ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

27. února 2019 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Svoboda usazování – Nařízení (ES) č. 1008/2008 – Letecká společnost – Proces reprivatizace – Prodej akcií odpovídajících nejvýše 61 % kapitálu společnosti – Podmínky – Povinnost ponechat sídlo a skutečné vedení v členském státě – Závazky veřejné služby – Povinnost zachovat a rozvíjet stávající národní operační středisko (hub)“

Ve věci C‑563/17,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Supremo Tribunal Administrativo (Nejvyšší správní soud, Portugalsko) ze dne 20. června 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 25. září 2017, v řízení

Associação Peço a Palavra,

João Carlos Constantino Pereira Osório,

Maria Clara Marques Pires Sarmento Franco,

Sofia da Silva Santos Arauz,

Maria João Galhardas Fitas

proti

Conselho de Ministros,

za přítomnosti:

Parpública – Participações Públicas SGPS SA,

TAP – Transportes Aéreos Portugueses SGPS SA,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci předsedy druhého senátu, A. Prechal (zpravodajka) a C. Toader, A. Rosas a M. Ilešič, soudci

generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. září 2018,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Parpública – Participações Públicas SGPS SA M. Mendes Pereirou, advogado,

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a A. Duarte de Almeidou, jako zmocněnci,

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,

za Evropskou komisi P. Costa de Oliveira, jakož i L. Malferrarim a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 21. listopadu 2018,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 49, 54, 56 a 57 SFEU, jakož i článků 2, 16 a 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Associação Peço a Palavra, neziskovým sdružením založeným podle portugalského práva, jakož i čtyřmi fyzickými osobami portugalské státní příslušnosti (dále jen společně „APP a další“) na straně jedné a Conselho de Ministros (Rada ministrů, Portugalsko) na straně druhé ve věci platnosti rozhodnutí, které v zadávací dokumentaci stanoví určité požadavky vztahující se na proces nepřímé reprivatizace společnosti TAP – Transportes Aéreos Portugueses SA (dále jen „TAP“).

Právní rámec

Unijní právo

Směrnice 2006/123

3

Bod 21 odůvodnění směrnice 2006/123 uvádí, že „[z] oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny dopravní služby včetně městské dopravy, taxislužby, sanitních služeb a přístavních služeb“.

4

Z článku 2 odst. 2 písm. d) této směrnice vyplývá, že se tato směrnice nevztahuje na služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, spadající do oblasti působnosti hlavy V třetí části Smlouvy o ES, nyní hlavy VI třetí části Smlouvy o FEU.

5

Kapitola IV uvedené směrnice, nadepsaná „Volný pohyb služeb“, obsahuje článek 16, který stanoví podmínky výkonu práva poskytovatelů poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni, a článek 17, který obsahuje výčet výjimek z tohoto práva.

Nařízení (ES) č. 1008/2008

6

Body 10 až 12 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. 2008, L 293, s. 3) uvádí:

„(10)

Za účelem dotvoření vnitřního leteckého trhu by se měla zrušit existující omezení používaná mezi členskými státy, jako jsou omezení společného označování linek na trasách do třetích zemí nebo stanovování cen pro linky do třetích zemí s mezipřistáním v jiném členském státě […]

(11)

Aby se zohlednil zvláštní charakter a omezení nejvzdálenějších regionů, zejména jejich odlehlost, ostrovní povaha a malá rozloha, a potřeba řádně je propojit s ústředními regiony Společenství, mohou být odůvodněna zvláštní ujednání ohledně pravidel pro dobu platnosti smluv o závazcích veřejné služby vztahujících se na trasy do takových regionů.

(12)

Podmínky, za kterých lze uložit závazky veřejné služby, by měly být definovány jasně a jednoznačně, přičemž příslušná nabídková řízení by měla umožnit účast dostatečného počtu soutěžitelů. Komise by měla mít možnost získat všechny informace nezbytné k posouzení hospodářské opodstatněnosti závazků veřejné služby v jednotlivých případech.“

7

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, uvádí:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

„1)

‚provozní licencí‘ oprávnění vydané příslušným orgánem vydávajícím licenci určitému podniku, které mu umožňuje poskytovat letecké služby, jak je uvedeno v provozní licenci;

[…]

8)

‚osvědčením provozovatele letecké dopravy (AOC)‘ osvědčení předané podniku, které potvrzuje, že provozovatel má odbornou způsobilost a organizaci k zajištění bezpečnosti provozu uvedeného v osvědčení, jak stanoví příslušná ustanovení práva Společenství nebo případně vnitrostátního práva;

9)

‚skutečnou kontrolou‘ vztah na základě práva, smluv nebo jiných prostředků, které samostatně nebo společně a s ohledem na věcné a právní skutečnosti zakládají možnost přímého nebo nepřímého rozhodujícího vlivu na podnik, zejména prostřednictvím:

a)

práva užívat majetek podniku nebo jeho část;

b)

práva nebo smluv, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování, nebo rozhodování orgánů podniku nebo jinak poskytují rozhodující vliv na chod podniku;

10)

‚leteckým dopravcem‘ podnik s platnou provozní licencí nebo rovnocenným dokladem;

11)

‚leteckým dopravcem Společenství‘ letecký dopravce s platnou provozní licencí vydanou příslušným orgánem vydávajícím licenci v souladu s kapitolou II;

[…]

14)

‚provozním právem‘ právo provozovat leteckou službu na letecké trase mezi dvěma letišti Společenství;

[…]

26)

‚hlavním místem obchodní činnosti‘ ústředí nebo sídlo leteckého dopravce Společenství v členském státě, ve kterém jsou vykonávány hlavní finanční funkce a provozní řízení leteckého dopravce Společenství, včetně řízení zachování letové způsobilosti.“

8

Kapitola II nařízení č. 1008/2008, nadepsaná „provozní licence“, obsahuje článek 4, který stanoví:

„Příslušný orgán členského státu vydávající licenci vydá podniku provozní licenci, pokud:

a)

se jeho hlavní místo obchodní činnosti nachází v tomto členském státě;

b)

je držitelem platného osvědčení leteckého provozovatele AOC vydaného vnitrostátním orgánem téhož členského státu, jehož příslušný orgán vydávající licenci je odpovědný za vydání, odepření, zrušení nebo pozastavení provozní licence leteckého dopravce Společenství;

[…]

f)

členské státy nebo státní příslušníci členských států vlastní více než 50 % podniku a skutečně jej kontrolují, přímo či nepřímo prostřednictvím jednoho nebo více zprostředkujících podniků, s výhradou dohody se třetí zemí, jejíž je Společenství stranou;

[…]“

9

Článek 8 odst. 1, 5 a 7 nařízení č. 1008/2008 stanoví:

„1.   Provozní licence je platná, dokud letecký dopravce Společenství splňuje požadavky této kapitoly.

