12.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 52/14

1)

Vztahuje se čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (1) ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb pouze na případy, kdy přijímající členský stát hodlá pozastavit televizní vysílání a další vysílání, anebo se vztahuje i na ostatní opatření přijatá přijímajícím státem, aby jiným způsobem omezil svobodu příjmu televizních programů a jejich přenos?

2)

Musí být bod 8 odůvodnění a čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb vykládán v tom smyslu, že zakazuje přijímajícím členským státům, aby poté, co zjistily, že obsah ve smyslu článku 6 této směrnice byl odvysílán, předán k distribuci a distribuován v rámci televizního programu dále vysílaného či šířeného přes internet z členského státu Evropské unie, přijaly bez splnění podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 této směrnice takové rozhodnutí, jako je rozhodnutí podle čl. 33 odst. 11 a čl. 33 odst. 12 bodu 1 Litevského zákona o poskytování informací veřejnosti, tj. rozhodly se subjektům provozujícím další vysílání na území přijímajícího členského státu a jiným osobám poskytujícím služby spočívající v distribuci televizních programů přes internet prozatímně uložit povinnost, podle níž mohou televizní program dále vysílat či distribuovat přes internet pouze v rámci balíčků televizních programů za příplatek?