–

za Peugeot Deutschland GmbH L. Pechanem a H. Prangem, Rechtsanwälte,

–

za Deutsche Umwelthilfe eV J. Schütt, Rechtsanwältin,

–

za Evropskou komisi G. Braunem a K.-P. Wojcikem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Peugeot Deutschland GmbH a Deutsche Umwelthilfe eV ve věci týkající se toho, že společnost Peugeot Deutschland zveřejnila na videokanálu, který provozuje v rámci on-line služby YouTube, krátké video týkající se modelu nového osobního automobilu, aniž v něm uvedla údaje o oficiální spotřebě paliva a o oficiálních emisích CO2 tohoto modelu.

3

Bod 22 odůvodnění směrnice 2010/13 uvádí:

„Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat na hromadné sdělovací prostředky, pokud jde o jejich funkci informovat, bavit a vzdělávat širokou veřejnost, a měla by zahrnovat audiovizuální obchodní sdělení, nikoli však soukromou korespondenci v jakékoli podobě, například zprávy elektronické pošty zasílané omezenému počtu příjemců. Tato definice by rovněž neměla zahrnovat služby, jejichž hlavním účelem není poskytování pořadů, tj. případy, kdy audiovizuální obsah je vzhledem ke službě pouze podružný a není jejím hlavním účelem. […]“

4

Článek 1 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (Úř. věst. 2000, L 12, s. 16; Zvl. vyd. 15/05, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 (Úř. věst. 2008, L 311, s. 1) (dále jen „směrnice 1999/94“), zní takto:

„Členské státy zajistí, že veškerá propagační literatura bude obsahovat údaje o oficiální spotřebě paliva a oficiálních emisích CO2 modelů osobních automobilů, ke kterým se vztahují v souladu s požadavky přílohy IV.

Členské státy, je-li to vhodné, poskytují propagační materiály jiné, než propagační literatura uvedená výše, obsahující údaje o oficiálních emisích CO2 a o oficiální spotřebě paliva specifického modelu automobilu, ke kterému se vztahují.“

6

Pojem „propagační literatura“ je definován v čl. 2 bodě 9 směrnice 1999/94 jako „veškeré tištěné materiály používané při prodeji automobilů, reklam[n]ě na ně a jejich podpoře u veřejnosti. Zahrnuje přinejmenším technické příručky, brožury, reklamy v novinách, časopisech a obchodní tiskoviny a letáky“.

7

Článek 9 odst. 2 první pododstavec písm. c) této směrnice stanoví, že Komise přijímá opatření s cílem „vypracovat doporučení za účelem uplatňování zásad ustanovení o propagační literatuře podle čl. 6 prvního pododstavce“ téže směrnice „na ostatní média a materiál“.

8

Doporučení Komise ze dne 26. března 2003 o uplatňování ustanovení směrnice 1999/94, která se týkají propagační literatury, na ostatní média (Úř. věst. 2003, L 82, s. 33) stanoví v odst. 4 druhém pododstavci druhé odrážce, že se nevztahuje na služby televizního vysílání, na něž se vztahuje čl. 1 písm. a) směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. 1989, L 298, s. 23; Zvl. vyd. 06/01, s. 223), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. 1997, L 202, s. 60; Zvl. vyd. 06/02, s. 321) a zrušené směrnicí 2010/13.

9

Článek 1 písm. a) směrnice 89/552, ve znění směrnice 97/36, definoval pojem „televizní vysílání“. Od pozdější změny této směrnice provedené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007 (Úř. věst. 2007, L 332, s. 27) toto ustanovení stanovilo definici pojmu „audiovizuální mediální služba“, která je v podstatě totožná s definicí stanovenou v čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2010/13.

10

Ustanovení § 5 de la Verordnung über Verbraucherinformationen zu Kraftstoffverbrauch, CO2-Emissionen und Stromverbrauch neuer Personenkraftwagen (Pkw-ENVKV) (nařízení o informacích pro spotřebitele o spotřebě paliva, emisích CO2 a spotřebě energie nového osobního automobilu) ze dne 28. května 2004 (BGBl. I, s. 1474, dále jen „Pkw-ENVKV“), stanoví:

„(1)   Automobiloví výrobci a prodejci, kteří vydávají, nechávají vydávat, distribuují nebo používají jakýmkoli jiným způsobem propagační literaturu, musí zajistit, aby uvedená literatura obsahovala informace o oficiální spotřebě paliva a oficiálních emisích CO2 dotyčných modelů nových osobních automobilů podle oddílu I přílohy 4.

