1)

Použije se směrnice 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 (1), vzhledem k definici jejího předmětu a oblasti působnosti, jak je vymezují články 1 a 2, na úplatný opakovaný krátkodobý pronájem – i v rámci nepodnikatelské činnosti – zařízených prostor určených k bydlení, ve kterých nemá pronajímatel hlavní bydliště, příležitostným zákazníkům, kteří zde nemají trvalý pobyt, zejména s ohledem na pojem poskytovatelé a pojem služby?

2)

v případě kladné odpovědi na předchozí otázku, představuje taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava obsažená v článku L. 631-7 zákoníku o výstavbě a bydlení, povolovací režim pro výše uvedené činnosti ve smyslu článků 9 až 13 směrnice 2006/123 ze dne 12. prosince 2006, nebo pouze požadavek podléhající ustanovením článků 14 a 15?

V případě, že se použijí články 9 až 13 směrnice 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006:

3)

Musí být čl. 9 písm. b) této směrnice vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v boji proti nedostatku bytů určených k pronájmu představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který umožňuje ospravedlnit vnitrostátní opatření vyžadující v některých zeměpisných oblastech povolení v případě opakovaného krátkodobého pronájmu zařízených prostor určených k bydlení příležitostným zákazníkům, kteří zde nemají trvalý pobyt?

4)

Pokud ano, je takové opatření přiměřené sledovanému cíli?

5)

Brání čl. 10 odst. 2 písm. d) a e) směrnice vnitrostátnímu opatření, podle něhož je třeba získat povolení v případě, že je zařízený prostor určený k bydlení pronajímán „opakovaně“, na „krátkou dobu“, „příležitostným zákazníkům, kteří zde nemají trvalý pobyt“?

6)

Brání čl. 10 odst. 2 písm. d) až g) směrnice povolovacímu režimu, podle kterého jsou podmínky pro udělení povolení stanoveny v usnesení rady obce s ohledem na cíl udržet sociální rozmanitost, zejména v závislosti na charakteristikách trhů s bytovými prostory a potřebu nezhoršovat bytovou nouzi?