15

Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. března 2017.

16

Ke dni podání této žaloby probíhalo před Soudním dvorem řízení o kasačním opravném prostředku podaném Komisí dne 25. listopadu 2016 a zaregistrovaným pod číslem věci C‑621/16 P proti rozsudku ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise (T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495). Tímto rozsudkem Tribunál zrušil oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/276/14 pro sestavení rezervního seznamu na pozici administrátor (Úř. věst. 2014, C 74 A, s. 1) a oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/294/14 pro sestavení rezervního seznamu na pozici administrátor v oblasti ochrany údajů (Úř. věst. 2014, C 391 A, s. 1).

17

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. června 2017 požádala Komise na základě čl. 69 písm. d) jednacího řádu Tribunálu o přerušení řízení v projednávané věci až do vydání rozhodnutí Soudního dvora, kterým se skončí řízení ve věci C‑621/16 P.

18

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. července 2017 vyjádřila žalobkyně nesouhlas s přerušením řízení.

19

Rozhodnutím ze dne 11. července 2017 přijatým na základě čl. 69 písm. d) jednacího řádu rozhodl předseda pátého senátu Tribunálu o přerušení řízení.

20

Po vyhlášení rozsudku ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie (C‑621/16 P, EU:C:2019:251), přijal Tribunál (pátý senát) na návrh soudce zpravodaje dne 4. dubna 2019 organizační procesní opatření spočívající v tom, že se dotázal účastnic řízení na důsledky, které je třeba vyvodit z uvedeného rozsudku a z rozsudku ze dne 26. března 2019, Španělsko v. Parlament (C‑377/16, EU:C:2019:249), pro projednávanou věc. Účastnice řízení této žádosti vyhověly ve stanovené lhůtě.

21

Dne 5. července 2019 předložila Komise žalobní odpověď.

22

Replika byla v projednávané věci předložena dne 23. září 2019 a duplika dne 11. listopadu 2019. Dne 20. listopadu 2019 byla ukončena písemná část řízení.

23

Dne 22. října 2019 odůvodněným rozhodnutím a po konzultaci s dotčenými soudci určil předseda Tribunálu v zájmu řádného výkonu spravedlnosti na základě čl. 27 odst. 3 jednacího řádu novou soudkyni zpravodajku zasedající v prvním senátu Tribunálu.

24

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2019 požádala žalobkyně o konání jednání na základě čl. 106 odst. 2 jednacího řádu.

25

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu téhož dne žalobkyně předložila nové důkazní návrhy, přičemž se dovolávala čl. 85 odst. 3 a 4 jednacího řádu. Komise předložila vyjádření k uvedeným důkazním návrhům ve stanovené lhůtě a při této příležitosti zpochybnila jejich přípustnost.

26

Dne 21. července 2020 se Tribunál (první senát) na návrh soudkyně zpravodajky rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu položil Komisi písemné otázky. Komise této žádosti vyhověla ve stanovené lhůtě.

27

Dne 21. září 2020 položil Tribunál (první senát) na návrh soudkyně zpravodajky v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu účastnicím řízení písemné otázky a vyzval je, aby na ně odpověděly na jednání.

28

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na písemné a ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 6. října 2020.

29

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

30

Kromě toho žalobkyně navrhuje, aby Tribunál nařídil organizační procesní opatření tím, že Komisi uloží, aby předložila všechny spisy EPSO týkající se přijetí rozhodnutí, jejichž zrušení je navrhováno.

31

Komise navrhuje, aby Tribunál:

41

Na podporu námitky nepřípustnosti Komise tvrdí, že z judikatury vyplývá, že v rámci stížnosti napadající rozhodnutí výběrové komise se uchazeč nemůže opírat o údajnou protiprávnost oznámení o výběrovém řízení, pokud včas nezpochybnil ustanovení uvedeného oznámení, která podle jeho názoru nepříznivě zasahují do jeho právního postavení. Komise má za to, že žalobce může zpochybnit legalitu oznámení o výběrovém řízení jen tehdy, když je prokázána existence úzké souvislosti mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a námitkou protiprávnosti oznámení. V projednávaném případě podle Komise neexistuje souvislost mezi odůvodněním nezapsání jména žalobkyně na rezervní seznam a omezením výběru druhého jazyka dotčeného výběrového řízení na němčinu, angličtinu nebo francouzštinu. Má za to, že takovou souvislost zvláště nelze vyvodit z komentářů formulovaných ve znalostním pasu žalobkyně ohledně obecné schopnosti „komunikace“. Podle Komise byl totiž výkon žalobkyně v tomto ohledu považován za „uspokojivý“, což prokazuje, že skutečnost, že složila zkoušky v hodnoticím centru ve francouzštině, nebyla důvodem nezapsání jejího jména na rezervní seznam.

