1

Žalobkyně, Nichicon Corporation, je společnost usazená v Japonsku, která vyrábí a prodává hliníkové elektrolytické kondenzátory. Žalobkyně byla do 6. února 2013 rovněž výrobcem a prodejcem tantalových elektrolytických kondenzátorů.

2

Dotčené protiprávní jednání se týká hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů. Kondenzátory jsou elektrické součástky, které v elektrostatickém poli hromadí energii a používají se v široké škále elektrospotřebičů, jako jsou osobní počítače, tablety, telefony, klimatizace, ledničky, pračky, automobily a průmyslové přístroje. Klientela je tedy velmi rozmanitá.

3

Elektrolytické kondenzátory, a konkrétně hliníkové a tantalové elektrolytické kondenzátory, jsou výrobky, u nichž cena představuje důležitý parametr hospodářské soutěže.

4

Dne 4. října 2013 požádala společnost Panasonic a její dceřiné společnosti Evropskou komisi o rezervaci pořadí na základě bodů 14 a 15 oznámení Komise o ochraně před pokutami a o snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17, dále jen „oznámení o spolupráci z roku 2006“), přičemž poskytly informace o existenci údajného protiprávního jednání v odvětví elektrolytických kondenzátorů.

5

Dne 28. března 2014 si Komise na základě článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) vyžádala informace od několika podniků působících v odvětví elektrolytických kondenzátorů, mimo jiné od žalobkyně.

6

Dne 4. listopadu 2015 přijala Komise oznámení námitek, které zaslala žalobkyni.

7

Adresáti oznámení námitek, včetně žalobkyně, byli vyslechnuti Komisí na jednání, které se konalo ve dnech 12. až 14. září 2016.

8

Dne 21. března 2018 přijala Komise rozhodnutí C(2018) 1768 final v řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (Věc AT.40136 – kondenzátory) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

9

Napadeným rozhodnutím Komise konstatovala existenci jediného a trvajícího jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) v odvětví elektrolytických kondenzátorů, kterého se zúčastnilo devět podniků nebo skupin podniků, a sice Elna, Hitachi AIC, Holy Stone, Matsuo, NEC Tokin, Nippon Chemi-Con (dále jen „NCC“), Nichicon, Rubycon, Sanyo (označující společně Sanyo a Panasonic) a žalobkyně (dále jen, společně, „účastníci kartelu“) (bod 1 odůvodnění a článek 1 napadeného rozhodnutí).

10

Komise v podstatě uvedla, že dotčené protiprávní jednání probíhalo od 26. června 1998 do 23. dubna 2012 na celém území EHP a spočívalo v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, jejichž předmětem byla koordinace cenových politik, pokud jde o dodávky hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů (bod 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11

Kartelová dohoda byla v podstatě organizována prostřednictvím mnohostranných schůzek, které se obvykle konaly v Japonsku každý měsíc nebo jednou za dva měsíce na úrovni vedoucích pracovníků z oblasti prodeje a každých šest měsíců na úrovni vyššího vedení včetně generálních ředitelů společností (body 63, 68 a 738 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12

Mnohostranné schůzky byly nejprve organizovány v letech 1998 až 2003 pod názvem „skupina elektrolytických kondenzátorů“ nebo „konference elektrolytických kondenzátorů“ (dále jen „setkání ECC“). Následně byly v letech 2003 až 2005 pořádány pod názvem „konference hliník-tantal“ nebo „skupina hliníkových nebo tantalových kondenzátorů“ (dále jen „setkání ATC“). A konečně v letech 2005 až 2012 byly schůzky organizovány pod názvem „skupina pro průzkum trhu“ nebo „marketingová skupina“ (dále jen „setkání MK“). Souběžně se setkáními MK a k jejich doplnění byly v letech 2006 až 2008 organizovány schůzky označované „zvyšování nákladů“ nebo „zvýšení cen kondenzátorů“ (dále jen „setkání CUP“) (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13

Kromě těchto mnohostranných schůzek udržovali účastníci kartelu podle potřeby rovněž dvoustranné a třístranné kontakty ad hoc (dále jen společně „protisoutěžní kontakty“) (body 63, 75 a 739 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

14

V rámci protisoutěžních kontaktů si účastníci kartelu vyměňovali informace o uplatňovaných a budoucích cenách, o budoucích sníženích cen a rozpětí těchto snížení, o nabídce a poptávce, včetně budoucí nabídky a poptávky, a v některých případech uzavírali, uplatňovali a dodržovali dohody o cenách (body 62, 715, 732 a 741 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15

Komise měla za to, že jednání účastníků kartelu představovalo formu dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, které měly společný cíl, a sice zabránit hospodářské soutěži prostřednictvím cen a koordinovat budoucí chování týkající se prodeje elektrolytických kondenzátorů, čímž tak snižovalo nejistotu na trhu (body 726 a 731 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16

Komise dospěla k závěru, že toto jednání mělo jediný protisoutěžní účel (bod 743 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17

Komise konstatovala odpovědnost žalobkyně z důvodu její přímé a trvající účasti na kartelové dohodě od 26. června 1998 do 31. května 2010, aniž by však její odpovědnost byla založena ve vztahu k setkáním MK [body 760, 761, 955 a 1023 odůvodnění a čl. 1 písm. f) napadeného rozhodnutí].

18

Článek 2 písm. i) napadeného rozhodnutí ukládá žalobkyni pokutu ve výši 72901000 eur.

19

Pro účely výpočtu pokut Komise použila pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“) (bod 980 napadeného rozhodnutí).

20

V prvé řadě pro určení základní výše pokuty uložené žalobkyni Komise v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006 zohlednila tržby za poslední celý rok účasti na protiprávním jednání (bod 989 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21

Komise stanovila tržby na základě prodejů hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů fakturovaných zákazníkům usazeným v EHP (bod 990 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22

Mimoto Komise vypočítala relevantní tržby odděleně pro obě kategorie výrobků, tedy pro hliníkové i tantalové kondenzátory, a použila na ně odlišné násobící koeficienty v závislosti na době trvání protiprávního jednání (bod 991 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Co se týče žalobkyně, Komise použila násobící koeficient 11,93 (odpovídající období od 26. června 1998 do 31. května 2010) pro hliníkové elektrolytické kondenzátory a 10,36 (odpovídající období od 29. října 1999 do 9. března 2010) pro tantalové elektrolytické kondenzátory (bod 1007 odůvodnění a tabulka 1 napadeného rozhodnutí).

23

Komise stanovila podíl tržeb, který má být zohledněn na základě závažnosti protiprávního jednání, na 16 %. V tomto ohledu měla Komise za to, že horizontální „dohody“ o koordinaci cen patří již ze své podstaty mezi nejzávažnější porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP a že kartelová dohoda pokrývala celé území EHP (body 1001 až 1003 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24

Komise uplatnila dodatečnou částku ve výši 16 % na základě bodu 25 pokynů z roku 2006, aby zajistila dostatečně odrazující povahu uložené pokuty (bod 1009 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25

Komise tedy stanovila základní výši pokuty uložené žalobkyni na 75156000 eur (bod 1010 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26

Ve druhé řadě Komise žalobkyni přiznala snížení základní výše pokuty na základě polehčujících okolností o 3 % z důvodu, že její účast na setkáních MK nebyla prokázána a že nic nedokazovalo, že o těchto setkáních věděla (bod 1023 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

27

Komise tudíž stanovila výši pokuty uložené žalobkyni na 72901000 eur (bod 1139 odůvodnění a tabulka 3 napadeného rozhodnutí).

[omissis]

29

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. května 2018 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

30

Dne 28. září 2018 doručila Komise kanceláři Tribunálu žalobní odpověď.

31

Replika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 7. prosince 2018 a duplika dne 28. února 2019.

32

Na návrh druhého senátu Tribunál podle článku 28 jednacího řádu rozhodl, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.

33

Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu byla na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu soudkyně zpravodajka přidělena k devátému rozšířenému senátu, kterému byla tudíž přidělena i tato věc.

34

Na návrh soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (devátý rozšířený senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu vyzval účastnice řízení k předložení určitých dokumentů.

35

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 22. října 2020.

36

Po úmrtí soudce B. Berkeho, k němuž došlo dne 1. srpna 2021, se podle článku 22 a čl. 24 odst. 1 jednacího řádu porad nadále účastnili tři soudci, jejichž podpis je uveden na rozsudku.

37

Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

38

Komise navrhuje, aby Tribunál:

45

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby, konkrétně na podporu hlavního návrhového žádání, znějícího na zrušení napadeného rozhodnutí, i na podporu podpůrného návrhového žádání, znějícího na snížení pokuty, která jí byla uložena, pět žalobních důvodů.

46

Prvními třemi zpochybňuje závěr Komise týkající se existence jediného a trvajícího jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP v odvětví elektrolytických kondenzátorů na celém území EHP po dobu téměř čtrnácti let. Z nich první žalobní důvod vychází z věcně nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o zeměpisný rozsah protisoutěžních kontaktů. Druhý vychází z nesprávných právních posouzení týkajících se kvalifikace jediného a trvajícího protiprávního jednání a účasti žalobkyně na uvedeném jednání. Třetí žalobní důvod vychází z absence pravomoci Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP.

47

Čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně zpochybňuje pokutu, která jí byla uložena. Tento důvod vychází ze zjevně nesprávných posouzení při stanovení výše pokuty.

48

Pátým žalobním důvodem, vycházejícím z porušení práva být vyslechnut, žalobkyně zpochybňuje legalitu postupu vedoucího ke konstatování protiprávního jednání.

[omissis]

314

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že z důvodu různorodé povahy kondenzátorů a specifičnosti poptávky na jednotlivých zeměpisných trzích nemohlo protiprávní jednání, vedle toho, že nebylo Komisí prokázáno, pokrýt veškeré prodeje elektrolytických kondenzátorů do EHP.

[omissis]

316

Žalobkyně úvodem tvrdí, že kondenzátory jsou velmi rozmanitými výrobky, které se vyznačují velkou škálou vlastností a pro které neexistuje jednotná tržní cena, takže protiprávní jednání nemůže pokrývat veškeré prodeje elektrolytických kondenzátorů do EHP. Konkrétně tvrdí, že skutečnosti uvedené v bodě 796 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí, na nichž Komise založila podporu svého závěru, neumožňují právně dostačujícím způsobem prokázat existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání, které by jako celek pokrývalo veškeré prodeje elektrolytických kondenzátorů.

317

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

318

Úvodem je třeba připomenout, že pro určení výrobků, na které se vztahuje kartelová dohoda, není Komise povinna vymezit relevantní trh na základě hospodářských kritérií. Výrobky, které jsou předmětem diskusí a jednání ve vzájemné shodě, určují samotní účastníci kartelu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný, EU:T:2005:220, bod 90). Výrobky dotčené kartelovou dohodou jsou určovány odkazem na listinné důkazy o skutečném protisoutěžním jednání ve vztahu ke specifickým výrobkům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2003, Adriatica di Navigazione v. Komise, T‑61/99, EU:T:2003:335, bod 27).

319

Je třeba rovněž zdůraznit, že Komise se v tomto ohledu nemůže opírat o domněnky, které by nebyly podloženy žádným důkazem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, ABB v. Komise, C‑593/18 P, EU:C:2019:1027, body 44 a 45).

320

Z napadeného rozhodnutí, a zejména z bodu 736 odůvodnění však vyplývá, že Komise po přezkumu všech protisoutěžních kontaktů a důkazů, které se k nim vztahují, konstatovala, že všechny kontakty mezi účastníky kartelové dohody se týkaly hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů, případně obou těchto druhů.

321

V bodě 796 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zaprvé v reakci na obdobnou výtku žalobkyně jako je tato, uplatněnou během správního řízení, upřesnila, že z protisoutěžních kontaktů vyplývá, že diskuse se neomezovaly na určité subtypy hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů.

322

Jak uvádí Komise v uvedeném bodě odůvodnění, toto neomezení předmětu jednání vyplývá ze schůzek konaných dne 29. srpna 2002, 22. prosince 2006, 25. června 2008 a 20. prosince 2010, uvedených v žalobě, na kterých byla zmiňována velká škála hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů, ale rovněž z diskusí týkajících se specificky prvků přispívajících ke stanovení prodejní ceny výrobků, jako je zvyšování nákladů na suroviny a kolísání směnných kurzů (například viz schůzky uvedené v poznámkách pod čarou 1417 a 1418 napadeného rozhodnutí). Obsah těchto diskusí byl totiž obecný a jejich výsledky se měly uplatnit na všechny typy hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů.

323

Zadruhé v bodě 797 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že účastníci kartelu ve svých prohlášeních podniku neuvedli jakékoliv omezení, pokud jde o definici hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů, na které se kartelová dohoda vztahovala.

324

Zatřetí v bodě 798 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise uvedla, že většina zástupců účastníků kartelu odpovídala za výrobu nebo prodej hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů, a nikoliv za určitou specifickou skupinu výrobků.

325

Ve světle judikatury připomenuté v bodech 84, 318 a 319 výše mohla mít Komise s ohledem na tato konstatování správně za to, že dohoda pokrývala všechny hliníkové a tantalové elektrolytické kondenzátory, a tudíž jediné a trvající protiprávní jednání se týkalo všech takových výrobků.

326

Tento závěr není argumenty žalobkyně zpochybněn.

327

Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise ve skutečnosti odkazuje na čtyři schůzky pouze na podporu tvrzení v bodě 796 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že kartelová dohoda se týkala veškerých prodejů elektrolytických kondenzátorů. A dodává, že žádný z kontaktů uvedených v poznámkách pod čarou 1417 a 1418 souvisejících s uvedeným bodem odůvodnění se netýkal veškerých prodejů elektrolytických kondenzátorů.

328

Žalobkyně přitom napadené rozhodnutí, zejména bod 796 jeho odůvodnění, vykládá nesprávně. Komise se totiž na podporu svého závěru, podle kterého se kartelová dohoda vztahovala na všechny hliníkové a tantalové elektrolytické kondenzátory, a nikoli na jejich určitý subtyp, dovolává více než čtyř protisoutěžních kontaktů. A dále měla Komise v daném bodě odůvodnění v úmyslu nikoliv prokazovat, že se diskuse při každém kontaktu týkaly veškerých prodejů kondenzátorů, ale pouze podepřít svůj závěr tím, že jako příklad zmínila kontakty uvedené v poznámkách pod čarou 1417 a 1418. Takový argument tedy musí být odmítnut.

329

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že neomezení škály výrobků, na které se vztahovala kartelová dohoda, v prohlášeních o shovívavosti nepředstavuje dostatečný důkaz toho, že se protiprávní jednání týkalo veškerých prodejů elektrolytických kondenzátorů.

