23.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 8. února 2018 – A v. Udlændinge- og Integrationsministeriet

(Věc C-89/18)

(2018/C 142/44)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: A

Žalovaný: Udlændinge- og Integrationsministeriet

Předběžné otázky

1)

V případě, kdy byla zavedena „nová omezení“ pro sloučení rodin mezi manžely, která přímo porušují doložku „standstill“ v článku 13 rozhodnutí č. 1/80 (rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení vztahující se k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem ze dne 12. září 1963 uzavřené mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem), a taková omezení jsou odůvodněna na základě posouzení „úspěšné integrace“ uznané Soudním dvorem EU v jeho rozsudku ze dne 12. dubna 2016 ve věci C-561/14 (1), Genc, viz také rozsudek ze dne 10. července 2014 ve věci C-138/13 (2), Dogan, EU:C:2014:2066, může být taková právní norma, jako je § 9 odst. 7 Udlændingeloven (dánský zákon o cizincích) – který mimo jiné obecně podmiňuje sloučení rodiny osoby, která je státním příslušníkem třetího státu a má povolení k pobytu v Dánsku, s manželem této osoby tím, že vazba tohoto páru k Dánsku je větší než k Turecku – považována za „odůvodněnou naléhavým důvodem obecného zájmu, která může zajistit dosažení sledovaného legitimního cíle a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení“?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku s tím důsledkem, že požadavek na vazbu ke státu se obecně považuje za vhodný ke splnění integračního cíle, lze za současného respektování podmínek pro omezení a požadavku na proporcionalitu:

i)

používat praxi, podle které v případě, že manžel s povolením k pobytu v členském státě (referenční osoba) poprvé přišel do Dánska ve věku 12-13 let nebo později, je při posouzení vazby referenční osoby na členský stát přikládána zásadní váha tomu: zda tato osoba měla buď dlouhodobý zákonem povolený pobyt v délce přibližně 12 let v členském státě, anebo měla pobyt a stálé zaměstnání v členském státě nesoucí s sebou vysokou míru kontaktu a komunikace s kolegy či zákazníky v jazyce tohoto členského státu bez většího přerušení po dobu nejméně čtyř až pěti let, nebo měla pobyt a stálé zaměstnání bez vysoké míry kontaktu a komunikace s kolegy či zákazníky v jazyce tohoto členského státu a bez většího přerušení po dobu nejméně sedmi až osmi let;

ii)

používat praxi, podle které faktorem svědčícím o nesplnění požadavku na vazbu ke státu bude situace, kdy referenční osoba měla silný vztah k domovské zemi, který udržovala častými a dlouhodobými návštěvami domovské země, přičemž krátkodobé dovolené nebo vzdělávací pobyty nebrání udělení povolení k pobytu;

iii)

používat praxi, podle které významným faktorem svědčícím o nesplnění požadavku na vazbu ke státu bude situace, kdy jde o osobu „ženatou/vdanou, rozvedenou a znovu ženatou/vdanou“?

(1)  Rozsudek ze dne 12. dubna2016, ECLI:EU:C:2016:247.

(2)  Rozsudek ze dne 10. července 2014, ECLI:EU:C:2014:2066.