42

Žalobkyně zpochybňuje argumenty Komise.

43

Úvodem je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora článek 277 SFEU stanoví, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 66).

44

Toto ustanovení je výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníku řízení právo incidenčně napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které je mu určeno, platnost aktů s obecnou působností, které tvoří základ takového rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 67 a citovaná judikatura).

45

Vzhledem k tomu, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby, musí být akt, jehož protiprávnost je namítána, přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby (viz rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 68 a citovaná judikatura).

46

V souvislosti se žalobami na neplatnost podanými proti individuálním rozhodnutím Soudní dvůr připustil, že předmětem námitky protiprávnosti mohou platně být ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní spojitost s takovýmito rozhodnutími (viz rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 69 a citovaná judikatura).

47

Pokud jde zejména o oznámení o výběrovém řízení, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci přijímacího řízení, které je komplexním administrativním postupem sestávajícím ze sledu rozhodnutí, je uchazeč výběrového řízení oprávněn dovolávat se v rámci žaloby proti pozdějšímu aktu nesrovnalostí předchozích aktů, které s ním úzce souvisejí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Noonan, C‑448/93 P, EU:C:1995:264, bod 17 a citovaná judikatura), a poukázat konkrétně na protiprávnost oznámení o výběrovém řízení, na jehož základě byl předmětný akt přijat (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, PB v. Komise, T‑609/16, EU:T:2017:910, bod 26 a citovaná judikatura).

48

Skutečnost, že nebylo ve lhůtách napadeno oznámení o výběrovém řízení, nebrání žalobci v napadení vad, k nimž došlo v průběhu výběrového řízení, i když může být příčina těchto vad spatřována v textu oznámení o výběrovém řízení (viz rozsudek ze dne 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, EU:T:2006:37, bod 40 a citovaná judikatura).

49

Konkrétně, týká-li se žalobní důvod vycházející z vady oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas napadeno, odůvodnění napadeného individuálního rozhodnutí, je podle judikatury žaloba přípustná. Uchazeči výběrového řízení totiž nemůže být odepřeno právo zpochybnit opodstatněnost individuálního rozhodnutí, jež bylo vůči němu přijato na základě podmínek vymezených v oznámení o výběrovém řízení, a zpochybnit ji stran všech prvků tohoto rozhodnutí, včetně těch, které byly vymezeny v uvedeném oznámení, neboť pouze toto prováděcí rozhodnutí individualizuje jeho právní postavení a umožňuje mu s jistotou zjistit, jakým způsobem a v jakém rozsahu jsou dotčeny jeho osobní zájmy (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, PB v: Komise, T‑609/16, EU:T:2017:910, bod 28 a citovaná judikatura).

50

Naproti tomu, neexistuje-li úzká souvislost mezi vlastním odůvodněním napadeného rozhodnutí a žalobním důvodem vycházejícím z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas napadeno, je třeba prohlásit uvedený žalobní důvod za nepřípustný na základě kogentních pravidel týkajících se lhůt k podání žaloby, od nichž se nelze v tomto případě odchýlit, aniž je porušena zásada právní jistoty (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, PB v. Komise, T‑609/16, EU:T:2017:910, bod 29 a citovaná judikatura).

51

Námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí proti námitce protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení je třeba posoudit ve světle těchto úvah.

52

Zaprvé je třeba připomenout, že svou námitkou protiprávnosti žalobkyně zpochybňuje ustanovení oznámení o výběrovém řízení týkající se jazykového režimu, a sice omezení výběru druhého jazyka na němčinu, angličtinu a francouzštinu. Tento druhý jazyk byl použit zejména u zkoušek zaměřených na posouzení obecných a specifických schopností uchazečů, které proběhly v hodnoticím centru.

53

Zadruhé, pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že dopisem ze dne 9. listopadu 2015 byla žalobkyně informována, že její jméno nebylo zapsáno na rezervní seznam z důvodu, že nezískala nejvíce bodů ze zkoušek provedených v hodnoticím centru. Kromě toho je v napadeném rozhodnutí uvedeno, že výběrová komise pečlivě přezkoumala známky udělené žalobkyni ze zkoušek v hodnoticím centru, přezkoumala hodnocení jejích obecných a specifických schopností a dospěla k závěru, že její výsledky odrážejí její výkony v hodnoticím centru.

