–

za Finnair Oyj T. Väätäinenem, asianajaja,

–

za finskou vládu J. Heliskoskim, jako zmocněncem,

–

za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmannem a A. Berg, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Natale, avvocato dello Stato,

–

za rakouskou vládu původně J. Schmoll a G. Hessem, poté J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi N. Yerrell a I. Koskinenem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 5 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10, a opravy v Úř. věst. 2009, L 92, s. 5, a v Úř. věst. 2020, L 48, s. 73).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi osmi cestujícími v letecké dopravě a leteckou společností Finnair Oyj ve věci žádosti o náhradu škody v návaznosti na zpoždění přesměrovaného letu nabídnutého společností Finnair.

3

Body 1 a 2 a 12 až 15 odůvodnění nařízení č. 261/2004 uvádějí:

[…]

4

Článek 2 písm. l) tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

5

Podle čl. 3 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení:

„1.   Toto nařízení se vztahuje:

2.   Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že cestující:

6

Článek 5 nařízení č. 261/2004, nadepsaný „Zrušení“, stanoví:

„1.   V případě zrušení letu:

2.   Jestliže jsou cestující informováni o zrušení, musí jim být poskytnuto vysvětlení ohledně možné náhradní dopravy.

3.   Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

4.   Důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.“

7

Článek 7 tohoto nařízení, nadepsaný „Právo na náhradu škody“, stanoví:

„1.   Odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

2.   Jestliže je cestujícím v souladu s článkem 8 nabídnuto přesměrování na jejich cílové místo určení, může provozující letecký dopravce o 50 % snížit odškodné stanovené podle odstavce 1, pokud přesměrovaný let nepřekračuje plánovaný čas příletu původně rezervovaného letu:

3.   Náhrada škody uvedená v odstavci 1 se vyplatí hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovními příkazy nebo bankovními šeky nebo, v případě dohody podepsané cestujícím, cestovními poukazy nebo jinými službami.

4.   Vzdálenosti uvedené v odstavci 1 a 2 se měří metodou ortodromické dráhy letu.“

8

Článek 8 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi:

9

Žalobci v původním řízení si u společnosti Finnair rezervovali přímý let z Helsinek (Finsko) do Singapuru.

10

Tento let byl naplánován na 11. října 2013 ve 23:55 hodin. Byl však zrušen z důvodu technické závady na letadle.

11

Po přijetí nabídky předložené společností Finnair byli žalobci v původním řízení přesměrováni na let z Helsinek do Singapuru s přestupem v Čchung-čching (Čína) s plánovaným odletem následujícího dne, tedy 12. října 2013 v 17:40 hodin, a s plánovaným příletem do Singapuru dne 13. října v 17:25 hodin.

12

Provozujícím leteckým dopravcem přesměrovaného letu na trase Helsinky-Čchung-čching-Singapur byla společnost Finnair.

13

Avšak z důvodu závady na posilovači řízení kormidla dotyčného letadla byl přesměrovaný let zpožděn. V důsledku toho přiletěli žalobci v původním řízení do Singapuru dne 14. října 2013 v 00:15 hodin.

14

Žalobci v původním řízení podali proti společnosti Finnair žalobu k Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko), kterou se domáhali, aby byla letecké společnosti uložena povinnost zaplatit každému z nich částku 600 eur, navýšenou o úroky, z důvodu zrušení původního letu z Helsinek do Singapuru. Dále se domáhali toho, aby byla společnosti Finnair uložena také povinnost zaplatit každému z nich částku 600 eur, navýšenou o úroky, z důvodu více než tříhodinového zpoždění na příletu přesměrovaného letu na trase Helsinky-Čchung-čching-Singapur.

15

Společnost Finnair vyplatila každému žalobci v původním řízení náhradu ve výši 600 eur za zrušení původního letu z Helsinek do Singapuru. Tato společnost naproti tomu odmítla vyhovět jejich druhé žádosti o náhradu. Společnost Finnair měla za to, že tento požadavek není opodstatněný, neboť nařízení č. 261/2004 neukládá leteckému dopravci povinnost vyplatit cestujícímu, jehož let byl zrušen, náhradu v případě zpoždění přesměrovaného letu, který mu byl následně nabídnut. Společnost Finnair se navíc dovolávala skutečnosti, že přesměrovaný let, jejž žalobci v původním řízení přijali, byl zpožděn z důvodu mimořádných okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení.