330

V bodě 318 výše přitom bylo připomenuto, že podle judikatury výrobky, které jsou předmětem diskusí a jednání ve vzájemné shodě, určují samotní účastníci kartelu. A dále z bodů výše vyplývá, že závěr Komise není založen pouze na prohlášeních podniků o shovívavosti. Takový argument tedy musí být odmítnut.

331

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že příloha II napadeného rozhodnutí neumožňuje prokázat, že osoby, které se podílely na kartelové dohodě, byly obecně odpovědné za všechny elektrolytické kondenzátory, jelikož uvedená příloha uvádí pouze označení funkcí těchto osob bez podrobností o jejich přesné odpovědnosti, a dále jelikož ke kontaktům docházelo v Japonsku mezi japonskými zaměstnanci, kteří obecně nebyli odpovědní za prodeje do Evropy.

332

Stačí přitom uvést, že skutečnost, že podrobnosti o odpovědnosti dotčených osob nebyly známy, nevylučuje, že mohly být odpovědné za všechny dotčené výrobky, což žalobkyně ostatně nezpochybňuje. A dále okolnost, že tyto osoby nebyly obecně odpovědné za prodeje do Evropy, nebrání tomu, aby k tomu nemohlo docházet příležitostně. V každém případě je třeba připomenout, že osobami uvedenými na tomto seznamu byli zástupci účastníků kartelové dohody, takže tyto měly nutně odpovědnost související s dotčenými výrobky. Takový argument tedy musí být odmítnut.

333

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být tato výtka zamítnuta.

[omissis]

442

Tímto žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že jí uložila pokutu ve výši 72901000 eur, porušila zásady proporcionality, ne bis in idem a rovného zacházení, jakož i povinnost odůvodnění.

[omissis]

446

Tato část zahrnuje tři výtky. První výtka se týká nesprávného použití celkové hodnoty prodejů fakturovaných v EHP pro účely stanovení výše pokuty. Druhá výtka se týká určení násobícího koeficientu, který je třeba zohlednit pro účely posouzení závažnosti protiprávního jednání. Třetí výtka se týká stanovení dodatečné částky, která má být zohledněna.

447

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že při stanovení výše pokuty vycházela z celkových tržeb z prodejů hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů fakturovaných během jejího posledního roku účasti na kartelové dohodě.

448

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

[omissis]

483

Zašesté je třeba odmítnout argument, podle kterého Komise nesprávně použila pokyny z roku 2006 tím, že za základ pro stanovení výše pokuty vzala celkové tržby z prodejů fakturovaných v EHP namísto celkových tržeb z prodejů expedovaných do EHP.

484

Jednak je třeba uvést, obdobně jako to činí Komise, že bod 13 pokynů z roku 2006 nezmiňuje „dodané“ ani „fakturované“ prodeje. Odkazuje pouze na „prodeje“ v EHP. Z toho vyplývá, že pokyny, kromě toho že neukládají povinnost zohlednit prodej zboží dodaného v rámci EHP, nebrání tomu, aby Komise zohlednila prodej fakturovaný v EHP za účelem stanovení tržeb dosažených každým z podniků v rámci EHP (rozsudek ze dne 17. května 2013, Parker ITR a Parker-Hannifin v. Komise, T‑146/09, EU:T:2013:258, bod 210).

485

A dále z judikatury vyplývá, že aby bylo možné zohlednit prodej fakturovaný v EHP, je třeba, aby toto kritérium odráželo realitu trhu, to znamená, aby co nejlépe vymezovalo důsledky, které měla kartelová dohoda pro hospodářskou soutěž v EHP (rozsudek ze dne 17. května 2013, Parker ITR a Parker-Hannifin v. Komise, T‑146/09, EU:T:2013:258, bod 211). Žalobkyně však nevysvětluje, v čem skutečnost, že Komise zohlednila při stanovení výše pokuty určité prodeje fakturované zákazníkům nacházejícím se v EHP, ale následně dodané na místa mimo tuto zeměpisnou oblast, neumožňuje zohlednit dopad protiprávního jednání na hospodářskou soutěž v EHP.

486

Z předchozích úvah vyplývá, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že obrat dosažený v posledním celém roce účasti na protiprávním jednání v souvislosti se všemi prodeji hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů v EHP nepředstavoval v okamžiku, kdy Komise přijala napadené rozhodnutí, ukazatel její skutečné velikosti, hospodářské síly na trhu a rozsahu dotčeného protiprávního jednání.

487

Z toho plyne, že tato výtka musí být zamítnuta.

[omissis]

509

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že s ohledem na skutečnost, že účastníkům kartelové dohody byly již uloženy značné pokuty ve třetích zemích, které zohledňovaly celosvětové aspekty protiprávního jednání, jakož i odrazující účinek, Komise porušila zásadu ne bis in idem a zásadu proporcionality tím, že k základní výši pokuty doplnila dodatečnou částku s cílem odradit účastníky kartelové dohody od budoucí účasti na případných protiprávních kartelových dohodách.