54

Zatřetí ze „znalostního pasu“ vystaveného žalobkyni vyplývá, že za obecnou schopnost „komunikace“ získala 5,5 bodů z 10, což patří k nejnižšímu hodnocení a známkám, které žalobkyně získala, pokud jde o hodnocení jejích obecných schopností, které se konalo v hodnoticím centru. Cílem ohodnocení těchto schopností bylo podle bodu 1.2 obecných pravidel, na který odkazuje poznámka pod čarou 7 oznámení o výběrovém řízení, posoudit schopnost uchazeče „vyjadřovat se jasně a přesně v ústním i písemném styku“. Z toho implicitně, avšak nutně vyplývá závěr výběrové komise ve vztahu k žalobkyni, pokud jde o znalost francouzského jazyka, nebo přinejmenším o její schopnost silně ovlivněnou její znalostí tohoto jazyka.

55

Začtvrté, i když je pravda, že oznámení o výběrovém řízení nestanovilo zkoušku spojenou se zvláštními znalostmi žalobkyně, pokud jde o terminologii nebo gramatiku německého, anglického nebo francouzského jazyka, nelze popřít, že existuje úzká souvislost mezi jejími znalostmi francouzského jazyka, který si vybrala jako druhý jazyk, a zkouškami, které musela složit v tomto jazyce. Znalosti francouzského jazyka, které má žalobkyně, se totiž nevyhnutelně a nutně odrážejí ve zkouškách, které mají testovat takové obecné a specifické schopnosti, jako jsou schopnosti stanovené v dotčeném výběrovém řízení.

56

V tomto ohledu je prokázáno, že šance získat lepší známky ze zkoušek je vyšší, pokud jsou tyto zkoušky absolvovány v mateřském jazyce uchazeče nebo v jazyce, který uchazeč ovládá stejně dobře (rozsudek ze dne 2. července 2014, Da Cunha Almeida v. Komise, F‑5/13, EU:F:2014:176, bod 38), a to tím spíše v rámci takové technické zkoušky, jako je případová studie.

57

Je přitom nesporné, že mateřským jazykem žalobkyně je portugalština. Dále, i když žalobkyně ve své přihlášce prohlásila, jak zdůrazňuje Komise, že má úroveň francouzštiny rovnocennou úrovni C2 CEFR, podobně jako portugalštinu, a že část svých studií absolvovala v Belgii a Francii, nic to nemění na tom, že před Tribunálem tvrdí, aniž jí Komise v tomto ohledu oponuje, že svůj mateřský jazyk ovládá lépe než francouzštinu. Tato okolnost je ostatně zvláště pravděpodobná s ohledem na takovou akademickou a profesní kariéru žalobkyně, jak ji žalobkyně popsala v přihlášce, z níž vyplývá, že jak studium, tak její profesní kariéra probíhaly hlavně v Portugalsku.

58

Zapáté je třeba zdůraznit, že omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na tři dotčené jazyky neovlivňuje pouze schopnosti uchazečů vyjadřovat se ústně nebo písemně, ale že rovněž určuje typ klávesnice, kterou mohou uchazeči použít k provedení případové studie, přičemž dodávání klávesnic uchazečům je podle praxe EPSO, potvrzené Komisí před Tribunálem, omezeno pouze na jazyk (a případně na jazyky), v němž musí být zkoušky složeny. V projednávaném případě přitom není zpochybňováno, že žalobkyně byla nucena používat druh klávesnice, kterou nebyla zvyklá používat z důvodu svého mateřského jazyka. Je třeba konstatovat, že tato okolnost má dopad na složení, a tedy potenciálně na výsledek zkoušky, při níž se prostřednictvím klávesnice vyžaduje napsat text určité délky v omezeném čase.

59

Zašesté, pokud jde o argument předložený Komisí na jednání, podle kterého může existovat úzká souvislost pouze tehdy, když se výsledky zkoušek hodnotících obecné schopnosti uchazečů ukážou jako negativní nebo katastrofální, je nutno konstatovat, že takový argument bez dalšího zdůvodnění obhajuje přísnější použití podmínky existence úzké souvislosti, pokud namítaná protiprávnost souvisí s jazykovým režimem výběrového řízení.

60

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a ustanoveními oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu dotčeného výběrového řízení, jejichž legalita je zpochybňována.

61

Námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí je tudíž třeba zamítnout a námitku protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení vznesenou žalobkyní prohlásit za přípustnou.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto: