4.9.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 293/20


Žaloba podaná dne 3. července 2017 – Evropská komise v. Česká republika

(Věc C-399/17)

(2017/C 293/25)

Jednací jazyk: čeština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupkyně: P. Němečková, E. Sanfrutos Cano, zmocněnkyně)

Žalovaná: Česká republika

Návrhové žádání žalobkyně

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Česká republika tím, že odmítla zajistit, aby byl materiál TPS-NOLO (Geobal), který byl přepraven z České republiky do Katovic, Polsko, převzat zpět do České republiky, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 24 odst. 2 a čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 (1) ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů;

uložil České republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1.

Materiál TPS-NOLO (Geobal), který byl převezen z České republiky na území Polska, který pochází z nebezpečných odpadů ze skládky (laguny OSTRAMO), je skladován na jiné skládce na území České republiky a je klasifikován jako odpadní dehet z rafinace, destilace nebo pyrolytického zpracování organických materiálů, je podle polských orgánů odpadem, který spadá do přílohy IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (nařízení o přepravě odpadů).

2.

Vzhledem k tomu, že Česká republika rozporuje klasifikaci dané látky jako odpadu, a to z důvodu registrace materiálu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (2) ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (nařízení REACH), nastala konfliktní situace, kterou řeší čl. 28 odst. 1 nařízení o přepravě odpadů, a to tím, že stanoví, že se s dotyčným materiálem nakládá jako s odpadem.

3.

Registrace materiálu podle registrace podle REACH nijak nezajišťuje, že užívání látky nepovede k celkovému nepříznivému dopadu na životní prostředí nebo lidské zdraví nebo že daná látka přestává být automaticky odpadem. V případě neexistence vnitrostátního rozhodnutí o tom, že dotčená látka dosáhla stavu, kdy odpad přestává být odpadem, nelze pokládat registraci této látky podle nařízení REACH za platnou na základě čl. 2 odst. 2 nařízení REACH.

4.

Vzhledem k tomu, že dotyčná látka byla přes hranice přepravena bez oznámení, považuje se tato přeprava za „nedovolenou přepravu“ podle čl. 2 odst. 35 písm. a) nařízení o přepravě odpadů. V tomto případě se odpovídajícím způsobem informují příslušné orgány země odeslání, aby mohly zajistit, že předmětný odpad bude převzat zpět v souladu s ustanoveními čl. 24 odst. 2 nařízení, což Česká republika neoprávněně odmítá. Tato povinnost neodporuje čl. 128 nařízení REACH, který zaručuje volný pohyb látek, směsí nebo předmětů ve smyslu článku 3 nařízení REACH, neboť odpady jsou výslovně vyloučeny z působnosti tohoto nařízení (viz čl. 2 odst. 2 nařízení REACH).


(1)  Úř. věst. 2006, L 190, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2006, L 396, s. 1.