(2)   První věta odst. 1 se použije obdobně:

nevztahuje se na služby televizního a rozhlasového vysílání a audiovizuální mediální služby ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice […] 2010/13 […]“

11

Společnost Peugeot Deutschland uvádí v Německu na trh vozidla značky Peugeot. V rámci on-line služby YouTube provozuje videokanál, na němž dne 17. února 2014 zveřejnila přibližně patnáct sekund dlouhé video s názvem „Peugeot RCZ R Experience: Boxer“.

12

Deutsche Umwelthilfe podalo proti společnosti Peugeot Deutschland u Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) žalobu, ve které uvedlo, že skutečnost, že v uvedeném videu nejsou uvedeny informace o oficiální spotřebě paliva a o oficiálních emisích CO2 nového modelu vozidla, které v něm bylo představeno, je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 Pkw-ENVKV.

13

Uvedený soud vyhověl žalobě podané Deutsche Umwelthilfe a Oberlandesgericht Köln (vrchní zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) zamítl odvolání podané společností Peugeot Deutschland proti tomuto rozhodnutí.

14

Předkládající soud, kterému byl předložen opravný prostředek „Revision“ proti rozsudku vydanému v rámci odvolání, uvádí, že řešení sporu ve věci v původním řízení závisí na tom, zda provozování kanálu propagačních videí na YouTube na modely nových osobních automobilů představuje „audiovizuální mediální službu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2010/13. Pokud by tomu tak bylo, společnost Peugeot Deutschland by byla zproštěna povinnosti uložené ustanovením § 5 odst. 1 Pkw-ENVKV, aby v uvedených videích uvedla informace o oficiální spotřebě paliva a o oficiálních emisích CO2 dotyčných modelů na základě tohoto § 5 odst. 2 druhé věty druhé části věty. Tato výjimka je založena na doporučení Komise ze dne 26. března 2003 o uplatňování ustanovení směrnice 1999/94, která se týkají propagační literatury, na ostatní média, přičemž toto doporučení je založeno na čl. 9 odst. 2 prvním pododstavci písm. c) této směrnice.

15

Předkládající soud má za to, že video a YouTube kanál dotčené ve věci v původním řízení nepředstavují „audiovizuální mediální službu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2010/13. Ačkoli by toto video mohlo být považováno za „pořad“ ve smyslu uvedeného odst. 1 písm. b), hlavním účelem tohoto kanálu však není poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, jak vyžaduje tentýž odst. písm. a) bod i).

16

Pokud jde o otázku, zda se na uvedené video a uvedený kanál vztahuje čl. 1 odst. 1) písm. a) bod ii) směrnice 2010/13, předkládající soud si klade vzhledem k definici „audiovizuálního obchodního sdělení“ uvedené v tomto odst. písm. h) otázku, zda video dotčené ve věci v původním řízení je součástí „pořadu“ ve smyslu uvedeného odst. písm. b), který je srovnatelný s televizním vysíláním.

17

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Poskytuje ten, kdo v rámci on-line služby YouTube provozuje videokanál, na němž si internetoví uživatelé mohou vyvolat krátká propagační videa na modely nových osobních automobilů, audiovizuální mediální službu ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2010/13?“

18

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2010/13 musí být vykládán v tom smyslu, že se definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ vztahuje buď na takový videokanál, jaký je dotčen ve věci v původním řízení, na němž si internetoví uživatelé mohou vyvolat krátká propagační videa na modely nových osobních automobilů, nebo na jediné z těchto videí samostatně.

19

V tomto ohledu zaprvé definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě i) této směrnice zejména blíže stanoví, že jde o službu, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb a jejímž hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání.

20

Tyto charakteristické rysy šířených pořadů, jejichž právní rámec stanoví směrnice 2010/13, jsou zdůrazněny v bodě 22 odůvodnění této směrnice, který uvádí, že definice audiovizuální mediální služby by se měla vztahovat na hromadné sdělovací prostředky, pokud jde o jejich funkci informovat, bavit a vzdělávat širokou veřejnost.

21

Nelze mít přitom za to, že hlavním účelem takového kanálu propagačních videí v rámci on-line služby YouTube, jako je kanál, který je předmětem sporu ve věci v původním řízení, je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání.

22

Není sice nutné určit, zda propagační video představuje pořad, jak je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2010/13 a definován v témže odst. 1 písm. b), avšak je nutné konstatovat, že účelem takového videa je čistě pro komerční účely propagovat prezentovaný výrobek nebo službu.

23

V tomto ohledu v rozsahu, v němž propagační video může informovat, bavit nebo vzdělávat diváky, jak tvrdí společnost Peugeot Deutschland, je to za jediným účelem a jakožto prostředek k dosažení propagačního cíle dotčeného videa.

24

I za předpokladu, že by kanál propagačních videí na YouTube mohl splňovat ostatní kritéria a charakteristické rysy audiovizuální mediální služby uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2010/13, jeho reklamní cíl tedy stačí k tomu, aby byl vyloučen z oblasti působnosti tohoto ustanovení.

25

Tento závěr není zpochybněn tvrzením společnosti Peugeot Deutschland, podle něhož by takové vyloučení znamenalo, že by jejím propagačním videím bylo vyhrazeno rozdílné zacházení v porovnání s pořady, které nemají reklamní účel, což by bylo v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie zakotvujícím svobodu projevu a informací.

26

V tomto ohledu stačí uvést, že argument, podle kterého zásada rovného zacházení vyžaduje zahrnutí takového kanálu propagačních videí, jako je kanál dotčený ve věci v původním řízení, do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2010/13, vychází z nesprávného předpokladu, že se tato videa nacházejí z hlediska účelu, který sledují, v situaci srovnatelné s pořady, které nemají propagační povahu.

27

Zadruhé audiovizuální mediální služba uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice 2010/13 spočívá v „audiovizuálním obchodním sdělení“. Audiovizuální obchodní sdělení je definováno v uvedeném odst. 1 písm. h) jakožto „obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která je určena k přímé či nepřímé propagaci zboží, služeb či obrazu na veřejnosti fyzické či právnické osoby vykonávající hospodářskou činnost. Tato obrazová sekvence doprovází pořad nebo je do něj zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace. Audiovizuální obchodní sdělení mají mimo jiné podobu televizní reklamy, sponzorství, teleshoppingu a umístění produktu.“

28

Nelze mít přitom za to, že takové video, jako je video dotčené ve věci v původním řízení, doprovází pořad nebo je do něj zahrnuto za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace. Vzhledem k tomu, že takový videokanál, jako je kanál dotčený ve věci v původním řízení, který provozuje společnost Peugeot Deutschland, obsahuje pouze taková videa, jako je video dotčené ve věci v původním řízení, která jsou jednotlivými vzájemně autonomními prvky, totiž nelze platně tvrdit, že uvedené video doprovází „pořad“ nebo je do něj zahrnuto ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. h) směrnice 2010/13.

29

Kromě toho nelze přijmout argument společnosti Peugeot Deutschland, podle něhož se obrazové sekvence sledující reklamní cíle nachází jak na začátku, tak na konci videa dotčeného ve věci v původním řízení, a v důsledku toho toto video, které samo představuje pořad, doprovázejí nebo jsou do něj zahrnuty.

30

Nelze totiž mít za to, že unijní zákonodárce měl při použití výrazů „doprovázet“ a „zahrnout“ vzhledem k jejich obvyklému významu na mysli individuální obrazové sekvence, které jsou součástí, případně představují hlavní část pořadu. Takové video, jako je video dotčené ve věci v původním řízení, má přitom propagační povahu jako celek a bylo by vykonstruované tvrdit, že reklamní cíle sledují pouze obrazové sekvence nacházející se na jeho začátku a konci.

31

Z toho vyplývá, že podle upřesnění, že audiovizuální obchodní sdělení, jak je definováno v čl. 1 odst. 1 písm. h) směrnice 2010/13, spočívá v obrazové sekvenci, která doprovází pořad nebo je do něj zahrnuta, je takové propagační video, jako je video dotčené ve věci v původním řízení, vyloučeno z oblasti působnosti čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu ii) této směrnice.

32

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2010/13 musí být vykládán v tom smyslu, že se definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ nevztahuje na takový videokanál, jaký je dotčen ve věci v původním řízení, na němž si internetoví uživatelé mohou vyvolat krátká propagační videa na modely nových osobních automobilů, ani na jediné z těchto videí samostatně.

33

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) musí být vykládán v tom smyslu, že se definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ nevztahuje na takový videokanál, jaký je dotčen ve věci v původním řízení, na němž si internetoví uživatelé mohou vyvolat krátká propagační videa na modely nových osobních automobilů, ani na jediné z těchto videí samostatně.