–

za španělskou vládu J. Ruiz Sánchez a J. García-Valdecasas Dorrego, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi S. Pardo Quintillán jakož i R. Troostersem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. 2013, L 294, s. 1), jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení vedeného proti VW pro trestný čin řízení bez řidičského oprávnění a padělání veřejné listiny.

3

Body 4, 6, 19 a 30 až 32 odůvodnění směrnice 2013/48 uvádí:

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví minimální pravidla týkající se práv podezřelých a obviněných osob v trestním řízení a osob, které jsou účastníkem řízení podle rámcového rozhodnutí [Rady] 2002/584/SVV [ze dne 13. června 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1)] […], na přístup k obhájci, na informování třetí strany o zbavení osobní svobody a na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.“

5

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví v odstavci 1:

„1. Tato směrnice se použije na podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení od okamžiku, kdy je příslušné orgány členského státu úředním oznámením nebo jiným způsobem uvědomí o tom, že jsou podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu, a to bez ohledu na to, zda jsou zbaveny osobní svobody. Použije se až do okamžiku ukončení řízení, čímž se má na mysli pravomocné rozhodnutí o tom, zda podezřelá nebo obviněná osoba uvedený trestný čin spáchala, včetně případného odsouzení a rozhodnutí o opravném prostředku.“

6

Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Právo na přístup k obhájci v trestním řízení“, zní následovně:

„1.   Členské státy zajistí, aby podezřelé a obviněné osoby měly právo na přístup k obhájci dostatečně včas a takovým způsobem, aby mohly dotčené osoby prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu.

2.   Podezřelé nebo obviněné osoby mají přístup k obhájci bez zbytečného prodlení. V každém případě mají podezřelé nebo obviněné osoby přístup k obhájci počínaje od toho z následujících okamžiků, který nastane dříve:

3.   Právo na přístup k obhájci znamená, že:

4.   Členské státy podniknou kroky ke zpřístupnění obecných informací, které by měly podezřelým nebo obviněným osobám napomoci při získání obhájce.

Členské státy bez ohledu na ustanovení vnitrostátních právních předpisů o povinné přítomnosti obhájce učiní nezbytná opatření pro zajištění toho, aby podezřelé nebo obviněné osoby zbavené svobody mohly účinně uplatnit své právo na přístup k obhájci, ledaže se v souladu s článkem 9 tohoto práva vzdaly.

5.   Ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení se mohou členské státy dočasně odchýlit od uplatňování odst. 2 písm. c), pokud zeměpisná vzdálenost podezřelé nebo obviněné osoby neumožňuje zajistit právo na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody.

6.   Ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení se mohou členské státy dočasně odchýlit od uplatňování práv stanovených v odstavci 3 v rozsahu, v němž je to s ohledem na zvláštní okolnosti případu opodstatněno jedním či několika z těchto přesvědčivých důvodů:

7

Článek 8 směrnice 2013/48 stanoví:

„1.   Jakákoli dočasná odchylka podle čl. 3 odst. 5 nebo 6 a čl. 5 odst. 3:

2.   Dočasné odchylky podle čl. 3 odst. 5 nebo 6 lze povolit pouze řádně odůvodněným rozhodnutím přijatým pro každý jednotlivý případ justičním orgánem nebo jiným příslušným orgánem pod podmínkou, že toto rozhodnutí je možné soudně přezkoumat. Toto řádně odůvodněné rozhodnutí se zaznamená v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle práva dotčeného členského státu.

3.   Dočasné odchylky podle čl. 5 odst. 3 lze povolit pouze řádně odůvodněným rozhodnutím přijatým pro každý jednotlivý případ soudním orgánem nebo jiným příslušným orgánem pod podmínkou, že toto rozhodnutí je možné soudně přezkoumat.“

8

Článek 24 Constituciόn (Ústavy) stanoví:

„1.   Každý má právo na účinnou soudní ochranu při výkonu svých práv a oprávněných zájmů, přičemž v žádném případě nesmí být znemožněna obhajoba.

2.   Každý má také právo na řádný soud předem zřízený zákonem, na obhajobu a na přístup k obhájci, má právo být informován o obvinění, které je proti němu vzneseno, má právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů a s veškerými zárukami, na využití důkazních prostředků potřebných na svoji obhajobu, má právo nebýt nucen vypovídat ve svůj neprospěch, nucen doznat svoji vinu a právo na presumpci neviny. […]“

9

Článek 118 Ley de Enjuiciamiento Criminal (trestní řád) ve znění Ley Orgánica 13/2015 de modificación de la Ley de Enjuiciamiento Criminal para el fortalecimiento de las garantías procesales y la regulación de las medidas de Investigación tecnológica (organický zákon 13/2015, kterým se mění trestní řád za účelem posílení procesních záruk a vyšetřovacích opatření) ze dne 5. října 2015 (BOE č. 239 ze dne 6. října 2015, s. 90192) (dále jen „trestní řád“) stanoví

„1.   Každý, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, může vykonávat právo na obhajobu účastí na řízení od okamžiku, kdy je informován o vedení řízení, nebo kdy byl zadržen nebo vůči němu bylo uplatněno jakékoli jiné zajišťovací opatření nebo mu bylo sděleno obvinění, přičemž za tím účelem bude bez zbytečného odkladu poučen o následujících právech:

[…]

[…]

[…]

2.   Právo na obhajobu se vykonává bez jiných než výslovně zákonem stanovených omezení od okamžiku, kdy je vysloveno podezření z vyšetřovaného trestného činu až do skončení trestu […]“

10

Článek 527 trestního řádu zní:

„1.   V případech podle článku 509 může být zatčená nebo zadržená osoba zbavena následujících práv, pokud to odůvodňují okolnosti případu:

[…]

11

Dne 20. dubna 2018 sepsala policie v Badaloně (Španělsko) protokol, týkající se VW, o údajných trestných činech řízení bez řidičského oprávnění a padělání veřejné listiny, a to v návaznosti na silniční kontrolu, během níž dotyčný předložil albánský řidičský průkaz.

12

Dne 19. května 2018 dospěl znalecký posudek k závěru, že tento doklad je padělaný.

13

Usnesením ze dne 11. června 2018 Juzgado de Instrucción n. 4 de Badalona (vyšetřovací soudce č. 4 v Badaloně, Španělsko), u něhož bylo zahájeno trestní řízení proti VW, rozhodl o jeho vyslechnutí. Za tímto účelem byl ustanoven obhájce ex offo. Po několika neúspěšných pokusech o předvolání dotyčného, neboť nebylo známo, kde se zdržuje, vůči němu byl dne 27. září 2018 vydán zatýkací rozkaz na zadržení a předvedení k soudu.

14

Dne 16. října 2018 zaslala obhájkyně faxem přípis, ve kterém prohlásila, že se chce účastnit řízení jménem VW, doprovázený podepsanou procesní plnou mocí a souhlasem obhájce dotyčného, který byl ustanoven ex offo, s předáním věci. Požadovala, aby jí byly zaslány budoucí procesní úkony a aby byl zatýkací rozkaz vydaný na jejího klienta zrušen, přičemž uvedla, že její klient si v každém případě přeje dostavit se k soudu.

15

Vzhledem k tomu, že se VW v návaznosti na první předvolání nedostavil k soudnímu jednání a je na něj vydán zatýkací rozkaz, si předkládající soud klade otázku, zda jeho právo na přístup k obhájci může být v souladu s vnitrostátní právní úpravou týkající se práva na obhajobu pozastaveno až do vykonání tohoto zatýkacího rozkazu.

16

V tomto ohledu tento soud uvádí, že tato právní úprava je založena na článku 24 Ústavy a že v trestní oblasti jsou práva obviněného na obhajobu upravena článkem 118 trestního řádu. Uvedený soud dodává, že tato ustanovení jsou vykládána Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko) a Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) v tom smyslu, že právo na přístup k obhájci může být podmíněno povinností obviněné osoby osobně se dostavit k soudu. Zejména podle ustálené judikatury Tribunal Constitucional (Ústavní soud) může být přiznání takového práva odmítnuto, pokud tato osoba není přítomna nebo není možné zjistit, kde se zdržuje. Podle této judikatury je osobní dostavení se dotyčné osoby k soudu považováno za rozumný požadavek, který nemá významný dopad na práva na obhajobu. V podstatě je přítomnost obviněné osoby povinností. Může se ukázat jako nezbytná pro objasnění skutkového stavu. Kromě toho v případě trvající nepřítomnosti této osoby při ukončení vyšetřování by se jednání nemohlo konat a rozsudek by nemohl být přijat, takže by řízení bylo paralyzováno k újmě dotčených jednotlivců, jakož i dotčených veřejných zájmů.

17

Dále předkládající soud uvádí, že citovaná judikatura byla zachována navzdory reformě, ke které došlo v roce 2015, zejména s cílem zajistit provedení směrnice 2013/48 do španělského práva. Tento soud rovněž poznamenává, že podle článku 118 trestního řádu je právo na přístup k obhájci omezeno pouze v případech uvedených v článku 527 tohoto řádu, který je výslovně citován v tomto ustanovení.

18

Uvedený soud si tedy klade otázku ohledně rozsahu práva na přístup k obhájci stanoveného touto směrnicí. Konkrétně má pochybnosti o souladu téže judikatury s čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice a článkem 47 Listiny.

19

Za těchto podmínek se Juzgado de Instrucción n. 4 de Badalona (vyšetřující soudce č. 4 v Badaloně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba článek 47 Listiny a zvláště čl. 3 odst. 2 směrnice 2013/48 vykládat v tom smyslu, že právo na přístup k obhájci může být oprávněně pozastaveno, pokud se podezřelý nebo obviněný nedostaví na první předvolání k soudu a je vydán vnitrostátní, evropský nebo mezinárodní zatýkací rozkaz, přičemž přístup k obhájci a jeho účast ve věci se odloží až do doby, než bude podezřelý zadržen a předveden za pomoci veřejné moci před soud?“

20

V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud požádal o projednání věci ve zrychleném řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora. Tato žádost byla zamítnuta usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 18. ledna 2019, VW (právo na přístup k obhájci v případě nedostavení se k soudnímu jednání) (C‑659/18, nezveřejněné, EU:C:2019:45).

21

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2013/48, a zejména její čl. 3 odst. 2 ve spojení s článkem 47 Listiny, vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána vnitrostátní judikaturou, podle níž může být právo na přístup k obhájci v průběhu přípravného řízení pozastaveno z důvodu, že se podezřelá nebo obviněná osoba po předvolání před vyšetřujícího soudce nedostavila k soudnímu jednání, až do vykonání vnitrostátního zatýkacího rozkazu vydanému vůči dotyčné osobě.

22

Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba nejprve přezkoumat, zda se směrnice 2013/48 použije na situaci takové osoby, jako je VW, která byla několikrát předvolána před vyšetřujícího soudce, aby byla poprvé vyslechnuta ohledně trestných činů, z jejichž spáchání je podezřelá, a která je předmětem vnitrostátního zatýkacího rozkazu vydaného za tímto účelem.

23

V tomto ohledu španělská vláda vyjadřuje pochybnosti o tom, zda taková situace spadá do působnosti této směrnice. Tato vláda tvrdí, že vzhledem k tomu, že předvolání dotčené osoby k soudu zůstala bez úspěchu, nebyla tato informována o tom, že je podezřelá ze spáchání trestného činu ve smyslu čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice.

24

Je třeba připomenout, že cílem směrnice 2013/48 je podle jejího čl. 1 stanovit minimální pravidla týkající se práv podezřelých a obviněných osob v trestním řízení, zejména na přístup k obhájci. Oblast působnosti této směrnice je vymezena v jejím článku 2, který v odstavci 1 stanoví, že se uvedená směrnice použije na podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení, od okamžiku, kdy je příslušné orgány členského státu úředním oznámením nebo jiným způsobem uvědomí o tom, že jsou podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu.

25

Zaprvé osoba, která je předvolána, aby se dostavila před vyšetřujícího soudce, který rozhoduje v rámci trestního řízení zahájeného pro trestné činy, které údajně spáchala, spadá pod pojem „podezřelý“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2013/48. Zadruhé znění tohoto ustanovení, zejména slovní spojení „kdy je příslušné orgány členského státu úředním oznámením nebo jiným způsobem uvědomí“, naznačuje, že pro účely použitelnosti směrnice 2013/48 je dostačující informování dotčené osoby příslušnými orgány členského státu, a to jakýmkoliv způsobem.

26

Je proto třeba považovat za dostatečné, jak uvedl generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, přijetí úředního rozhodnutí nebo jakéhokoli jiného procesního úkonu, jehož cílem je informovat dotyčnou osobu, že je považována za podezřelou nebo obviněnou v souladu s vnitrostátním právem. Naproti tomu způsob, kterým je dotyčnému taková informace doručena, je irelevantní.

27

V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru jednoznačně vyplývá nejen to, že takové rozhodnutí bylo vůči VW přijato, ale rovněž to, že mu bylo doručeno, jelikož zmocnil obhájkyni, aby ho zastupovala v rámci trestního řízení, které proti němu bylo zahájeno.

28

Za těchto podmínek se pochybnosti vyjádřené španělskou vládou o použitelnosti směrnice 2013/48 ve věci v původním řízení nejeví jako opodstatněné, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

29

Pokud jde o právo na přístup k obhájci stanovené směrnicí 2013/48 ve spojení s článkem 47 Listiny, je třeba nejprve upřesnit, že podle informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se předkládající soud táže, zda lze využití tohoto práva pozastavit z důvodu nedostavení se podezřelé nebo obviněné osoby k soudnímu jednání. Tato žádost se naproti tomu netýká obsahu práva na přístup k obhájci podle této směrnice, včetně prvků uvedených v jejím čl. 3 odst. 3.

30

Článek 3 odst. 1 uvedené směrnice ukládá členským státům zajistit, aby podezřelé a obviněné osoby měly právo na přístup k obhájci včas a takovým způsobem, který jim umožní prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 103).

31

I když tento čl. 3 odst. 1 stanoví základní zásadu, podle které mají podezřelé a obviněné osoby právo na přístup k obhájci včas a takovým způsobem, který jim umožňuje prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu, tato zásada je upřesněna v odstavci 2 téhož článku, jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, pokud jde o okamžik, od kterého má být toto právo přiznáno.

32

Podle čl. 3 odst. 2 této směrnice musí mít podezřelé a obviněné osoby přístup k obhájci bez zbytečného prodlení a v každém případě počínaje od toho ze čtyř konkrétních okamžiků uvedených v tomto ustanovení pod písmeny a) až d), který nastane dříve.

33

Tento čl. 3 odst. 2 stanoví, že podezřelé nebo obviněné osoby musí mít přístup k obhájci zejména „před jejich výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení či justičního orgánu“ v souladu s uvedeným čl. 3 odst. 2 písm. a) a „pokud byly předvolány k soudu s příslušností v trestních věcech, v přiměřené lhůtě před tím, než se k tomuto soudu dostaví“ v souladu s tímtéž čl. 3 odst. 2 písm. d).

34

V projednávané věci byl přitom dotyčný předvolán k jednání před předkládající soud, který je příslušný v trestních věcech, aby byl vyslechnut ohledně trestných činů, z jejichž spáchání je podezřelý. V takové situaci musí být v zásadě zaručeno právo podezřelého na přístup k obhájci v rámci trestního řízení, které proti němu bylo zahájeno.

35

Bod 19 odůvodnění směrnice 2013/48 ostatně uvádí, že členské státy by měly zajistit, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení a v každém případě, pokud se tohoto práva nevzdaly, právo na přístup k obhájci během trestního řízení probíhajícího před soudem.

36

Po tomto upřesnění je třeba dále určit, zda směrnice 2013/48 vykládaná ve světle článku 47 Listiny umožňuje členským státům odchýlit se od práva na přístup k obhájci, které musí být v zásadě zaručeno podezřelému, který byl předvolán k jednání před vyšetřujícím soudcem, z důvodu, že se na něj tento podezřelý nedostavil.

37

V tomto ohledu článek 3 této směrnice stanoví, že dočasná odchylka z práva na přístup k obhájci zakotveného uvedenou směrnicí je možná ve třech typech okolností uvedených v čl. 3 odst. 5, čl. 3 odst. 6 písm. a) a čl. 3 odst. 6 písm. b) této směrnice.

38

Uvedený čl. 3 v odstavcích 5 a 6 stanoví, že „ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení se mohou členské státy dočasně odchýlit od uplatňování“ některých ustanovení tohoto článku.

39

Konkrétně podle čl. 3 odst. 5 směrnice 2013/48 se členské státy mohou dočasně odchýlit od použití čl. 3 odst. 2 písm. c) této směrnice, „pokud zeměpisná vzdálenost podezřelé nebo obviněné osoby neumožňuje zajistit právo na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody“.

40

Podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48 se členské státy mohou dočasně odchýlit od uplatňování práv stanovených v odstavci 3 tohoto článku, je-li to s ohledem na zvláštní okolnosti případu opodstatněno dvěma naléhavými důvody. Tyto naléhavé důvody jsou podle čl. 3 odst. 6 písm. a) této směrnice dány „pokud existuje naléhavá potřeba zamezit závažným nepříznivým důsledkům pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby“, nebo podle čl. 3 odst. 6 písm. b) uvedené směrnice „pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení“.

41

V projednávaném případě se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nezmiňuje o žádné z okolností uvedených v čl. 3 odst. 5 a 6 směrnice 2013/48.

42

Ze systematiky a cílů směrnice 2013/48 přitom vyplývá, že dočasné odchylky, které mohou členské státy stanovit z práva na přístup k obhájci, jsou taxativně vyjmenovány v tomto čl. 3 odst. 5 a 6.

43

Pokud jde o systematiku směrnice 2013/48, odstavce 5 a 6 čl. 3 této směrnice musí být jakožto ustanovení odchylující se od zásad zavedených v čl. 3 odst. 1 až 3 uvedené směrnice vykládány striktně. Kromě toho se článek 8 téže směrnice, nadepsaný „Obecné podmínky pro uplatnění dočasných odchylek“, týká pouze odchylek stanovených v čl. 3 odst. 5 nebo 6 této směrnice, pokud jde o právo na přístup k obhájci. Body 30 až 32 odůvodnění směrnice 2013/48 odkazují rovněž pouze na tyto odchylky.

44

Pokud jde o cíle směrnice 2013/48, z bodů 4 a 6 odůvodnění této směrnice vyplývá, že jejím cílem je zejména provedení zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech, která předpokládá vzájemnou důvěru členských států v jejich příslušné systémy trestního soudnictví. Cílem uvedené směrnice je zejména podporovat právo poradit se, být obhajován a být zastupován, jež je zakotveno v čl. 47 druhém pododstavci Listiny, a práva na obhajobu zaručená v jejím čl. 48 odst. 2 (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 104).

45

Vykládat článek 3 směrnice 2013/48 tak, že umožňuje členským státům stanovit jiné odchylky z práva na přístup k obhájci, než jsou taxativně vyjmenovány v tomto článku, by přitom bylo v rozporu s těmito cíli, jakož i se systematikou této směrnice a se samotným zněním tohoto ustanovení a – jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska – tento výklad by zbavil toto právo jeho užitečného účinku.

46

Za těchto podmínek je třeba zaprvé konstatovat, že prospěch podezřelé nebo obviněné osoby z práva na přístup k obhájci zakotveného směrnicí 2013/48, které v každém případě vzniká v okamžiku, kdy nastala první ze čtyř událostí uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a) až d) této směrnice, nezávisí na dostavení se dotyčného k soudnímu jednání. Zadruhé skutečnost, že se podezřelá nebo obviněná osoba nedostavila k soudnímu jednání, nepatří mezi důvody pro odchylku z práva na přístup k obhájci, které jsou taxativně vyjmenované v uvedené směrnici, takže skutečnost, že se podezřelý navzdory předvoláním vydaným vyšetřujícím soudcem nedostavil k soudnímu jednání, nemůže odůvodnit, že bude zbaven tohoto práva.

47

Konečně je třeba dodat, že výklad čl. 3 odst. 2 směrnice 2013/48, podle něhož právo na přístup k obhájci nelze pozastavit z důvodu nedostavení se podezřelé nebo obviněné osoby po předvolání k soudnímu jednání, je v souladu s požadavky vyplývajícími ze základního práva na účinnou soudní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny.

48

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že směrnice 2013/48, a zejména její čl. 3 odst. 2 ve spojení s článkem 47 Listiny, musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána vnitrostátní judikaturou, podle níž může být právo na přístup k obhájci v průběhu přípravného řízení pozastaveno z důvodu, že se podezřelá nebo obviněná osoba po předvolání vydaném vyšetřujícím soudcem nedostavila k soudnímu jednání, až do vykonání vnitrostátního zatýkacího rozkazu vydanému vůči dotyčné osobě.

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody, a zejména její čl. 3 odst. 2 ve spojení s článkem 47 Listiny, musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána vnitrostátní judikaturou, podle níž může být právo na přístup k obhájci v průběhu přípravného řízení pozastaveno z důvodu, že se podezřelá nebo obviněná osoba po předvolání vydaném vyšetřujícím soudcem nedostavila k soudnímu jednání, až do vykonání vnitrostátního zatýkacího rozkazu vydanému vůči dotyčné osobě.