510

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

511

Úvodem z bodu 1009 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise uvedla, že s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu a kritéria uvedená v oddíle 8.3.3.1 by hodnotou použitou na dodatečnou částku k zajištění odrazujícího účinku mělo být 16 %.

512

Je třeba připomenout, že zásada ne bis in idem, která je zakotvena rovněž článkem 4 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, je jednou ze základních zásad unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje soud (viz rozsudek ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, EU:C:2006:433, bod 26 a citovaná judikatura).

513

Zásada ne bis in idem zakazuje vícekrát sankcionovat tutéž osobu za totéž protiprávní jednání za účelem ochrany téhož právního zájmu. Použití této zásady podléhá třem kumulativním podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu (viz rozsudek ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, EU:T:2006:267, bod 278 a citovaná judikatura).

514

Přitom zaprvé, pokud žalobkyně tvrdí, že tím, že jí Komise uložila pokutu za účast na kartelové dohodě již sankcionované orgány třetích států, porušila zásadu ne bis in idem, je třeba uvést, že uvedenou zásadu nelze uplatnit v případě, jako je ten v projednávané věci, ve kterém řízení vedená a sankce uložené Komisí na straně jedné a orgány třetích států na straně druhé zcela zřejmě nesledují stejné cíle (obdobně viz rozsudek ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, EU:T:2006:267, body 280 a 281 a citovaná judikatura).

515

Pokud se totiž v prvním případě jedná o ochranu nenarušené hospodářské soutěže uvnitř EHP, ochrana sledovaná ve druhém případě se týká trhu třetích zemí. Podmínka totožnosti chráněného právního zájmu, nezbytná k tomu, aby mohla být zásada ne bis in idem uplatněna, tak chybí.

516

Kromě toho se žalobkyně nedovolává existence právní zásady, pravidla nebo úmluvy mezinárodního práva veřejného zakazující orgánům nebo soudům různých států stíhat a odsoudit osobu z důvodu totožných skutků, které mají účinky na jejich území nebo v obvodu jejich jurisdikce, ani ji nedokazuje. Při absenci důkazu existence takového pravidla nebo úmluvy, která by vázala Unii a třetí státy a stanovovala takový zákaz, jimi Komise nemůže být vázána (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 2006, SGL v. Komise, CarbonC‑308/04 P, EU:C:2006:433, bod 34).

517

V důsledku toho musí být tvrzení žalobkyně vycházející z porušení zásady ne bis in idem Komisí odmítnuto.

518

Zadruhé, pokud žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že při stanovení dodatečného procentního podílu, který se měl uplatnit, nezohlednila skutečnost, že pokuty, které jí byly uloženy jinými státy, již měly odrazující účinek, je třeba připomenout, že bod 25 pokynů z roku 2006 upřesňuje, že „bez ohledu na dobu účasti podniku na protiprávním jednání Komise zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 až 25 % […] tržeb podle definice ve výše uvedeném oddíle A, aby podniky odradila i od pouhé účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce“.

519

Kromě toho je třeba poznamenat, že jakákoli úvaha vycházející z existence pokut uložených orgány třetího státu může být relevantní pouze v rámci posuzovací pravomoci, kterou Komise požívá při stanovování pokut za jednání porušující unijní právo hospodářské soutěže. V důsledku toho sice nelze vyloučit, aby Komise zohlednila pokuty dříve uložené orgány třetích států, není k tomu však povinna. Cíl odrazení, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, totiž směřuje k zajištění dodržování pravidel hospodářské soutěže stanovených Smlouvou o FEU podniky při provozování jejich aktivit na vnitřním trhu. V důsledku toho není Komise při posuzování odrazující povahy pokuty, kterou ukládá za porušení těchto pravidel, povinna zohlednit případné sankce uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže třetích států (viz rozsudek ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, EU:C:2006:433, body 36 a 37, jakož i citovaná judikatura).

520

V důsledku toho musí být tvrzení žalobkyně vycházející z porušení zásady proporcionality odmítnuto.

521

Na základě výše uvedených úvah musí být první část tohoto žalobního důvodu zamítnuta.

523

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že rozsah snížení, které jí bylo přiznáno z důvodu její neúčasti na setkáních MK, není v souladu se zásadami proporcionality a rovného zacházení.

524

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

525

Úvodem z bodu 1023 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise žalobkyni přiznala snížení základní výše pokuty na základě polehčujících okolností o 3 % z důvodu, že její účast na setkáních MK nebyla prokázána a nic nedokazuje, že o těchto schůzkách věděla.

526

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že snížení, které jí bylo přiznáno z důvodu její neúčasti na uvedených setkáních, bylo nedostatečné s ohledem na význam těchto schůzek při charakterizování protiprávního jednání.

527

Podle judikatury se snížení základní výše pokuty z důvodu polehčujících okolností nezbytně váže k okolnostem projednávané věci, které mohou Komisi vést k odmítnutí přiznat takové snížení podniku zúčastněnému na protiprávní dohodě. Přiznání polehčující okolnosti v situacích, kdy je podnik účastníkem zjevně protiprávní dohody, o níž věděl nebo nemohl nevědět, že představuje protiprávní jednání, nemůže mít za následek zbavení uložené pokuty odrazujícího účinku a ohrožení užitečného účinku čl. 101 odst. 1 SFEU (viz rozsudek ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, T‑83/08, nezveřejněný, EU:T:2012:48, bod 237 a citovaná judikatura).

528

Okolnosti vyjmenované v seznamu uvedeném v bodě 29 pokynů z roku 2006 sice nepochybně patří mezi okolnosti, které Komise může v daném případě zohlednit, tato však není povinna dodatečné snížení z tohoto titulu automaticky přiznat, jakmile podnik uplatní skutečnosti, které mohou naznačovat existenci některé z těchto okolností, přičemž vhodnost případného snížení pokuty na základě polehčujících okolností musí být posouzena z celkového hlediska s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, T‑83/08, nezveřejněný, EU:T:2012:48, bod 240 a citovaná judikatura).

529

Bylo přitom uvedeno, že zaprvé se žalobkyně účastnila protiprávního jednání po téměř celou dobu jeho trvání, tedy po téměř dvanáct ze čtrnácti let, které kartelová dohoda trvala. Zadruhé se žalobkyně i přes svou neúčast na setkáních MK zúčastnila 52 mnohostranných schůzek, včetně setkání ECC, ATC a CUP a šesti dvoustranných nebo třístranných kontaktů. Zatřetí žalobkyně nezpochybnila, že setkání CUP doplňovala setkání MK a je účastníci kartelové dohody považovali za „polooficiální schůzky“, které se konaly souběžně s posledně uvedenými setkáními, jelikož byly zpravidla organizovány týden po nich a účastnila se jich většina jejich účastníků. Začtvrté všechny protisoutěžní kontakty byly součástí téhož celkového plánu s jediným hospodářským cílem. Kromě toho z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by setkání MK měla ve srovnání s ostatními setkáními zvláštní význam.

530

Kromě toho, co se týče snížení přiznaných v jiných věcech, v bodech 505 a 506 výše bylo připomenuto, že předchozí rozhodovací praxe Komise nemůže vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže.

531

Ve světle těchto úvah je třeba konstatovat, že bez ohledu na svou neúčast na setkáních MK žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že její účast na kartelové dohodě byla jen omezená a vykazovala stupeň škodlivosti, který by odůvodnil výraznější snížení pokuty. Z toho plyne, že Komise neporušila zásadu proporcionality. Tvrzení žalobkyně je tedy nutno odmítnout.

532

Zadruhé žalobkyně Komisi vytýká, že jí přiznala stejné snížení, jaké poskytla účastníkům kartelové dohody, kteří se neúčastnili setkání CUP, ačkoli se s ohledem na význam setkání MK ve srovnání se setkáními CUP pro charakterizování protiprávního jednání nenacházeli ve srovnatelných situacích.

533

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení, která je obecnou zásadou unijního práva zakotvenou články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz rozsudek ze dne 27. února 2014, InnoLux v. Komise, T‑91/11, EU:T:2014:92, body 77 a 78, jakož i citovaná judikatura).

534

Pokud jde o určení výše pokuty, brání uvedená zásada tomu, aby se Komise prostřednictvím použití různých způsobů výpočtu dopustila diskriminace mezi podniky, které se účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, jež byly v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU (viz rozsudek ze dne 27. února 2014, InnoLux v. Komise, T‑91/11, EU:T:2014:92, bod 79 a citovaná judikatura).

535

V bodě 529 výše přitom bylo uvedeno, že setkání MK neměla ve srovnání s ostatními setkáními zvláštní význam. Zadruhé, z bodu 1022 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise měla za to, že Sanyo, NEC Tokin a Matsuo jsou odpovědné za celé jediné a trvající protiprávní jednání, s výjimkou setkání CUP, jelikož jejich účast na nich nebyla prokázána a nic neukazuje, že o nich věděly.

536

Z toho plyne, že Komise měla za to, že tyto podniky byly stejně jako žalobkyně odpovědné za celé jediné a trvající protiprávní jednání, s výjimkou skupiny schůzek, u které nebyla jejich účast prokázána.

537

Za těchto okolností Komise tím, že poskytla všem podnikům totéž snížení, dodržela zásadu rovného zacházení, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné.

538

Z toho plyne, že Komise zásadu proporcionality neporušila. Tvrzení žalobkyně je tedy nutno odmítnout.

539

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že tuto výtku je nutno zamítnout.

[omissis]

571

Svým druhým bodem návrhových žádání žalobkyně navrhuje, aby Tribunál v každém případě uplatnil svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a nahradil posouzení Komise týkající se výše pokuty vlastním posouzením, a v důsledku toho snížil výši pokuty, která jí byla uložena.

572

Úvodem je třeba uvést, že na podporu tohoto bodu návrhových žádání se žalobkyně dovolává argumentace předložené na podporu čtvrtého žalobního důvodu, vycházejícího ze zjevných pochybení při stanovení výše pokuty.

573

Je třeba připomenout, že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, kterou unijnímu soudu přiznává článek 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU, zmocňuje soud k tomu, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil pro účely stanovení její výše posouzení Komise, tj. autora aktu, v němž tato výše byla původně stanovena, svým vlastním posouzením. V důsledku toho unijní soud může napadený akt změnit, aniž jej zruší, s cílem zrušit, snížit nebo zvýšit uloženou pokutu, přičemž tuto pravomoc vykonává s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem (viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Orange Polska v. Komise, C‑123/16 P, EU:C:2018:590, bod 106 a citovaná judikatura).

574

Za účelem splnění požadavků na přezkum v plné jurisdikci ve smyslu článku 47 Listiny základních práv, pokud jde o pokutu, musí unijní soud při výkonu pravomocí stanovených v článcích 261 a 263 SFEU přezkoumat všechny právní i skutkové výhrady směřující k prokázání, že výše pokuty neodpovídá závažnosti a době trvání protiprávního jednání (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Villeroy & Boch v. Komise, C‑625/13 P, EU:C:2017:52, bod 180 a citovaná judikatura).

575

Je však třeba zdůraznit, že výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti, a připomenout, že řízení před unijními soudy má spornou povahu. S výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen uplatnit i bez návrhu, jako je nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, náleží navrhovateli, aby vznesl důvody proti tomuto rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložil důkazy (viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Repsol Lubricantes y Especialidades a další v. Komise, C‑617/13 P, EU:C:2016:416, bod 85 a citovaná judikatura).

576

Mimoto Tribunál při výkonu svých pravomocí v plné jurisdikci není vázán pokyny z roku 2006, které nepředjímají posouzení pokuty unijním soudem. Komise je sice při uplatňování pravidel, jež si sama stanovila, jako jsou například uvedené pokyny, povinna dodržovat zásadu ochrany legitimního očekávání, avšak tato zásada nemůže stejným způsobem vázat unijní soudy, pokud při výkonu svých pravomocí v plné jurisdikci nezamýšlejí uplatnit určitou konkrétní metodu stanovení pokuty, ale případ od případu zkoumají skutkový stav, s nímž byly seznámeny, a přihlížejí přitom k jeho veškerým skutkovým a právním okolnostem (viz rozsudek ze dne 14. května 2014, Donau Chemie v. Komise, T‑406/09, EU:T:2014:254, bod 59 a citovaná judikatura).

577

Z judikatury Soudního dvora však rovněž vyplývá, že výkon pravomoci v plné jurisdikci nemůže mít při určování výše pokut za následek diskriminaci mezi podniky, které se podílely na dohodě odporující pravidlům unijního práva hospodářské soutěže. Pokud má Tribunál v úmyslu odklonit se speciálně ve vztahu k jednomu z těchto podniků od metody výpočtu použité Komisí, kterou nezpochybnil, je nezbytné, aby tento odklon v rozsudku vysvětlil (viz rozsudek ze dne 14. května 2014, Donau Chemie v. Komise, T‑406/09, EU:T:2014:254, bod 60 a citovaná judikatura).

578

Tribunál je tak oprávněn snížit pokutu na nižší úroveň, než je úroveň vyplývající z použití pokynů z roku 2006, odůvodňují-li to okolnosti věci, která mu byla předložena. Je však navíc třeba, aby se žalobce dovolával relevantních důvodů, jež jsou s to takové snížení odůvodnit, a podepřel je důkazy (viz rozsudek ze dne 14. května 2014, Donau Chemie v. Komise, T‑406/09, EU:T:2014:254, bod 310 a citovaná judikatura).

579

Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda okolnosti dovolávané žalobkyní mohou i v případě neexistence nesprávného právního posouzení nebo nesprávného posouzení skutkového stavu Komise odůvodnit snížení pokuty, která jí byla uložena napadeným rozhodnutím.

580

V prvé řadě, pokud jde o výpočet tržeb, bylo především v rámci přezkumu první výtky první části čtvrtého žalobního důvodu konstatováno, že zohlednění celkových tržeb za dotčené výrobky v posledním roce účasti na kartelové dohodě jako základu pro stanovení pokuty mohlo poskytnout přesný ukazatel rozsahu protiprávního jednání na dotčeném trhu, jakož i jeho hospodářský význam pro aktivity účastníků kartelové dohody.

581

Kromě toho je třeba uvést, že argumentace předložená žalobkyní v tomto ohledu nevykazuje dostatečnou míru přesnosti k tomu, aby umožnila Tribunálu pochopit, jakým způsobem žalobkyně určila základ a alternativní způsoby výpočtu, o které se opírá. Žalobkyně má totiž za to, že na základě informací obsažených ve studii provedené nezávislou kanceláří by pokuta měla být snížena tak, že by byla stanovena na úrovni pohybující se mezi 25 a 40 miliony eur. Mimoto navrhovaný základ a způsob výpočtu neposkytuje žádnou indikaci toho, že by umožňovaly zohlednit rozsah protiprávního jednání na dotčeném trhu, jakož i jeho hospodářský význam pro aktivity žalobkyně, a nadto zajistit dodržení zásady rovného zacházení s účastníky kartelové dohody.

582

Dále bylo při přezkumu první výtky první části druhého žalobního důvodu uvedeno, že se žalobkyně podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání, které se neomezovalo na specifický typ hliníkových nebo tantalových elektrolytických kondenzátorů, jelikož zahrnovalo jejich širokou škálu, ani na určité zákazníky.

583

A konečně v bodě 482 výše bylo uvedeno, že její interní specifika, kterých se žalobkyně dovolává a které se týkají struktury jejích prodejů, spadají pouze do její obchodní strategie a nepředstavují samy o sobě zvláštní okolnosti odůvodňující použití jiné metody určení tržeb.

584

Ve druhé řadě, pokud jde o snížení koeficientu závažnosti uplatněného Komisí, kterého se žalobkyně dovolává v rámci druhé výtky první části čtvrtého žalobního důvodu, je zaprvé třeba bez dalšího uvést, že žalobkyně neupřesnila specifické okolnosti, které by odůvodňovaly snížení procentní hodnoty použité Komisí, ani hodnotu, na niž by měl být tento koeficient stanoven. Zadruhé v bodě 502 výše bylo uvedeno, že dotčené protiprávní jednání bylo z důvodu samotné své povahy jedním z nejzávažnějších omezení hospodářské soutěže. Zatřetí v bodě 367 výše bylo uvedeno, že se žalobkyně účastnila protiprávního jednání po skoro celou dobu jeho trvání, tedy po téměř dvanáct ze čtrnácti let, které kartelová dohoda trvala. Začtvrté z přezkumu druhé výtky první části druhého žalobního důvodu vyplývá, že protiprávní jednání se vztahovalo na celý EHP. Zapáté, pokud se žalobkyně odkazy na koeficient použitý Komisí v jiných rozhodnutích snažila prokázat případnou diskriminaci v projednávaném případě, je třeba v tomto ohledu připomenout, že Tribunál není vázán rozhodovací praxí Komise (obdobně viz rozsudek ze dne 26. října 2017, Marine Harvest v. Komise, T‑704/14, EU:T:2017:753, bod 78).

585

Ve třetí řadě, pokud jde o snížení dodatečné částky uplatněné Komisí, které je předmětem třetí výtky první části čtvrtého žalobního důvodu, zaprvé bylo v bodě 519 výše uvedeno, že odrazující povaha pokuty uložené z důvodu porušení unijních pravidel hospodářské soutěže nemůže být určována v závislosti na případných sankcích uložených podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže třetích států. Zadruhé Komise v projednávaném případě použila dodatečnou částku ve výši 16 % tržeb, tedy hodnotu jen o procentní bod vyšší, než je nejnižší hodnota, kterou mohla podle bodu 25 pokynů z roku 2006 použít.

586

Ve čtvrté řadě, pokud jde o výraznější snížení její pokuty na základě polehčujících okolností, v bodě 531 výše bylo uvedeno, že bez ohledu na svou neúčast na setkáních MK žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že její účast na kartelové dohodě byla jen omezená a vykazovala nižší stupeň škodlivosti, který odůvodňuje takové snížení. Dále bylo v bodě 536 výše uvedeno, že Komise poskytla obdobné snížení všem podnikům, jejichž odpovědnost byla konstatována pro veškeré protiprávní jednání s výjimkou skupiny schůzek, u které nebyla jejich účast prokázána.

587

V páté řadě v bodě 546 výše bylo konstatováno, že žalobkyně nemohla nevědět o protiprávní povaze svého jednání, a tudíž tvrdit, že mohla být považována za odpovědnou nanejvýš za nedbalostní protiprávní jednání.

588

V šesté řadě v bodě 564 výše bylo konstatováno, že žalobkyně není oprávněna dovolávat se polehčující okolnosti týkající se jednání na trhu v duchu hospodářské soutěže. Zejména, žádná skutečnost ze spisu neprokazuje, že žalobkyně jednala jinak než ostatní účastníci kartelové dohody a narušila její fungování.

589

Ze všeho výše uvedeného plyne, že žádná ze skutkových a právních okolností uplatňovaných žalobkyní na podporu snížení pokuty, která jí byla uložena, neodůvodňuje, zejména s ohledem na zásady proporcionality a rovného zacházení, použití jiné metody výpočtu, než byla ta použitá Komisí, která by mohla vést k takovému snížení. V důsledku toho není namístě, aby Tribunál v projednávané věci využil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.

590

Z toho vyplývá, že návrhová žádání žalobkyně znějící na snížení pokuty musí být zamítnuta, a v důsledku toho musí být zamítnuta i žaloba v plném rozsahu.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát)

rozhodl takto: