1. 

Předmětná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení o státních podporách v čl. 107 odst. 1 SFEU. Spor vznikl v rámci sporu mezi Istituto nazionale della previdenza sociale (dále jen „INPS“) (Národní institut sociálního zabezpečení, Itálie) na jedné straně a společností Azienda Napoletana Mobilità SpA (dále jen „ANM“) na straně druhé, který se týká otázky, zda je ANM povinna uhradit INPS příspěvky na sociální zabezpečení za zaměstnance zaměstnané na základě smluv o odborném výcviku a pracovních smluv z období mezi lety 1997 a 2001.

2. 

ANM je společností, jejímž jediným vlastníkem je obec Neapol a která v uvedené obci poskytuje služby místní hromadné dopravy ( 2 ).

3. 

Evropská komise svým rozhodnutím 2000/128/ES ze dne 11. května 1999 o režimu podpor poskytnutých Itálií na opatření k podpoře zaměstnanosti ( 3 ) prohlásila podpory poskytnuté Itálií ve formě úlev na příspěvcích na sociální zabezpečení odváděných zaměstnavateli ve vztahu ke smlouvám o odborném výcviku a pracovním smlouvám a přeměnu smluv o odborném výcviku a pracovních smluv na smlouvy na dobu neurčitou za částečně neslučitelné se společným trhem ( 4 ). Na základě uvedeného rozhodnutí požadoval INPS od společnosti ANM úhradu příspěvků na sociální zabezpečení za období 1997–2001 za účelem navrácení těchto úlev. ANM se v původním řízení domáhala mimo jiné určení, že tyto částky není povinna zaplatit.

4. 

Otázkou, kterou musí Soudní dvůr nyní zodpovědět, je, zda se rozhodnutí 2000/128 použije na společnost, jako je ANM. Tato společnost konečně poskytuje služby místní hromadné dopravy „v zásadě v nesoutěžním režimu z důvodu výlučnosti poskytované služby“ ( 5 ). Zásadní otázkou je, zda je ovlivněn obchod mezi členskými státy a zda je narušena nebo může být narušena hospodářská soutěž, jak vyžaduje čl. 107 odst. 1 SFEU.

5.

Články 1 až 3 rozhodnutí 2000/128 stanoví:

„Článek 1

1.   Podpory protiprávně poskytnuté Itálií od listopadu 1995 na zaměstnávání pracovníků na základě smluv o odborném výcviku a pracovních smluv upravených v zákonech č. 863/84, 407/90, 169/91 a 451/94 jsou slučitelné se společným trhem a s Dohodou o EHP, pokud se týkají:

2.   Podpory poskytnuté na základě smluv o odborném výcviku a pracovních smluv, které nesplňují podmínky uvedené v odst. 1, jsou neslučitelné se společným trhem.

Článek 2

1.   Podpory poskytnuté Itálií na základě článku 15 zákona 196/97 na přeměnu smluv o odborném výcviku a pracovních smluv na smlouvy uzavřené na dobu neurčitou jsou slučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP, pokud splňují podmínku čistého nárůstu pracovních míst, stanovenou pokyny pro podpory zaměstnanosti.

Počet zaměstnanců podniku se vypočítá tak, že se odečtou pracovní místa, na která se vztahovala přeměna, a pracovní místa vytvořená smlouvami na dobu určitou nebo nezaručující určitou stabilitu zaměstnání.

2.   Podpory na přeměnu smluv o odborném výcviku a pracovních smluv na smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, které nesplňují podmínku uvedenou v odst. 1, jsou neslučitelné se společným trhem.

Článek 3

Itálie přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že podpory nesplňující podmínky uvedené v článcích 1 a 2, které již byly protiprávně poskytnuty, vrátily jejich příjemci zpět.

Vrácení se uskutečnění v souladu s postupy upravenými vnitrostátním právem. Z částek, které musí být vráceny zpět, se od okamžiku jejich poskytnutí příjemcům do doby jejich skutečného vrácení hradí úroky. Úroky se vypočítají na základě referenční sazby používané k výpočtu ekvivalentu subvence u regionálních podpor.“

6.

Společnost ANM v období od listopadu 1995 do května 2001 ( 6 ) zaměstnala zaměstnance za účelem odborného výcviku a následně je začlenila do společnosti. K těmto náborům došlo na základě smluv o odborném výcviku a pracovních smluv ve smyslu italského zákona č. 863/1984, ve znění italských zákonů č. 407/1990, 169/1991 a 451/1994. ANM následně některé smlouvy o odborném výcviku a pracovní smlouvy přeměnila na „otevřené“ smlouvy (pracovní smlouvy na dobu neurčitou) na základě italského zákona č. 451/1994.

7.

Dotčená vnitrostátní ustanovení stanovila úplnou výjimku z úhrady příspěvků na sociální zabezpečení pro dvouleté období odborného výcviku pro společnosti působící v oblastech, v nichž je míra nezaměstnanosti vyšší než národní průměr. Výjimka byla o rok prodloužena v případě přeměny smluv o odborném výcviku a pracovních smluv na smlouvy na dobu neurčitou. ANM těchto výjimek využila ve vztahu k dotčeným smlouvám o odborném výcviku a pracovním smlouvám a jejich následné přeměně.

8.

Komise rozhodnutím 2000/128 prohlásila uvedenou vnitrostátní úpravu za částečně neslučitelnou se zákazem stanoveným v čl. 107 odst. 1 SFEU.

9.

INPS, jakožto orgán pověřený provedením rozhodnutí 2000/128, zaslal společnosti ANM dvě výzvy k úhradě, jednu na částku 7429436,76 eura ve vztahu ke smlouvám o odborném výcviku a pracovním smlouvám za období od roku 1997 do roku 2001, a druhou na částku 2266014,05 eura ve vztahu k následné přeměně těchto smluv a ve vztahu k období od roku 1999 do roku 2001.

10.

Společnost ANM podala žalobu k Tribunale di Napoli (okresní soud v Neapoli, Itálie) v návaznosti na rozhodnutí INPS požadovat navrácení těchto částek. Uvedený soud žalobě ANM vyhověl z důvodu, že rozhodnutí 2001/128 nemá přímý účinek, jelikož není dostatečně přesné a bezpodmínečné.

11.

INPS podal odvolání ke Corte d’Appello di Napoli (odvolací soud v Neapoli, Itálie), který potvrdil rozhodnutí Tribunale di Napoli (okresní soud v Neapoli), ale své rozhodnutí odůvodnil odlišně. Corte d’Appello di Napoli (odvolací soud v Neapoli) byl toho názoru, že je rozhodnutí 2000/128 součástí italského právního řádu, ale že se na projednávanou věc nepoužije, jelikož úleva na příspěvcích na sociální zabezpečení udělená ANM neovlivnila obchod mezi členskými státy a nenarušila a nemohla narušit hospodářskou soutěž vzhledem k tomu, že uvedená společnost poskytovala služby místní hromadné dopravy v nesoutěžním režimu.

12.

INPS podal kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Corte d’Appello di Napoli (odvolací soud v Neapoli) ke Corte di Cassazione, Sezione Lavoro (Nejvyšší kasační soud, pracovní senát, Itálie), který Soudnímu dvoru položil následující předběžnou otázku:

„Je [rozhodnutí 2000/128] použitelné rovněž na zaměstnavatele vykonávající činnost související s místní hromadnou dopravou – v zásadě v nesoutěžním režimu z důvodu výlučnosti poskytované služby – kteří měli prospěch z úlev na sociálních příspěvcích v návaznosti na uzavření smluv o odborném výcviku a pracovních smluv ode dne vstupu zákona č. 407 z roku 1990 v platnost, a sice v projednávaném případě v období od [května] 1997 do května 2001?“

13.

Byla předložena písemná vyjádření INPS, ANM, italské vlády a Komise.

14.

Na konci písemné části řízení Soudní dvůr dospěl k závěru, že je nutné požádat předkládající soud o vysvětlení tří otázek podle článku 101 jednacího řádu Soudního dvora. Tato žádost byla předkládajícímu soudu zaslána dne 13. prosince 2018. Po opakovaném prodloužení lhůty pro odpověď doručil předkládající soud svou odpověď dne 13. března 2019 kanceláři Soudního dvora.

15.

Předkládající soud byl zaprvé požádán, aby vysvětlil pojem „v zásadě v nesoutěžním režimu z důvodu výlučnosti poskytované služby“ uvedený v předběžné otázce. Předkládající soud byl zejména požádán, aby uvedl, zda odkazuje na přímé zadání dotčených služeb místní hromadné dopravy společnosti ANM a zda obec Neapol mohla těmito službami legálně pověřit jiné poskytovatele. Zadruhé byl předkládající soud požádán, aby uvedl, zda byl italský trh místní hromadné dopravy v rozhodné době částečně či zcela otevřený hospodářské soutěži, a pokud ano, v jakém rozsahu. Zatřetí byl předkládající soud požádán, aby uvedl veškeré činnosti, které ANM v rozhodné době vykonávala.

16.

Kromě toho Soudní dvůr na základě článku 61 Jednacího řádu Soudního dvora vyzval účastníky řízení, aby se na jednání vyjádřili k odpovědi předkládajícího soudu na žádost o vysvětlení a aby se při svém ústním vyjádření soustředili na předmětné tři otázky a účinek, který odpověď případně má na předběžnou otázku.

17.

INPS, ANM, italská vláda a Komise přednesly svá vyjádření na jednání dne 3. dubna 2019.

18.

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro klasifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí tento zásah svého příjemce zvýhodnit. Začtvrté musí narušovat hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením ( 7 ).

19.

Právě druhé a čtvrté kritérium stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou předmětem řízení o předběžné otázce ( 8 ).

20.

Úvodem bych rád poznamenal, že nic ve spise Soudního dvora nenaznačuje (s výhradou ověření předkládajícím soudem), že výjimky ze sociálního zabezpečení udělené společnosti ANM byly náhradou za poskytování veřejné služby nebo služby obecného hospodářského zájmu ( 9 ). Na opatření státu se čl. 107 odst. 1 SFEU nevztahuje ( 10 ), pokud je považováno za náhradu za služby poskytované přijímajícím podnikem při plnění povinností veřejné služby, takže tyto podniky nepožívají skutečné finanční výhody, a opatření nemá za následek jejich příznivější soutěžní postavení než postavení podniků, které s nimi soutěží. Aby se taková náhrada v konkrétním případě nekvalifikovala jako státní podpora, musí být splněny podmínky stanovené v bodech 88 až 93 rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans and Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415) ( 11 ).

21.

Podpora, která je předmětem rozhodnutí 2000/128/ES, byla režimem nebo programem, který se použil na více odvětví a regionů spíše než na konkrétní subjekt. Podle článku 3 uvedeného nařízení byla Itálie povinna přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že příjemci vrátí protiprávně poskytnuté podpory.

22.

V případě programu podpory může Komise pouze studovat parametry dotčeného programu, aby v rámci odůvodnění svého rozhodnutí posoudila, zda program z důvodu opatření stanovených v rámci programu poskytuje znatelnou výhodu příjemcům ve vztahu k jeho konkurentům a může zvýhodnit konkrétní podnik zapojený do obchodu mezi členskými státy. Komise tak není povinna v rozhodnutí, které se týká takového programu, provést posouzení podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor ( 12 ). V tomto ohledu členskému státu přísluší ověřit individuální situaci každého podniku dotčeného takovým navracením ( 13 ).

23.

Komise v bodech 64 až 66 a 98 odůvodnění rozhodnutí 2000/128 dospěla k závěru, že dotčená podpora narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a ovlivňuje nebo může ovlivňovat obchod mezi členskými státy, „pokud přijímající podniky vyvážejí některé své výrobky do jiných členských států; stejně tak i v případě, kdy tyto podniky své zboží nevyvážejí, je zvýhodňována vnitrostátní výroba, jelikož podniky usazené v jiných členských státech mají menší možnost vývozu jejich výrobků na italský trh“ ( 14 ).

24.

Před tím, než vnitrostátní orgány přistoupí k vymáhání navrácení zvýhodnění, musí v každém jednotlivém případě ověřit, zda přiznané zvýhodnění mohlo v rukách jeho příjemce narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod v rámci Unie. Toto dodatečné ověření je zásadní pro kvalifikaci jednotlivých zvýhodnění přijímaných jako státní podpora ( 15 ).

25.

V této souvislosti vyvstala otázka, zda byl konkrétním přiznáním podpory ovlivněn obchod mezi členskými státy a narušena hospodářská soutěž, a rozhodnutí o tomto účinku mohlo být napadeno u vnitrostátních soudů, když se INPS domáhal navrácení podpory udělené konkrétnímu příjemci, jako je ANM ( 16 ).

26.

Odpověď na předběžnou otázku položenou Soudnímu dvoru lze podle mého názoru na první pohled nalézt v ustálené judikatuře Soudního dvora. Tyto zásady byly nedávno zopakovány a použity v oblasti místní městské dopravy v rozsudku ze dne 14. ledna 2015, Eventech (C‑518/13, EU:C:2015:9). Uvedená věc se týkala praxe společnosti Transport for London povolující vozidlům londýnské taxislužby používat na veřejných komunikacích jízdní pruh pro autobusy v době, kdy v tomto pruhu platí omezení jízdy, a zakazující užívání těchto pruhů vozidlům poskytujícím smluvní přepravu osob s výjimkou nástupu a výstupu předem objednaných cestujících.

27.

Soudní dvůr v bodech 65 až 69 uvedeného rozsudku rozhodl, že podle ustálené judikatury Soudního dvora není za účelem kvalifikace vnitrostátního opatření jako státní podpory třeba prokazovat skutečný dopad dotčené podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze zkoumat, zda tato podpora může tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž ( 17 ). Pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje zejména postavení určitých podniků oproti jiným konkurenčním podnikům v rámci obchodu uvnitř Unie, je třeba mít za to, že tento obchod je podporou ovlivněn. V tomto ohledu není nezbytné, aby se podniky-příjemci samy o sobě podílely na obchodu uvnitř Unie. Pokud totiž členský stát podnikům poskytne podporu, může zůstat vnitrostátní činnost zachována nebo může vzrůst s tím důsledkem, že se sníží vyhlídky podniků usazených v jiných členských státech na proniknutí na trh tohoto členského státu. Mimoto podle judikatury Soudního dvora neexistuje ex ante práh nebo procentní podíl, při jejichž nedosažení lze mít za to, že obchod mezi členskými státy není ovlivněn. Poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem podpory, totiž a priori nevylučují možnost, že bude ovlivněn obchod mezi členskými státy. Podmínka, podle níž musí být podpora způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy, tedy nezávisí na místní či regionální povaze poskytovaných dopravních služeb nebo na významu dotčené oblasti činnosti ( 18 ).

28.

Soudní dvůr měl za to, že nelze vyloučit, že politika jízdních pruhů pro autobusy mohla učinit poskytování služeb vozidly poskytujícími smluvní přepravu osob v Londýně méně přitažlivým s tím důsledkem, že se snížily vyhlídky podniků usazených v jiných členských státech na proniknutí na uvedený trh ( 19 ).

29.

Pokud jde o podmínky narušení hospodářské soutěže, podpory, které směřují k osvobození podniku od nákladů, jež by obvykle musel vynaložit v rámci běžného hospodaření nebo běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže ( 20 ).

30.

Z výše uvedené judikatury jasně vyplývá, že práh, od něhož opatření státu může ovlivnit obchod a narušit hospodářskou soutěž, je nízký ( 21 ). To však platí s výhradou, že dotčená státní podpora není de minimis, přičemž v tom případě není podpora považována za ovlivňující obchod mezi členskými státy nebo narušující hospodářskou soutěž nebo hrozící tímto narušením ( 22 ). Vzhledem k tomu, že hodnota dotčené státní podpory, která je předmětem původního řízení, pro společnost ANM byla přibližně 10 milionů eur a podpora byla poskytována po dobu déle než pět let, nelze ji v zásadě považovat za de minimis bez ohledu na to, jaká unijní pravidla státní podpory de minimis se z hlediska časové působnosti použijí ( 23 ).

31.

Mám proto za to, že tvrzení společnosti ANM, že se na ni rozhodnutí 2000/128 nevztahuje vzhledem k lokální povaze dotčených služeb, jelikož byla založena výslovně za účelem poskytování služeb hromadné dopravy v obci Neapol, v zásadě nemůže obstát.

32.

K tomu, aby se druhé a čtvrté kritérium uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU použilo na původní řízení, je však v kontextu původního řízení nezbytné, aby INPS prokázal, že ANM soutěží s jinými podniky na trzích, které de iure ( 24 ) nejsou uzavřeny hospodářské soutěži.

33.

Podle mého názoru pokud byl trh poskytování dopravních služeb v obci Neapol v rozhodné době případně otevřen určitému stupni hospodářské soutěže ( 25 ), a nepodléhal tedy zákonnému monopolu, nebo pokud ANM působila na jiných trzích do určité míry otevřených hospodářské soutěži, bylo dotčené opatření státu pravděpodobně schopné narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy navzdory lokální povaze poskytovaných dopravních služeb, které se omezovaly na obec Neapol.

34.

Pro objasnění uvádím, že se domnívám, že je důležité vymezit pojem „zákonný monopol“ v kontextu projednávané věci. V tomto ohledu podle mého názoru patrně nelze nic vytknout definici uvedené v poznámce pod čarou 272 sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (C/2016/2946) ( 26 ), která uvádí, že „[z]ákonný monopol existuje v případě, že je daná služba vyhrazena zákonem nebo regulačními opatřeními výhradnímu poskytovateli s jednoznačným zákazem, aby tuto službu poskytoval jiný subjekt (a to ani s ohledem na uspokojení případné zbytkové poptávky ze strany určitých skupin zákazníků). Naopak pouhá skutečnost, že poskytování veřejné služby je svěřeno určitému podniku, neznamená, že má tento podnik zákonný monopol“. Kromě toho samozřejmě zákonný monopol stanovený v právních přepisech musí být v souladu s unijním právem, zejména pravidly o zadávání veřejných zakázek.

35.

Za těchto okolností a s ohledem na rozsudky ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415, bod 78) a ze dne 14. ledna 2015, Eventech (C‑518/13, EU:C:2015:9, body 66 až 70), pokud byl trh poskytování dopravních služeb v obci Neapol v rozhodné době de iure do určité míry otevřen hospodářské soutěži a nepodléhal tedy zákonnému monopolu, není nerealistické předpokládat, že poskytování dopravních služeb subjektem, jako je společnost ANM, mohlo díky dotčenému opatření státu zůstat zachováno nebo mohlo vzrůst s tím důsledkem, že by se snížily vyhlídky podniků usazených v jiných členských státech na poskytování jejich dopravních služeb v obci Neapol. Kromě toho, i kdyby byl trh poskytování dopravních služeb v obci Neapol v rozhodné době de iure uzavřen hospodářské soutěži ( 27 ), kdyby se činnosti společnosti ANM nicméně neomezovaly na tuto konkrétní službu a zeměpisný trh, dotčené opatření státu mohlo usnadnit její rozšíření na jiné trhy, které jsou otevřeny hospodářské soutěži ( 28 ), ledaže by byla účinně a transparentně vyloučena možnost křížových dotací mezi trhem, na němž ANM může požívat zákonný monopol a jakýmkoliv jiným trhem (jinými trhy) na němž případně působí, z důvodu odděleného účetnictví pro různé činnosti ( 29 ).

36.

Zásadními otázkami, se kterými se předkládající soud musí vypořádat, tedy je, zaprvé, zda byl dotčený trh v rozhodné době de iure otevřený nějakému stupni hospodářské soutěže, a zadruhé, zda společnost ANM v této době působila na jiných trzích (zeměpisných nebo trzích s určitými výrobky/službami), které byly otevřené nějakému stupni hospodářské soutěže, a pokud ano, zda byla vyloučena jakákoliv možnost křížových dotací.

37.

Pokud jde o první otázku, předkládající soud ve své odpovědi na žádost Soudního dvora o vysvětlení uvedl, že podle vyjádření společnosti ANM k této otázce odkazuje pojem „v zásadě v nesoutěžním režimu z důvodu výlučnosti poskytované služby“ na skutečnost, že v praxi na dotčeném trhu neexistovaly soutěžní podmínky, jelikož celá síť služeb místní dopravy v obci Neapol nepodléhala otevřenému zadávacímu řízení ( 30 ), nýbrž byla zadána přímo. Společnost ANM uvedla, že dotčené přímé zadání bylo v souladu s unijním i vnitrostátním právem ( 31 ). Potvrdila, že měla výhradní právo na veškeré pravidelné dopravní služby na dotčeném území, takže neexistovala obdobná služba a nemohla být nahrazena obdobnou službou.

38.

Podle mého názoru pouhá skutečnost, že dotčené přímé zadání mohlo být v souladu s unijním a vnitrostátním právem veřejných zakázek, rovněž nevylučuje skutečnost, že mohlo případně dojít k narušení hospodářské soutěže nebo k ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Místo toho je třeba se zabývat otázkou, zda společnost ANM měla zákonný monopol na správu místní dopravy v obci Neapol, nebo zda podle vnitrostátního práva mohla být dotčená koncese nebo její část udělena jinému subjektu mimo jiné v otevřeném zadávacím řízení. Pokud by existovala možnost použití otevřeného zadávacího řízení ( 32 ), mohla na dotčeném trhu existovat hospodářská soutěž a samo přímé zadání mohlo přispět k narušení případné hospodářské soutěže nebo ji zhoršit nebo mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy ( 33 ).

39.

Na jednání, které se u Soudního dvora konalo dne 3. dubna 2019, panovaly mezi společností ANM a dalšími účastníky řízení značné neshody, pokud jde o pravý rozsah a význam italského práva k této věci, zejména článku 18 legislativního nařízení č. 422/1997. Soudní dvůr nemá pravomoc vykládat vnitrostátní právo. Mám proto na základě vyjádření INPS, ANM, italské vlády a Komise přednesených na jednání dne 3. dubna 2019, za to, že předkládající soud musí nejen ověřit, zda článek 18 legislativního nařízení č. 422/1997 nebo jiná ustanovení vnitrostátního práva dovolovala přímé zadání dotčené koncese společnosti ANM, ale i zda jej ve skutečnosti nařizovala. Na základě zběžného čtení čl. 18 odst. 2 legislativního nařízení č. 422/1997 by se zdálo možné ( 34 ), že v dotčené době mohl na dotčeném trhu existovat určitý stupeň hospodářské soutěže ( 35 ). Účelem je zjistit, zda měla společnost ANM na relevantním trhu zákonný monopol.

40.

Pokud jde o druhou otázku, společnost ANM ve svém písemném vyjádření potvrdila, že v relevantním období nepůsobila mimo provincii ( 36 ) Neapol. Rovněž tvrdila, že v souladu s jejími stanovami (platnými od 27. června 1995 do 2001) působila pouze v obci Neapol. Kromě toho tvrdila, že podle vnitrostátní judikatury nemohla působit mimo provincii Neapol. Rád bych však poznamenal, že podle čl. 3 odst. 2 a čl. 3 odst. 3 stanov společnosti ANM ze dne 6. dubna 1992 ANM mohla za určitých okolností působit mimo tuto obec.

41.

Společnost ANM rovněž tvrdí, že se do 1. ledna 2013, kdy zfúzovala s jinou společností, a to společností Napolipark, která spravuje parkoviště, neúčastnila žádné jiné činnosti než provozování systému místní hromadné dopravy. Vzhledem k dotčenému datu a vzhledem k tomu, že od udělení státní podpory uplynula značná doba, mám za to, že tato činnost nemá časový význam pro účely posouzení skutečného nebo potenciálního dopadu dotčeného opatření na hospodářskou soutěž nebo obchod mezi členskými státy. Rád bych však poznamenal, že podle článku 4 contratto di servizio (smlouva o poskytování služeb) ze dne 27. června 1997 mezi obcí Neapol a společností ANM je předmětem koncese více než pouze správa místní dopravy, ale také správa parkovišť.

42.

S ohledem na výše uvedené musí předkládající soud ověřit, zda společnost ANM v relevantním období působila mimo obec Neapol nebo na trhu s jiným výrobkem/jinou službou, a pokud ano, zda byla vyloučena jakákoliv možnost křížové dotace.

43.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku položenou Corte suprema di cassazione, Sezione Lavoro (Nejvyšší kasační soud, pracovní senát, Itálie) následovně:

„Rozhodnutí 2000/128/ES ze dne 11. května 1999 o režimu podpor poskytnutých Itálií na opatření ve prospěch zaměstnanosti je použitelné na zaměstnavatele, jako je společnost Azienda Napoletana Mobilità SpA, který zajišťoval služby místní hromadné dopravy a který měl v období od května 1997 do května 2001 prospěch z úlev na příspěvcích na sociální zabezpečení v návaznosti na uzavření smluv o odborném výcviku a pracovních smluv po vstupu zákona č. 407 z roku 1990 v platnost, ledaže měl prospěch ze zákonného monopolu, který na základě zákona nebo regulačního opatření v souladu s unijním právem vyhrazoval poskytování těchto služeb výhradnímu poskytovateli a vylučoval jakéhokoli jiného poskytovatele, a za předpokladu, že nepůsobil na jiném zeměpisném trhu nebo trhu s jinými výrobky/službami.“