkurenčních služeb vyhledávání a prohlížečů. Mohli stále prodávat zařízení Android bez jakékoli aplikace Google a předinstalovat si do těchto zařízení výhradně konkurenční služby vyhledávání a prohlížeče.

319

Společnost Google na podporu své argumentace předkládá pět výtek a napadenému rozhodnutí vytýká, že zaprvé neprokázalo, že podmínky pro předinstalaci vytvářely status quo bias; zadruhé nebralo v potaz, že SDMA ponechala VOZ možnost předinstalovat si konkurenty a nastavit je jako náhradní službu; zatřetí rovněž nebere v potaz, že konkurenti měli jiné účinné prostředky, jak oslovit uživatele; začtvrté nepodařilo se prokázat, že podíl používání služby vyhledávání a prohlížeče společnosti Google bylo možné přičíst zpochybněným podmínkám pro předinstalaci, a zapáté řádně nezohledňuje všechny hospodářské a právní souvislosti, aby dospělo k závěru, že podmínky pro předinstalaci poskytly konkurentům nové příležitosti, a nikoli je o ně připravily.

320

Ve své první výtce společnost Google kritizuje uvažování Komise na podporu existence významné konkurenční výhody přiznané podmínkami pro předinstalaci SDMA.

321

S přihlédnutím k různým skutečnostem, které svědčí o významu předinstalace nebo podobných technik pro distribuci služeb obecného vyhledávání a prohlížečů na chytrých mobilních zařízeních, se Komise domnívala, že předinstalace vyvolávala status quo bias (jak se vyjádřil jeden z podniků z odvětví), neboť uživatelé mají sklon používat to, co je jim nabízeno (viz zejména body 781 a 782 odůvodnění), a umožňovala tak výrazně a trvale zvyšovat využívání poskytované služby (body 779 a 900 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

322

Po prokázání této výhody se Komise domnívala, že ji nemohli vyrovnat konkurenti společnosti Google, a to ani:

323

Společnost Google tvrdí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA nebyly výlučné, nevytvářely status quo bias, a proto nevylučovaly hospodářskou soutěž. Opačný závěr se primárně opírá o důkazy, jejichž relevanci společnost Google zpochybňuje, neboť se týkají spíš náhradního nastavení uvedeného dříve v oznámení námitek než předinstalace, která byla nakonec v napadeném rozhodnutí použita.

324

V tomto ohledu společnost Google zpochybňuje následující skutečnosti:

325

Komise tvrdí, že soubor skutečností uvedený v napadeném rozhodnutí se netýká pouze náhradního nastavení nebo přednostního umístění. Skutečnost, že tyto techniky vytvářejí status quo bias, mimoto nemění nic na tom, že takový sklon vytváří i předinstalace. V projednávané věci společnost Google vychází z úzké definice výrazu „náhradní“, která se omezuje na náhradní nastavení služby v dané aplikaci. Stejně jako ostatní hráči v odvětví přitom i společnost Google používá tyto termíny v širším smyslu předinstalace nebo „přednahrávání“ aplikací do zařízení ze strany VOZ a OMS, a tedy konfigurace zařízení ve výrobním nastavení. V jejich kontextu se kritizované skutečnosti skutečně týkají statu quo bias vytvořeného předinstalací.

326

Před zkoumáním opodstatněnosti argumentů společnosti Google je třeba učinit dvě předběžné poznámky týkající se zaprvé nedostatku praktického významu navrhovaného rozlišení mezi „předinstalací“ a „výchozím nastavením“ a zadruhé kvantitativního významu podmínek pro předinstalaci.

327

Společnost Google v podstatě vytýká Komisi, že v napadeném rozhodnutí uvedla status quo bias použitelný na podmínky pro předinstalaci v SDMA s přihlédnutím k důkazům týkajícím se spíš výchozího nastavení.

328

Společnost Google kritizuje zejména to, že nebylo provedeno rozlišení nebo porovnání mezi tím, co bylo předinstalací, a co by bylo výchozím nastavením.

329

Tento přístup vychází z předpokladu, že takové rozlišení nebo porovnání bylo snadné provést. Bylo tedy možné a vhodné rozlišit účinky předinstalace od účinků výchozího nastavení v nesčetných odkazech na tyto pojmy v jednotlivých dokumentech uvedených v napadeném rozhodnutí.

330

Bez dalšího se však jeví, že takové rozlišení není snadné. Z některých dokumentů citovaných v napadeném rozhodnutí vyplývá, že sama společnost Google někdy používá pojem „výchozí“ nikoliv v úzkém smyslu pro výchozí nastavení služby v dané aplikaci, ale v širším smyslu pro předinstalaci nebo „přednahrávání“ aplikací ve fázi konfigurace zařízení před jejich uvedením na trh (viz bod 787 odůvodnění body 2 a 3 napadeného rozhodnutí, které odkazují na interní e-maily manažera společnosti Google). K takovému spojení pojmů výchozího nastavení a předinstalace, které jsou spojeny i s třetí technikou používanou k přimění uživatelů k využívání dotčené služby, totiž s přednostním umístěním, dochází i u jiných hospodářských subjektů v odvětví (viz zejména body 781 a 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odkazují na prohlášení společností HP nebo Nokia).

331

Jak bylo uvedeno na jednání, není sporné, že předinstalace aplikace jako taková poskytuje výhodu oproti konkurenčním aplikacím. Rozhodně je lepší, když je v zařízení k dispozici při prvním použití, než když v něm není. Obecně společnost Google v tomto ohledu uznává, že stejně jako jakákoli jiná forma reklamy i předinstalace zvyšuje pravděpodobnost, že uživatelé vyzkouší aplikaci, která z ní těží. Předinstalace má proto pro společnost Google i pro ostatní hráče v odvětví přinejmenším reklamní hodnotu. Tento názor, uvedený v napadeném rozhodnutí s ohledem na části odpovědi na oznámení námitek (bod 780 odůvodnění napadeného rozhodnutí), byl společností Google na jednání připuštěn.

332

V projednávané věci je třeba rovněž poznamenat, že reklamní možnosti poskytnuté podmínkami pro předinstalaci v SDMA zahrnovaly nejen ustanovení týkající se předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome, ale také ustanovení týkající se přednostního umístění nebo výchozího nastavení. Jak společnost Google na jednání uznala, v podmínkách pro předinstalaci skutečně existoval prvek týkající se umístění. V žádném případě se tedy nejedná o pouhou předinstalaci.

333

V tomto kontextu je třeba přezkoumat přístup přijatý v napadeném rozhodnutí. V souladu s tímto přístupem se Komise domnívá, že s ohledem na účinky předinstalace, výchozího nastavení nebo přednostního umístění nebo kombinace těchto technik (viz body 779, 781 a 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí) poskytují podmínky pro předinstalaci v SDMA konkurenční výhodu (viz bod 785 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

334

Za předpokladu, že by tomu tak bylo, by tedy bylo možné se dovolávat důkazů kritizovaných společností Google v rámci první části za účelem prokázání existence obecného sklonu ke zmrazení situace, ať už se týkají samotného výchozího nastavení nebo předinstalace či přednostního umístění. Podle přístupu přijatého v napadeném rozhodnutí totiž platí to, co lze dovodit v případě předinstalace, obdobně a fortiori i v případě výchozího nastavení. Podobně, i když je uvedeno pouze výchozí nastavení, nevylučuje to, že podobný účinek může nastat i v případě předinstalace, zejména pokud je tato předinstalace spojena s přednostním umístěním nebo výchozím nastavením.

335

K prokázání existence statu quo bias tedy není třeba bez dalšího přesně rozlišovat, jak si přeje společnost Google, mezi účinky výchozího nastavení a účinky předinstalace, neboť tyto účinky jsou v jednotlivých případech podobné, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí.

336

Kromě toho je třeba zdůraznit, že předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome spolu s přednostním umístěním první z nich a výchozím nastavením aplikace Google Search pro druhou z nich má důležité kvantitativní důsledky.

337

Z důvodu podmínek pro předinstalaci v SDMA byly aplikace Google Search a prohlížeč Chrome předinstalovány na velkém počtu chytrých mobilních zařízení. V tomto ohledu napadené rozhodnutí uvádí následující:

338

Pro srovnání Bing byl v roce 2016 nastaven jako výchozí služba obecného vyhledávání pouze na 21 milionech chytrých mobilních zařízení prodaných po celém světě a společnost Samsung předinstalovala svůj internetový prohlížeč Samsung, který byl mimochodem ve výchozím nastavení nastaven na Google Search, pouze na 336 milionech těchto zařízení (body 784 a 901 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

339

V tomto kontextu je třeba přezkoumat argumenty společnosti Google, které se týkají zaprvé některých prohlášení a informací převzatých v napadeném rozhodnutí, zadruhé některých srovnání v něm uvedených a zatřetí konkrétně některých skutečností týkajících se prohlížeče Chrome.

340

Společnost Google zaprvé tvrdí, že důkazy citované v napadeném rozhodnutí se týkají spíše výchozího nastavení než předinstalace (důkazy týkající se společnosti Google, společností HP, Nokia, Amazon a Mozilla), nerozlišují mezi předinstalací a výchozím nastavením (analýza společnosti Yandex) nebo znázorňují záměnu Komise mezi výhodami výchozího nastavení a výhodami předinstalace (dohoda o předinstalaci mezi společnostmi Microsoft a Verizon). Služba nastavená ve výchozím nastavení je přitom aktivována, aniž se uživatel musí rozhodnout, zatímco předinstalovanou aplikaci, která není nastavena ve výchozím nastavení, si musí uživatel zvolit. Nevýlučná předinstalace jiné než výchozí aplikace stanovená SDMA proto nemůže být považována za podobnou výchozímu nastavení.

341

Pokud jde o argumenty týkající se důkazů od společnosti Google, je třeba v souvislosti s prvním seskupením uvést následující.

342

Zaprvé v interním e-mailu ze dne 14. listopadu 2008 vedoucí pracovník společnosti Google vyjadřuje své obavy ohledně „[služby obecného vyhledávání společnosti Google], a to kvůli důsledkům pro příjmy, které by měla skutečnost, že by nebyla předem nahrána (základním předpokladem je, že význam [této služby] povede k většímu počtu vyhledávání, zejména pomocí hlasu)“, a žádá následující (bod 787 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí):

„Jak lze tento problém vyřešit? Bylo by možné minimálně požadovat, aby [tato služba] byla předinstalována na Android (nebo na všech platformách) jako nezbytná podmínka pro jakoukoli smlouvu SMG?“

343

Zadruhé v interním e-mailu ze dne 1. listopadu 2010 jiný vedoucí pracovník společnosti Google uvádí následující (bod 787 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí):

„Přednahrání je pro uživatele, a tedy i pro VOZ, cenná i přes úplné oddělení [tj. skutečnost, že aplikace Google jsou nejen předinstalované, ale také dostupné ke stažení na Play Store], protože většina uživatelů používá pouze to, co je poskytnuto se zařízením. Lidé málokdy mění tovární nastavení [ve smyslu výchozí nastavení].“

344

Zatřetí, v interním e-mailu ze dne 26. dubna 2011 tentýž vedoucí pracovník společnosti Google uvádí následující (bod 787 odůvodnění bod 3 napadeného rozhodnutí):

„Opravdu potřebujeme podmínky výlučnosti? Současná verze [neplatí v USA] těchto podmínek dosahuje v podstatě stejného výsledku. VOZ předinstaluje [výchozí] nastavení na základě SDMA + pobídka pro operátory v podobě rozdělení příjmů s vyloučením duplicity + objemové cíle [dohody o vyhledávání] = spousta překážek pro operátora, který chce změnit výchozí nastavení. Potřebovali by více peněz na další vyhledávač [a buď] přesvědčit OMS, aby nás požádali o výjimku (a získali ji) z jejich SDMA, která by umožnila předinstalaci další služby vyhledávání s předinstalací dalšího SMG, [nebo] prodávat zařízení bez nainstalovaného SMG [požadavky SDMA]. V praxi k dodání bez SMG nedochází, s výjimkou hraničních případů, jako byl (dříve) America Movil. Všechny rozvinuté trhy mají uživatele, kteří očekávají a vyžadují SMG.“

345

Začtvrté v odpovědi na oznámení námitek společnost Google s odkazem na zprávu profesora Carla Shapira z Kalifornské univerzity v Berkeley (USA) ze dne 5. listopadu 2016, která je přílohou tohoto oznámení, uvádí, že „[před]stáhnout [Google Search a Google Chrome] a umístit Search na domovské obrazovce je pro [tento podnik] nepochybně cenné“ (bod 788 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

346

Pokud jde o seskupení Chrome-Play Store a Google Search, napadené rozhodnutí kromě toho odkazuje na interní e-mail společnosti Google z dubna 2012, v němž jeden z vedoucích pracovníků tohoto podniku Google zdůrazňuje zájem společnosti Google na tom, aby „byl Chrome povinný“ v tom smyslu, že by měl být k dispozici na zařízeních distribuovaných VOZ (bod odůvodnění 904 napadeného rozhodnutí).

347

Tyto dokumenty předkládá Komise na podporu svého tvrzení, že předinstalace je pro společnost Google důležitá. Společnost Google v tomto ohledu tvrdí, že aniž zpochybňuje význam předinstalace aplikace jako takové, tyto dokumenty, zejména druhý a třetí, které jsou interními dokumenty týkajícími se doby trvání protiprávního jednání, se týkají spíše výchozího nastavení než předinstalace.

348

V tomto bodě, jak tvrdí Komise, je třeba poznamenat, že terminologie používaná společností Google zůstává nepřesná. Uvádí totiž „přednahrání“ nebo „výchozí nastavení“. Tyto výrazy lze jistě a priori považovat za odkazy na „výchozí nastavení“, ale vzhledem k obsahu SDMA, která stanovila pouze předinstalaci a přednostní umístění, nelze pochybovat o tom, že tyto výrazy nepředpokládají výchozí nastavení ve striktním smyslu, na který odkazuje společnost Google.

349

Vzhledem ke smluvnímu kontextu, jehož jsou tyto dokumenty součástí, a sice kontextu podmínek pro předinstalaci definovaných v SDMA, je tedy třeba odmítnout argumenty společnosti Google týkající se nutnosti rozlišovat mezi předinstalací a výchozím nastavením a připustit, že argumenty předložené v souvislosti s jedním z těchto dvou pojmů lze použít i v souvislosti s druhým.

350

Pokud jde o argumenty týkající se důkazů od třetích podniků, je třeba uvést následující, pokud jde o seskupení Google Search-Play Store.

351

Zaprvé napadené rozhodnutí cituje prohlášení společnosti HP (bod 781 odůvodnění). V odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené VOZ společnost HP v odpovědi na otázku 55 týkající se „obchodního významu přednostního umístění a výchozího nastavení pro distribuci mobilních služeb a aplikací v chytrých mobilních zařízeních“ uvedla následující:

„[P]řednostní umístění a výchozí nastavení dávají aplikacím a službám umístěným na těchto pozicích výhodu, že jsou první, které uživatelé vidí, když začnou pracovat se svými zařízeními. Uživatelé tyto aplikace nebo služby s větší pravděpodobností vyzkouší, protože jsou dobře viditelné, a jakmile je jednou použijí, obvykle v tom budou pokračovat. Je to snadný způsob, jak získat nové uživatele a zajistit téměř automatické přilnutí k aplikaci nebo službě.“

352

Jak uvádí společnost Google, toto prohlášení se striktně vzato netýká předinstalace. Předinstalace byla totiž zvažována v otázkách 50 až 54 oddílu týkajícího se „předinstalace mobilních služeb a aplikací“ (viz zejména otázka 54: „ovlivňuje předinstalace určité mobilní aplikace způsob, jakým uživatelé používají konkurenční mobilní služby a aplikace?“). Otázka 55 uvádí oddíl týkající se „přednostního umístění a výchozího nastavení pro mobilní služby a aplikace.“

353

Jak však ukazují různé snímky obrazovky zařízení Google Android, které společnost HP poskytla ve své odpovědi na otázku 55, přednostní umístění skutečně umožňuje uživatelům tohoto zařízení přednostní zobrazení služeb společnosti Google. Je třeba rovněž uvést, že vedle těchto snímků obrazovky společnost HP za účelem identifikace aplikací, na které se vztahuje přednostní umístění, uvádí, že tyto aplikace jsou „předinstalovány“.

354

Kromě toho je rovněž zřejmé, jak vyplývá z vysvětlení poskytnutých k tomuto bodu v reakci na organizační procesní opatření, že odpověď společnosti HP na otázku 54 nemůže zpochybnit obsah odpovědi na otázku 55, kterou Komise zohlednila v napadeném rozhodnutí.

355

Dále z odpovědí na organizační procesní opatření rovněž vyplývá, že odpověď na otázku 55 týkající se obchodního významu přednostního umístění a výchozího nastavení potvrzuje osm z dvanácti dalších odpovědí poskytnutých VOZ, kterým byla určena žádost o informace.

356

Z těchto odpovědí vyplývá, že v rámci VOZ panuje určitá shoda v tom, že přednostní umístění nebo výchozí nastavení, případně kombinace těchto technik, usnadňuje používání aplikací, které z nich mají prospěch. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu prohlášení společnosti HP citované v bodě 781 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

357

Pokud jde o obsah ostatních odpovědí, které poskytli VOZ, jimž byla zaslána žádost o informace k otázce č. 54 týkající se předinstalace, jejichž obsah byl Tribunálu sdělen Komisí, nelze z nich vyvodit stejnou shodu, jaká vyplývá z odpovědí poskytnutých ohledně přednostního umístění nebo výchozího nastavení.

358

Z devíti VOZ, kteří v tomto ohledu výslovně vyjádřili svůj názor, jich pět tvrdí, že předinstalace nemůže ovlivnit způsob, jakým uživatelé používají mobilní služby a aplikace. Jeden VOZ odpověděl na otázku jednoduše záporně, zatímco čtyři další se odvolávali na možnosti, které nabízí stahování. Je třeba poznamenat, jak tvrdí společnost Google, že tento názor zastávají také společnosti Gigaset a HMD, další dva VOZ. Ostatní čtyři VOZ, kteří předložili odpovědi na otázku 54, uznávají, že předinstalace může mít vliv, přičemž dva z nich poznamenávají, že tento vliv může být vyrovnán možnostmi, které nabízí stahování.

359

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, však tento nedostatek shody v rámci VOZ ohledně úlohy předinstalace na jednání uživatelů nemůže postačovat ke zpochybnění tvrzení Komise uvedeného v bodě 781 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise totiž při tvrzení, že „důvodem, proč předinstalace, jako je výchozí nastavení nebo přednostní umístění, může významně a trvale zvýšit využívání služby poskytované aplikací, je skutečnost, že uživatelé, kteří na svých chytrých mobilních zařízeních naleznou předinstalované a viditelné aplikace, pravděpodobně u těchto aplikací zůstanou“, bere v úvahu prohlášení společnosti HP, ale i další důkazy citované v napadeném rozhodnutí.

360

Tyto důkazy, které podporují takové tvrzení, zejména pokud jde o aplikaci Google Search a obdobně a implicitně i prohlížeč Chrome, pocházejí jak od některých VOZ, včetně společnosti Nokia, tak od jiných operátorů, včetně společnosti Google, ať už jde o vývojáře aplikací nebo operačních systémů (Amazon, Yandex), OMS (Hutchison 3G) nebo poskytovatele služeb vyhledávání (Yahoo, Qwant, Microsoft).

361

Stejně tak tvrzení Komise uvedené v bodě 781 odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba analyzovat v jeho kontextu, tj. jak s ohledem na skutečnost, že předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome nebyla prostou předinstalací, ale předinstalací s přednostním umístěním nebo výchozím nastavením vyhledávače, tak s ohledem na to, že předinstalací byl dotčen velmi velký počet zařízení Google Android (viz bod 337 výše) a že stahování konkurenčních aplikací zůstalo v praxi nízké (viz body 549 a 550 dále).

362

Kromě toho je třeba poznamenat, že vedlejší účastenství organizace BEUC v projednávané věci, kterou lze považovat za reprezentativní stanovisko uživatelů služeb obecného vyhledávání, umožňuje rozlišit vyjádření, které v tomto ohledu učinila ADA jménem vývojářů a CCIA jménem operátorů v tomto odvětví. Vysvětlení, která organizace BEUC poskytla k tomuto bodu, totiž podporují a potvrzují názor, že z uživatelského hlediska má předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome na téměř všech zařízeních Google Android uváděných na trh v EHP tendenci zablokovat situaci, pokud jde o používání s nimi spojené služby obecného vyhledávání Google Search.

363

Z výše uvedeného vyplývá, že námitky vznesené společností Google s ohledem na prohlášení společnosti HP a status quo bias, který může být spojen s předinstalací, stejně jako s výchozím nastavením nebo přednostním umístěním, s nimiž může být předinstalace spojena, nemohou vyvolat pochybnost, z níž by společnost Google mohla mít prospěch. Ačkoli se totiž tyto námitky mohou zdát a priori relevantní, pokud jsou zkoumány vytržené z kontextu, nemůže to nicméně stačit ke zpochybnění výše uvedeného závěru, pokud se zohlední kontext a údaje uvedené v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí, jehož obsah je připomenut výše.

364

Zadruhé napadené rozhodnutí cituje prohlášení společnosti Nokia (bod 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V odpovědi na žádost o informace ze dne 29. června 2015 určenou vývojářům aplikací společnost Nokia mimo jiné uvedla, že v otázce 17 týkající se „předinstalace aplikací“, v níž byl žádán odhad průměrného dodatečného příjmu získaného z jednoho zařízení, pokud byla daná aplikace předinstalována na přední obrazovce, se u tří populárních aplikací odhaduje průměrný dodatečný příjem, nebo předinstalované po přejetí přední obrazovky, ve srovnání s průměrnými příjmy získanými bez takové předinstalace, že „[p]okud byl produkt [předinstalován] ve výchozím nastavení, spotřebitelé [měli] tendenci zůstat u tohoto produktu na úkor konkurenčních produktů, a to i v případě, že výchozí produkt [byl] horší než konkurenční produkty“. Společnost Nokia v této souvislosti upřesnila, že její odpověď se týkala „dopadu předinstalovaných aplikací obecně“.

365

Žalobkyně odkazují na další část odpovědi společnosti Nokia na tuto otázku, kde tento podnik uvedl, že „pokud jde o dopad předinstalovaných aplikací obecně, je zřejmé, že význam výchozího nastavení v mobilních zařízeních je významný“, a tvrdí, že tato odpověď zaměňuje účinky předinstalace s účinky výchozího nastavení.

366

Při čtení celé odpovědi společnosti Nokia se jeví, že zvažuje různé možnosti, a to výchozí nastavení, když se odkazuje na Apple Maps, a předinstalaci, když se pojem „předinstalovaný“ používá v souvislosti s Google Search nebo YouTube. Toto prohlášení je proto třeba brát v úvahu v souvislosti s různými technickými řešeními zvolenými pro uvedené aplikace, které mohou být nastaveny jako výchozí, předinstalované nebo podléhající přednostnímu umístění.

367

Prohlášení společnosti Nokia je potvrzeno prohlášením společnosti Yandex (bod 782 odůvodnění a poznámka pod čarou 834 napadeného rozhodnutí). Ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené vývojářům aplikací společnost Yandex v odpovědi na otázku 35.1 uvedla, že „počet stažení mobilních aplikací, které konkurují předinstalovaným mobilním aplikacím, [bývá] nízký, pokud jsou předinstalované služby [srovnatelné], nebo dokonce podstatně horší kvality“.

368

Zatřetí napadené rozhodnutí cituje další prohlášení společnosti Nokia (bod 789 odůvodnění bod 1). Ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené VOZ společnost Nokia mimo jiné uvedla v odpovědi na otázku 17. 2 týkající se významu dostupnosti a předinstalace jednotlivých mobilních služeb v jejich zařízeních jako kritéria nákupu pro uživatele, že „[p]ro vývojáře hrálo klíčovou roli předstažení aplikací (na rozdíl od zpřístupnění aplikací ke stažení), neboť viditelné zobrazení na domovské obrazovce chytrého telefonu nebo v její blízkosti nevyhnutelně zvyšovalo pravděpodobnost, že spotřebitelé aplikaci vyzkouší.“

369

Žalobkyně poukazují na další části této odpovědi, v nichž společnost Nokia rovněž uvedla, že „uživatelé [jsou] zvyklí vyhledávat v obchodech s aplikacemi, aby si stáhli aplikace, které chtějí používat“, a že „to snížilo význam předstažení“ a že „většina spotřebitelů předpokládala, že chytrá zařízení [jsou] vybavena plnými funkcemi prohlížení a že [mohou] snadno vyhledávat na internetu pomocí svého chytrého zařízení“. Tyto části jsou v rozporu s tvrzením, že předinstalování aplikace obecného vyhledávání vytvoří status quo bias.

370

Ačkoliv je třeba vzít v úvahu části citované žalobkyněmi, které se více zabývají situací uživatelů než část citovaná v napadeném rozhodnutí, která se týká vývojářů aplikací, je nicméně třeba zohlednit i další části odpovědi společnosti Nokia. Tento podnik totiž jednak uvedl, že „sama společnost Google byla připravena zaplatit svým distribučním partnerům značné částky za integraci jejích vlastních aplikací na viditelné místo v zařízeních“, a jednak na jiných místech své odpovědi upřesnil, že se domnívá, že předinstalace může ovlivnit výběr a používání aplikací spotřebiteli.

371

S přihlédnutím k celé odpovědi společnosti Nokia na žádost Komise o informace a k technickým řešením uvedeným v této odpovědi proto nelze vyvodit závěr, že předinstalování aplikace specializovaného vyhledávání nevytváří status quo bias.

372

Začtvrté napadené rozhodnutí cituje dvě prohlášení společnosti Amazon (bod 789 odůvodnění). V odpovědi na žádost o informace ze dne 29. června 2015 určené vývojářům aplikací společnost Amazon v odpovědi na otázku 17 týkající se významu dostupnosti a předinstalace jednotlivých mobilních služeb v zařízeních jako kritéria nákupu pro uživatele totiž uvedla, že „předinstalace aplikace v zařízení zlepšuje objevení této aplikace [koncovými uživateli]“. Stejně tak společnost Amazon ve své odpovědi na žádost o informace pro vývojáře operačních systémů ze dne 12. června 2013 v odpovědi na otázku 35 týkající se vlivu, který může mít předinstalace určité mobilní aplikace na používání konkurenčních aplikací, uvedla, že „přednostní umístění předinstalovaných aplikací má významný vliv na jejich používání“ a „[p]řítomnost předinstalovaných mobilních aplikací v mnoha případech omezuje ochotu uživatelů vyzkoušet konkurenční mobilní aplikace“.

373

Žalobkyně citují třetí prohlášení společnosti Amazon, které učinila v odpovědi na žádost o informace pro vývojáře aplikací ze dne 12. června 2013, kde v odpovědi na otázku 35.1 týkající se rozsahu, v jakém uživatelé stahují mobilní aplikace, které konkurují předinstalovaným aplikacím na chytrých mobilních zařízeních, uvedla, že má informace o stahování předinstalovaných aplikací pouze ve vztahu k těm, které mají přednostní umístění nebo podléhají výchozímu nastavení. Příklady, které v tomto ohledu poskytla společnost Amazon, se týkaly mapovacích služeb nastavených ve výchozím nastavení.

374

Přezkoumání různých prohlášení, na která se odvolávají účastnice řízení, opět v jejich kontextu, nezpochybňuje jejich použití v napadeném rozhodnutí. Výňatky citované Komisí lze použít na podporu tvrzení, že předinstalace, ať už v kombinaci s přednostním umístěním, nebo bez něj, má tendenci situaci zablokovat. Výňatky citované společností Google nejsou v rozporu s výše uvedenými poznámkami.

375

Zapáté napadené rozhodnutí cituje prohlášení společnosti Hutchison 3G (bod 789 odůvodnění bod 3). V odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené OMS společnost Hutchison 3G v odpovědi na otázku 51 uvedla následující:

„Je velmi mocné mít předinstalovanou aplikaci na rozdíl od bootstrap nebo dokonce marketingového doporučení k používání aplikace. Stejně jako u jiných služeb platí, že pokud je služba na dosah, je pravděpodobnost jejího využití vyšší.“

376

Žalobkyně toto prohlášení kritizují s odůvodněním, že tato společnost jinak uznává, že aplikace nevyvíjí (odpověď na žádost o informace ze dne 13. srpna 2013).

377

Skutečnost, že společnost Hutchison 3G uvádí, že aplikace nevyvíjí, jí však nebrání v tom, aby se mohla vyjádřit k užitečnosti předinstalace, zejména s ohledem na své zkušenosti s jednáním uživatelů, které má jako OMS. Prohlášení převzaté v napadeném rozhodnutí je i nadále relevantní pro posouzení účinků předinstalace z hlediska dotčeného operátora.

378

Zašesté napadené rozhodnutí cituje prohlášení společnosti Yandex (bod 789 odůvodnění bod 4). Ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené vývojářům aplikací totiž společnost Yandex v odpovědi na otázku 25.5 uvedla následující:

„Nejúčinnějším distribučním kanálem je předinstalace ze strany VOZ. VOZ především předinstalovávají služby, které jim mohou přinést další příjmy; službou, která v tomto ohledu generuje největší příjmy, je naše služba mobilního vyhledávání a související služby. Většina našich diskusí s VOZ se tedy týká především předinstalace vyhledávače Yandex Search.“

379

Toto prohlášení společnost Google nezpochybňuje. Komise se na něj může odvolávat proto, aby tvrdila, že předinstalace aplikace má tendenci zablokovat situaci.

380

Pokud jde o seskupení Chrome-Play Store a Google Search, napadené rozhodnutí cituje mimo jiné prohlášení společnosti Mozilla (bod 905 odůvodnění bod 1). Ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 12. června 2013 určené vývojářům aplikací společnost Mozilla v odpovědi na otázku 39 týkající se přednostního umístění a výchozího nastavení v chytrých mobilních zařízeních totiž uvedla, že „výchozí nastavení zůstává nejsilnějším vlivem na používání aplikací“ a že přednostní umístění je „[v] hierarchii komerčního významu mezi [výchozím] nastavením a [předinstalací]“, přičemž výchozí nastavení je nad ním (viz odpověď na žádost o informace ze dne 22. března 2016).

381

Podle žalobkyň se toto prohlášení zaměřuje na výchozí nastavení. Z tohoto prohlášení však vyplývá, že se týká také předinstalace aplikace, která podle zjištění rovněž „zvyšuje přijetí aplikace uživatelem“, i když v méně výrazné formě než v případě výchozího nastavení. S ohledem na toto rozlišení zůstává prohlášení společnosti Mozilla.

382

Ostatní prohlášení uvedená v napadeném rozhodnutí, která mají prokázat význam předinstalace jako distribučního kanálu, společnost Google nezpochybňuje.

383

Závěrem z výše uvedeného vyplývá, že jednotlivé skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí ve svém souhrnu umožňují Komisi usoudit, že z hlediska účastníků trhu umožňuje předinstalace aplikací Google Search a Chrome za podmínek stanovených v SDMA „zablokovat situaci“ a odradit uživatele od použití konkurenční aplikace.

384

Přezkum vedlejších účastenství k tomuto bodu takový závěr podporuje. BEUC, FairSearch, Seznam a Qwant, které vstoupily do řízení na podporu Komise, tak potvrzují, že podle jejich názoru lze status quo bias spojený s předinstalací postavit na roveň statu quo bias způsobenému výchozím nastavením. ADA, CCIA, HMD, Gigaset a Opera, které vstoupily do řízení na podporu společnosti Google, nezpochybňují existenci statu quo bias spojeného s předinstalací jako takovou, ale zdůrazňují možnosti, které stahování nabízí k nápravě situace.

385

Napadené rozhodnutí odkazuje na analýzu společnosti Yandex, která se týká podílů na trhu tohoto vyhledávače v Rusku v květnu 2015, a uvádí, že když byl na domovské obrazovce předinstalován „search widget“ a tento vyhledávač byl nastaven jako výchozí v předinstalovaném mobilním internetovém prohlížeči, tržní podíl společnosti Yandex na zařízeních Android byl „třikrát vyšší“ než její tržní podíl bez předinstalace (bod 789 odůvodnění bod 5 tabulka 18 a bod 798 odůvodnění bod 4 napadeného rozhodnutí).

386

Společnost Google toto posouzení kritizuje s odůvodněním, že nerozlišuje mezi předinstalací a výchozím nastavením, protože vyhledávač Yandex je „nastaven jako výchozí v předinstalovaném mobilním internetovém prohlížeči“ a účinky předinstalace závisí na tomto výchozím nastavení (viz Econometric Data Report). Tato analýza obsahuje také několik metodických chyb.

387

Jak však tvrdí Komise, takové rozlišení není nutné pro posouzení rozsahu posouzení uvedeného v napadeném rozhodnutí. Toto rozhodnutí pouze konstatuje, že s ohledem na různé scénáře zkoumané v analýze společnosti Yandex je v případě předinstalace a výchozího nastavení (sloupce 4 a 5 tabulky 18 napadeného rozhodnutí) podíl tohoto vyhledávače na trhu „třikrát vyšší“ než podíl na trhu zjištěný bez předinstalace (sloupec 1 uvedené tabulky). Údaje převzaté v této tabulce také umožňují uvést, že podíl společnosti Yandex na trhu je vyšší, pokud je její vyhledávač předinstalován jako „widget“ pro vyhledávání na druhé obrazovce (sloupec 3 uvedené tabulky), než v situaci, kdy předinstalace neexistuje.

388

Analýzy společnosti Yandex a jejích výsledků převzatých v tabulce 18 napadeného rozhodnutí je tedy možné se dovolávat ke tvrzení, že předinstalace aplikace, ať už v kombinaci s výchozím nastavením nebo přednostním umístěním, umožňuje získat lepší výsledky.

389

Skutečnost, že se analýza společnosti Yandex týká pouze jednoho podniku a jednoho měsíce nebo že obsahuje chyby, které společnost Google považuje za metodické, ji nečiní irelevantní, neboť Komise se o tuto analýzu opírá pouze proto, aby potvrdila jiné důkazy týkající se významu předinstalace jako distribučního kanálu a statu quo bias, který z ní vyplývá.

390

Kromě toho je třeba v tomto ohledu poznamenat, že prohlášení společností Yahoo a Qwant, z nichž v podstatě vyplývá, že předinstalace může zlepšit výsledky služeb vyhledávání, jichž se týká (bod 789 odůvodnění bod 6 napadeného rozhodnutí a bod 789 odůvodnění bod 7 napadeného rozhodnutí), nejsou společností Google zpochybňována.

391

Napadené rozhodnutí rovněž odkazuje na dohodu mezi společnostmi Microsoft a Verizon z roku 2008, na jejímž základě byla v letech 2010 a 2011 vedle Google Search předinstalována i služba obecného vyhledávání Bing společnosti Microsoft na šesti modelech zařízení Google Android, přičemž provoz generovaný touto dohodou představoval 15–25 % celkového objemu žádostí o obecné vyhledávání zadaných na Bing v USA v tomto období. Podíl společnosti Bing na trhu v USA se v tomto období údajně zvýšil z téměř 0 % na přibližně 1,5 % (bod 789 odůvodnění bod 8 a bod 798 odůvodnění bod 3 napadeného rozhodnutí).

392

Společnost Google tvrdí, že tato zjištění ilustrují záměnu učiněnou mezi výhodami výchozího nastavení a výhodami předinstalace. Společnost Microsoft totiž údajně vysvětlila, že tato dohoda jí umožnila získat „výchozí nastavení vyhledávání v Bing“, přičemž mobilní zařízení „jsou dodávána s Bing [nastaveným] ve výchozím nastavení na všech vstupech“. Kromě toho není uvedené zvýšení ani „významné“, ani „udržitelné“ a nelze je přičítat předinstalaci, ale pouze výchozímu nastavení.

393

Přezkum odpovědi společnosti Microsoft na otázku 10.1 žádosti o informace ze dne 20. listopadu 2015 určené poskytovatelům služeb obecného vyhledávání skutečně umožňuje konstatovat, že ze šesti tam uvedených zařízení mělo jedno nastaven Bing jako výchozí na všech vstupech a dalších pět mělo kromě Bing jako výchozí nastavenou také aplikaci Google Voice Search s ikonou na domovské obrazovce. Společnost Google tedy správně tvrdí, že výsledky získané společností Microsoft z této dohody se společností Verizon jsou způsobeny výchozím nastavením, a nikoli předinstalací v zařízeních Google Android.

394

Ačkoli se této dohody nelze dovolávat k podložení významu předinstalace, nevyvrací však význam předinstalace z důvodů, které Komise uvedla v napadeném rozhodnutí s ohledem na různé výše přezkoumané důkazy.

395

Zadruhé společnost Google kritizuje některá srovnání provedená v napadeném rozhodnutí.

396

Napadené rozhodnutí zaprvé odkazuje na studii, kterou pro FairSearch v roce 2017 provedl profesor Marco Iansiti z Harvardovy univerzity (USA) (dále jen „studie FairSearch“), ke konstatování, že používání jednotlivých aplikací z balíčku SMG, včetně aplikace Google Search, je výrazně vyšší na zařízeních Google Android, kde jsou předinstalovány, než na zařízeních iOS, kde si uživatelé musí tyto aplikace stáhnout. Toto zjištění vyplývá z údajů poskytnutých společností Microsoft o měsíčním používání těchto aplikací ve Spojeném království v únoru 2016. Takto 17 % uživatelů zařízení iOS použilo staženou aplikaci Google Search, zatímco 76 % uživatelů zařízení Android použilo předinstalovanou aplikaci Google Search (body 791 a 792 odůvodnění, tabulka 10 a graf 19, a bod 799 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

397

Společnost Google tvrdí, že srovnání provedená ve studii FairSearch jsou v rozporu s tvrzením o statu quo bias, protože ukazují, že její podíly by byly podobné při používání funkcí vyhledávání v systému Android, kde se SDMA uplatňuje, a v systému iOS, kde se SDMA neuplatňuje. Na podporu tohoto tvrzení se společnost Google odvolává na jiné údaje, než které jsou obsaženy ve studii FairSearch. Společnost Google zejména zdůrazňuje, že studie FairSearch se týká pouze používání aplikace Google Search, a nikoli používání služby Google Search jako celku, která přesto podle napadeného rozhodnutí představuje relevantní trh (bod 323 odůvodnění), nebo vyhledávání prováděného prostřednictvím prohlížeče. Pokud se však vezme v úvahu přístup prostřednictvím prohlížeče, „dosah“ Google Search v Android a iOS se výrazně neliší (viz bod 515 odůvodnění bod 3 a poznámka pod čarou 857 napadeného rozhodnutí). V tomto celkovém kontextu tedy srovnání používání v Android a iOS nepotvrzuje status quo bias vyplývající z předinstalace, ale spíše zdůrazňuje význam přístupu k internetu prostřednictvím prohlížeče.

398

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, však zjištění, které Komise učinila v napadeném rozhodnutí s ohledem na výsledky studie FairSearch, zůstává relevantní pro posouzení prvního seskupení. Tato studie zohledňuje pouze žádosti zadané prostřednictvím aplikace Google Search, a nikoli žádosti zadané prostřednictvím jiných vstupů pro vyhledávání, jako jsou mobilní internetové prohlížeče (bod 799 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí), které spadají do posouzení provedeného v rámci druhého seskupení.

399

Jak tvrdí Komise, skutečnost, že používání Google Search – a nikoli aplikace Google Search – je na zařízeních Android a iOS podobné, je vysvětlena tím, že ačkoli společnost Apple na zařízeních iOS předem neinstaluje aplikaci obecného vyhledávání, nastavuje Google Search jako výchozí službu obecného vyhledávání v Safari (viz zejména bod 799 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí).

400

Vzhledem k výše uvedeným zvláštnostem tedy není třeba se domnívat, že přezkoumání srovnání provedených ve studii FairSearch je v rozporu s jejich použitím v napadeném rozhodnutí, pokud jde o existenci statu quo bias.

401

Zadruhé napadené rozhodnutí odkazuje na údaje poskytnuté společností Microsoft v odpovědi na otázku 13 žádosti o informace ze dne 10. dubna 2017, které porovnávají obecné vyhledávací dotazy provedené na zařízeních Google Android, kde je předinstalován Google Search, a žádosti provedené na zařízeních Windows Mobile, kde je Bing nastaven jako výchozí, ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku a Spojeném království v letech 2014 až 2017. Podle těchto údajů představuje Google Search [10–20] % až [40–50] % obecných vyhledávacích dotazů na zařízeních Windows Mobile a [90–100] % obecných vyhledávacích dotazů na zařízeních Google Android (viz bod 793 odůvodnění a tabulka 11 napadeného rozhodnutí).

402

Společnost Google tvrdí, že nerozlišování mezi příslušnými účinky výchozího nastavení a předinstalace zpochybňuje relevanci těchto údajů, neboť Google Search nebyl předinstalován na zařízeních Windows Mobile, kde je Bing „nastaven jako výchozí služba obecného vyhledávání“ (viz body 793 a 840 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a toto výchozí nastavení obecně nebylo možné změnit, na rozdíl od parametrů výchozího nastavení vyhledávání na zařízeních Android. Výchozí nastavení tedy může představovat značnou část nebo celý rozdíl uvedený v napadeném rozhodnutí. Nízký počet stažení konkurenčních aplikací pro obecné vyhledávání je vysvětlen spíše preferencí uživatelů Google Search (podle údajů, které společnost Google prezentovala koncem roku 2016, dává přibližně 95 % uživatelů ve Spojeném království, Francii a Německu přednost Google). Pro srovnání, údaje Netmarketshare ukazují, že rozdíl v podílu vyhledávacích dotazů společnosti Google mezi zařízeními Android a Windows Mobile je nižší se skutečným rozdílem odpovídajícím pouze 1 % (Data On Operating System Market Share: Mobile OS, Europe, 2015). V napadeném rozhodnutí je vyjádřena lítost nad tím, že společnost Google neposkytla kvantitativní údaje, z nichž tyto statistiky vycházejí (bod 799 odůvodnění bod 3), avšak Komise je bývala mohla na požádání získat.

403

Nicméně i kdyby část rozdílu v podílech vyhledávacích dotazů mezi zařízeními se systémem Android a Windows Mobile mohla být „přičtena výchozímu nastavení předinstalovaného prohlížeče“ spíše než předinstalaci, zůstávají údaje poskytnuté společností Microsoft relevantní. Tyto údaje totiž pouze odrážejí rozdíly mezi zařízeními s OS Android s balíčkem SMG a zařízeními s OS Windows Mobile: v prvních je předinstalována aplikace služby vyhledávání Google Search a ve druhých je jako výchozí nastavena služba vyhledávání Bing.

404

Pokud jde o údaje Netmarketshare poskytnuté společností Google k prokázání toho, že rozdíl mezi jejím podílem na vyhledávacích dotazech v zařízeních Android a Windows Mobile je malý a odpovídá 1 %, je třeba nejprve poznamenat, že jsou stále stručné. Jsou uvedeny ve formě grafu a tabulky bez vysvětlení. Zejména, jak Komise uvádí v bodě 799 odůvodnění bodě 3 napadeného rozhodnutí, vzhledem k neexistenci údajů, které by byly vzaty v úvahu pro určení, která zařízení byla vzata v úvahu pro posouzení podílů vyhledávacích dotazů na zařízeních vybavených OS Windows Mobile, je obtížné posoudit skutečný rozsah údajů uvedených v kolonce „Windows Phone“. Stejně tak, jak Komise rovněž uvádí v bodě 799 odůvodnění bodě 3 napadeného rozhodnutí, jsou údaje Netmarketshare v rozporu s dalšími údaji poskytnutými společnostmi Microsoft a Google v průběhu správního řízení, které potvrzují tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí, že podíl společnosti Google na obecném vyhledávání na zařízeních Android, kde je předinstalována aplikace Google Search, je vyšší než na zařízeních Windows Mobile, kde tato aplikace předinstalována není.

405

Zatřetí napadené rozhodnutí uvádí srovnání celosvětových příjmů společnosti Google ze zařízení Android a iOS (bod 794 odůvodnění a tabulka 12) za roky 2014 až 2016, které bylo provedeno na základě údajů poskytnutých společností Google, z něhož vyplývá, že získává výrazně vyšší příjmy z používání své aplikace obecného vyhledávání Google Search na Android než na iOS (+71 % v roce 2014, +134 % v roce 2015 a +193 % v roce 2016), zatímco celkové příjmy získané z vyhledávání byly mezi systémy Android a iOS na podobné úrovni (+3 % v roce 2014, +22 % v roce 2015 a +28 % v roce 2016).

406

Společnost Google tvrdí, že nezohlednění vyhledávacích dotazů zadaných v prohlížeči narušuje toto srovnání. Pokud by byly tyto žádosti zohledněny, pak by tabulka 12 napadeného rozhodnutí ukázala, že celkové příjmy společnosti Google z vyhledávání na základě žádostí učiněných v iOS byly vyšší než příjmy z vyhledávání v Android, přestože aplikace Google Search není na iPhonech předinstalována. Kromě toho společnost Apple nezpřístupňovala Safari v systému Android. Podíl Chrome na iOS by proto byl nevyhnutelně menší.

407

Jak však Komise uvádí, z údajů poskytnutých společností Google vyplývá, že příjmy generované aplikací Google Search jsou vyšší na zařízeních SMG, kde je aplikace Google Search předinstalována, než na zařízeních iOS, kde není předinstalována žádná aplikace pro obecné vyhledávání, včetně aplikace Google Search. Jelikož se tato část rozhodnutí zaměřuje na první seskupení, není třeba do ní zahrnovat příjmy z provádění druhého seskupení. V širším měřítku tyto údaje opět porovnávají situace, kdy dotčená služba obecného vyhledávání, v projednávané věci Google Search, využívá buď předinstalace aplikace Google Search v systému Google Android, nebo výchozí nastavení vyhledávání Google Search v prohlížeči Safari.

408

Je proto třeba odmítnout výtku společnosti Google týkající se srovnání jejích příjmů ze zařízení Android s příjmy ze zařízení iOS, které bylo provedeno v napadeném rozhodnutí.

409

Zatřetí společnost Google tvrdí, že poznámka, že Safari generuje na iOS vyšší příjmy, než jsou příjmy z Chrome (bod 907 odůvodnění napadeného rozhodnutí), rovněž zaměňuje předinstalaci a výchozí nastavení, a že průzkum Opera (viz bod 905 odůvodnění napadeného rozhodnutí) neumožňuje prokázat omezující účinky.

410

Napadené rozhodnutí zaprvé uvádí srovnání celosvětových příjmů společnosti Google z vyhledávání provedených prostřednictvím prohlížeče Safari, který je předinstalován na zařízeních iOS, a prostřednictvím prohlížeče Chrome, který na těchto zařízeních předinstalován není. Z tohoto srovnání, provedeného na základě údajů poskytnutých společností Google, vyplývá, že na zařízeních iOS získává více příjmů prostřednictvím prohlížeče Safari než prostřednictvím prohlížeče Chrome (+2457 % v roce 2014, +1988 % v roce 2015 a +1883 % v roce 2016) (bod 907 odůvodnění a tabulka 16 napadeného rozhodnutí). Za rok 2016 představovalo stažení Chrome na zařízeních iOS v poměru k 258 milionům předinstalací prohlížeče Safari pouze 40 milionů případů (bod 912 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí).

411

Společnost Google tvrdí, že tato poznámka, podle níž Safari generuje na stejných zařízeních na iOS větší příjmy než Chrome (bod 907 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zaměňuje předinstalaci s výchozím nastavením. Společnost Apple totiž nastavuje svůj vlastní prohlížeč Safari jako výchozí prohlížeč na všech zařízeních iOS, což napadené rozhodnutí nezohledňuje. Vzhledem k důkazům o kombinaci předinstalace, přednostního umístění a výchozího nastavení je nemožné správně účinky předinstalace izolovat.

412

Taková poznámka však nemá za následek, že by srovnání příjmů, které společnost Google inkasuje na zařízeních iOS z vyhledávacích dotazů prostřednictvím Safari a prostřednictvím Google Chrome, bylo irelevantní. Toto srovnání bylo totiž provedeno s ohledem na zvláštnosti těchto prohlížečů v zařízeních iOS: první z nich je jediný předinstalovaný, zatímco druhý je třeba stáhnout. Kromě toho si uživatelé stahují Google Chrome pouze na malé procento zařízení iOS (15 % v roce 2016) (bod odůvodnění 912 bod 2 napadeného rozhodnutí).

413

Výtku společnosti Google týkající se srovnání jejích příjmů dosažených prostřednictvím Safari a Chrome, které bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, je proto třeba odmítnout.

414

Zadruhé napadené rozhodnutí se odvolává na průzkum provedený společností Opera (bod 905 odůvodnění bod 3), z něhož vyplývá, že v roce 2013 používalo 72 % z 1500 dotázaných osob v Německu, Polsku a Spojeném království předinstalovaný prohlížeč na svých chytrých mobilních zařízeních a 16 % těchto osob nebralo v úvahu takové faktory, jako je kvalita, snadnost použití, rychlost, zabezpečení nebo jiné funkce, ale nadále používalo prohlížeč jen proto, že byl předinstalován.

415

Společnost Google připomíná, že otázka položená v tomto průzkumu zněla: „[P]ři výběru prohlížeče, který používáte nejčastěji/pravidelně, jaké faktory jste brali v úvahu? Napadené rozhodnutí se na podporu svých tvrzení opírá o uživatele, kteří zvolili odpověď, že „prostě používají prohlížeč, který je součástí jejich mobilního telefonu“. Tato možnost nerozlišuje mezi uživateli, kteří si vybrali prohlížeč podle toho, zda byl předinstalován, nebo nastaven jako výchozí. V několika odpovědích však bylo uvedeno, že byl použit „výchozí prohlížeč telefonu“. Jak navíc vyplývá z údajů z průzkumu poskytnutého společností Opera (odpověď na žádost o informace ze dne 15. prosince 2015), pouze 70 z 500 účastníků (14 %) si skutečně zvolilo možnost uvedenou v napadeném rozhodnutí. Ve skutečnosti může být tento počet ještě nižší: 18 uživatelů z těchto 70 se zdá, že odkazuje na zařízení iOS, nikoli na zařízení Android, a uvádí, že jako prohlížeč používají Safari, který není na systému Android k dispozici. Zbývajících 86 % dotázaných osob uvedlo takové faktory, jako je rychlost, snadnost použití, zabezpečení, spotřeba dat a další faktory související s kvalitou. Je rovněž chybné se domnívat, že s telefonem byl „dodáván“ pouze jeden prohlížeč, protože ve skutečnosti VOZ obvykle předinstalovávali dva nebo více prohlížečů.

416

Jak však tvrdí Komise, i kdyby průzkum Opera neodděloval účinek předinstalace od účinku výchozího nastavení, přinejmenším část důvodů, proč dotazované osoby používaly internetový prohlížeč „poskytnutý s mobilem“, bylo možné přičíst skutečnosti, že VOZ tento prohlížeč předinstalovali. Tento průzkum určuje, který mobilní internetový prohlížeč uživatelé „nejčastěji“ používají k vyhledávání na internetu na svých zařízeních. S ohledem na tři země EHP (Německo, Spojené království a Polsko) zahrnuté do vzorku 1500 uživatelů uvedlo jednak 853 uživatelů (57 %) jako nejčastěji používaný Chrome nebo Safari – jedná se o prohlížeče předinstalované na všech zařízeních SMG a iOS – a jednak 232 uživatelů (15 %) odpovědělo, že nejčastěji používali výchozí prohlížeče (tj. Chrome na zařízeních SMG a Safari na zařízeních iOS).

417

Výtku společnosti Google týkající se odkazů na výsledky průzkumu Opera v napadeném rozhodnutí je proto třeba odmítnout.

418

Závěrem různé argumenty předložené společností Google k vyvrácení výhody plynoucí z předinstalace aplikací Google Search a Chrome na zařízeních Google Android neumožňují zpochybnit závěry, které Komise vyvodila z různých skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí v tomto ohledu.

419

Napadené rozhodnutí má za to, že konkurenční výhoda, kterou poskytují podmínky pro předinstalaci v SDMA nemůže být vyrovnána konkurenčními poskytovateli služby obecného vyhledávání prostřednictvím dohod o předinstalaci z následujících důvodů (bod 833 odůvodnění napadeného rozhodnutí)

420

Bing, hlavní konkurent Google Search, tedy nemohl být v letech 2011 až 2016 předinstalován na zařízeních se systémem Google Android, s výjimkou jediného modelu zařízení uváděného na trh v USA od roku 2011 (bod 834 odůvodnění a bod 789 odůvodnění bod 8 napadeného rozhodnutí).

421

Společnost Google tvrdí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA nebránily VOZ poskytovat stejnou předinstalaci jako Google Search a Chrome pro konkurenční služby vyhledávání a prohlížeče na všech svých zařízeních Android. Dokonce bylo možné zajistit větší reklamní příležitost, než měly produkty společnosti Google, jelikož VOZ mohli jako výchozí prohlížeč nastavit jiný prohlížeč než Chrome a konkurenční služby obecného vyhledávání v těchto předinstalovaných prohlížečích. Pokud byl mimoto Google Search v Chrome nastaven jako výchozí na liště URL, mohli uživatelé tuto službu vyhledávání kdykoli změnit nastavením služby konkurenční. Dotčené praktiky proto údajně nemohly omezit hospodářskou soutěž.

422

Tvrzení, že VOZ a OMS nechtěli na zařízeních Android konkurenční aplikace, je tedy vyvráceno jejich jednáními, ať už jde o služby obecného vyhledávání, prohlížeče nebo jiné druhy aplikací. Stejně tak uvažování o SRP vyvrací tvrzení, že VOZ a OMS neměli jakýkoli zájem na předinstalování aplikací pro vyhledávání a pro prohlížení vedle aplikací společnosti Google (body odůvodnění 824 až 829, 933 a 934 ve srovnání s bodem 1208 odůvodnění a body 1213, 1214, 1219 a 1220 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho žádný ze čtyř důvodů, které byly uvedeny pro tvrzení, že VOZ nechtěli předinstalovat konkurenční aplikace vedle aplikací společnosti Google, a to překážky spojené s „uživatelskou zkušeností“, problémy s velikostí úložiště, transakční náklady a nedostatek finančních výhod spojených z předinstalací, není podložen dostatečnými důkazy.

423

Komise tvrdí, že konkurenti nemohou prostřednictvím dohod o předinstalaci vyrovnat významnou konkurenční výhodu, kterou si společnost Google zajišťuje předinstalací aplikace Google Search a Google Chrome prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP.

424

Úvodem je třeba poznamenat, že společnost Google v této výtce v podstatě tvrdí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA nebránily tomu, aby VOZ poskytovali stejnou předinstalaci, jaká byla poskytnuta Google Search a Chrome pro služby obecného vyhledávání a konkurenční prohlížeče na zařízeních Google Android prodávaných v EHP.

425

Komise však v napadeném rozhodnutí nezpochybňuje, že SDMA umožňuje VOZ předinstalovat konkurenční aplikace ke Google Search a Chrome. Konkurenti společnosti Google proto v zásadě mohli nabízet VOZ stejné podmínky pro předinstalaci, jaké poskytuje SDMA pro jejich vlastní aplikace. Na základě SDMA bylo možné provést společnou instalaci.

426

Napadené rozhodnutí spíše uvádí, že zaprvé SDMA „brání“ VOZ v tom, aby tyto aplikace výhradně předinstalovávaly namísto Google Search a Chrome (bod 832 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a zadruhé SRP vyžadují, aby VOZ a OMS v části, na kterou se vztahují tyto dohody, výhradně předinstalovávaly aplikaci Google Search, tj. v průběhu času z [80–90 %] na [50–60 %] zařízení Google Android prodaných v EHP (bod 833 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což zahrnuje SRP v rámci portfolia i SRP v rámci zařízení, jak potvrdila Komise v reakci na organizační procesní opatření.

427

V této souvislosti s ohledem na podíly na trhu a jejich vývoj od roku 2011 v případě Google Search a od roku 2012 v případě Chrome do přijetí napadeného rozhodnutí zůstává debata o možnostech konkurentů vyrovnat konkurenční výhodu poskytnutou podmínkami pro předinstalaci v SDMA převážně teoretická. Poskytovatelé konkurenčních aplikací totiž v praxi nebyli schopni vyrovnat konkurenční výhodu, kterou si společnost Google zajistila předinstalací Google Search a Chrome prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP, prostřednictvím dohod o předinstalaci. Jak uvádí napadené rozhodnutí, předinstalace konkurenčních aplikací pro obecné vyhledávání a prohlížečů není z hlediska přítomnosti srovnatelná s předinstalací aplikace Google Search a Google Chrome (viz bod 940 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se prohlížečů).

428

V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi teoretickými předpoklady konkurence a praktickou skutečností, kdy se zdá, že konkurenční alternativy uváděné společností Google nejsou věrohodné nebo nemají reálný dopad z důvodu statu quo bias, který s sebou nesly podmínky pro předinstalaci v SDMA, a kombinovaných účinků těchto podmínek s dalšími smluvními dohodami společnosti Google, včetně SRP.

429

V této souvislosti je třeba posoudit argumentaci společnosti Google, že navzdory podmínkám pro předinstalaci v SDMA mohli VOZ i nadále poskytovat stejné podmínky pro předinstalaci, jaké byly poskytnuty Google Search a Chrome pro služby obecného vyhledávání a konkurenční prohlížeče v zařízeních Google Android prodávaných v EHP. Tato argumentace se zabývá zaprvé předinstalací konkurenčních aplikací, zadruhé údajným rozporem mezi uvažováním o SRP a tvrzením, že předinstalace konkurenčních aplikací nebyla atraktivní, a zatřetí zájmem VOZ na předinstalaci konkurenčních aplikací.

430

Zaprvé je třeba poznamenat, že argumentace společnosti Google se v tomto ohledu zaměřuje spíše na situaci prohlížečů než na situaci aplikací služeb obecného vyhledávání. Tato argumentace se zabývá zaprvé aplikací Google Search a konkurenčními aplikacemi, zadruhé prohlížečem Chrome a jeho konkurenty a konečně ostatními aplikacemi.

431

Pokud jde o aplikace služeb obecného vyhledávání, společnost Google se omezuje na zpochybnění odkazu na Bing, který mohl být od roku 2011 do roku 2016 předinstalován pouze na jednom modelu zařízení Google Android uváděném na trh v USA v roce 2011 (viz bod 834 odůvodnění a bod 789 odůvodnění bod 8 napadeného rozhodnutí).

432

Podle společnosti Google nebyla skutečnost, že Bing nemohl být předinstalován na zařízeních Google Android prodávaných v EHP, způsobena podmínkami pro předinstalaci v SDMA, ale spíše nedostatkem místního programování Bingu pro většinu zemí EHP.

433

Je však třeba uvést, jak to činí Komise, že pouze ve velmi vzácných případech se konkurentům společnosti Google podařilo do zařízení kromě aplikace Google Search předinstalovat i svou aplikaci pro obecné vyhledávání. V každém případě se to týkalo pouze omezené části zařízení dotčených VOZ, zejména v EHP.

434

V napadeném rozhodnutí jsou totiž uvedeny pouze dva případy „předinstalace“ konkurenční aplikace pro obecné vyhledávání, přičemž se jednalo o případy, kdy VOZ neměl nebo již neměl uzavřenou SRP se společností Google (bod 1219 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

435

Kromě toho důvod uváděný společností Google ohledně Bing není věrohodným vysvětlením neschopnosti společnosti Microsoft přesvědčit VOZ, aby tuto aplikaci předinstalovali do zařízení Google Android. Nedostatek místního programování se netýkal všech zemí EHP, a dokonce i v zemích, kde aplikace umožňovala umístění, jako je USA nebo Německo, VOZ aplikaci Bing nepředinstalovali. Stejně tak VOZ na svých zařízeních v České republice nepředinstalovali aplikaci Seznam, přestože algoritmy obecného vyhledávání této aplikace byly postaveny na českém jazyce (viz bod 682 odůvodnění a bod 814 odůvodnění bod 4 napadeného rozhodnutí).

436

Z výše uvedeného vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, nebyli poskytovatelé služeb obecného vyhledávání konkurující Google Search schopni vyrovnat konkurenční výhodu, kterou poskytovaly podmínky pro předinstalaci v SDMA.

437

Pokud jde o prohlížeče, společnost Google poukazuje na různé skutečnosti proto, aby tvrdila, že podmínky pro předinstalaci v SDMA nebránily VOZ poskytovat konkurenčním prohlížečům stejné podmínky pro předinstalaci, jaké byly poskytnuty Google Search a Chrome:

438

Na rozdíl od toho, co naznačuje Komise, nelze argumentaci společnosti Google a různé důkazy, které ji podporují, bez dalšího odmítnout.

439

Argumentace společnosti Google totiž umožňuje a priori prokázat, jak vyplývá z faktických důkazů převzatých v napadeném rozhodnutí (viz tabulka 19, která uvádí paralelní míru předinstalace 40 až 60 % celosvětově v letech 2013 až 2016), že pokud jde o prohlížeče, je konkurenční situace živější, než pokud jde o aplikace služeb obecného vyhledávání. V zařízeních Google Android mohou být a často jsou předinstalovány i jiné prohlížeče než Chrome.

440

Dobrým příkladem je případ Opery. Podle společnosti Opera, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu společnosti Google, pochází velká část jejích uživatelů z dohod o předinstalaci s VOZ (Samsung, Huawei, OPPO a Tecno), které se týkají zařízení Google Android. Komise v tomto ohledu poznamenává, že tyto dohody se týkaly méně než 5 % zařízení Google Android prodaných v EHP (bod 940 odůvodnění napadeného rozhodnutí), neboť tato zařízení byla prodávána především v Africe (dohody společnosti Opera se společnostmi Samsung a Tecno).

441

Tento příklad ukazuje, že dohody o společné předinstalaci prohlížečů mohly existovat během doby trvání protiprávního jednání, přinejmenším ve větším rozsahu než dohody o předinstalaci aplikace služby obecného vyhledávání. Je však třeba posoudit účinky těchto dohod na to, zda jsou schopny vyrovnat výhodu plynoucí z předinstalace.

442

Dopad argumentace společnosti Google na analýzu totiž ztrácí svou podstatu vzhledem k různým vyjádřením Komise a vedlejších účastnic na její podporu. V praxi se jeví, že ačkoli VOZ skutečně měli možnost předinstalovat jiné aplikace pro prohlížení, v praxi ji mohli využít pouze k předinstalaci aplikací pro prohlížení, které používaly Google Search jako výchozí vyhledávač.

443

Na rozdíl od příkladu společnosti Opera totiž společnost Seznam ve svém spisu vedlejší účastnice popisuje potíže, s nimiž se setkala při získávání předinstalace svých aplikací pro vyhledávání a prohlížení. Společnost Seznam ostatně uvádí, že tyto potíže existovaly jak v dobách SRP v rámci portfolia, tak později, když vstoupily v platnost SRP v rámci zařízení. Stejně tak teprve v září 2018, tj. po přijetí napadeného rozhodnutí, bylo možné ve Francii a Německu nastavit Qwant jako výchozí vyhledávač v prohlížeči Brave.

444

Zaprvé v letech 2013 až 2016 byly sice konkurenční prohlížeče předinstalovány vedle Chrome na téměř 60 % zařízení Android (tabulka 19 napadeného rozhodnutí).

445

Nicméně zaprvé je třeba s ohledem na případy Samsung a Huawei, na které odkazuje společnost Google, uvést, že jedinými mobilními internetovými prohlížeči, které byly předinstalovány na značném počtu zařízení Google Android těchto VOZ, byly vlastní prohlížeče těchto VOZ, a nikoli prohlížeče třetích osob (bod 936 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

446

V tomto ohledu Komise poznamenává, že někteří operátoři, včetně společností Samsung a Huawei, nastavili Google Search jako výchozí službu pro obecné vyhledávání ve svých prohlížečích. Bod 798 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí tak odkazuje na „dohody s VOZ a OMS, jejichž cílem bylo zajistit, aby Google Search byl jedinou předinstalovanou službou obecného vyhledávání a byl nastaven jako výchozí ve všech předinstalovaných mobilních prohlížečích třetích osob“. Na dotaz ohledně tohoto bodu Komise upřesnila, že se jednalo o odkaz na SRP. Komise rovněž odkazuje na společnost HTC, která rovněž nastavila Google Search jako výchozí službu obecného vyhledávání ve svém prohlížeči, aby uvedla, že v každém případě přestala vyvíjet svůj vlastní prohlížeč ke dni 30. listopadu 2016.

447

Zadruhé, pokud jde o situaci operátorů, kteří uzavřeli SRP, je třeba poznamenat, že proto, aby mohli tito operátoři využívat rozdělení příjmů, zavazují se nastavit Google Search jako výchozí v různých vstupech svých zařízení Google Android, včetně jejich vlastního prohlížeče (bod 822 odůvodnění, poznámka pod čarou 908 a bod 6.3.3 SRP v rámci portfolia), a nepředinstalovat žádnou konkurenční službu obecného vyhledávání (body 192 a 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

448

Je to o to důležitější, že v bodě 822 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že v letech 2011 až 2016 se SRP vztahovaly na [80–90 %] až [50–60 %] zařízení Google Android prodaných v EHP. Z informací uvedených v poznámce pod čarou 908 v bodě 822 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v tomto ohledu zohledněné informace zahrnují nejen informace odvozené z pokrytí SRP v rámci portfolia, ale také informace odvozené z pokrytí SRP v rámci zařízení, které následovaly po SRP v rámci portfolia. Komise to potvrdila v odpovědi na otázku vznesenou v rámci organizačních procesních opatření.

449

Například v letech 2011 až 2016 se na více než 50 % zařízení Google Android prodaných v EHP vztahovaly SRP se společností Google, a to buď SRP v rámci portfolia, nebo SRP v rámci zařízení, které všechny vyžadovaly, aby byl Google Search nastaven jako výchozí vyhledávač v předinstalovaných prohlížečích, a zakazovaly instalaci konkurenční služby vyhledávání.

450

Proto, a to platí pro společnosti Samsung, HTC, LG a Sony, jakož i pro ostatní operátory, kteří uzavřeli SRP, se jeví, že pokud byl vedle Chrome, který je nastaven jako výchozí v Google Search, předinstalován také prohlížeč, byl nastaven také jako výchozí v Google Search.

451

Tato poznámka umožňuje znázornit doplňkovost jednotlivých jednání společnosti Google a nutně předpokládá zohlednění – jak je rovněž uvedeno v napadeném rozhodnutí – kombinovaných účinků SDMA a SRP. Smluvní závazek spojený se SRP neinstalovat jiné řešení než Google Search pro obecné vyhledávání má totiž za následek, že teoretická možnost předinstalovat službu konkurující aplikacím společnosti Google, ačkoli to SDMA v zásadě povolovaly, byla v letech 2011 až 2016 fakticky vyloučena nejméně u poloviny zařízení Google Android prodaných v EHP. Jinými slovy, SRP zaručovaly výlučnost u dotčených zařízení, což je třeba zohlednit při posuzování protisoutěžních účinků SDMA.

452

V tomto ohledu je třeba uvést, že zohlednění kombinovaných účinků SDMA a SRP jako faktické skutečnosti nijak nezávisí na zneužívající povaze SRP bez ohledu na to, zda se jedná o SRP v rámci portfolia představující zneužití podle analýzy Komise, kterou společnost Google zpochybňuje ve třetím žalobním důvodu, nebo o SRP v rámci zařízení, které nejsou v napadeném rozhodnutí považovány za zneužívající.

453

Za těchto okolností argument společnosti Google ve vztahu k jednomu VOZ, podle kterého v roce 2016 na jedné kategorii svých zařízení mobilní internetový prohlížeč uvedeného VOZ generoval v EHP vyšší příjmy z vyhledávání než aplikace Google Search nebo Chrome, nezpochybňuje výše uvedenou analýzu.

454

Tento argument dovolávaný v žalobě Komise zpochybnila s odůvodněním, že takové tvrzení nemůže ověřit ani pro danou kategorii zařízení tohoto VOZ v roce 2016, ani obecněji pro jiné roky a jiné kategorie zařízení uvedeného VOZ. V odpovědi společnost Google předložila interní údaje, které byly použity k prokázání tvrzení uvedených v žalobě. Z těchto údajů skutečně vyplývá, že v roce 2016 generoval prohlížeč specifický pro tohoto VOZ na dvou modelových řadách vyšší příjmy z žádostí o vyhledávání než aplikace Google Search nebo Chrome.

455

Tyto příjmy byly rovněž vyšší než příjmy generované prohlížečem Chrome v roce 2017 na třech modelových řadách (dvou výše uvedených a třetí) a v roce 2018 na čtyřech modelových řadách (třech výše uvedených a čtvrté) tohoto VOZ, ale byly nižší než příjmy generované v té době aplikací Google Search na těchto zařízeních.

456

Společnost Google tvrdí, že se jedná o případ, kdy předinstalací vlastního prohlížeče na zařízeních Google Android mohl VOZ do určité míry vyrovnat konkurenční výhodu, kterou měl v důsledku předinstalace aplikace Google Search a Chrome.

457

Avšak vzhledem k tomu, že byl dotčený VOZ vázán SRP, a tudíž byl povinen nastavit Google Search jako výchozí v různých vstupech svých zařízení, včetně vlastního prohlížeče, je třeba zrelativizovat konkurenční účinek takového vyrovnání. To potvrdila i společnost Google v odpovědi na organizační procesní patření.

458

Kromě toho situace VOZ, který do svých zařízení předinstaluje svůj vlastní prohlížeč, není srovnatelná se situací konkurenta společnosti Google na trzích se službami obecného vyhledávání, který nemá možnost vyrábět svá vlastní zařízení, neboť musí s VOZ jednat o předinstalaci svých aplikací.

459

Zadruhé Komise v každém případě připomíná, že i když je na zařízení Google Android předinstalován konkurenční prohlížeč, nemůže být nastaven jako výchozí (bod 935 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

460

V reakci na tvrzení společnosti Google ohledně prohlášení zástupce společnosti Huawei v e-mailu zaslaném Komisi v prosinci 2015, že „výchozím systémovým prohlížečem“ mohl být jiný prohlížeč než Chrome, Komise v této souvislosti uvádí, že to nebylo možné.

461

Z SDMA totiž zaprvé vyplývá, že VOZ byli povinni předinstalovat Chrome na téměř všechna svá zařízení Google Android prodávaná v EHP, a, zadruhé, z AFS a ustanovení 3.2.3.2 dokumentu o definici kompatibility systému Android (dále jen „DDK“) vyplývá, že „vývojáři zařízení nemuseli s používáním systémových aplikací spojovat zvláštní privilegia pro schémata používání, ani bránit aplikacím třetích osob, aby se s těmito schématy propojily a přebíraly nad nimi kontrolu“. Proto VOZ, který měl předinstalovaný Chrome, což předpokládalo podepsání SDMA a AFS, nemohl ve výchozím nastavení nastavit konkurenční mobilní internetový prohlížeč.

462

Prohlášení společnosti Orange a jednoho dalšího podniku (bod 935 odůvodnění napadeného rozhodnutí) potvrzují skutečnost, že i v případě předinstalace prohlížeče konkurujícího prohlížeči Chrome, nemůže být prvně uvedený „nastaven jako výchozí prohlížeč“. Tito dva operátoři se v této souvislosti odvolávají na povinnost výše uvedenou Komisí neupřednostňovat prohlížeč konkurující prohlížeči Chrome, pokud je tento prohlížeč rovněž předinstalován na zařízení Google Android.

463

V této souvislosti nemůže žádná ze skutečností dovolávaná společností Google doložit její tvrzení, že takové výchozí nastavení konkurenčního prohlížeče bylo možné v přítomnosti prohlížeče Chrome:

464

To, zda lze konkurenční prohlížeč nastavit jako výchozí, je mimoto irelevantní. Společnost Google ostatně nezpochybňuje teoretickou povahu této otázky vzhledem ke kombinovaným účinkům SDMA a AFS. V projednávané věci je třeba posoudit jednotlivé praktické možnosti, jak mohou konkurenční služby obecného vyhledávání oslovit uživatele, přičemž společnost Google dohlíží nad tím, aby VOZ dodržovali svou povinnost vůči prohlížečům konkurujícím prohlížeči Chrome – jak vyplývá z AFS – poskytnout Google Search přinejmenším stejné zacházení, jaké by mohly poskytnout jiné službě obecného vyhledávání.

465

Zatřetí skutečnost, že VOZ na některá svá zařízení předinstalovávají své vlastní prohlížeče, nic nemění na tom, že počet předinstalací každého z těchto prohlížečů je nižší než počet předinstalací prohlížeče Google Chrome na těchto zařízeních. Zejména je třeba vzít v úvahu, že některé údaje, o které se Google opírá, se týkají předinstalace v celosvětovém měřítku, včetně Číny (viz například tabulka 19 napadeného rozhodnutí). Neexistence předinstalace prohlížeče Google Chrome v Číně má významný dopad na údaje z EHP. Předinstalace prohlížeče Google Chrome se týkala prakticky všech zařízení Google Android v EHP, zatímco společná předinstalace jiného prohlížeče zůstala z hlediska rozsahu a efektivity méně významná. Společnost Google vyjádření Komise k tomuto bodu tedy nezpochybňuje.

466

Pokud jde o jiné aplikace než Google Search a Chrome, které jsou součástí balíčku SMG, a o aplikace, které jim konkurují, je třeba uvést, jak to činí Komise, že argumenty společnosti Google týkající se těchto aplikací jsou irelevantní. Tyto jiné aplikace a konkurenční aplikace nejsou aplikacemi pro obecné vyhledávání nebo prohlížeči, a proto nejsou předmětem zneužití dominantního postavení vymezených v napadeném rozhodnutí.

467

Zadruhé společnost Google tvrdí, že úvahy v napadeném rozhodnutí o SRP jsou v rozporu s tvrzením, že by VOZ neměli zájem na předinstalaci aplikací pro obecné vyhledávání a pro prohlížení vedle svých aplikací.

468

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout obsah sporných tvrzení.

469

Zaprvé se Komise domnívala proto, aby dospěla k závěru, že dohody o předinstalaci s VOZ nelze z hlediska rozsahu a efektivity srovnávat s dohodami o předinstalaci aplikace Google Search na zařízeních SMG – mimo jiné – že bylo „nepravděpodobné“, že by VOZ kromě povinné aplikace Google Search předinstalovali jednu nebo více dalších aplikací služby pro obecné vyhledávání. Tento závěr byl vysvětlen zejména skutečností, že VOZ museli zvážit potenciální příjmy, které by získali z této jiné aplikace služby pro obecné vyhledávání, oproti nákladům na takovou operaci a dalším nákladům souvisejícím s takovými faktory, jako je uživatelská zkušenost a podpora (body 823 a 824 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

470

Pro vysvětlení tohoto závěru Komise uvedla, že vzala v úvahu následující skutečnosti:

471

Stejně tak při závěru, že dohody o předinstalaci s VOZ nebylo možné z hlediska rozsahu a efektivity srovnávat s předinstalací prohlížeče Chrome na zařízeních SMG, se Komise mimo jiné domnívala, že VOZ by se „zdráhali“ předinstalovat aplikace, které by duplikovaly již nainstalované aplikace z důvodu problémů s úložištěm některých zařízení (body 932 a 933 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

472

Zadruhé v části napadeného rozhodnutí věnované SRP, Komise však několikrát poukazuje na zájem VOZ na získání těchto dohod z následujících důvodů:

473

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, nelze se domnívat, že si tyto úvahy odporují. Nejprve totiž Komise zkoumá pravděpodobnost nebo motivaci VOZ sjednat dohody o předinstalaci s konkurenty aplikace Google Search nebo Chrome, které jsou předinstalovány na zařízeních SMG na základě SDMA. Komise přitom nezpochybňuje, že by tito VOZ mohli mít obchodní zájem na sjednávání takových dohod, který je uveden zejména v rámci SRP. Tento obchodní zájem je však třeba sladit s dalšími faktory uvedenými v uvažování Komise, pokud jde o první seskupení (nízký zbytkový podíl na trhu pro druhou aplikaci služby obecného vyhledávání, transakční náklady, obtíže spojené s duplikací s ohledem na uživatelskou zkušenost a velikost úložiště) a druhé seskupení (problémy spojené s úložištěm).

474

Z výše uvedeného vyplývá, že výtku, že úvahy v napadeném rozhodnutí o SRP jsou v rozporu s tvrzeními Komise, že je nepravděpodobné, že by VOZ předinstalovávali aplikace služeb obecného vyhledávání konkurující aplikaci Google Search a VOZ se zdráhají předinstalovávat aplikace pro prohlížení konkurující aplikaci Chrome, je třeba odmítnout.

475

Zatřetí společnost Google tvrdí, že napadené rozhodnutí uvádí čtyři důvody na podporu tvrzení, že „je nepravděpodobné, že by VOZ vedle povinné aplikace Google Search předinstalovali další aplikaci služby obecného vyhledávání“ (bod 824 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále jen „napadené tvrzení“), a to existenci překážek spojených s uživatelskou zkušeností, problémy s úložištěm, transakční náklady a nedostatek finančních výhod spojených s předinstalací. Vzhledem k tomu však, že VOZ ve skutečnosti předinstalovávali konkurenční aplikace na zařízeních SMG, není žádný z těchto důvodů podložen důkazy, a zpochybněné tvrzení je proto chybné.

476

Proto je třeba tuto argumentaci nejprve zasadit do kontextu, aby ji bylo možné posoudit.

477

Napadené tvrzení je totiž zaprvé založeno na myšlence uvedené v témže bodě 824 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rozhodnutí o předinstalaci aplikace služby obecného vyhledávání konkurující aplikaci Google Search vyplývá z toho, že VOZ musí zvážit jednak příjmy, které by tato dodatečná aplikace mohla přinést, a jednak náklady na provoz a její dopady na uživatelskou zkušenost nebo technickou podporu. Napadené tvrzení se tedy týká především zájmu VOZ na předinstalaci aplikace konkurující aplikaci Google Search, resp. prohlížeči Chrome, který je standardně nastaven jako výchozí v rámci služby obecného vyhledávání Google Search, a nikoliv jiných aplikací zahrnutých do balíčku SMG, zejména těch, které nesouvisejí s provedením služby obecného vyhledávání.

478

Skutečnostmi relevantními pro posouzení opodstatněnosti napadeného tvrzení jsou tedy skutečnosti, které se týkají aplikací, které provádějí službu obecného vyhledávání, a nikoli aplikace jiného druhu.

479

Zadruhé napadené tvrzení je pouze prvním z pěti vysvětlení, které Komise poskytla na podporu toho, co společnost Google tvrdila ve správním řízení, že „dohody o předinstalaci s VOZ a OMS nelze z hlediska rozsahu a efektivity srovnávat s předinstalací aplikace Google Search na zařízeních SMG“ (bod 823 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

480

Společnost Google nezpochybňuje následující vysvětlení:

481

Právě v kontextu tohoto skutkového stavu, který zohledňuje rozsah a efektivitu předinstalace aplikace Google Search na zařízeních SMG s ohledem na různé dohody, které společnost Google uzavřela v rámci své celkové strategie s cílem upevnit a zachovat svůj podíl na trhu mobilního internetu v EHP, je třeba přezkoumat argumenty společnosti Google týkající se zpochybněného tvrzení. Společnost Google v podstatě kritizuje různé důvody, které Komise uvedla (viz bod 475 výše) pro posouzení zájmu VOZ na předinstalování konkurenčních aplikací, a to potenciální příjmy, transakční náklady, uživatelskou zkušenost a úložiště.

482

Při posuzování pravděpodobnosti, že si VOZ vedle aplikace Google Search předinstaluje další aplikaci služby obecného vyhledávání, pokud jde o zařízení SMG, Komise uvádí, že „podíl potenciálních příjmů, které by VOZ získali z jedné nebo několika dalších aplikací služby obecného vyhledávání, by byl malý, vzhledem k tomu, že společnost Google měla na většině vnitrostátních trhů 90 % podíl na trhu, a jak bylo vysvětleno v bodě 796 odůvodnění [napadeného rozhodnutí], Google by byl stále definován jako výchozí na ostatních hlavních vstupech, zejména v prohlížečích“ (bod 825 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

483

Společnost Google toto vysvětlení kritizuje z následujících důvodů:

484

Tyto kritiky však nemohou zpochybnit napadené tvrzení.

485

Jak již bylo uvedeno, společnost Google totiž nezpochybňuje, že důsledkem SDMA bylo, že žádná aplikace služby obecného vyhledávání konkurující aplikaci Google Search nemohla získat výlučnou předinstalaci na zařízeních Google Android (bod 830 až 832 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na těchto zařízeních byla možná pouze společná předinstalace.

486

V praxi je navíc třeba poznamenat, že výhradně v důsledku SDMA si společnost Google poskytovala předinstalaci, která zůstala výlučná, pokud se VOZ nerozhodl instalovat současně jinou aplikaci služby obecného vyhledávání.

487

Na rozdíl od předinstalace získané bez dalšího společností Google v rámci SDMA musel tento VOZ nebo konkurent společnosti Google zohlednit další parametry, aby mohl předinstalovat nebo získat předinstalaci jiné aplikace služby obecného vyhledávání.

488

V této souvislosti podíl potenciálních příjmů, který by mohl být generován předinstalací jedné nebo několika dalších aplikací služby obecného vyhledávání, nebyl co do rozsahu a efektivity srovnatelný s podílem pocházejícím z SDMA a mohl být pouze omezený.

489

To je vysvětleno především tím, jak Komise uvádí v bodech 825 a 830 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že služba obecného vyhledávání společnosti Google je ve většině zemí EHP vedoucí službou v tomto odvětví se silným a stabilním podílem na trhu přesahujícím 90 %, a to již od roku 2008 (viz body 683 a 684 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Rovněž je třeba zohlednit silnou všeobecnou známost ochranné známky Google, z níž těží její služba obecného vyhledávání (body odůvodnění 712, 812 a 830 napadeného rozhodnutí). Společnost Google žádné z těchto tvrzení nekritizuje.

490

Společnost Google spíše kritizuje tvrzení na konci bodu 825 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že i když byla na zařízeních SMG předinstalována konkurenční aplikace služby obecného vyhledávání, „Google byl stále nastaven jako výchozí na jiných hlavních vstupech, včetně prohlížečů“. Ve své druhé kritice společnost Google tvrdí, že toto tvrzení je chybné, zaprvé proto, že „DMA nikdy nevyžadovala, aby Google [Search] byl nastaven jako výchozí v konkurenčních prohlížečích“, a zadruhé proto, že toto tvrzení vychází z důkazů týkajících se výchozího nastavení v zařízeních, která nejsou vybavena systémem Android (viz bod 796 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí, který odkazuje na zařízení iOS, PC vybavené Chrome a PC vybavené Safari, Opera nebo Firefox).

491

Pokud jde o první dva argumenty druhé kritiky, je třeba nejprve uvést, že napadené rozhodnutí netvrdí, že výchozí nastavení služby obecného vyhledávání Google Search na ostatních hlavních vstupech bylo důsledkem SDMA. Tvrzení na konci bodu 825 odůvodnění napadeného rozhodnutí ve svém kontextu spíše naznačuje, jak tvrdí Komise ve své žalobní odpovědi, že společnost Google používala několik prostředků, které měla k dispozici, aby přiměla VOZ nastavit Google Search jako výchozí službu obecného vyhledávání na jiných vstupech, než který vyplývá z používání předinstalované aplikace Google Search.

492

Je sice pravda, jak uvádí společnost Google, že některé důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí ohledně významu používání Google Search pro obecné vyhledávání se netýkají zařízení SMG, ale zařízení iOS, PC vybavených Chrome nebo PC vybavených Safari, Opera nebo Firefox, které mají všechny nastaven jako výchozí Google Search (viz bod 796 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí), ale je také pravda, že i pro zařízení SMG, i když mají předinstalovánu konkurenční aplikaci služby obecného vyhledávání, je Google Search stále nastaven jako výchozí na jiných vstupech, zejména v prohlížečích.

493

Jak totiž vyplývá z bodů 818 a 973 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost Google neumožňuje, aby byla v prohlížeči Chrome jako výchozí nastavena jiná služba obecného vyhledávání než Google Search. Toto výchozí nastavení nemůže VOZ změnit.

494

Stejně tak z odpovědí na organizační procesní opatření vyplývá, že ve většině prohlížečů předinstalovaných spolu s prohlížečem Chrome nebo dokonce stažených byl Google Search výchozí službou obecného vyhledávání. To platí pro Samsung, Mozilla a UC Web browser nebo v rámci EHP pro Opera. Toto výchozí nastavení bylo důsledkem SRP nebo dohody v tomto smyslu mezi společností Google a dotčeným podnikem, což mělo tedy za následek relativizaci finančního zájmu, který by mohl VOZ nalézt v předinstalaci aplikace služby obecného vyhledávání konkurující aplikaci Google Search.

495

Různé prostředky, které společnost Google použila v rámci své celkové strategie k upevnění a udržení svého postavení na trzích obecného vyhledávání, zejména z mobilních zařízení používajících internet, jí tak umožnily dosáhnout se službou obecného vyhledávání Google Search a pro téměř všechny vnitrostátní trhy v EHP v roce 2016 tržního podílu v rozmezí dvojnásobku až pětinásobku kombinovaného tržního podílu všech ostatních služeb obecného vyhledávání (viz bod 796 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí).

496

Vzhledem k těmto faktických poznámkám je třeba se domnívat, že tvrzení uvedené na konci bodu 825 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že i v případě předinstalace konkurenční aplikace služby obecného vyhledávání na zařízeních SMG „byl Google stále nastaven jako výchozí na ostatních hlavních vstupech, zejména prohlížečích“, není chybné.

497

V každém případě, pokud jde o třetí argument druhé kritiky, význam odkazů uvedených v napadeném rozhodnutí na ustanovení SDMA týkající se výchozího nastavení, která cituje společnost Google a která byla údajně nesprávně vyložena a každopádně vymazána, je třeba zrelativizovat, jelikož tyto odkazy nemají žádný vliv na výše uvedené uvažování. Za těchto podmínek se jejich kritika ze strany společnosti Google stává neúčinnou.

498

Je pravda, že v jiných částech napadeného rozhodnutí než v bodě 825 odůvodnění Komise uvedla, že některé verze SDMA byly vypracovány tak, že se zdálo, že vyžadují, aby VOZ nastavili jako výchozí službu obecného vyhledávání Google Search pro všechny vstupy k vyhledávání na zařízeních SMG (viz bod 185 odůvodnění, kde je rovněž uvedeno, že od této povinnosti společnost Google od října 2014 upustila).

499

Je však třeba mít za to, že z důvodů uvedených společností Google ve správním řízení již není sporné, že tato smluvní ustanovení nevyžadovala, aby VOZ nastavili Google Search jako výchozí pro všechna vyhledávání prováděná z prohlížeče předinstalovaného na zařízení Google Android. Podle společnosti Google, aniž to Komise vyvrací, bylo účelem dotčeného ustanovení vyřešit konflikty, které by mohly vzniknout, pokud by obecný vyhledávací dotaz učiněný z jakékoli aplikace mohl být zpracován více než jednou aplikací pro obecné vyhledávání.

500

I když je tedy Komise oprávněna uvádět, že ze spisu vyplývá, že na počátku doby trvání protiprávního jednání mohly existovat určité nejasnosti ohledně skutečného rozsahu těchto smluvních ustanovení (viz zaprvé body 1228 až 1238 odůvodnění a zadruhé bod 1230 odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci analýzy SRP v rámci portfolia), nic to nemění na tom, že vysvětlení, která společnost Google v tomto ohledu poskytla, jsou přesvědčivá a umožňují vysvětlit jejich příčinu. V tomto ohledu musí jít pochybnosti ve prospěch obviněné společnosti.

501

Pokud jde o první kritiku, odkaz z titulu přezkumu zneužívající povahy SRP v rámci portfolia v rámci třetího žalobního důvodu na předpoklad, že jeden nebo několik hypotetických konkurentů, kteří jsou stejně výkonní jako společnost Google, by mohli získat 22,5 % podíl obecných vyhledávacích dotazů, „pokud by byli předinstalováni vedle aplikací společnosti Google a také nastaveni jako výchozí na vstupech prohlížečů“, nezpochybňuje uvažování Komise, které společnost Google kritizuje. I kdyby bylo možné uvažovat o takové hypotéze pro posouzení „podílu potenciálních příjmů, které by VOZ získali z předinstalace jedné nebo několika dodatečných aplikací služeb obecného vyhledávání“, nic to nemění na tom, že dotyčné příjmy by byly stěží srovnatelné s příjmy, které získala společnost Google z důvodu podmínek pro předinstalaci stanovených v SDMA.

502

Navíc VOZ by v zásadě za účelem souhlasu se společnou předinstalací jedné nebo několika dalších aplikací služby obecného vyhledávání vedle aplikací předinstalovaných na základě SDMA požadoval od konkurenta společnosti Google odměnu. Avšak vzhledem k samotné přítomnosti aplikace Google Search a prohlížeče Chrome, a to i bez možnosti plateb za získání výlučnosti na základě SRP v rámci portfolia, by nabídka konkurenta společnosti Google v tomto ohledu nebyla atraktivní vzhledem k příjmům, s nimiž by mohl počítat z této společné předinstalace.

503

Pokud jde o třetí kritiku, Komise správně připomíná, že i kdyby VOZ na zařízeních SMG předinstaloval také prohlížeč konkurující prohlížeči Chrome, nemohl by jej nastavit jako výchozí prohlížeč.

504

Jak totiž vyplývá z odpovědí na organizační procesní opatření, společnost Google totiž nezpochybňuje, že na základě AFS a DDK, pokud byl na zařízení Android předinstalován více než jeden prohlížeč, nemohl být žádný z těchto prohlížečů nastaven jako výchozí.

505

Pokud jde přitom o zařízení Google Android, vzhledem k tomu, že podle SDMA byl VOZ povinen předinstalovat Chrome, aby získal balíček SMG, v bodě 935 odůvodnění napadeného rozhodnutí se proto správně uvádí, že s ohledem na kombinované účinky této dohody s výše uvedenými ustanoveními „i kdyby byl nainstalován konkurenční prohlížeč, nemohl by být nastaven jako výchozí prohlížeč“.

506

V tomto ohledu, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, a jak již bylo rozhodnuto v bodech 462 a 463 výše, se na prohlášení některých podniků nelze užitečně odvolávat proto, aby bylo zpochybněno zpochybněné posouzení.

507

V e-mailu od společnosti Google ze dne 27. března 2013, určeném jednomu z hlavních VOZ, se tak uvádí, že je třeba, aby v takovém případě umožnil uživateli vybrat si mezi předinstalovaným prohlížečem tohoto VOZ a prohlížečem Google Chrome.

508

Proto prohlášení společnosti Orange v e-mailu ze dne 3. srpna 2012, že „Chrome bude moci koexistovat s prohlížeči výrobců [;] Google jej neukládá jako výchozí prohlížeč“, pouze naznačuje, že SDMA nezavazovala VOZ k nastavení Chrome jako výchozího prohlížeče, a že tedy mohl koexistovat s jinými prohlížeči (viz bod 463 výše).

509

Prohlášení jiného podniku z roku 2013 (bod 935 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí) jsou rovněž učiněna v kontextu, kdy VOZ a následně OMS nemohli nastavit konkurenční prohlížeč jako výchozí, jak tvrdí Komise. Na tato prohlášení se tedy Komise skutečně mohla odvolat za účelem zvážení toho, že „i kdyby byl předinstalován i konkurenční prohlížeč, nemohl být nastaven jako výchozí prohlížeč“ (viz bod 462 výše), jak to činí v bodě 935 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

510

Pokud jde o prohlášení společnosti Huawei z roku 2015, které bylo předběžnou odpovědí jednoho z jejích zaměstnanců, že „prohlížeč Huawei je předinstalován ve všech chytrých telefonech na trhu EHP jako výchozí systémový prohlížeč“, jeho obsah zůstává nejednoznačný (viz bod 463 výše). Jak tvrdí Komise, není skutečně jasné, co autor odpovědi považuje za „výchozí systémový prohlížeč“, vzhledem k tomu, co požadoval DDK, podle něhož VOZ nemohli nastavit konkurenční prohlížeč jako výchozí. Prohlížeč Huawei proto v zásadě nemohl být nastaven jako výchozí prohlížeč, pokud byl předinstalován na zařízení, na kterém byl předinstalován také prohlížeč Chrome, alespoň ve smyslu definovaném DDK. Proto je pravděpodobné, jak tvrdí i Komise, že pojem „výchozí systémový prohlížeč“ jednoduše odkazuje na skutečnost, že prohlížeč společnosti Huawei byl „předinstalován“, tj. předinstalován v zařízeních Google Android.

511

Stejně tak nelze přikládat rozhodující hodnotu obsahu dopisu společnosti Opera, zaslaného z jejího vlastního podnětu Komisi dne 31. května 2017, v němž se uvádí, že „někteří VOZ Android souhlasili s předinstalací Opera a nastavením Opera jako výchozího prohlížeče na svých zařízeních a s jeho výrazným zobrazením na výchozí domovské obrazovce“. Uvedený dopis je totiž v rozporu s tím, co již dříve uvedla společnost Opera ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 19. října 2015, v níž uvedla, „že dostupnost prohlížeče Chrome jako výchozí aplikace prohlížeče, předinstalované a dostupné na domovské obrazovce telefonů Android, omezovala schopnost [společnosti Opera] soutěžit o výchozí pozici na všech zařízeních Android“ (viz bod 925 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí).

512

V tomto ohledu proto, aby vysvětlila vývoj svého postoje, společnost Opera ve svém spisu vedlejší účastnice uvádí, že zatímco v roce 2015 chápala, že „DMA vyžadovaly, aby VOZ nejen předinstalovali Chrome, ale také jej nastavili jako výchozí prohlížeč a zajistili jeho umístění do popředí na domovské obrazovce zařízení Android“, v roce 2017 zjistila, že „její výklad zjevně neodpovídal podmínkám pro předinstalaci v SDMA[;] SDMA vyžadují pouze předinstalovaný Chrome ve složce“. Takové vysvětlení lze skutečně předložit, protože podmínky pro předinstalaci v SDMA neukládaly v případě společné předinstalace výchozí nastavení jednoho prohlížeče na úkor druhého (viz bod 491 výše).

513

Jak však Komise správně poukazuje, výchozí nastavení konkurenčního prohlížeče v případě společné předinstalace s prohlížečem Chrome nebylo kvůli kombinovaným účinkům SDMA a DDK proveditelné. Výchozí nastavení předinstalovaného konkurenčního prohlížeče bylo možné pouze se zásahem uživatele v pozdější fázi. Společnost Opera se ostatně ve svém spisu vedlejší účastnice již nedovolává předinstalace svého prohlížeče s nastavením „jako výchozí prohlížeč“ a umístěním na domovskou obrazovku, ale pouze předinstalace svého prohlížeče s umístěním na domovskou obrazovku.

514

Co se týče čtvrté kritiky, nelze se společností Google souhlasit, když tvrdí, že zpochybněné posouzení znamenalo, že konkurenční aplikace služeb vyhledávání byly pro uživatele méně atraktivní nebo že pocházejí od méně výkonných konkurentů. Jak již bylo vysvětleno (viz bod 294 výše), napadené rozhodnutí uvádí důvody, proč takový předpoklad nelze v projednávaném případě učinit s ohledem na zájem uživatelů na různých technických řešeních nabízených konkurenty společnosti Google nebo na inovacích.

515

V souhrnu z výše uvedeného vyplývá, že není namístě zpochybnit posouzení Komise, podle něhož VOZ mohli získat pouze omezené příjmy z předinstalace jedné nebo několika konkurenčních služeb obecného vyhledávání vedle aplikace Google Search.

516

Zadruhé společnost Google kritizuje tvrzení, že transakční náklady odrazovaly VOZ od sjednávání dohod o předinstalaci s jinými službami obecného vyhledávání, neboť „takové náklady patrně nemohou být odůvodněny v případě malého množství zařízení“ (bod 826 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žádný důkaz totiž neumožňuje odůvodnit tyto transakční náklady nebo je kvantifikovat, ani důvod, proč by se vztahovaly pouze na malé množství zařízení. Jediný důkaz citovaný v tomto ohledu, a sice interní e-mail společnosti Google z roku 2012 týkající se diskusí s VOZ o rozdělení příjmů z Play Store na televizorech a mobilních zařízeních (viz bod 1222 odůvodnění bod 2 napadeného rozhodnutí), je nedostatečný.

517

Podle Komise napadené rozhodnutí nevyvozuje „žádný obecný závěr, že transakční náklady brání dohodám o předinstalaci“, ale pouze konstatuje, že kvůli transakčním nákladům je nepravděpodobné, že by VOZ uzavírali velké množství dohod o malém objemu, ať už dohod o předinstalaci nebo dohod o rozdělení příjmů. Z interního e-mailu společnosti Google z roku 2012 mimoto vyplývá, že existenci takových transakčních nákladů uznává, pokud jde o ni.

518

Z výše uvedeného vyplývá, že hlavní účastnice řízení se shodují v tom, že uznávají, že tvrzení o transakčních nákladech nelze vykládat tak, že brání dohodám o předinstalaci. Otázkou spíše je, zda tyto náklady nečiní nepravděpodobným uzavření dohod o předinstalaci pro malé množství zařízení.

519

Jediný důkaz uvedený v napadeném rozhodnutí v tomto ohledu, a to interní e-mail společnosti Google z roku 2012 uvedený v bodě 826 odůvodnění a citovaný v bodě 1222 odůvodnění bodě 2, nelze považovat za dostatečný k doložení existence překážky pro sjednání dohod o předinstalaci.

520

Jedná se skutečně o jediný dokument, který je relativně starý, pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, a není přímo relevantní, protože se týká probíhajícího vyjednávání mezi společností Google a jedním VOZ o rozdělení příjmů z Play Store v televizorech a mobilních zařízeních. Informace, že tato dohoda se týkala množství, které bylo vzhledem k vynaloženým prostředkům a platbám, které měla společnost Google provést, označeno jako „nevýznamné“, zůstávají příliš obecné, neboť nejsou vyčísleny, a příliš spojené s konkrétní situací společnosti Google na to, aby je bylo možné zobecnit na situaci jejích konkurentů.

521

Jak tvrdí společnost Google, ze spisu tedy nevyplývá, že by transakční náklady uvedené v napadeném rozhodnutí byly překážkou pro sjednání dohod o předinstalaci mezi VOZ a poskytovateli služby obecného vyhledávání konkurující Google Search. I když tyto náklady nebrání sjednání takových dohod, nic to však nemění na tom, že představují ekonomický parametr, který VOZ zohledňují při posuzování jejich výhodnosti.

522

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu jednotlivé důkazy a posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí, pokud jde o transakční náklady.

523

Zatřetí společnost Google kritizuje tvrzení, že „duplicita příliš mnoha aplikací může mít negativní dopad na uživatelskou zkušenost“, protože například uživatelé „budou opakovaně vyzýváni k výběru aplikace, kterou chtějí používat nebo kterou chtějí nastavit jako výchozí aplikaci“ (body 827 a 828 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Napadené rozhodnutí totiž neprokazuje, že by volba aplikace obecného vyhledávání nebo prohlížeče negativně ovlivnila uživatelskou zkušenost, takže by VOZ nechtěli předinstalovat konkurenční služby. Napadené rozhodnutí rovněž neprokazuje, že by uživatelé byli „opakovaně vyzývání“, aby si zvolili, kterou aplikaci obecného vyhledávání nebo prohlížeč chtějí používat nebo nastavit jako výchozí. Předinstalace konkurenční aplikace obecného vyhledávání a prohlížeče by navíc neznamenalo duplikaci „příliš mnoha aplikací“, ale pouze duplikaci Google Search a Chrome. Nejednalo by se o „bloatware“, což je termín používaný pro aplikace, které nemají žádné nebo jen malé využití.

524

Komise připomíná, že podle SDMA musí OEF předinstalovat soubor 12 až 30 aplikací Google, a nikoli pouze aplikaci Google Search a Chrome. V této souvislosti má duplikace příliš mnoha aplikací Google negativní dopad na uživatelskou zkušenost. Tato poznámka se týká jednotlivých aplikací obsažených v balíčku SMG, nikoli konkrétně aplikací obecného vyhledávání a prohlížečů, které konkurují aplikaci Google Search nebo prohlížeči Chrome.

525

Z výše uvedeného vyplývá, že se hlavní účastnice řízení shodují v tom, že uznávají, že kritiky týkající se duplicity aplikací se striktně vzato netýkají aplikací Google Search a Chrome ani aplikací obecného vyhledávání a konkurenčních prohlížečů, ale spíše dalších aplikací, které jsou součástí balíčku SMG.

526

Skutečnosti uvedené v tomto ohledu v bodech 827 a 828 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a sice interní e-mail společnosti Google ze dne 10. ledna 2012, interní e-mail společnosti Google ze dne 17. ledna 2014 týkající se stavu diskusí mezi společností Google a jedním VOZ a e-mail společnosti Google tomuto VOZ ze dne 18. dubna 2014, potvrzují, že tomu tak skutečně je.

527

Pokud jde konkrétně o potenciální nepříjemnosti, které by uživateli způsobila opakovaná výzva k výběru aplikace pro obecné vyhledávání nebo prohlížeče, které si přeje používat nebo nastavit jako výchozí, je třeba uvést, že společnost Google tvrdí, aniž jí je v tomto bodě odporováno, že taková výzva by se objevila pouze tehdy, pokud by aplikace chtěla spustit obecné vyhledávání nebo akci v prohlížeči, a aplikace by neurčila službu obecného vyhledávání nebo prohlížeč, které mají být použity, a když k tomu dojde, uživatel bude mít obecně možnost zvolit „vždy“ a používat svou upřednostňovanou aplikaci, v kterémžto případě se výzva již neobjeví. Společnost Google také podotýká, aniž je jí odporováno, že uživatelé mohli v každém případě snadno deaktivovat aplikace Google Search a Chrome tak, aby se staly neviditelnými a přestaly fungovat.

528

Jak tvrdí společnost Google, ze spisu tedy nevyplývá, že by instalace dvou nebo několika aplikací obecného vyhledávání a prohlížečů negativně ovlivňovala uživatelskou zkušenost.

529

Začtvrté společnost Google kritizuje tvrzení, že „duplikace příliš mnoha povinných aplikací Google mohla vést k problémům s úložištěm v některých zařízeních“ (body 829 a 933 odůvodnění napadeného rozhodnutí), neboť předinstalace několika aplikací obecného vyhledávání a prohlížení jistě nemohla zaplnit úložiště moderního mobilního zařízení. Kapacita paměti mobilních zařízení se totiž exponenciálně zvyšovala. Například Samsung Galaxy S9 byl dodáván s 64 GB interní paměti, S9+ až s 256 GB paměti a HTC Desire měl 512 MB interní flash paměti, zatímco konkurenční aplikace obecného vyhledávání, jako byl Bing, měla v roce 2012 2,9 MB a v roce 201614 MB. Podle údajů společnosti International Data Corporation (IDC) měla mimoto v roce 2012 většina dodaných chytrých telefonů Android 4 GB nebo více úložiště a v první polovině roku 2017 mělo 74 % zařízení 16 GB nebo více úložiště. Prohlášení citovaná v napadeném rozhodnutí nenahrazují objektivní důkaz o dostupné úložné kapacitě.

530

Podle názoru Komise napadené rozhodnutí neshledává, že by problémy s úložištěm zařízení obecně bránily VOZ v tom, aby vedle aplikace Google Search nebo prohlížeče Chrome předinstalovali konkurenční aplikaci. Napadené rozhodnutí pouze konstatuje, že VOZ musí mít na paměti důsledky duplikace určité předinstalované aplikace Google pro uživatelskou zkušenost, a to s ohledem na to, že kvůli SDMA musí VOZ předinstalovat sadu 12 až 30 aplikací Google a že duplikace příliš velkého počtu těchto aplikací Google mohla působit problémy s úložištěm některých zařízení (body 827 až 829 a 926 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

531

Stejně jako v případě výše uvedené výtky týkající se uživatelské zkušenosti se hlavní účastnice řízení shodují v uznání toho, že kritiky týkající se duplicity aplikací se netýkají aplikací Google Search a Chrome nebo aplikací obecného vyhledávání a konkurenčních prohlížečů jako takových, ale spíše jiných aplikací, které jsou součástí balíčku SMG.

532

Pokud jde o aplikace služby obecného vyhledávání a s ohledem na technologický vývoj týkající se paměti chytrých mobilních zařízení, jakož i na ilustrace poskytnuté společností Google, nezdá se, že by duplikace tohoto druhu aplikací představovala skutečně problém. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že prohlášení společnosti Hutchison 3G uvedené v tomto ohledu v bodě 829 odůvodnění napadeného rozhodnutí se týká duplicity aplikací obecně, a nikoliv duplicity aplikací služby obecného vyhledávání. Jak tvrdí společnost Google, ze spisu tedy nevyplývá, že by instalace dvou nebo několika aplikací obecného vyhledávání způsobovala problémy s ukládáním.

533

Pokud jde o prohlížeče, je však třeba uvést, že prohlášení dvou VOZ citovaná v bodě 934 odůvodnění napadeného rozhodnutí se v případě jednoho z nich týkají žádostí OMS ze srpna 2012 a v případě druhého rozhodnutí neprovádět od roku 2012 předinstalaci vlastního prohlížeče s ohledem na povinnou předinstalaci prohlížeče Chrome na základě SDMA. Je tedy možné se domnívat, že tato prohlášení byla učiněna v době, kdy byl prostor v chytrých mobilních zařízeních ještě relativně omezený, čemuž již následně nebylo, jak společnost Google ukazuje na příkladech z moderních zařízení.

534

Není tedy sice prokázáno, že by předinstalace několika aplikací služby obecného vyhledávání představovala problém s kapacitou úložiště, avšak je pravda, že někteří VOZ se v důsledku instalace prohlížeče Chrome vzdali instalace konkurenčních prohlížečů, přinejmenším v prvních letech protiprávního jednání. Ze spisu rovněž vyplývá, že přinejmenším od roku 2016 mohl jeden z VOZ citovaných v bodě 934 odůvodnění napadeného rozhodnutí nainstalovat na svá zařízení Google Android kromě prohlížeče Chrome také vlastní prohlížeč. Zdá se tedy, že omezení dané uložištěm rychle zmizelo.

535

V návaznosti na tuto analýzu, a tedy s ohledem na neustálé zvyšování kapacity paměti mobilních zařízení, je však třeba vzít v úvahu také skutečnost, že aplikace Google Search a Chrome byly součástí jednoho celku, čímž se odpovídajícím způsobem zvýšil zabraný prostor.

536

V této souvislosti je třeba zohlednit jednotlivé důkazy a posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí, pokud jde o úložiště.

537

Z výše uvedeného vyplývá, že navzdory skutečnosti, že některé z výtek vznesených žalobkyněmi proti některým prvkům odůvodnění napadeného rozhodnutí umožňují zmírnit nebo upřesnit jeho rozsah, Komise mohla mít za to, že i když poskytovatelé služeb obecného vyhledávání konkurujících Google Search mohli poskytovat VOZ a OMS stejnou předinstalaci, jaká byla poskytnuta aplikaci Google Search a Chrome v zařízeních Google Android prodávaných v EHP, během většiny doby trvání protiprávního jednání k tomu nedošlo a že přinejmenším část vysvětlení neexistence takových předinstalací je třeba hledat v kombinovaných účincích SDMA, SRP a AFS.

538

V tomto ohledu je rozdíl mezi situací společnosti Seznam, které se navzdory jejímu úsilí nepodařilo získat dohody o předinstalaci na zařízeních Google Android, a situací společnosti Opera, které se podařilo získat dohody o předinstalaci na těchto zařízeních, nápadný, jelikož byl tento rozdíl vysvětlen skutečností, že první z nich se snažila konkurovat službě obecného vyhledávání Google Search, zatímco druhá chtěla tuto službu využívat tím, že ji nastavila jako výchozí ve svém prohlížeči.

539

Společnost Google tvrdí, že konkurenti si nejen mohli zajistit, aby VOZ předinstalovali jejich služby obecného vyhledávání, nastavili je jako výchozí a umístili je stejně nebo lépe než předinstalované aplikace Google, ale že také měli volný přístup k uživatelům prostřednictvím stahování a prohlížeče v případě služeb obecného vyhledávání. To neumožňuje dospět k závěru, že by podmínky pro předinstalaci mohly vytlačit uživatele z trhu. Jednání uživatelů ukazuje, že neustále stahují aplikace, včetně konkurenčních aplikací, pro které je v zařízení předinstalována alternativa. Tyto vzorce stahování vyvracejí tvrzení napadeného rozhodnutí, že předinstalace vytváří status quo bias, který uživatelům brání ve vyhledávání konkurenčních služeb.

540

Zaprvé, pokud jde o stahování aplikací uživateli, společnost Google uvádí, že stahování je účinný způsob, jak oslovit uživatele, a to i v případě, že jsou konkurenční aplikace předinstalovány. Důkazy týkající se aplikace Google Search, Seznam, Naver a Yandex potvrzují stahování konkurenčních služeb obecného vyhledávání, pokud byly atraktivní. Prohlížeče také dosahují značné rychlosti stahování. Naopak důkazy, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, nepostačují k tvrzení, že stahování je neúčinné. Citované odpovědi na žádosti o informace neodrážejí obecný charakter obdržených odpovědí.

541

Proto ani obecná neochota uživatelů stahovat aplikace, u nichž je předinstalována konkurenční služba, ani neefektivita stahování nemohly vysvětlit nízkou míru stahování konkurenčních aplikací obecného vyhledávání zjištěnou v napadeném rozhodnutí (body 808 až 810 odůvodnění). Vzhledem k vysoké míře stahování jiných druhů konkurenčních aplikací je pravděpodobnější, že nízká míra stahování je výsledkem faktorů, které nesouvisejí s SDMA, jako je například preference Google Search ze strany uživatelů, jeho kvalita a výkon nebo skutečnost, že uživatelé vyhledávají prostřednictvím prohlížeče.

542

Zadruhé společnost Google uvádí, že uživatelé mohou snadno a rychle přistupovat ke konkurenčním službám obecného vyhledávání prostřednictvím prohlížeče, aniž museli stahovat aplikace. Některé prohlížeče, například Chrome, již nabízejí konkurenční služby obecného vyhledávání tím, že uživatelům poskytují rozbalovací nabídky jednotlivých služeb obecného vyhledávání a umožňují jim vybrat si jednu z nich jako výchozí nastavení. V napadeném rozhodnutí se uvádí, že většina dotazů v rámci Google Search pochází z prohlížeče, nikoli z aplikace Google Search [viz bod 1234 odůvodnění bod 3 písm. b)]. Vysoký podíl prohlížeče Chrome z hlediska jeho používání a nastavení Google Search jako výchozí služby vyhledávání (body 818 a 821 odůvodnění napadeného rozhodnutí) není relevantní. Důležité je to, aby uživatelé mohli přistupovat a přistupovali ke konkurenčním službám obecného vyhledávání prostřednictvím prohlížeče Chrome stejným způsobem jako v jakémkoli mobilním prohlížeči. Uživatelé tak mají neomezený přístup ke konkurenčním službám obecného vyhledávání prostřednictvím prohlížeče a velká část vyhledávání se provádí tímto způsobem.

543

V rámci této argumentace kromě toho společnost Google napadenému rozhodnutí vytýká, že zaměňuje „konkurenční výhodu“ s „protisoutěžním vyloučením z trhu“. Druhý termín je odvozen od termínu prvního. Komise, aby bylo jednání považováno za zneužívající, musí prokázat, že účinek vyloučení z trhu „ztěžuje nebo znemožňuje vstup konkurentů dominantního podniku na trh“. Konkurenční nevýhoda neznamená protisoutěžní vyloučení z trhu. V projednávaném případě, i kdyby podmínky pro předinstalaci na základě SDMA poskytovaly společnosti Google „významnou konkurenční výhodu“, což není pravda, napadené rozhodnutí neprokazuje, že konkurenti nebyli schopni tuto výhodu vyrovnat nebo že tyto podmínky „velmi ztížily nebo dokonce znemožnily jejich vstup na trh“. Napadené rozhodnutí se nesnaží kvalifikovat údajnou konkurenční výhodu a nezkoumá míru pokrytí jednání, přestože naprostá většina obecných vyhledávacích dotazů v EHP – mezi [80–90] % a [70–80] % v letech 2013 a 2015 – nebyla provedena na zařízeních Google Android (bod 796 odůvodnění). SDMA je omezena na zařízení SMG, která představují pouze zlomek zařízení, na nichž uživatelé přistupují k prohlížečům a službám obecného vyhledávání; patří mezi ně mobilní zařízení Apple nebo stolní počítače se systémem Windows. Vývojáři konkurenčních prohlížečů a služeb obecného vyhledávání navíc měli možnost sjednat dohody o předinstalaci pro zařízení SMG a získat pro své služby na těchto zařízeních stejnou nebo lepší reklamu. Snadný přístup ke konkurenci prostřednictvím stahování a prohlížeče znamená, že mají další možnosti, jak oslovit uživatele na těchto zařízeních. Neexistuje tedy žádný základ pro tvrzení o vyloučení z trhu.

544

Komise tvrdí, že žádné z tvrzení společnosti Google nezpochybňuje závěr, že konkurenti nemohou vyrovnat významnou konkurenční výhodu, kterou si společnost Google zajišťuje díky předinstalaci aplikace Google Search a prohlížeče Google Chrome prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP. Stahování konkurenčních aplikací obecného vyhledávání a prohlížečů nebo výchozí nastavení konkurenční služby obecného vyhledávání v prohlížečích na zařízeních Google Android totiž nejsou srovnatelné z hlediska přítomnosti a efektivity (viz body 805 až 812 a 917 až 931 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho napadené rozhodnutí za účelem prokázání omezení hospodářské soutěže zohledňuje nejen významnou konkurenční výhodu, kterou poskytuje předinstalace, ale také skutečnost, že ji nemohou vyrovnat konkurenti (viz bod 896 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí). Kromě toho, ačkoli není nutné kvantifikovat významnou konkurenční výhodu vyplývající z vázaného prodeje ani zkoumat pokrytí trhu vázaným prodejem, z napadeného rozhodnutí zejména vyplývá, že v letech 2013 až 2015 představovala zařízení Google Android [10–20] % až [20–30] % obecných vyhledávacích dotazů v Google Search v EHP a v roce 2016 [20–30] % těchto dotazů (viz bod 796 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

545

Kromě možností předinstalace nabízených službám obecného vyhledávání nebo konkurenčním prohlížečům společnost Google rovněž tvrdí, že její konkurenti mohou vyrovnat tendenci k zablokování situace vyplývající z podmínek pro předinstalaci v SDMA tím, že se spolehnou na jednání uživatelů, kteří si mohou stáhnout jejich aplikace nebo přistupovat k jejich službě obecného vyhledávání prostřednictvím prohlížeče.

546

Úvodem je třeba poznamenat, že hlavní účastnice řízení nezpochybňují, že si uživatelé mohou snadno stáhnout aplikace obecného vyhledávání nebo prohlížení konkurující aplikaci Google Search nebo Chrome.

547

Hlavní účastnice řízení se neshodnou na reálnosti takových stahování, což má přímý dopad na možnost konkurentů společnosti Google vyrovnat podmínky pro předinstalaci v SDMA.

548

Vysvětlení v napadeném rozhodnutí týkající se této otázky se tedy vztahují k charakteristice konkrétních a skutečných účinků sporného jednání společnosti Google v období od roku 2011 nebo 2012 do roku 2018.

549

V tomto ohledu, pokud jde o aplikace obecného vyhledávání, z údajů poskytnutých společností Google, převzatých v napadeném rozhodnutí vyplývá, že počet stažení aplikací konkurujících aplikaci Google Search zůstal nízký ve vztahu k počtu zařízení, na nichž byla aplikace Google Search předinstalována:

550

Stejně tak, pokud jde o prohlížeče, z údajů poskytnutých společností Google převzatých v napadeném rozhodnutí vyplývá, že počet stažení prohlížečů konkurujících prohlížeči Chrome zůstal nízký v poměru k počtu zařízení, na nichž byl Chrome předinstalován:

551

V této souvislosti je třeba poznamenat, že důkazy poskytnuté společností Google ohledně stahování aplikací Seznam, Naver a Yandex nejsou dostatečné pro zpochybnění výše uvedených zjištění. Jak uznávají hlavní účastnice řízení, tyto tři příklady jsou vysvětleny tím, že se jedná o služby obecného vyhledávání vytvořené na základě algoritmu, který zohledňuje specifičnosti češtiny, korejštiny a ruštiny.

552

Komise rovněž přesvědčivě vysvětluje, že protipříklad stahování aplikace Google Search na zařízeních se systémem Windows Mobile, pro která je Bing nastaven jako výchozí, není vůbec natolik průkazný, jak tvrdí společnost Google, neboť rok 2016 není reprezentativní a dovolávané údaje zahrnují nejen chytré telefony, ale i jiné druhy zařízení (poznámka pod čarou 901 napadeného rozhodnutí). Údajný údaj 95 % stažení aplikace Google Search tak ve skutečnosti v roce 2016 činil pouze 27 %. Toto číslo lze srovnat s 23 % podílem stažení aplikace Seznam na chytrých telefonech Google Android prodaných v České republice, které měly předinstalovanou aplikaci Google Search.

553

Stejně tak Komise z důvodů uvedených v bodě 813 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně podotýká, že analogie navrhované společností Google s ohledem na praktiky stahování zjištěné u jiných druhů aplikací, jako jsou aplikace pro zasílání zpráv, nejsou relevantní pro vyhledávání a prohlížení.

554

Kromě toho na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, zůstávají relevantní jednotlivé důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí k prokázání, že stahování aplikací konkurujících vyhledávači Google a prohlížeči Chrome nevyrovnává výhodu poskytnutou předinstalací. Tyto důkazy potvrzují, že stahování není z hlediska přítomnosti a účinnosti srovnatelné s předinstalací.

555

To je případ průzkumu poskytnutého společností Opera (body 812 a 923 odůvodnění napadeného rozhodnutí), který sice uvádí pouze údaje o používání předinstalovaných prohlížečů a vztahuje se pouze k roku 2013, nicméně lze se o něj v napadeném rozhodnutí opřít při tvrzení, že „někteří uživatelé se nadále zdráhají stahovat aplikace a raději používají předinstalovaný mobilní internetový prohlížeč“.

556

Stejně tak, pokud jde o různá prohlášení uvedená v odpovědích na žádosti o informace, je pravda, že odpovědi, které nejsou citovány v napadeném rozhodnutí, se týkají teoretické možnosti stahování vyrovnat předinstalaci. To však neznamená, že by různé odpovědi uvedené v napadeném rozhodnutí, které umožňují podložit myšlenku, že uživatelé mají tendenci dávat přednost předinstalované aplikaci před aplikací, kterou je třeba stáhnout, byly irelevantní.

557

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, nelze se domnívat, že napadené rozhodnutí není v souladu s předchozí judikaturou a rozhodovací praxí. Napadené rozhodnutí totiž nezpochybňuje, že stahování může v zásadě vyrovnat výhodu, kterou poskytuje předinstalace, což již bylo posouzeno v jiných věcech, které Komise zkoumala. V projednávané věci se však z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí a posouzených výše zdá, že i když je stažení aplikace obecného vyhledávání nebo prohlížení snadné a bezplatné, v praxi k takovému stahování nedochází nebo se provádí u nedostatečné části dotčených zařízení.

558

V důsledku toho je třeba výtku společnosti Google týkající se stahování konkurenčních aplikací odmítnout.

559

Argumentace společnosti Google nezpochybňuje závěr, že konkurenti nemohou prostřednictvím dohod s vývojáři mobilních internetových prohlížečů vyrovnat významnou konkurenční výhodu, kterou si společnost Google zajišťuje předinstalací aplikace Google Search prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP.

560

V tomto ohledu je třeba porovnat skutečnou situaci zjištěnou Komisí a uvedenou v napadeném rozhodnutí s různými alternativními řešeními, která tvrdí společnost Google, ale která nemají žádnou konkrétní podobu ve skutečnosti.

561

Jak totiž uvádí Komise, výchozí nastavení konkurenční služby obecného vyhledávání v mobilních internetových prohlížečích na zařízeních Google Android není z hlediska přítomnosti a účinnosti srovnatelné s předinstalací aplikace Google Search (viz body 817 až 822 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zejména je třeba vzít v úvahu, že společnost Google neumožňuje, aby v prohlížeči Chrome byla jako výchozí nastavena jiná služba vyhledávání než Google Search, a že podíl používání prohlížeče Chrome na mobilních internetových prohlížečích, které nejsou specifické pro OS, činil v Evropě přibližně 75 % a celosvětově 58 %.

562

Komise rovněž uvádí, aniž je společnost Google rozporuje, různé důkazy, včetně prezentací společností Microsoft a Yandex, které umožňují dosvědčit, že uživatelé v praxi nepřistupují k jiným službám obecného vyhledávání prostřednictvím prohlížečů a jen zřídka mění výchozí nastavení těchto prohlížečů. Tyto poznámky jsou relevantní na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, a umožňují prokázat, že navzdory možnosti definovat v tomto ohledu jiný obecný vyhledávač zůstává v praxi tímto vyhledávačem ten, který byl nastaven původně.

563

Za takových okolností je třeba odmítnout výtku společnosti Google týkající se přístupu ke konkurenčním službám vyhledávání prostřednictvím prohlížeče.

564

Pokud jde o údajnou záměnu mezi konkurenční výhodou a protisoutěžním vyloučením z trhu, je třeba uvést, že tato výtka vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že zaprvé prokazuje existenci výhody spojené s podmínkami pro předinstalaci v SDMA, která nemohla být vyrovnána konkurenty, a zadruhé protisoutěžní účinky této výhody.

565

Pokud jde o otázku, zda je třeba výhodu kvantifikovat, je třeba v každém případě poznamenat, jak naznačuje Komise, že v letech 2013 až 2015 představovala zařízení Google Android mezi 11 % a 24 % všech vyhledávacích dotazů zadaných v Google Search v EHP. V roce 2016 tvořila zařízení Google Android 29 % těchto vyhledávacích dotazů (bod 796 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Stejně tak se SDMA v roce 2016 vztahovala na všechna zařízení Google Android prodaná mimo Čínu, což odpovídá 76 % celkového počtu chytrých mobilních zařízení prodaných v Evropě a 56 % celkového počtu chytrých mobilních zařízení prodaných celosvětově (včetně Číny) (body 783, 784 a 901 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Za těchto okolností je stále možné se domnívat, jak to činí Komise v napadeném rozhodnutí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA poskytly společnosti Google významnou konkurenční výhodu.

566

Výtku společnosti Google o záměně konkurenční výhody a protisoutěžního vyloučení z trhu je proto třeba odmítnout.

567

Z výše uvedeného vyplývá, že Komise se oprávněně domnívá, že i když si uživatelé mohli nadále volně stahovat aplikace konkurující aplikaci Google Search a prohlížeči Chrome či měnit výchozí nastavení nebo že vývojáři mobilních internetových prohlížečů mohli nabízet své aplikace VOZ, nedocházelo k tomu dostatečně po většinu doby trvání protiprávního jednání z důvodu podmínek pro předinstalaci v SDMA.

568

Společnost Google uvádí, že podle napadeného rozhodnutí se její podíly obecného vyhledávání a prohlížení „nezdají být vysvětlitelné“ preferencemi uživatelů a jsou „v souladu“ s omezením hospodářské soutěže (body 835, 837, 947 a 954 odůvodnění). Napadené rozhodnutí však neprokazuje, že podíly společnosti Google byly způsobeny zpochybněnými podmínkami pro předinstalaci nebo že jsou neslučitelné s hospodářskou soutěží, což však musí prokázat Komise. Kromě toho napadené rozhodnutí ignoruje řadu důkazů, podle kterých úspěch služby obecného vyhledávání a prohlížeče společnosti Google odráží jejich kvalitu. Dovolávat se hodnocení Play Store pro aplikaci Google Search a její konkurenty nemůže stačit k tomu, aby byly tyto důkazy odmítnuty.

569

Komise tvrdí, že žádný z argumentů společnosti Google nezpochybňuje závěr, že významná konkurenční výhoda vyplývající z předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Google Chrome na prakticky všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP a neschopnost konkurentů tuto výhodu vyrovnat je v souladu s vývojem podílů společnosti Google na trhu. Úspěch aplikace Google Search a prohlížeče Google Chrome není totiž odrazem pouze údajné„vyšší kvality a výkonnosti služeb společnosti Google“. Stejně tak není určující skutečnost, že hodnocení uživatelů v Play Store vychází ze vzorků různých velikostí. Tyto vzorky jsou dostatečně velké, aby byly reprezentativní.

570

Zaprvé, pokud jde o předinstalaci a její účinky, je třeba poznamenat, že Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že její závěry o existenci konkurenční výhody pro společnost Google v důsledku předinstalace, která nemohla být vyrovnána konkurenty, a v jejím důsledku došlo k omezení hospodářské soutěže na základě výkonnosti na úkor spotřebitele, byly potvrzeny vývojem podílu společnosti Google na používání u chytrých mobilních zařízení (viz body 835 až 851 a 947 až 963 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

571

V této souvislosti nelze odkazy Komise na vývoj těchto podílů na používání samy o sobě kritizovat. Umožňují totiž Komisi prokázat, že zaprvé předinstalace poskytuje výhodu aplikacím obecného vyhledávání a prohlížení společnosti Google a zadruhé tuto výhodu nemohou vyrovnat konkurenti.

572

Pokud jde o vývoj podílu společnosti Google na obecných vyhledávacích dotazech podle druhu zařízení v Evropě od roku 2009 do března 2017, Komise může konstatovat, že tento podíl se od roku 2011 do března roku 2017 vždy pohyboval mezi 95 a 98 %, pokud jde o chytrá mobilní zařízení, a že tento podíl byl vždy vyšší než podíl zjištěný ve stejném období, pokud jde o PC (88–95 %) nebo tablety (90–98 % od července 2012 do března 2017) (bod 836 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

573

Pokud jde o vývoj podílu používání prohlížeče Chrome ve srovnání s ostatními mobilními prohlížeči, které nejsou určeny specificky pro OS v Evropě od srpna 2012 do března 2017, může Komise rovněž konstatovat, že podíl prohlížeče Chrome se v tomto období zvýšil ze 4,7 % na 74,9 %. Naopak podíl ostatních prohlížečů Android (dále jen „AOSP-based browsers“ nebo „Android browsers“) se ve stejném období snížil ze 74,5 % na 8,2 % (viz bod 949 odůvodnění napadeného rozhodnutí; prezentace výsledků na celosvětové úrovni, viz bod 950 odůvodnění napadeného rozhodnutí; prezentace výsledků s prohlížeči pro PC, viz bod 951 odůvodnění napadeného rozhodnutí; prezentace výsledků s prohlížeči specifické pro OS v Evropě viz bod 952 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

574

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, je Komise oprávněna se o tento vývoj opřít na podporu svého tvrzení o újmě. Jelikož tento argument vychází ze statu quo bias spojeného s předinstalací, která narušuje konkurenční proces předpokládaný společností Google, u něhož by uživatel mohl tuto tendenci napravit stažením konkurenční aplikace – což právě nečiní – může Komise správně odkazovat na podíly na používání.

575

Zadruhé, pokud jde o faktor kvality a jeho údajné účinky, je třeba vzít v úvahu, že v případě, jako je tento, Komise nemusela přesně určit, zda tyto podíly na používání byly vysvětleny nejen předinstalací – což se domnívá, že tomu tak bylo – ale také, nebo dokonce ještě více kvalitativní převahou, kterou tvrdí společnost Google. Podle společnosti Google lze totiž jakékoli nezpochybnění podílů aplikace Google Search na používání nebo postupný nárůst podílů prohlížeče Chrome na používání vysvětlit spíše kvalitativní převahou jejích produktů než předinstalací. V projednávaném případě však není předinstalace sporná, takže na všech zařízeních Google Android byla nainstalována aplikace Google Search a prohlížeč Chrome, zatímco vliv kvality na neexistenci předinstalace nebo stažení konkurenční aplikace společnost Google pouze tvrdí, aniž jsou důkazy předložené v tomto ohledu dostatečné nebo zvlášť relevantní.

576

Společnost Google se opírá o prohlášení jednoho ze svých vedoucích pracovníků, které hovoří o kvalitativní převaze aplikace Google Search nad konkurenty. Tento dokument skutečně odkazuje na různé skutečnosti, včetně spotřebitelského průzkumu provedeného v roce 2016, který ukázal, že Google Search byl pro spotřebitele ve Spojeném království, Německu a Francii upřednostňovaným obecným vyhledávačem, a různé články, které uvádějí, že Google Search měla lepší nebo novější funkce než Bing nebo že Bing nebyl tak přesný, jak je inzerováno. Prohlášení vedoucího pracovníka společnosti Google a různé skutečnosti, které jsou s ním spojeny, však samy o sobě nestačí k prokázání, že podíl Google Search a prohlížeče Chrome na používání byl způsoben spíše tím, že společnost Google má lepší služby, a nikoli tím, že jsou tyto aplikace předinstalovány.

577

Ostatně, i kdyby Google Search a Chrome měly kvalitativní převahu nad službami nabízenými konkurenty, nebylo by to rozhodující, protože není nijak tvrzeno, že by různé služby nabízené konkurenty nebyly technicky schopny uspokojit potřeby spotřebitelů.

578

Jak mimoto vyplývá z písemností obsažených ve spisu, potřeby spotřebitelů nemusí být nutně uspokojeny kvalitativně nejlepším řešením, i kdyby společnost Google mohla tvrdit, že její služby takové řešení představují, neboť roli hrají i jiné proměnné než technická kvalita, jako je ochrana soukromí nebo zohlednění jazykových specifik zadaných vyhledávacích dotazů.

579

Zatřetí je třeba poznamenat, že Komise v napadeném rozhodnutí k vyvracení argumentu společnosti Google, podle něhož velikost a vývoj jejího podílu na používání vysvětluje spíše kvalita jejích produktů v očích spotřebitelů než předinstalace, uvedla, že taková kvalitativní výhoda z hodnocení konkurenčních služeb v Play Store nevyplývá.

580

V případě prvního seskupení činila průměrná hodnocení v Play Store 4,4 u aplikace Google Search s 5,8 milionu hodnocení, 4,3 u aplikace Bing se 73000 hodnoceními, 4,2 u aplikace Yahoo s 28000 hodnoceními, 4,3 u aplikace Seznam s 39000 hodnoceními a 4,4 u aplikace Yandex s 219000 hodnoceními (viz bod 837 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

581

U druhého seskupení byla průměrná hodnocení v Play Store 4,3 u prohlížeče Chrome se 7,4 milionu hodnocení, 4,3 u prohlížeče Opera s 2,2 milionu hodnocení, 4,4 u prohlížeče Firefox s 2,8 milionu hodnocení, 4,5 u prohlížeče UC Browser s 13,9 milionu hodnocení a 4,4 u prohlížeče UC Browser Mini s 2,8 milionu hodnocení (bod 954 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

582

Je pravda, že jak společnost Google uvádí, hodnocení nejsou stejně důležitá a nemusí nutně představovat reprezentativní hodnotící kritérium. Jak však Komise tvrdí, z těchto hodnocení je zřejmé, že hodnocení kvality různých konkurenčních služeb je podobné. Lze to tedy zohlednit při závěru, že kvalita různých konkurenčních služeb vyhledávaní a prohlížení není rozhodujícím kritériem pro jejich využívání, protože všechny nabízejí službu, která je schopna uspokojit poptávku.

583

Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k tendenci zablokovat situaci spojenou s podmínkami pro předinstalaci v SDMA a k neprokázání přesného dopadu kvalitativní převahy tvrzené společností Google, pokud jde o její aplikace obecného vyhledávání a prohlížení, se Komise správně domnívala, že podíly používání držené společnosti Google potvrzují status quo bias spojený s předinstalací.

584

Tato výtka musí být odmítnuta.

585

Společnost Google tvrdí, že napadené rozhodnutí neposuzuje, zda podmínky pro předinstalaci v SDMA mohly poškodit hospodářskou soutěž, která by existovala v případě jejich neexistence, a to s ohledem na všechny hospodářské a právní souvislosti. Úplná analýza těchto souvislostí by prokázala, že podmínky nemohly vyloučit hospodářskou soutěž ani k tomu nebyly způsobilé, protože spíš vytvářely nové příležitosti pro konkurenty, než aby jich je zbavovaly. Míra, do jaké společnost Google nebo její konkurenti využily těchto příležitostí, závisí na kvalitě jejich služeb a jejich atraktivitě pro uživatele. Podmínky pro předinstalaci v SDMA totiž byly součástí modelu bezplatného licencování vyvinutého pro platformu Android, a proto nemohly být zkoumány samostatně. Kromě toho OS Android může používat kdokoli zdarma.

586

Komise tvrdí, že to byla společnost Google, a nikoli napadené rozhodnutí, kdo neposoudil hospodářské a právní souvislosti vázaného prodeje aplikace Google Search s Play Store a vázaného prodeje Google Chrome s Play Store a aplikací Google Search. Napadené rozhodnutí totiž zohledňuje povahu interakcí mezi jednotlivými součástmi platformy Android (body 874 a 875, 990 a 991 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Je třeba vzít v úvahu zejména následující aspekty, v nichž dochází k vázanému prodeji:

587

Společnost Google v podstatě vytýká Komisi, že neanalyzovala všechny okolnosti relevantní pro posouzení údajných účinků sporného jednání.

588

Podle názoru společnosti Google měla Komise lépe zohlednit jednak důvod, který ji vedl k vývoji platformy Android, totiž snahu čelit uzavření přístupu k jiným operačním systémům (iOS nebo Windows) jejich vlastníky, a jednak prosoutěžní účinky vyvolané úspěchem bezplatné a otevřené platformy Android, i když platily sporné podmínky pro předinstalaci, které vedly k nárůstu objemu používání služeb obecného vyhledávání a prohlížení, jakož i ke zvýšení počtu aplikací. V této souvislosti měla Komise posoudit situaci porovnáním se situací, kdy by společnost Google nemohla kvůli neexistenci sporných podmínek pro předinstalaci vyvíjet a udržovat otevřenou a bezplatnou platformu Android.

589

Taková argumentace však neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí.

590

Jak totiž tvrdí Komise, zneužívající jednání vymezené v napadeném rozhodnutí se netýká vývoje a údržby platformy Android, včetně jejího otevřeného a bezplatného aspektu, který společnost Google definovala, aby čelila tomu, co považuje za uzavření přístupu k jiným operačním systémům ze strany jejich vlastníků. Komise před Tribunálem ostatně uznává, že platforma Android zvýšila příležitosti pro konkurenty společnosti Google.

591

Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že společnost Google předložila Komisi argumentaci stejné povahy jako ta, kterou zopakovala před Tribunálem, a že Komise ji odmítla mimo jiné z toho důvodu, že nezpochybňovala SDMA jako celek, ale pouze jeden z jejích aspektů, jehož účinky omezovaly hospodářskou soutěž (viz body 867 až 876 odůvodnění pro první seskupení; viz body 983 až 992 odůvodnění pro druhé seskupení). Komise proto vzala argumentaci společnosti Google v úvahu při posuzování všech relevantních okolností, jak to vyplývá z napadeného rozhodnutí.

592

Dokonce i s ohledem na účinky podporující hospodářskou soutěž vyvolané platformou Android, jejíž je SDMA jednou z podmínek, se Komise přesto domnívala, že jeden konkrétní aspekt SDMA, konkrétně sporné podmínky pro předinstalaci, byl zneužívající.

593

Jak bylo tedy přezkoumáno výše v rámci tohoto žalobního důvodu (viz rovněž různé skutkové okolnosti připomenuté v bodě 585 výše), Komise měla za to, že obě seskupení produktů poskytovala společnosti Google konkurenční výhodu způsobenou statem quo bias spojeným s předinstalací, kterou nemohli konkurenti vyrovnat a která měla za následek omezení hospodářské soutěže na základě výkonnosti na úkor spotřebitelů.

594

Právě tyto podmínky pro předinstalaci v SDMA, a nikoliv obecněji otevřený a svobodný licenční systém, o který usilovala společnost Google se stranami VOZ této dohody, představují sporné jednání.

595

V této souvislosti je proto třeba, jak navrhuje Komise, odkázat na různé příspěvky společnosti Opera. Některé prokazují, jak uvádí společnost Google, že vývoj a údržba platformy Android podporovaly hospodářskou soutěž. Jiné odkazují, jak uvádí Komise, na omezující účinky předinstalace na hospodářskou soutěž.

596

Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Google neprokázala, jak tvrdí, že Komise při posuzování sporného jednání řádně nezohlednila všechny relevantní okolnosti. Tuto výtku je proto třeba odmítnout.

597

Společnost Google tvrdí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA jsou objektivně odůvodněné, protože jí umožňují poskytovat platformu Android zdarma tím, že zajišťují, aby aplikace generující příjmy, Google Search a Chrome, nebyly vyloučeny z předinstalace a souvisejících reklamních příležitostí. Tyto legitimní a hospodářskou soutěž podporující podmínky přispěly k rozmanitosti a širokému rozšíření mobilních zařízení, snížily překážky vstupu na trh a vytvořily příležitosti pro konkurenty. Návrh obsažený v napadeném rozhodnutí účtovat VOZ rozdílný licenční poplatek za Play Store pro zařízení nižší a vyšší třídy znamenal obětování výhod bezplatné nabídky společnosti Google pro platformu Android ve prospěch hospodářské soutěže. Společnost Google také popírá, že by mohla získat kompenzaci z mobilních dat. Podobně nepeněžní výměna vytvořená podmínkami pro předinstalaci v SDMA byla účinnější a zvýšila produkci ve srovnání se systémem, v němž by VOZ prováděli platby za součásti platformy Android.

598

Komise tvrdí, že podmínky pro předinstalaci Google Search a Chrome prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP nejsou objektivně odůvodněné. Společnost Google již investice zpeněžuje prostřednictvím marketingu údajů shromážděných od uživatelů a příjmů z Play Store a dalších aplikací a služeb, včetně Google Search. Kromě toho i v případě neexistence těchto požadavků bude značný počet uživatelů Google Android i nadále používat Google Search. Společnost Google rovněž neprokazuje, že předinstalace byla nezbytná k tomu, aby se zabránilo tomu, že výlučná předinstalace na zařízeních Google Android nebude pro společnost Google dostupná, nebo aby se vyhnula nutnosti účtovat VOZ poplatky za Play Store.

599

Je třeba připomenout, že v případě, že byla konstatována existence protisoutěžních účinků v důsledku jednání podniku v dominantním postavení, může tento podnik jednání, na které by se mohl vztahovat zákaz uvedený v článku 102 SFEU, odůvodnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2012, Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 40 a citovaná judikatura).

600

Takový podnik může za tím účelem zejména prokázat, že buď je jeho jednání objektivně nezbytné, nebo že účinek vyloučení, který je důsledkem takového jednání, může být vyvážen, nebo dokonce převážen výhodami ve formě efektivnosti, ze které má prospěch i spotřebitel (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2012, Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 41 a citovaná judikatura).

601

Pokud jde o první hypotézu, bylo rozhodnuto, že i když důkazní břemeno prokázat existenci okolností představujících porušení článku 102 SFEU nese Komise, přísluší nicméně dotčenému podniku v dominantním postavení, a nikoliv Komisi, aby v daném případě uplatnil před koncem správního řízení případné objektivní odůvodnění a v tomto ohledu uvedl argumenty a předložil důkazy. Komisi dále přísluší, pokud hodlá učinit závěr, že existuje zneužití dominantního postavení, aby prokázala, že argumenty a důkazy uplatněné uvedeným podnikem nemohou obstát, a tedy uvedené odůvodnění nelze přijmout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, body 688 a 1144).

602

Pokud jde o druhou hypotézu, musí podnik v dominantním postavení prokázat, že nárůst efektivnosti, který může vyplývat z posuzovaného jednání, neutralizuje pravděpodobné škodlivé účinky na hospodářskou soutěž a zájmy spotřebitelů na dotčených trzích, že tohoto nárůstu efektivnosti mohlo nebo může být dosaženo uvedeným jednáním, že toto jednání je k jeho dosažení nezbytné a nevylučuje účinnou hospodářskou soutěž potlačením veškerých existujících zdrojů stávající nebo potenciální konkurence nebo jejich většiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2012, Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 42).

603

V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí přezkoumala pod stejným nadpisem „Objektivní odůvodnění a efektivita“ jednotlivé argumenty, které v tomto ohledu předložila společnost Google v průběhu správního řízení (body 993 až 1008 odůvodnění).

604

Společnost Google ve svých písemnostech uvádí v podstatě dvě skupiny argumentů, kterými odůvodňuje své jednání a které se do značné míry překrývají s těmi, které uvedla ve správním řízení a byly přezkoumány a odmítnuty v napadeném rozhodnutí.

605

Zaprvé společnost Google před Komisí tvrdila, že její praktiky jsou legitimní, protože jí umožňují dosáhnout návratnosti investic do Android a jeho aplikací, které negenerují příjmy (bod 993 odůvodnění bod 1 napadeného rozhodnutí).

606

Tato argumentace je převzata v projednávané žalobě, v níž se společnost Google dovolává jednak významu svých investic do vývoje a údržby platformy Android, včetně OS Android, Play Store a balíčku SMG, a jednak skutečnosti, že tato platforma je bezplatná. Podmínky pro předinstalaci v SDMA tak byly údajně odůvodněné, protože společnosti Google umožnily prostřednictvím příjmů z aplikací Google Search a Chrome získat přiměřenou návratnost jejích investic, aniž vyloučily možnost, aby se konkurenti nebo uživatelé uchýlili k předinstalaci nebo jiným možnostem.

607

Za účelem odmítnutí této argumentace měla Komise za to, že společnost Google neprokázala, že sporná seskupení byla nezbytná pro návratnost jejích investic do systému Android a jeho aplikací, které nevytvářely příjmy (viz body 995 až 998 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

608

V porovnání s výší investic společnosti Google do vývoje a údržby systému Android, ať už se jedná o částku uvedenou Komisí, nebo o částku předloženou společností Google, se v každém případě jeví, že společnost Google byla vždy schopna mít značné zdroje příjmů k financování těchto investic v rámci své strategie zachování svého podílu na trhu služeb obecného vyhledávání v souvislosti s přechodem na internet v mobilních zařízeních.

609

Kromě příjmů z Play Store (bod 996 odůvodnění a poznámka pod čarou 1074 napadeného rozhodnutí), které jsou nyní samy o sobě dostatečné k tomu, aby umožnily společnosti Google návratnost investic vynaložených na vývoj a údržbu platformy Android v příslušném roce (v tomto ohledu viz údaje poskytnuté společností Google před Tribunálem), měla společnost Google i další zdroje příjmů.

610

Jak Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, společnost Google mohla mít stále skutečně prospěch z ocenění uživatelských údajů získaných ze zařízení Google Android, jako jsou údaje o poloze nebo údaje o využívání Google Play Services. Společnost Google také mohla vzhledem ke svému velkému podílu na trhu PC těžit z významných příjmů z reklamy ve vyhledávání (body 997 až 998 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

611

Kritika těchto možností ze strany společnosti Google zůstává obecná a vágní.

612

V souladu s tím, s přihlédnutím k hodnotě uživatelských údajů na jedné straně a k výši příjmů z reklamy při vyhledávání na PC na straně druhé, se Komise správně domnívala, že společnost Google mohla nezískat zpět veškeré náklady spojené s vývojem a údržbou platformy Android pouze na základě příjmů z této platformy.

613

Jak Komise rovněž uvádí v napadeném rozhodnutí, společnost Google neprokázala, že neměla zájem na vývoji Android, aby čelila rizikům, která přechod na chytrá mobilní zařízení představoval pro její obchodní model reklamy spojené s vyhledáváním (bod odůvodnění 999 napadeného rozhodnutí). Z tohoto hlediska lze mít za to, že společnost Google vynaložila náklady na vývoj a údržbu platformy Android, aniž měla jistotu, že tyto náklady budou kompenzovány příjmy z této platformy, například s ohledem na příjmy z Play Store.

614

Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Google neprokázala, že podmínky pro předinstalaci v SDMA byly objektivně odůvodněné v tom smyslu, že jí umožňovaly, aby se jí díky záruce předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome na zařízeních Google Android vrátila zpět částka výdajů vynaložených na vývoj a údržbu platformy Android.

615

Zadruhé společnost Google tvrdí, že podmínky pro předinstalaci v SDMA jí umožnily nabízet Play Store zdarma, protože jeho hodnota pro VOZ a uživatele odpovídala hodnotě, kterou pro společnost Google představovala reklama její služby obecného vyhledávání těmito VOZ. Návrh Komise na zpoplatnění licence pro Play Store by údajně narušil tento model a jeho pozitivní účinky na hospodářskou soutěž (viz bod 993 odůvodnění bod 3 napadeného rozhodnutí).

616

Společnost Google však nesplnila své důkazní břemeno ve vztahu k prokázání objektivních odůvodnění.

617

Řešení v podobě bezplatných licencí, upřednostňované společností Google, však nemůže bránit použití jiných řešení zvažovaných Komisí s cílem umožnit společnosti Google nahradit příjmy z předinstalace aplikace Google Search a prohlížeče Chrome na zařízeních Google Android, jako je například placení licenčního poplatku za Play Store, což lze sladit s rozdílným zacházením s výrobky nižší a vyšší třídy.

618

Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Google není schopna prokázat, že podmínky pro předinstalaci v SDMA byly objektivně odůvodněné v tom, že jí zaručovaly bezplatnost licencí pro Play Store.

619

Druhou část týkající se objektivních odůvodnění předinstalace je proto třeba zamítnout, stejně jako celý druhý žalobní důvod, který vychází z nesprávného posouzení zneužívající povahy podmínek pro předinstalaci v SDMA.

620

V rámci třetího žalobního důvodu společnost Google tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že některá ustanovení obsažená v SRP v rámci portfolia jsou zneužívající.

621

Podle napadeného rozhodnutí poskytla společnost Google některým VOZ a OMS platby pod podmínkou, že na soubor mobilních zařízení v rámci předem definovaného portfolia předem nenainstalují nebo okamžitě po zakoupení nezpřístupní žádnou konkurenční službu obecného vyhledávání (body 198 a 1195 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

622

Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že sankcionovanými SRP v rámci portfolia jsou ty, které byly v platnosti od 1. ledna 2011, kdy Komise shledala, že společnost Google má dominantní postavení na jednotlivých vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání v EHP, do 31. března 2014, kdy skončila platnost SRP v rámci portfolia s VOZ citovaná Komisí (bod 1333 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

623

Komise tvrdí, že SRP v rámci portfolia zahrnují platby za výlučnost. Komise připomíná, že podle těchto SRP, pokud dotčený VOZ nebo OMS předinstaluje konkurenční službu obecného vyhledávání na zařízení, které spadá do předem dohodnutého a odsouhlaseného portfolia, musí se vzdát rozdělení příjmů z celého portfolia.

624

V případě dotčených VOZ i OMS Komise zdůrazňuje, že SRP v rámci portfolia pokrývaly významný segment prodaných mobilních zařízení. Interní dokumenty společnosti Google potvrzují, že účelem SRP po portfoliu bylo zajistit, aby společnost Google splnila všechny potřeby těchto VOZ a OMS v oblasti služeb obecného vyhledávání na zařízeních zahrnutých v těchto portfoliích. Z těchto dokumentů rovněž vyplývá, že společnost Google si byla vědoma, že tato praxe mohla vyvolat obavy z narušení hospodářské soutěže (body 1195 až 1205 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

625

V bodech 1206 a 1207 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tvrdí, že domněnka, že platby za výlučnost společnosti Google jsou zneužívající, je v projednávaném případě potvrzena analýzou jejich způsobilosti omezit hospodářskou soutěž, zejména s ohledem na míru pokrytí vnitrostátních trhů se službami obecného vyhledávání spornou praktikou.

626

Zaprvé se Komise domnívá, že SRP v rámci portfolia snížily motivaci dotčených VOZ a OMS k předinstalaci konkurenčních služeb obecného vyhledávání. Zaprvé, pokud by neexistovaly SRP v rámci portfolia, měli by tito VOZ a OMS obchodní motivaci předinstalovat takové služby alespoň na část svých zařízení Google Android. Zadruhé by konkurenční služby obecného vyhledávání těmto VOZ a OMS nemohly nabídnout stejnou úroveň příjmů, jakou nabízí společnost Google. Zatřetí jsou SRP v rámci portfolia jedním z důvodů váhání VOZ a OMS nad instalací konkurenčních služeb obecného vyhledávání do svých zařízení Google Android (body 1208 až 1281 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

627

Dále Komise tvrdí, že SRP v rámci portfolia ztížily konkurentům společnosti Google přístup na vnitrostátní trhy se službami obecného vyhledávání. Zaprvé tyto platby odradily VOZ a OMS od předinstalování konkurenčních služeb obecného vyhledávání. Zadruhé SRP v rámci portfolia pokrývaly významnou část relevantních trhů. Zatřetí konkurenční služby nebyly schopny prostřednictvím alternativních distribučních kanálů, jako je stahování, vyrovnat konkurenční výhodu, kterou společnost Google získala spornou praktikou (body 1282 až 1312 odůvodnění napadeného rozhodnutí).