Letecký dopravce Společenství musí být kdykoli schopen na žádost příslušnému orgánu vydávajícímu licenci prokázat, že splňuje všechny požadavky této kapitoly.

[…]

5.   Letecký dopravce Společenství oznámí příslušnému orgánu vydávajícímu licenci:

[…]

b)

předem všechny zamýšlené fúze nebo akvizice;

[…]

7.   Ve vztahu k leteckým dopravcům Společenství, kterým vydal provozní licenci, rozhodne příslušný orgán vydávající licenci, zda má být provozní licence znovu předložena ke schválení v případě změny jednoho nebo více prvků ovlivňujících právní postavení leteckého dopravce Společenství, a zejména v případě fúzí nebo převzetí.

[…]“

10

Článek 15 obsažený v kapitole III nařízení č. 1008/2008, nadepsané „Přístup na trasy“, stanoví:

„1.   Letečtí dopravci Společenství mají nárok provozovat letecké služby uvnitř Společenství.

2.   Členské státy nesmějí podmínit provozování leteckých služeb uvnitř Společenství leteckým dopravcem Společenství žádným povolením či oprávněním. Členské státy nesmějí vyžadovat, aby letečtí dopravci Společenství předložili jakékoli doklady nebo informace, které již poskytli příslušnému orgánu vydávajícímu licenci[,] za předpokladu, že příslušné informace mohou být od příslušného orgánu vydávajícího licenci získány včas.

[…]“

11

Uvedený článek 15 stanoví ve svých odstavcích 4 a 5 pravidla v oblasti dohod o společném označování linek, které letečtí dopravci Společenství mohou uzavírat.

12

Článek 16 nařízení č. 1008/2008, nadepsaný „Obecné zásady pro závazky veřejné služby“, který je obsažen rovněž v kapitole III tohoto nařízení, stanoví ve svých odstavcích 1 a 4:

„1.   Členský stát po konzultacích s ostatními zúčastněnými členskými státy a poté, co informuje Komisi, dotčená letiště a letecké dopravce poskytující služby na dané trase, může uložit závazek veřejné služby ve vztahu k pravidelné letecké dopravě mezi letištěm ve Společenství a letištěm obsluhujícím okrajový nebo rozvojový region na jeho území nebo na málo používané trase na kterékoli letiště na jeho území, je-li tato trasa považována za životně důležitou pro hospodářský a sociální rozvoj regionu, který letiště obsluhuje. Uvedený závazek se uloží pouze v rozsahu nezbytném k zajištění minimální míry pravidelné letecké dopravy, která splňuje stanovené normy návaznosti, pravidelnosti, cen nebo minimální kapacity, které by letečtí dopravci nedodrželi, pokud by zvažovali výhradně vlastní obchodní zájmy.

Stanovené normy uložené na trase, na kterou se vztahuje tento závazek veřejné služby, se stanoví průhledným a nediskriminačním způsobem.

[…]

4.   Pokud členský stát zamýšlí uložit závazek veřejné služby, oznámí znění plánovaného opatření Komisi, ostatním zúčastněným členským státům, dotčeným letištím a leteckým dopravcům poskytujícím služby na dané trase.

Komise zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, ve kterém:

a)

určí dvě letiště spojená dotyčnou trasou a případná místa pro mezipřistání;

b)

uvede datum vstupu závazku veřejné služby v platnost a

c)

uvede úplnou adresu, na které zúčastněný členský stát bezodkladně a bezplatně zpřístupní znění a příslušné informace nebo dokumentaci související se závazkem veřejné služby.“

Portugalské právo

13

Prostřednictvím nařízení s mocí zákona č. 181-A/2014 ze dne 24. prosince 2014 (Diário da República 1. řada, č. 248, ze dne 24. prosince 2014) Rada ministrů rozhodla o procesu reprivatizace společnosti TAP, který spočíval zejména v přímém tzv. „referenčním“ prodeji, odpovídajícím nejvýše 61 % akcií mateřské společnosti TAP, holdingové společnosti TAP – Transportes Aéreos Portugueses SGPS SA (dále jen „TAP SGPS“).

14

Body odůvodnění tohoto nařízení s mocí zákona stanoví zejména:

„[J]de o podnik s velmi silnými vazbami na zemi, které by měly být zachovány, a je tedy třeba se zaměřit na zachování jeho charakteristického poslání jakožto ‚vlajkové společnosti‘. Vláda má za to, že proces reprivatizace společnosti TAP musí respektovat strategický význam národního operačního střediska (hubu), jakožto článku, který má zásadní význam pro vztahy mezi Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou, přičemž letecké operace společnosti TAP jsou jeho významnou součástí, a to rovněž s přihlédnutím k významu vnitrostátních linek, zejména pak leteckých spojů zajišťujících spojení mezi pevninou a ostrovy, která jsou nezbytná k podpoře územní a sociální soudržnosti a hospodářského rozvoje.“

15

Článek 4 odst. 3 nařízení s mocí zákona č. 181-A/2014 vyjmenovává určitá kritéria pro výběr nákupních záměrů za účelem připuštění potenciálních kupujících k účasti na dalších fázích procesu přímého prodeje a pro výběr nabídek. Stanoví, že ostatní náležité specifické podmínky budou stanoveny rozhodnutím Rady ministrů.

16

Článek 8 tohoto nařízení s mocí zákona, nadepsaný „Právní úprava“, stanoví:

„1.   Konečné a konkrétní podmínky operací, které mají být provedeny v rámci procesu reprivatizace společnosti TAP SGPS a výkon pravomocí svěřených Radě ministrů v rámci tohoto nařízení se stanoví přijetím jedné nebo více rezolucí.

2.   Pokud jde o přímý referenční prodej, Radě ministrů přísluší zejména:

a)

schválit zadávací dokumentaci, která vymezí zvláštní podmínky těchto operací, a podrobit akcie získané a upsané režimu nezcitelnosti;

[…]“

17

Na základě článku 8 nařízení s mocí zákona č. 181-A/2014 Rada ministrů přijala dne 15. ledna 2015 rozhodnutí č. 4-A/2015 (Diário da República 1. řada, č. 13, ze dne 20. ledna 2015), obsahující zejména zadávací dokumentaci pro přímý referenční prodej, která je uvedena v příloze I tohoto rozhodnutí a tvoří jeho nedílnou součást (dále jen „zadávací dokumentace“).

18

Článek 1 zadávací dokumentace, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„1.   Tato […] zadávací dokumentace upravuje způsob a podmínky přímého referenčního prodeje akcií odpovídajících kapitálu společnosti [TAP SGPS], který má být proveden v rámci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu společnosti [TAP] […]

2.   Přímý referenční prodej zahrnuje převod jednoho či několika nedělitelných souborů akcií odpovídajících kapitálu společnosti [TAP SGPS] v rámci postupu vyjednávání na jednoho či několik domácích nebo zahraničních investorů, a to jednotlivě, nebo společně.

3.   Přímý referenční prodej akcií uvedených v předchozím odstavci bude ujednán s jedním nebo s několika uchazeči, kteří budou vybráni jako nabyvatelé akcií, jež jsou předmětem přímého prodeje.

4.   V rámci přímého referenčního prodeje budou akcie, které koupí vybraný uchazeč či uchazeči, prodávány společností Parpública – Participações Públicas SGPS SA.“

19

Článek 5 zadávací dokumentace, který je nadepsán „Kritéria výběru“, stanoví:

„Kritéria výběru jednoho či více subjektů, které nakoupí akcie označené v čl. 1 odst. 2, jsou následující:

a)

možnost přispět k posílení hospodářské a finanční kapacity společností [TAP SGPS] a [TAP] a struktury jejich kapitálu […], a přispět tak k udržitelnosti a zhodnocování zmíněných podniků a k rozvoji jejich činnosti spolu s ochranou hodnoty a relativní váhy zbývajícího kapitálu, který je ve vlastnictví státu, a hodnoty prodejní opce;

[…]

c)

předložení a záruka realizace přiměřeného a soudržného strategického plánu, v němž je kladen důraz na ochranu a podporu růstu společnosti [TAP], jakož i na splnění cílů, jež vytyčila vláda v souvislosti s procesem reprivatizace, podpora posílení jejího konkurenčního postavení, jež zmíněná společnost zaujímá jakožto poskytovatel služeb letecké přepravy v celosvětovém měřítku na stávajících i nově vznikajících trzích, zachování celistvosti, podnikatelské identity a samostatnosti skupiny TAP, zvláště pak tím, že bude chráněna značka TAP a její spojitost s Portugalskem a že bude zaručeno, že skupina TAP bude mít i nadále sídlo a skutečné vedení v Portugalsku; podpora zachování a rozvoje operačních a obchodních schopností skupiny TAP a zhodnocení a rozvoj lidských zdrojů této skupiny;

d)

schopnost zaručit, že budou přesně a náležitě plněny závazky veřejné služby, jež připadají společnosti [TAP], a to i v souvislosti s případným zajištěním leteckých spojů mezi hlavními vnitrostátními letišti a autonomními regiony, jakož i kontinuitu a posílení tras obsluhujících autonomní regiony, portugalská společenství v zahraničí a země a společenství, v nichž se hovoří portugalsky nebo v nichž je portugalština úředním jazykem;

e)

podíl na růstu národního hospodářství, a to i v souvislosti se zachováním a rozvojem stávajícího národního operačního střediska (hubu) jakožto platformy, která má zásadní strategický význam ve vztazích mezi Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou;

[…]“

20

Rozhodnutím č. 32-A/2015 ze dne 21. května 2015 (Diário da República 1. řada, č. 98, ze dne 21. května 2015) měla Rada ministrů na konci první fáze procesu reprivatizace za to, že nabídka koupě měla být odmítnuta, protože nesplňovala všechny podmínky stanovené v zadávací dokumentaci, a že další dva uchazeči, jejichž nabídka byla v podstatě totožná, měli být pozváni k účasti na vyjednávací fázi, která je druhým stadiem procesu reprivatizace.

21

Rozhodnutím č. 38-A/2015 ze dne 11. června 2015 (Diário da República 1. řada, č. 113, ze dne 12. června 2015) bylo několik společností patřících ke skupině Gateway vybráno pro nákup akcií představující 61 % kapitálu společnosti TAP SGPS. Závazná vylepšená nabídka předložená těmito společnostmi byla považována za lépe splňující kritéria výběru uvedená v článku 5 zadávací dokumentace, zejména co se týče možnosti přispět k posílení hospodářské a finanční kapacity skupiny TAP.

22

Dne 24. června 2015 byla podepsána smlouva, kterou Parpública – Participações Públicas SGPS SA (dále jen „Parpública“) udělila svůj souhlas s prodejem 61 % kapitálu společnosti TAP SGPS společnostem skupiny Gateway za cenu 10 milionů eur. Tento prodej podléhal určitým podmínkám, které měly být splněny nejpozději do 24. června 2016.

23

Rozhodnutím č. 30/2016 ze dne 19. května 2016 (Diário da República 1. řada, č. 99, ze dne 23. května 2016) Rada ministrů vzala na vědomí memorandum o porozumění podepsané dne 6. února 2016 mezi portugalským státem a Atlantic Gateway SGPS Lda, v němž byly nově definovány podrobnosti a podmínky účasti portugalského státu na vlastnické struktuře společnosti TAP SGPS. V této dohodě první z těchto společností souhlasila s odprodejem společnosti Parpública takového množství akcií, které bude nezbytné k zajištění toho, aby portugalský stát vlastnil 50 % kapitálu společnosti TAP SGPS.

24

Podle této dohody společnosti skupiny Gateway vlastní 45 % kapitálu společnosti TAP SGPS, portugalský stát 50 % jejího kapitálu a zbylých 5 % je ve vlastnictví zaměstnanců skupiny TAP.

Spor v původním řízení a předběžné otázky

25

APP a další podali žalobu k předkládajícímu soudu, Supremo Tribunal Administrativo (Nejvyšší správní soud, Portugalsko), kterou se domáhali určení neplatnosti nebo zrušení rozhodnutí Rady ministrů č. 4-A/2015 ze dne 15. ledna 2015 v rozsahu, v němž obsahuje zadávací dokumentaci upravující přímý referenční prodej akcií odpovídajících 61 % kapitálu společnosti TAP SGPS.

26

Za tímto účelem APP a další nejprve tvrdí, že čl. 5 písm. c) zadávací dokumentace je v rozsahu, v němž vyžaduje zachování sídla a skutečného vedení skupiny TAP v Portugalsku, v rozporu s články 49 a 54 SFEU, dále že čl. 5 písm. d) zadávací dokumentace je v rozsahu, v němž kupujícímu akcií ukládá, aby splnil závazky veřejné služby, v rozporu s články 56 a 57 SFEU, jakož i s články 16 a 17 směrnice 2006/123, a konečně, že čl. 5 písm. e) zadávací dokumentace je v rozsahu, v němž požaduje zachování a rozvoj stávajícího národního operačního střediska (hubu), v rozporu s články 56 a 57 SFEU, jakož i s články 16 a 17 uvedené směrnice.

27

Za těchto podmínek se Supremo Tribunal Administrativo (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Brání unijní právo, a to zejména články 49 a 54 SFEU, jakož i zásady z nich vyplývající, tomu, aby při realizaci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu společnosti s veřejným kapitálem, která působí v oblasti letecké dopravy, byl v dokumentaci, ve které je tento proces upraven, uveden požadavek, aby bylo sídlo a skutečné vedení této společnosti ponecháno v členském státě, v němž byla tato společnost zřízena, a to jako kritérium pro výběr z nabídek koupě potenciálních investorů a výběr z nabídek v rámci zadávacího řízení?

2)

Brání unijní právo, zejména články 56 a 57 SFEU, jakož i zásady z nich vyplývající, spolu se zásadami zákazu diskriminace, proporcionality a nezbytnosti, tomu, aby při realizaci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu výše uvedené společnosti byl v dokumentaci, ve které je tento proces upraven, uveden požadavek, aby nabyvatel plnil závazky veřejné služby, a to jako kritérium pro výběr z nabídek koupě potenciálních investorů a výběr z nabídek v rámci zadávacího řízení?

3)

Brání unijní právo, zejména články 56 a 57 SFEU, jakož i zásady z nich vyplývající, tomu, aby při realizaci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu výše uvedené společnosti byl v dokumentaci, ve které je tento proces upraven, uveden požadavek, aby nabyvatel zachoval a rozvíjel stávající národní operační středisko (hub), a to jako kritérium pro výběr z nabídek koupě potenciálních investorů a výběr z nabídek v rámci zadávacího řízení?

4)

S ohledem na činnost, kterou vykonává výše uvedená společnost, a na skutečnost, že její kapitál je převáděn v rámci procesu reprivatizace, musí být tato činnost považována za službu na vnitřním trhu, která spadá do oblasti působnosti ustanovení směrnice [2006/123], s ohledem na výjimku, kterou stanoví čl. 2 odst. 2 písm. d) této směrnice pro služby v oblasti dopravy? Spadá tudíž i tento proces do působnosti uvedené směrnice?

5)

Bude-li odpověď na [čtvrtou otázku] kladná, brání články 16 a 17 výše uvedené směrnice tomu, aby při realizaci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu výše uvedené společnosti byl v dokumentaci, ve které je tento proces upraven, uveden požadavek, aby nabyvatel plnil závazky veřejné služby, a to jako kritérium pro výběr z nabídek koupě potenciálních investorů a výběr z nabídek v rámci zadávacího řízení?

6)

Bude-li odpověď na [čtvrtou otázku] kladná, brání články 16 a 17 výše uvedené směrnice tomu, aby při realizaci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu výše uvedené společnosti byl v dokumentaci, ve které je tento proces upraven, uveden požadavek, aby nabyvatel zachoval a rozvíjel stávající národní operační středisko (hub), a to jako kritérium pro výběr z nabídek koupě potenciálních investorů a výběr z nabídek v rámci zadávacího řízení?“

K předběžným otázkám

Ke čtvrté až šesté otázce

28

Podstatou čtvrté až šesté otázky, které je třeba zkoumat společně a na prvním místě, předkládající soud, který se odvolává na činnost společnosti TAP v oblasti služeb letecké dopravy, klade otázku relevantnosti směrnice 2006/123 pro účely odpovědí na položené otázky v rozsahu, v němž se týkají souladu závazků veřejné služby a povinnosti zachovat a rozvíjet stávající národní operační středisko (hub), jejichž splnění je uloženo v rámci procesu nepřímé reprivatizace této společnosti, s unijním právem.

29

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že takové poskytování služeb v oblasti letecké přepravy, jako je hlavní činnost společnosti TAP, musí být kvalifikováno jako „služba v oblasti dopravy“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 ve spojení s bodem 21 odůvodnění této směrnice, na niž se uvedená směrnice nevztahuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi, C‑434/15EU:C:2017:981, bod 36).

30

Tato kvalifikace je podpořena judikaturou Soudního dvora, podle níž pojem „služba v oblasti dopravy“ zahrnuje nejen dopravní služby jako takové, ale také jakoukoliv službu, která je neodmyslitelně spojena s fyzickým úkonem přemisťování osob nebo zboží z jednoho místa na druhé prostřednictvím dopravního prostředku (rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi, C‑434/15EU:C:2017:981, bod 41 a citovaná judikatura).

31

Není proto třeba zkoumat pátou a šestou otázku, které se konkrétně týkají slučitelnosti podmínek stanovených v zadávací dokumentaci, které v rámci pokračování činnosti společnosti TAP v oblasti letecké dopravy po její reprivatizaci vyžadují splnění určitých povinností týkajících se závazků veřejné služby, jakož i povinnosti zachovat a rozvíjet národní operační středisko (hub) této společnosti, s články 16 a 17 směrnice 2006/123.

32

Avšak vzhledem k tomu, že Soudní dvůr může z poznatků předložených předkládajícím soudem vyvodit, které normy a zásady unijního práva je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit (rozsudek ze dne 16. července 2015, Abcur, C‑544/13 a C‑545/13EU:C:2015:481, bod 34), je třeba uvést, že pro účely posouzení slučitelnosti podmínek stanovených v zadávací dokumentaci s unijním právem může být relevantní nařízení č. 1008/2008 v rozsahu, v němž stanoví společná pravidla pro provozování služeb letecké přepravy v Unii.

33

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že směrnice 2006/123 musí být vykládána v tom smyslu, že je irelevantní pro účely posouzení souladu určitých požadavků týkajících se činností společnosti působící v oblasti letecké přepravy, které jsou kladeny na kupujícího kvalifikovaného podílu na kapitálu této společnosti, a to zejména požadavku, podle kterého je tento kupující povinen plnit závazky veřejné služby, jakož i udržovat a rozvíjet národní operační středisko (hub) této společnosti, s unijním právem.

K první až třetí otázce

Úvodní poznámky

34

Podstatou první až třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně a na druhém místě, je, zda jsou určitá „kritéria“ uvedená v zadávací dokumentaci pro výběr subjektu kupujícího podíl představující nejvýše 61 % kapitálu holdingové společnosti v rámci procesu reprivatizace její dceřiné společnosti, která vykonává svou činnost v oblasti letecké přepravy, a konkrétně požadavky týkající se závazků veřejné služby uložené této dceřiné společnosti a povinnosti ponechat sídlo a skutečné vedení skupiny, k níž patří tyto společnosti, v dotčeném členském státě, jakož i povinnosti udržovat a rozvíjet stávající národní operační středisko (hub), slučitelné se základními svobodami, které zaručují Smlouvy.