16

Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) rozsudkem ze dne 21. června 2017 zamítl návrhová žádání žalobců v původním řízení znějící na náhradu za zpoždění přesměrovaného letu, když měl za to, že nařízení č. 261/2004 nezakládá nárok na náhradu škody z tohoto titulu. Uvedený soud se tudíž nevyjádřil k otázce, zda technická závada, jež byla příčinou zpoždění přesměrovaného letu, je mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení.

17

Žalobci v původním řízení podali proti uvedenému rozsudku odvolání k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách, Finsko) a domáhali se toho, aby byla společnosti Finnair uložena povinnost poskytnout každému z nich náhradu ve výši 600 eur, navýšenou o úroky, z důvodu zpoždění přesměrovaného letu na trase Helsinky-Čchung-čching-Singapur.

18

Společnost Finnair navrhovala, aby bylo odvolání zamítnuto zaprvé proto, že si žalobci v původním řízení nemohou nárokovat druhou náhradu škody na základě nařízení č. 261/2004, a zadruhé proto, že přesměrovaný let byl zpožděn z důvodu „mimořádných okolností“ ve smyslu tohoto nařízení. Tvrdí, že se vyskytla závada na jednom ze tří posilovačů řízení kormidla k řízení letadla, kterým byl tento let uskutečněn, a v této souvislosti upřesňuje, že se jednalo o letadlo Airbus A 330, jehož výrobce oznámil (Technical Follow-up), že několik strojů tohoto typu bylo stiženo skrytou výrobní nebo konstrukční vadou posilovačů řízení kormidla. Kromě toho je posilovač řízení kormidla tzv. dílem „on condition“, který se nahrazuje novým dílem pouze z důvodu závady předchozího dílu.

19

Za těchto podmínek se Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

20

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být nařízení č. 261/2004, a zejména jeho čl. 7 odst. 1, vykládáno v tom smyslu, že cestující v letecké dopravě, kterému byla poskytnuta náhrada z důvodu zrušení letu a který přijal nabídnutý přesměrovaný let, má nárok na poskytnutí náhrady z důvodu zpoždění přesměrovaného letu, jestliže toto zpoždění dosáhne počtu hodin, který zakládá nárok na náhradu, a jestliže letecký dopravce přesměrovaného letu je týž jako letecký dopravce zrušeného letu.

21

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004 ve spojení s čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení v případě zrušení letu nabídne provozující letecký dopravce dotčeným cestujícím tři různé formy pomoci, a sice buď náhradu pořizovací ceny letenky spolu s případným zpátečním letem do jejich původního místa odletu, nebo přesměrování na jejich cílové místo určení při nejbližší příležitosti, nebo přesměrování v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.

22

Ve věci v původním řízení vyplatila společnost Finnair dotčeným cestujícím v návaznosti na zrušení jimi rezervovaného letu náhradu podle článku 7 nařízení č. 261/2004 a na základě čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení jim nabídla přesměrování, což tito cestující přijali. Z důvodu technické závady na letadle uskutečňujícím přesměrovaný let však dorazili na své cílové místo určení s více než šestihodinovým zpožděním oproti plánovanému času příletu uvedenému v nabídce, kterou přijali.

23

Soudní dvůr judikoval, že na cestující, jejichž let byl zpožděn, musí být pohlíženo tak, že jim svědčí náhrada podle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 ve spojení s jeho čl. 7 odst. 1, jestliže svého cílového místa určení dosáhnou o tři nebo více hodin později, než je čas příletu původně plánovaný leteckým dopravcem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C‑402/07 a C‑432/07, EU:C:2009:716, bod 61, a ze dne 23. října 2012, Nelson a další, C‑581/10 a C‑629/10, EU:C:2012:657, bod 38).

24

V takové věci, jako je věc v původním řízení, proto vyvstává otázka, zda se práva na náhradu, které svědčí cestujícím na zpožděných letech a jež je uvedeno v předchozím bodě, mohou dovolávat i cestující, kteří v návaznosti na zrušení svého letu, za který jim byla vyplacena náhrada, přijali přesměrovaný let nabídnutý leteckým dopravcem podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 261/2004 a dosáhli cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu původně plánovaný leteckým dopravcem.

25

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že článek 3 nařízení č. 261/2004, který vymezuje oblast působnosti tohoto nařízení, ve svém odstavci 2 uvádí, že se uvedené nařízení použije pod podmínkou, že cestující mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let nebo byli leteckým dopravcem nebo organizátorem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

26

Z tohoto ustanovení vyplývá, že se nařízení č. 261/2004 použije mimo jiné na situaci, kdy letecký dopravce převedl cestujícího v letecké dopravě v důsledku zrušení jeho rezervovaného letu na přesměrovaný let do jeho cílového místa určení.

27

Je přitom třeba konstatovat, že nařízení č. 261/2004 neobsahuje žádné ustanovení, jehož cílem je omezit práva cestujících, kteří jsou přesměrováni, jak je tomu v původním řízení, včetně případného omezení jejich práva na náhradu škody.

28

Z toho plyne, že na základě judikatury citované v bodě 23 tohoto rozsudku má cestující v letecké dopravě, který poté, co přijal přesměrovaný let nabídnutý leteckým dopravcem v návaznosti na zrušení jeho letu, dosáhl cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než byl čas příletu původně plánovaný leteckým dopravcem pro přesměrovaný let, nárok na náhradu škody.

29

Tento výklad je podpořen zejména dalšími dvěma úvahami.

30

Zaprvé z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 261/2004 vyplývá, že cílem tohoto nařízení je napravit závažné obtíže a nepohodlí způsobené odepřením nástupu na palubu, zrušením nebo významným zpožděním letu.

31

Cestující, jejichž let byl zrušen nebo byl významně zpožděn, jak tomu bylo ve věci v původním řízení, přitom takové nepohodlí zažili ve vztahu jak ke zrušení jejich původně rezervovaného letu, tak k významnému zpoždění jejich přesměrovaného letu později. Je tedy zřejmé, že přiznání práva na náhradu za každé z těchto po sobě jdoucích závažných nepohodlí cestujícím je v souladu s cílem spočívajícím v nápravě těchto nepohodlí.

32

Zadruhé, kdyby letecký dopravce neměl v takovéto situaci povinnost poskytnout dotčeným cestujícím náhradu za stanovených podmínek, zůstalo by nesplnění jeho povinnosti poskytnout pomoc podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 261/2004 bez důsledků. Vzhledem k tomu, že povinnost náhrady má pro uvedeného dopravce nepochybně motivační účinky, pokud jde o skutečné poskytování této pomoci, vedla by neexistence takových důsledků k tomu, že by bylo ohroženo dodržování práva cestujících na přesměrování, což by bylo v rozporu s cílem vysoké ochrany uvedeným v bodě 1 odůvodnění tohoto nařízení.

33

S ohledem na předchozí úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že nařízení č. 261/2004, a zejména jeho čl. 7 odst. 1, musí být vykládáno v tom smyslu, že cestující v letecké dopravě, kterému byla poskytnuta náhrada z důvodu zrušení letu a který přijal nabídnutý přesměrovaný let, má nárok na poskytnutí náhrady z důvodu zpoždění přesměrovaného letu, jestliže toto zpoždění dosáhne počtu hodin, který zakládá nárok na náhradu, a jestliže letecký dopravce přesměrovaného letu je týž jako letecký dopravce zrušeného letu.

34

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se letecký dopravce může k tomu, aby se zprostil své povinnosti nahradit škodu, dovolávat „mimořádných okolností“ ve smyslu tohoto ustanovení souvisejících se závadou na tzv. díle „on condition“, tedy díle, který se nahrazuje jen z důvodu závady na předchozím díle, pokud má vždy k dispozici náhradní díl.

