29.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/16

1)

Může být, v případě, že žadatel o azyl v době, kdy příslušný členský stát vyhoví žádosti o jeho převzetí, není zajištěn, avšak je zajištěn později – z toho důvodu, že až později je zjištěno, že existuje vážné nebezpečí jeho útěku – lhůta šesti týdnů uvedená v čl. 28 odst. 3 nařízení č. 604/2013 (1) počítána ode dne jeho zajištění, nebo má být počítána od jiného okamžiku, a pokud ano, od kterého?

2)

Brání článek 28 nařízení, v případě, že žadatel o azyl není zajištěn v době, kdy příslušný členský stát vyhoví žádosti o jeho převzetí, použití vnitrostátních právních předpisů, která ve Švédsku stanoví, že do doby výkonu rozhodnutí o [přemístění] nesmí být cizinec zajištěn po dobu delší než dva měsíce, neexistují-li závažné důvody pro to, aby byl zajištěn po delší dobu, a pokud takové závažně důvody existují, může být cizinec zajištěn po dobu nejvýše tří měsíců, případně nejvýše po dobu dvanácti měsíců, je-li pravděpodobné, že výkon rozhodnutí bude trvat déle, a to z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany cizince nebo proto, že dochází k průtahům při získávání potřebných dokumentů?

3)

Je-li obnoveno řízení o výkonu rozhodnutí v případě, kdy skončil odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum (viz čl. 27 odst. 3), začíná běžet nová lhůta šesti týdnů k výkonu rozhodnutí o přemístění, nebo má být tato lhůta zkrácena, například o počet dnů, po které byla dotčená osoba zajištěna poté, co příslušný členský stát vyhověl žádosti o její převzetí či přijetí zpět?

4)

Má nějaký význam skutečnost, že žadatel o azyl, který se odvolal proti rozhodnutí o přemístění, sám nepožádal o to, aby byl výkon rozhodnutí o přemístění odložen, dokud nebude rozhodnuto o jeho odvolání (viz čl. 27 odst. 3 písm. c) a čl. 27 odst. 4)?