35

V tomto ohledu je nejprve třeba uvést, že společnost Parpública, veřejnoprávní podnik, který tyto podíly prodal a drží podíly, které si ponechal portugalský stát, ve svém písemném vyjádření, jakož i na jednání před Soudním dvorem tvrdila, že předkládající soud ve své první až třetí otázce nesprávně kvalifikoval uvedená kritéria jako „požadavky“. Podle jejího názoru se totiž jedná pouze o soubor kritérií, která jsou brána v úvahu při posuzování různých nabídek koupě, přičemž potenciální kupující dotčeného podílu nemusí být nutně povinen splnit všechny z nich. Portugalská vláda rovněž zpochybnila závaznou povahu těchto kritérií.

36

Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou v rámci postupu upraveného článkem 267 SFEU úkoly Soudního dvora a úkoly předkládajícího soudu jasně oddělené. Soudnímu dvoru přísluší poskytovat výklad k ustanovením unijního práva, avšak výklad vnitrostátních právních předpisů je jedině v pravomoci předkládajícího soudu. Proto musí Soudní dvůr vycházet z výkladu vnitrostátního práva, který mu byl poskytnut uvedeným vnitrostátním soudem (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 11. září 2014, Essent Belgium, C‑204/12 až C‑208/12EU:C:2014:2192, bod 52, a ze dne 28. července 2016, Astone, C‑332/15EU:C:2016:614, bod 24).

37

Kromě toho závazná povaha kritérií uvedených v zadávací dokumentaci je podle všeho potvrzena jejím čl. 1 odst. 1, který stanoví, že zadávací dokumentace „upravuje způsob a podmínky přímého referenčního prodeje akcií odpovídajících kapitálu společnosti [TAP SGPS], který má být proveden v rámci procesu nepřímé reprivatizace kapitálu společnosti [TAP]“.

38

Zdá se, že lze jen obtížně zpochybnit, že tato kritéria jsou s to nutit kupujícího dotčeného podílu, jelikož v zásadě povedou každého uchazeče účastnícího se procesu reprivatizace, aby se již v okamžiku předložení své nabídky koupě zavázal plnit všechny povinnosti vyplývající z uvedených kritérií.

39

Kromě toho ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že po výběru kupujícího uvedeného podílu byly uzavřeny dohody, ve kterých se tento kupující zavázal plnit uvedené povinnosti na základě smlouvy.

40

Dále je třeba uvést, že předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby přezkoumal požadavek, obsažený v zadávací dokumentaci, který spočívá v ponechání sídla a skutečného vedení v dotčeném členském státě, na základě ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti svobody usazování, a požadavky v zadávací dokumentaci týkající se plnění závazků veřejné služby a zachování a rozvoje stávajícího národního operačního střediska (hubu) na základě ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti volného pohybu služeb.

41

Tyto odlišné požadavky jsou přitom kladeny na hospodářské subjekty, které si přejí být vybrány jako kupující podílu, na který se vztahuje předmětný proces reprivatizace, a mají tedy v úmyslu se usadit v Portugalsku. Uvedené požadavky mají tedy především dopad na svobodu usazování uchazeče, i když mají rovněž nepřímý dopad na služby poskytované společností TAP.

42

Mimoto je třeba tytéž požadavky posoudit výlučně z hlediska svobody usazování, a nikoli z hlediska volného pohybu kapitálu.

43

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž do oblasti působnosti svobody usazování spadá vnitrostátní právní úprava, která se má použít pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování společnosti a určovat její činnosti (rozsudky ze dne 13. dubna 2000, Baars, C‑251/98EU:C:2000:205, bod 22, a ze dne 10. června 2015, X, C‑686/13EU:C:2015:375, bod 18).

44

V projednávaném případě je přitom získání 61 % podílu na kapitálu společnosti TAP SGPS po dokončení procesu reprivatizace dotčeného v původním řízení podle všeho dostatečné k tomu, aby dotyčný akcionář mohl vykonávat nepochybný vliv na řízení a kontrolu této společnosti, a tedy i její dceřiné společnosti TAP. Zdá se, že tak je tomu i po redefinování vlastnické struktury společnosti TAP SGPS, na jejímž základě byl tento podíl ve výši 61 % snížen na 45 %, přičemž portugalský stát odkoupil akcie nezbytné k navýšení svého podílu z 34 % na 50 %.

45

Konečně, pokud jde o relevanci článku 345 SFEU, na který odkazuje společnost Parpública, jakož i italská vláda ve svých písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru, je pravda, že požadavky stanovené v zadávací dokumentaci spadají vzhledem k tomu, že upravují reprivatizaci veřejnoprávního podniku, který je zcela vlastněn členským státem, do oblasti působnosti tohoto článku.

46

Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že článek 345 SFEU nevyjímá úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech ze základních pravidel Smlouvy o FEU, a zejména z pravidel o nediskriminaci, svobodě usazování a svobodě pohybu kapitálu (rozsudek ze dne 22. října 2013, Essent a další, C‑105/12 až C‑107/12EU:C:2013:677, bod 36, jakož i citovaná judikatura).

K existenci omezení svobody usazování

47

Co se týče nejprve požadavku, že nabyvatel musí splnit závazky veřejné služby dotčené v původním řízení, je třeba mít na paměti, že podle čl. 5 písm. d) zadávací dokumentace se tento požadavek týká „schopnosti zaručit, že budou včas a náležitě plněny závazky veřejné služby, jež připadají společnosti [TAP], a to i v souvislosti s případným zajištěním leteckých spojů mezi hlavními vnitrostátními letišti a autonomními regiony, jakož i kontinuitu a posílení tras obsluhujících autonomní regiony, portugalská společenství v zahraničí a země a společenství, v nichž se hovoří portugalsky nebo v nichž je portugalština úředním jazykem“.

48

V tomto kontextu je nesporné, že pokud jde o pravidelné letecké spoje mezi Portugalskem a jeho autonomními regiony, jako jsou nejvzdálenější regiony Azorských ostrovů nebo ostrova Madeira, tento členský stát v minulosti uložil leteckým přepravcům obsluhujícím tyto letecké spoje povinnost plnit závazky veřejné služby, na které se podle čl. 16 odst. 4 nařízení č. 1008/2008 vztahovalo oznámení zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, navíc vyplývá, že soulad těchto závazků s hmotněprávními a procesními požadavky stanovenými v článcích 16 a 17 tohoto nařízení nebyl zpochybněn.

49

Z ustálené judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že každé vnitrostátní opatření přijaté v oblasti, která je předmětem úplné harmonizace na unijní úrovni, musí být posuzováno na základě ustanovení tohoto harmonizačního opatření, a nikoliv na základě primárního práva (rozsudky ze dne 17. listopadu 2015, RegioPost, C‑115/14EU:C:2015:760, bod 57, a ze dne 7. září 2017, Eqiom a Enka, C‑6/16EU:C:2017:641, bod 15, jakož i citovaná judikatura).

50

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pokud jde o závazky veřejné služby v oblasti služeb letecké přepravy, články 16 až 18 nařízení č. 1008/2008 vykládané ve světle bodu 12 odůvodnění tohoto nařízení představují v tom, že podrobně upravují hmotněprávní a procesní podmínky, které musí být splněny, aby mohly být závazky veřejné služby uloženy, a v tom, že dále upravují postup nového přezkumu těchto závazků poté, co byly uloženy, úplnou harmonizaci.

51

Zejména z čl. 16 odst. 1 uvedeného nařízení vyplývá, že členský stát může závazky veřejné služby uložit pouze na určitých leteckých spojích uvnitř Unie, a to zejména na spojích mezi letištěm v Unii a letištěm obsluhujícím okrajový region na jejím území.

52

Z toho vyplývá, že pokud se čl. 5 písm. d) zadávací dokumentace omezuje na požadavek, aby nový akcionář, který bude vybrán na konci procesu reprivatizace dotčeného v původním řízení, dodržoval eventuální závazky veřejné služby uložené společnosti TAP v souladu s hmotněprávními a procesními podmínkami stanovenými v článcích 16 a 17 nařízení č. 1008/2008, je toto vnitrostátní opatření v souladu s unijním právem, aniž je namístě posuzovat je na základě primárního práva, zejména pak na základě svobody usazování.

53

Co se dále týče závazků vyplývajících z čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace, uložených kupujícímu podílu, který je předmětem procesu reprivatizace dotčeného v původním řízení, a spočívajících v ponechání sídla a skutečného vedení v Portugalsku, jakož i zachování a rozvoje stávajícího národního operačního střediska (hubu), je třeba konstatovat, že tato vnitrostátní opatření se netýkají oblasti harmonizované nařízením č. 1008/2008, takže je třeba je posuzovat na základě primárního unijního práva, tj. v projednávané věci na základě svobody usazování.

54

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora rovněž platí, že za „omezení svobody usazování“ ve smyslu článku 49 SFEU musí být považována veškerá opatření, která výkon této svobody zakazují, tvoří překážku tomuto výkonu nebo jej činí méně atraktivním (viz zejména rozsudek ze dne 25. října 2017, Polbud – Wykonawstwo, C‑106/16EU:C:2017:804, bod 46 a citovaná judikatura).

55

Je přitom namístě konstatovat, že oba požadavky dotčené v původním řízení vyplývající z čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace představují omezení svobody usazování, jelikož tvoří překážku výkonu této svobody nebo jej činí méně atraktivním.

56

Tyto požadavky totiž mají za cíl zabránit tomu, aby orgány společnosti TAP SGPS v budoucnosti po skončení procesu reprivatizace a po změně vlastnické struktury, která z tohoto procesu vyplyne, přijímaly určitá rozhodnutí, a to zejména rozhodnutí o přemístění hlavního místa podnikání či operačního střediska (hubu) dotčené společnosti mimo území Portugalska, ačkoli by taková rozhodnutí mohla být v souladu s hospodářskými zájmy této společnosti.

57

Uvedené požadavky tak pro nabyvatele podílu odpovídajícího nanejvýš 61 % kapitálu společnosti TAP SGPS znamenají omezení svobody rozhodování, kterou mají za obvyklých podmínek orgány této společnosti, jež jsou srovnatelná s těmi, které mohou vyplývat z výkonu výsad členského státu týkajících se akcií, které tomuto státu přiznávají zvláštní práva nazývaná „zlaté akcie“, jejichž cílem je ochrana obecných zájmů (obdobně viz rozsudek ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemsko, C‑282/04 a C‑283/04EU:C:2006:608, bod 30).

58

Pokud jde konkrétně o závazek uvedený v čl. 5 písm. c) zadávací dokumentace, spočívající v zajištění toho, aby bylo sídlo a skutečné vedení skupiny TAP ponecháno v Portugalsku, omezující povahu tohoto závazku nelze na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Parpública a portugalská vláda, zpochybnit na základě rozsudku ze dne 22. prosince 2010, Yellow Cab Verkehrsbetrieb (C‑338/09EU:C:2010:814).

59

V tomto rozsudku Soudní dvůr mimo jiné rozhodl, že povinnost uložená hospodářským subjektům-uchazečům, která spočívá v tom, aby měli sídlo či stálou provozovnu na území dotčeného členského státu, aby mohli na základě koncese provozovat pravidelnou linku autobusové přepravy cestujících, není v rozporu s pravidly unijního práva, pokud se uplatní po udělení povolení k provozování a před tím, než podnikatel zahájí provozování uvedené linky.

60

V této souvislosti Soudní dvůr zejména uvedl, že povinnost logicky nemůže jako taková představovat překážku nebo omezení svobody usazování, jelikož neobsahuje sebemenší omezení svobody hospodářských subjektů usazených v jiných členských státech založit agentury nebo být jinak usazeny na tomto území (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Yellow Cab Verkehrsbetrieb, C‑338/09EU:C:2010:814, bod 34).

61

Je však třeba konstatovat, že tento závazek je zásadně odlišný od závazku, který je předmětem sporu v původním řízení a který se týká ponechání sídla a skutečného vedení skupiny TAP v Portugalsku, tedy hlavního místa podnikání společností, které tvoří tuto skupinu. Uvedený závazek, který je časově neomezený, nevyžaduje zřízení nové vedlejší provozovny, nýbrž ponechání stávajícího hlavního místa podnikání těchto společnost na území dotčeného členského státu.

62

Přitom v souladu s články 49 a 54 SFEU taková povinnost ponechat hlavní místo podnikání na území dotčeného členského státu představuje omezení svobody usazování společnosti založené v souladu s právními předpisy některého členského státu, v projednávaném případě s portugalskými právními předpisy. Tato svoboda zahrnuje právo přemístit hlavní místo podnikání společnosti do jiného členského státu, což vyžaduje – pokud toto přemístění znamená přeměnu společnosti na společnost, na niž se vztahují právní předpisy posledně uvedeného členského státu, a ztrátu její původní státní příslušnosti – splnění podmínek pro založení společnosti stanovených právními předpisy tohoto členského státu, kam byla společnost přemístěna (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2017, Polbud – Wykonawstwo, C‑106/16EU:C:2017:804, body 3335).

K eventuálnímu odůvodnění omezení svobody usazování

63

Další otázkou je, zda závazky vyplývající z čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace týkající se ponechání sídla a skutečného vedení společnosti TAP v Portugalsku a dále zachování a rozvoje stávajícího národního operačního střediska (hubu), v souvislosti s nimiž bylo zjištěno, že představují omezení svobody usazování nabyvatele akcií, které podléhají procesu reprivatizace dotčenému ve věci v původním řízení, mohou být odůvodněny naléhavými důvody obecného zájmu, což vyžaduje, aby byla s to zajistit uskutečnění cíle sledovaného v projednávané věci a nepřekračovala meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 25. října 2017, Polbud – Wykonawstwo, EU:C:2017:804, bod 52).

64

V tomto ohledu je nejprve třeba odmítnout argument nizozemské vlády, podle něhož je závazek týkající se ponechání sídla a skutečného vedení společnosti TAP v Portugalsku odůvodněný s ohledem na cíl kontroly dodržování povinnosti plnit závazky veřejné služby vyplývající z čl. 5 písm. d) zadávací dokumentace.

65

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 85 svého stanoviska, k zajištění takové kontroly si lze představit opatření, která jsou méně omezující vůči svobodě usazování, jako například povinnost mít vedlejší provozovnu. Kromě toho, povinnost každé letecké přepravní společnosti ponechat své hlavní místo podnikání v členském státě pouze proto, že provozuje letecké spojení z nebo na území tohoto členského státu, a na kterou se vztahují závazky veřejné služby, je podle jeho názoru zjevně nepřiměřená.

66

Co se zadruhé týče určení naléhavých důvodů obecného zájmu, které by mohly být eventuálně relevantní pro účely odůvodnění omezujících opatření vyplývajících z čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace, z bodů odůvodnění nařízení s mocí zákona č. 181-A/2014 vyplývá, že zadávací dokumentace musí zohlednit skutečnost, že společnost TAP je „podnik s velmi silnými vazbami na danou zemi, které by měly být zachovány, a je tedy třeba se zaměřit na zachování jeho charakteristického poslání jako ‚vlajkové společnosti‘ “, a že zadávací dokumentace musí zajistit, aby proces reprivatizace společnosti TAP respektoval zejména „strategický význam ‚národního operačního střediska‘, jakožto článku, který má zásadní význam pro vztahy mezi Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou, přičemž letecké operace společnosti TAP jsou jeho významnou součástí“, rovněž s přihlédnutím k „významu vnitrostátních linek, a to zejména linek zajišťujících spojení mezi pevninou a ostrovy, která jsou nezbytná k podpoře územní a sociální soudržnosti a hospodářského rozvoje“.

67

Tyto obecné cíle jsou uvedeny v čl. 5 písm. c) zadávací dokumentace, když toto ustanovení odkazuje na „předložení a záruk[u] realizace přiměřeného a soudržného strategického plánu, v němž je kladen důraz na ochranu a podporu růstu společnosti TAP, jakož i na splnění cílů, jež vytyčila vláda v souvislosti s procesem reprivatizace, podpor[u] posílení jejího konkurenčního postavení, jež zmíněná společnost zaujímá jakožto poskytovatel služeb letecké přepravy v celosvětovém měřítku na stávajících i nově vznikajících trzích, zachování celistvosti, podnikatelské identity a samostatnosti skupiny TAP, zvláště pak tím, že bude chráněna značka TAP a její spojitost s Portugalskem a že bude zaručeno, že skupina TAP bude mít i nadále sídlo a skutečné vedení v Portugalsku; podpor[u] zachování a rozvoje operační a obchodní způsobilosti [skupiny] TAP a zhodnocení a rozvoj lidských zdrojů této skupiny“.

68

Tyto obecné cíle vyplývají rovněž z čl. 5 písm. e) zadávací dokumentace v rozsahu, v jaké odkazuje na „podíl na růstu národního hospodářství, a to i v souvislosti se zachováním a rozvojem stávajícího národního operačního střediska (hubu) jakožto platformy, která má zásadní strategický význam ve vztazích mezi Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou“.

69

V této souvislosti je relevantní také čl. 5 písm. d) zadávací dokumentace, který odkazuje na „leteck[é] spoj[e] mezi hlavními vnitrostátními letišti a autonomními regiony, jakož i [na] kontinuit[u] a posílením tras obsluhujících autonomní regiony, portugalská společenství v zahraničí a země a společenství, v nichž se hovoří portugalsky nebo v nichž je portugalština úředním jazykem“.

70

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ačkoli se ustanovení čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace týkají cílů, jako je ochrana a podpora růstu společnosti TAP, posílení hospodářského postavení této společnosti, podpora zachování a rozvoje operační a obchodní způsobilosti skupiny TAP a podíl na růstu národního hospodářství, z ustálené judikatury vyplývá, že čistě hospodářské důvody týkající se podpory národního hospodářství nebo jeho řádné fungování nemohou představovat odůvodnění překážky jedné ze základních svobod zaručených Smlouvami (viz zejména rozsudek ze dne 21. prosince 2016, AGET Iraklis, C‑201/15EU:C:2016:972, bod 72).

71

Jak ovšem v podstatě tvrdila společnost Parpública a portugalská vláda, čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace ve spojení s jejím čl. 5 písm. d), jakož i ve spojení s body odůvodnění nařízení s mocí zákona č. 181-A/2014 je v rozsahu, v němž má za cíl zajistit kontinuitu a posílení leteckých spojů společnosti TAP obsluhujících třetí země se zvláštními historickými, kulturními a sociálními vazbami na Portugalskou republikou, kde portugalština je úředním jazykem nebo jedním z úředních jazyků, jako je Angolská republika, republika Mosambik a Brazilská federativní republika, spjat s naléhavým důvodem veřejného zájmu, který může odůvodnit překážku svobody usazování.

72

V tomto ohledu je třeba připomenout, že záruka služby obecného zájmu může představovat naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit překážku některé ze základních svobod zaručených Smlouvami (obdobně viz rozsudek ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemsko, C‑282/04 a C‑283/04EU:C:2006:608, bod 38).

73

Důvod spočívající v zajištění služby obecného zájmu, jehož cílem je zaručit dostatek služeb pravidelné letecké přepravy do destinací a z destinací nacházejících se ve třetích zemích, ve kterých se mluví portugalsky a s nimiž má Portugalsko zvláštní historické, kulturní a sociální vazby je tudíž naléhavým důvodem obecného zájmu, který je relevantní pro účely odůvodnění omezujících opatření vyplývajících z čl. 5 písm. c) a e) zadávací dokumentace.

74

Pokud jde zatřetí o otázku, zda požadavek vyplývající z čl. 5 písm. c) zadávací dokumentace, týkající se ponechání sídla a skutečného vedení společnosti TAP v Portugalsku, může být odůvodněn, je třeba konstatovat, že jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 89 svého stanoviska, tento požadavek je přiměřený s ohledem na uvedený naléhavý důvod obecného zájmu.

75

S výhradou ověření předkládajícím soudem totiž ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že byly uzavřeny dvoustranné dohody mezi Portugalskou republikou a některými třetími zeměmi, mezi něž patří konkrétně třetí země, ve kterých se mluví portugalsky a které mají s Portugalskou republikou zvláštní historické, kulturní a sociální vazby, jako je Angolská republika, republika Mosambik a Brazilská federativní republika, přičemž tyto dohody podřizují přepravní práva náležející společnosti TAP pro letecká spojení s těmito zeměmi podmínce ponechání hlavního místa podnikání společnosti TAP v Portugalsku.

76

S výhradou ověření předkládajícím soudem tedy z těchto dvoustranných dohod vyplývá, že společnost TAP by ztratila svá přepravní práva na spojích do destinací nacházejících se v těchto zemích nebo z těchto třetích zemí v případě přemístění hlavního místa svého podnikání mimo území Portugalska. Takový požadavek, jako je požadavek vyplývající z čl. 5 písm. c) zadávací dokumentace je tudíž v rozsahu, v němž ukládá povinnost ponechat hlavní místo podnikání společnosti TAP v tomto členském státě, podle všeho opatřením, které je s to reagovat na naléhavý důvod obecného zájmu, jehož cílem je zaručit dostatek služeb pravidelné letecké přepravy do destinací a z destinací nacházejících se v dotčených třetích zemích, ve kterých se mluví portugalsky a s nimiž má Portugalsko zvláštní historické, kulturní a sociální vazby.

77

Kromě toho tento požadavek nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné s ohledem na uvedený naléhavý důvod obecného zájmu, jelikož přemístění hlavního místa podnikání společnosti TAP mimo Portugalsko by v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 ve spojení s čl. 4 písm. a) uvedeného nařízení vedlo ke ztrátě platnosti provozní licence a osvědčení leteckého přepravce vydaných společnosti TAP příslušným portugalským orgánem, což by představovalo překážku provozování všech služeb pravidelné letecké přepravy, včetně provozování služeb letecké přepravy do destinací a z destinací nacházejících se v dotčených třetích zemích, ve kterých se mluví portugalsky, v souvislosti s nimiž je nesporné, že představují podstatnou část činností společnosti TAP.

78

Přiměřenost uvedeného požadavku s ohledem na naléhavý důvod obecného zájmu uvedený v bodě 73 tohoto rozsudku je navíc potvrzena skutečností, že tento požadavek nebrání tomu, aby společnost TAP zřídila vedlejší provozovny, jako například pobočky nebo dceřiné společnosti mimo zemí Portugalska.

79

Začtvrté vyvstává otázka, zda je požadavek vyplývající z čl. 5 písm. e) zadávací dokumentace, týkající se zachování a rozvoje stávajícího národního operačního střediska (hubu), odůvodněný vzhledem k cíli spočívajícímu v zajištění služby obecného zájmu, jehož cílem je zaručit dostatek služeb pravidelné letecké přepravy do destinací a z destinací nacházejících se ve třetích zemích, ve kterých se mluví portugalsky a s nimiž má Portugalsko zvláštní historické, kulturní a sociální vazby.

80

V tomto ohledu nebylo prokázáno, že by zachování organizačního modelu služeb letecké přepravy stávajícího národního operačního střediska (hubu) bylo nezbytné k dosažení cíle leteckého propojení s dotčenými třetími zeměmi, ve kterých se mluví portugalsky. Podle vše není a priori vyloučeno, že by tohoto cíle mohlo být dosaženo, i kdyby se použil jiný organizační model.

81

V každém případě, i když podle všeho není nutně vyloučeno ani to, že by model stávajícího národního operačního střediska (hubu) mohl představovat užitečný nástroj k dosažení tohoto cíle, je třeba uvést, že tento model se použije na všechna letecká spojení, a nikoli jen na spojení z destinací nebo do destinací, které se nacházejí v dotčených třetích zemích, ve kterých se mluví portugalsky.

82

Požadavek spočívající v zajištění zachování a rozvoje stávajícího národního operačního střediska (hubu) tudíž překračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle propojení s těmito třetími zeměmi.

83

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první až třetí otázku odpovědět tak, že článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v zadávací dokumentaci upravující podmínky, kterým podléhá proces reprivatizace letecké společnosti, byl zahrnut:

požadavek, který nabyvateli podílu, na nějž se vztahuje uvedený proces reprivatizace, ukládá, aby byl schopen zaručit, že splní závazky veřejné služby spočívající na této letecké společnosti, a

požadavek, který uvedenému nabyvateli ukládá, aby ponechal sídlo a skutečné vedení uvedené letecké společnosti v dotčeném členském státě, jelikož přemístění hlavního místa podnikání této společnosti mimo tento členský stát by u ní vedlo ke ztrátě přepravních práv, která jí byla přiznána na základě dvoustranných dohod uzavřených mezi uvedeným členským státem a třetími zeměmi, s nimiž má tento stát zvláštní historické, kulturní a sociální vazby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby v zadávací dokumentaci byl obsažen požadavek, který nabyvateli uvedeného podílu ukládá povinnost zajistit zachování a rozvoj stávajícího národního operačního střediska (hubu).

K nákladům řízení

84

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

 

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládána v tom smyslu, že je irelevantní pro účely posouzení souladu určitých požadavků týkajících se činností společnosti působící v oblasti letecké dopravy, které jsou kladeny na kupujícího kvalifikovaného podílu na kapitálu této společnosti, a to zejména požadavku, podle kterého je tento kupující povinen plnit závazky veřejné služby, jakož i udržovat a rozvíjet národní operační středisko ( hub ) této společnosti, s unijním právem.

 

2)

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v zadávací dokumentaci upravující podmínky, kterým podléhá proces reprivatizace letecké společnosti, byl zahrnut:

požadavek, který nabyvateli podílu, na nějž se vztahuje uvedený proces reprivatizace, ukládá, aby byl schopen zaručit, že splní závazky veřejné služby spočívající na této letecké společnosti, a

požadavek, který uvedenému nabyvateli ukládá, aby ponechal sídlo a skutečné vedení uvedené letecké společnosti v dotčeném členském státě, jelikož přemístění hlavního místa podnikání této společnosti mimo tento členský stát by u ní vedlo ke ztrátě přepravních práv, která jí byla přiznána na základě dvoustranných dohod uzavřených mezi uvedeným členským státem a třetími zeměmi, s nimiž má tento stát zvláštní historické, kulturní a sociální vazby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl v zadávací dokumentaci obsažen požadavek, který nabyvateli uvedeného podílu ukládá povinnost zajistit zachování a rozvoj stávajícího národního operačního střediska ( hubu ).

 

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: portugalština.