35

Úvodem je třeba poukázat na to, že – jak bylo připomenuto v bodě 11 doporučení Soudního dvora pro vnitrostátní soudy o zahájení řízení o předběžné otázce (Úř. věst. 2018, C 257, s. 1) – Soudní dvůr sice za účelem vydání rozhodnutí nutně přihlíží k právnímu a skutkovému rámci sporu v původním řízení, jak jej vymezil předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, sám však na tento spor unijní právo neuplatňuje. Při rozhodování o výkladu nebo platnosti unijního práva se Soudní dvůr snaží dát odpověď užitečnou pro řešení sporu v původním řízení, ale je na předkládajícím soudu, aby z ní vyvodil konkrétní důsledky.

36

Právě s ohledem na tato doporučení se Soudní dvůr bude snažit poskytnout předkládajícímu soudu poznatky užitečné pro vyřešení sporu, který mu byl předložen.

37

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, vykládaného ve světle bodů 14 a 15 odůvodnění tohoto nařízení, je letecký dopravce odchylně od ustanovení odstavce 1 tohoto článku zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím na základě článku 7 tohoto nařízení, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více způsobeno „mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, nebo v případě, že takováto okolnost nastala, že přijal opatření přiměřená situaci za použití veškerých personálních zdrojů nebo věcných a finančních prostředků, kterými disponuje, s cílem zabránit zrušení nebo významnému zpoždění dotčeného letu (rozsudek ze dne 26. června 2019, Moens, C‑159/18, EU:C:2019:535, bod 15 a citovaná judikatura).

38

Podle ustálené judikatury platí, že jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 lze kvalifikovat takové události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole, přičemž obě tyto podmínky jsou kumulativní (rozsudky ze dne 4. dubna 2019, Germanwings, C‑501/17, EU:C:2019:288, bod 20, a ze dne 26. června 2019, Moens, C‑159/18, EU:C:2019:535, bod 16).

39

Nicméně technické závady inherentně spjaté s údržbou letadel nemohou v zásadě jako takové představovat „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 25).

40

Soudní dvůr měl totiž za to, že vzhledem k zvláštním podmínkám, za kterých probíhá letecká doprava, a ke stupni technologické komplexnosti letadel jsou letečtí dopravci s takovýmito závadami běžně konfrontováni (rozsudek ze dne 4. dubna 2019, Germanwings, C‑501/17, EU:C:2019:288, bod 22 a citovaná judikatura).

41

Mimořádnou okolností není ani předčasné selhání některých součástí letadla, i když je nepředvídané, jelikož je v zásadě nerozlučně spjato se systémem fungování letadla (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. dubna 2019, Germanwings, C‑501/17, EU:C:2019:288, bod 21 a citovaná judikatura).

42

Lze přitom mít za to, že závada na tzv. dílu „on condition“, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, jejž byl letecký dopravce připraven vyměnit s tím, že měl vždy k dispozici náhradní díl, představuje v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 38 tohoto rozsudku událost, která je z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti uvedeného leteckého dopravce a nevymyká se jeho účinné kontrole, ledaže taková závada není nerozlučně spjata se systémem fungování letadla, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

43

S ohledem na předchozí úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se letecký dopravce nemůže k tomu, aby se zprostil své povinnosti nahradit škodu, dovolávat „mimořádných okolností“ ve smyslu tohoto ustanovení souvisejících se závadou na tzv. díle „on condition“, tedy díle, který se nahrazuje jen z důvodu závady na předchozím díle, a to i když má vždy k dispozici náhradní díl, s výjimkou případu, jehož existenci musí ověřit předkládající soud, že taková závada představuje událost, která z důvodu své povahy či původu není vlastní běžnému výkonu činnosti uvedeného leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole; má se však za to, že pokud tato závada zůstává v zásadě nerozlučně spjata se systémem fungování letadla, nemůže být za takovouto událost považována.

44

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: