1

Navrhovatel Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise eV (dále jen „BSGE“) se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 5. července 2016, Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise v. EUIPO – Freistaat Bayern (NEUSCHWANSTEIN) (T‑167/15, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:391), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu na zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 22. ledna 2015 (věc R 28/2014-5) týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi navrhovatelem a Freistaat Bayern (Svobodný stát Bavorsko, Německo) (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), nadepsaný „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“, v odst. 1 písm. b) a c) stanoví:

„Do rejstříku se nezapíšou:

[…]

[…]“

3

Článek 52, nadepsaný „Relativní důvody neplatnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Ochranná známka [Evropské unie] se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

4

Dne 22. července 2011 podal Svobodný stát Bavorsko na základě nařízení č. 207/2009 k EUIPO přihlášku k zápisu ochranné známky EU.

5

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, bylo slovní označení „NEUSCHWANSTEIN“ (dále jen „sporná ochranná známka“).

6

Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 3, 8, 14 až 16, 18, 21, 25, 28, 30, 32 až 36, 38 a 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

7

Přihláška sporné ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 166/2011 ze dne 2. září 2011 a ochranná známka byla zapsána dne 12. prosince 2011 pod číslem 10144392.

8

Dne 10. února 2012 podal navrhovatel na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) téhož nařízení návrh na prohlášení neplatnosti sporné ochranné známky pro všechny výrobky a služby uvedené v bodě 6 výše.

9

Dne 21. října 2013 zrušovací oddělení EUIPO tento návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo, když dospělo k závěru, že spornou ochrannou známku netvoří údaje, které by mohly sloužit k označení zeměpisného původu, ani jiné znaky vlastní dotčeným výrobkům a službám, a že tedy nedošlo k porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Navíc mělo zrušovací oddělení za to, že sporná ochranná známka má pro dotčené výrobky a služby rozlišovací způsobilost, takže čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení nebyl porušen. Zrušovací oddělení konečně konstatovalo, že navrhovatel neprokázal, že přihláška sporné ochranné známky nebyla podána v dobré víře, a tedy nedošlo k porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

10

Dne 20. prosince 2013 podal navrhovatel proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

11

Sporným rozhodnutím potvrdil pátý odvolací senát EUIPO rozhodnutí zrušovacího oddělení a odvolání zamítl.

12

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. dubna 2015 podal navrhovatel žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

13

Na podporu žaloby uplatňoval tři žalobní důvody vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení a čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

14

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl všechny tři žalobní důvody navrhovatele, a v důsledku toho žalobu zamítl v plném rozsahu.

15

Navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

EUIPO a Svobodný stát Bavorsko navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.

17

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel uplatňuje tři důvody vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení a z porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

18

V prvním důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, když shledal, že sporná ochranná známka není popisná pro dotčené výrobky a služby. Tento důvod je v podstatě rozdělen na dvě části.

19

V rámci první části navrhovatel zpochybňuje některá posouzení, která Tribunál provedl v bodech 22, 26 a 27 napadeného rozsudku.

20

Zaprvé Tribunál podle navrhovatele pochybil, když v bodě 22 napadeného rozsudku rozhodl, že pro některé výrobky spadající do třídy 14 je stupeň pozornosti relevantní veřejnosti vyšší. Podle navrhovatele sice tato třída výrobků zčásti zahrnuje nákladné výrobky, avšak obecně nelze mít za to, že stupeň pozornosti u nich bude vyšší, jelikož klenoty a hodiny mohou být nabízeny i za velmi rozumné ceny.

21

Zadruhé Tribunál podle něj rovněž v bodě 26 napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že název „Neuschwanstein“, který doslova znamená „nová labutí skála“, je fantazijní originální název, který však neumožňuje relevantní veřejnosti vytvořit si asociaci s dotčenými kategoriemi výrobků a službami. Podle navrhovatele k tomuto závěru může vést pouze analýza názvu „Neuschwanstein“, kterou relevantní veřejnost nepodnikne.

22

Zatřetí navrhovatel tvrdí, že bod 27 napadeného rozsudku si odporuje, jelikož Tribunál uznává, že zámek Neuschwanstein lze geograficky lokalizovat, avšak zároveň tvrdí, že jej nelze považovat za zeměpisné místo.

23

Navrhovatel nakonec začtvrté uvádí, že tvrzení Tribunálu v bodě 27 napadeného rozsudku, podle něhož je zámek Neuschwanstein především muzejním místem, je nesprávné. Tribunál si totiž protiřečí, neboť v tomtéž bodě uvádí, že tento zámek je znám díky své jedinečné architektuře, což podle něj neplatí pro muzeum. Relevantní veřejnost dále vnímá uvedený zámek jako stavbu, jejíž zvláštnost spočívá rovněž v zeměpisné poloze, a nikoli v tom, že jde o muzeum. Význam muzea se podle něj konečně poměřuje předměty, které v něm jsou vystaveny. Veřejnost přitom tento zámek nenavštěvuje kvůli předmětům, které jsou v něm vystaveny, nýbrž kvůli jeho jedinečné architektuře.

24

V druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu vytýká, že nezohlednil obecný zájem, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, jakož i judikaturu vyplývající z rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230), když v bodě 27 napadeného rozsudku uvedl, že zámek Neuschwanstein není jako takový místem výroby výrobků nebo poskytování služeb, takže sporná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na něž se vztahuje.

25

Jak totiž podle navrhovatele vyplývá z rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230), pokud jde o zeměpisné názvy, na zachování jejich dostupnosti existuje obecný zájem zejména proto, že mohou ovlivnit preference spotřebitelů například asociací výrobků s místem, které v nich může vyvolat pozitivní pocity. Podle navrhovatele mohou být takové pozitivní pocity vyvolány zejména upomínkovými předměty z dovolené, takže si relevantní veřejnost vytvoří asociaci mezi dotčenými výrobky a službami a místem cestovního ruchu, zámkem Neuschwanstein, a nikoliv mezi těmito výrobky a službami a určitým podnikem.

26

Soudní dvůr rovněž v bodě 37 rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230), rozhodl, že asociace mezi výrobkem a zeměpisným místem nutně nezávisí na tom, zda je tento výrobek v daném místě vyráběn. V případě upomínkových předmětů má místo jejich prodeje zásadní význam pro relevantní veřejnost, neboť takové výrobky jsou prodávány téměř výhradně v bezprostředním okolí dotčené turistické lokality. Místo prodeje by proto podle navrhovatele mělo být rovněž považováno za údaj o zeměpisném původu.

27

Tribunál navíc podle něj v bodě 29 napadeného rozsudku vycházel výlučně z toho, že jsou uvedené výrobky a služby prodávány samotným provozovatelem zámku, takže podle navrhovatele nezohlednil veřejný zájem na zajištění dostupnosti názvu světově proslulé turistické lokality pro upomínkové předměty.

28

EUIPO a Svobodný stát Bavorsko se domnívají, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako nepřípustný. V každém případě tvrdí, že Tribunál správně aplikoval relevantní judikaturu a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.

29

Pokud jde o první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že v souladu s článkem 256 SFEU a článkem 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie jsou kasační opravné prostředky omezeny na právní otázky. Jedině Tribunál je příslušný zjistit a posoudit relevantní skutkové okolnosti, jakož i posoudit důkazy. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje – s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení – právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (viz zejména rozsudek ze dne 2. září 2010, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, C‑254/09 P, EU:C:2010:488, bod 49 a citovaná judikatura).

30

Takovými skutkovým zjištěními přitom jsou konstatování Tribunálu v bodech 22, 26 a 27 napadeného rozsudku, podle nichž relevantní veřejnost klade větší pozornost na výrobky a služby spadající do tříd 14 a 36, podle nichž je název „Neuschwanstein“ fantazijní originální název a podle nichž nelze zámek nesoucí tento název považovat za zeměpisné místo, jelikož jde především o muzejní místo.

31

Je nutno konstatovat, že navrhovatel svými argumenty, které uvádí na podporu první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, pouze zpochybňuje uvedená posouzení skutkových okolností ze strany Tribunálu a ve skutečnosti tak usiluje o to, aby Soudní dvůr nově posoudil skutkový stav, ačkoli nenamítá, že došlo k jeho zkreslení.

32

Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako nepřípustná.

33

V druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel v podstatě tvrdí, že Tribunál nezohlednil obecný zájem, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, jakož i rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230), když v bodě 27 napadeného rozsudku uvedl, že zámek Neuschwanstein není jako takový místem výroby zboží nebo poskytování služeb, takže sporná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ dotčených výrobků a služeb.

34

Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku tak navrhovatel vytýká Tribunálu, že nekvalifikoval název „Neuschwanstein“ jako označení zeměpisného původu výrobků a služeb, na které se vztahuje sporná ochranná známka, ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, takže uvedená část se týká právní otázky, která je v rámci kasačního opravného prostředku přípustná.

35

Úvodem je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 brání zápisu ochranných známek Evropské unie, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb, pro něž je tento zápis požadován.

36

Podle ustálené judikatury toto ustanovení sleduje cíl obecného zájmu, který si žádá, aby označení nebo údaje popisující vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být všemi volně užívány, a to i jako kolektivní ochranné známky nebo v kombinovaných či grafických ochranných známkách. Toto ustanovení tedy zabraňuje tomu, aby taková označení nebo údaje byly vyhrazeny pouze jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako ochranné známky (rozsudky ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 25, jakož i ze dne 10. července 2014, BSH v. OHIM, C‑126/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2065, bod 19 a citovaná judikatura).

37

Pokud se jedná konkrétně o označení nebo údaje, které mohou sloužit k určení zeměpisného původu kategorií výrobků, pro které je zápis ochranné známky požadován, zejména zeměpisné názvy, Soudní dvůr rozhodl, že existuje obecný zájem na zachování jejich dostupnosti zejména z důvodu jejich schopnosti nejen případně vypovídat o jakosti a dalších vlastnostech dotyčných kategorií výrobků, ale rovněž různě ovlivnit preference spotřebitelů například tím, že spojí výrobky s místem, které může vyvolat pozitivní pocity (rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 26).

38

Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že zápis označení na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 lze odmítnout pouze v případě, že geografický název, jež má být zapsán jako ochranná známka, označuje místo, které v době podání přihlášky vykazuje u zúčastněných kruhů spojitost s dotčenou kategorií výrobků nebo služeb, nebo pokud se do budoucna jeví jako důvodné, že by taková spojitost mohla vzniknout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 31, jakož i ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 56).

39

Je však třeba uvést, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 v zásadě nebrání zápisu zeměpisných názvů, které nejsou zúčastněným kruhům známy nebo nejsou alespoň známy jako zeměpisná označení místa nebo dále názvů, u kterých není z důvodu vlastností označeného místa pravděpodobné, že by zúčastněné kruhy mohlo napadnout, že dotčená kategorie výrobků pochází z tohoto místa (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 33).

40

V projednávané věci Tribunál v bodě 27 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že zámek Neuschwanstein je především muzejním místem, jehož primární funkcí není výroba či prodej upomínkových předmětů nebo poskytování služeb, nýbrž zachování kulturního dědictví, a tento zámek není znám pro upomínkové předměty, které prodává, nebo služby, které poskytuje. Tribunál z toho vyvodil, že uvedený zámek není jako takový místem výroby výrobků či poskytování služeb, takže sporná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na které se vztahuje. Soudní dvůr proto musí ověřit, zda Tribunál k tomuto závěru dospěl, aniž zohlednil obecný zájem, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, jak tvrdí navrhovatel.

41

Zaprvé je třeba zkoumat argument navrhovatele, podle kterého je název „Neuschwanstein“ popisný ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, neboť upomínkový předmět s tímto označením vykazuje kvalitu nebo zásadní znaky výrobků a služeb, na které se vztahuje sporná ochranná známka, takže umožňuje relevantní veřejnosti vytvořit si asociaci mezi uvedenými výrobky a službami a zámkem Neuschwanstein.

42

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, jak uvedl generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, že žádná z tříd ve smyslu Niceské dohody se netýká „upomínkových předmětů“. Z toho plyne, že Tribunál správně rozhodl, jak vyplývá z bodů 22 a 27 napadeného rozsudku, že výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, jsou výrobky běžné spotřeby a dotyčné služby jsou službami pro každodenní život umožňující správu a provozování zámku.

43

Ze spisu dále nevyplývá, že uvedené výrobky a služby pro každodenní použití mají zvláštní nebo specifické vlastnosti, pro něž je zámek Neuschwanstein tradičně znám a u nichž je pravděpodobné, že by si relevantní veřejnost mohla myslet, že pocházejí z tohoto místa nebo jsou zde vyrobeny či poskytovány.

44

Pokud jde konkrétně o výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, je třeba zdůraznit, že to, že jsou tyto výrobky prodávány jako upomínkové předměty, není relevantní pro účely posouzení popisnosti názvu „Neuschwanstein“. Funkce upomínkového předmětu připsaná určitému výrobku totiž není objektivním znakem, který by byl tomuto výrobku vlastní, jelikož závisí na vůli kupujícího a řídí se pouze jeho úmyslem.

45

Vzhledem k tomu, že název „Neuschwanstein“ označuje takto pojmenovaný zámek, je třeba mít za to, že pouhé umístění tohoto názvu, zejména na dotčené výrobky, může u relevantní veřejnosti vést k tomu, že tyto výrobky běžné spotřeby bude považovat i za upomínkové předměty. To, že se upomínkovými předměty stávají pouhým umístněním uvedeného označení, samo o sobě není základním popisným znakem uvedených výrobků.

46

Není tedy důvodné se domnívat, že v očích relevantní veřejnosti bude mít upomínkový předmět, na který odkazuje označení „Neuschwanstein“, kvalitu či základní znak výrobků a služeb, na něž se vztahuje sporná ochranná známka.

47

Zadruhé je třeba zkoumat argument navrhovatele, podle kterého název „Neuschwanstein“ popisuje zeměpisný původ výrobků a služeb, na které se vztahuje sporná ochranná známka, jelikož místo prodeje těchto výrobků a služeb musí být chápáno za součást jejich vazby na zámek Neuschwanstein.

48

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 36), Soudní dvůr rozhodl, že údaj o zeměpisném původu výrobku sice v obvyklých případech označuje místo, kde tento výrobek byl nebo mohl být vyroben, avšak nelze vyloučit, že asociace mezi výrobkem a zeměpisnou polohu bude záviset na dalších faktorech, například na tom, že byl tento výrobek v tomto místě vyvinut a navržen.

49

Z toho vyplývá, že Soudní dvůr neomezil tyto faktory na místo výroby dotyčných výrobků. Jak nicméně uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, to nutně neznamená, že místo prodeje může sloužit jako faktor propojující výrobky a služby, na které se vztahuje sporná ochranná známka, s daným místem, a to ani co se týče výrobků prodávaných jako upomínkové předměty.

50

Pouhá okolnost, že jsou uvedené výrobky a služby nabízeny na určitém místě, totiž sama o sobě nemůže stačit pro popisné označení jejich zeměpisného původu, pokud místo prodeje uvedených výrobků a služeb jako takové nemůže označovat vlastnosti, kvalitu nebo zvláštnosti spojené s jejich zeměpisným původem, jako např. řemeslo, tradici či klima, které jsou pro určité místo typické, jak v podstatě uvádí generální advokát v bodě 42 svého stanoviska.

51

V projednávaném případě, jak Tribunál konstatoval v bodech 27 a 29 napadeného rozsudku, je zámek Neuschwanstein znám nikoliv upomínkovými předměty či službami, které se zde prodávají, nýbrž svou jedinečnou architekturou. Ze spisu dále nevyplývá, že je sporná ochranná známka používána k prodeji specifických upomínkových předmětů či poskytování konkrétních služeb, pro něž by byla tradičně známa.

52

Jak dále vyplývá z bodu 41 napadeného rozsudku, všechny služby, na které se vztahuje sporná ochranná známka, nejsou nabízeny přímo na internetové stránce zámku Neuschwanstein. Pokud jde o dotčené výrobky, jak navrhovatel sám uznává ve svém kasačním opravném prostředku, není vyloučeno, že jsou prodávány i mimo okolí tohoto zámku.

53

Za těchto podmínek není důvodné se domnívat, že v očích relevantní veřejnosti bude prodejní místo, na něž poukazuje název „Neuschwanstein“, popisovat jako takové kvalitu či základní znak výrobků a služeb, na něž se vztahuje sporná ochranná známka.

54

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 27 napadeného rozsudku učinil závěr, že zámek Neuschwanstein není jako takový místem výroby výrobků či poskytování služeb, takže sporná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na které se vztahuje.

55

Z toho vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná, a první důvod tedy musí být zamítnut v plném rozsahu.

56

Tento druhý důvod je rozdělen na dvě části. V první části navrhovatel v podstatě tvrdí, že Tribunál porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009, když při posuzování rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku pouze tvrdil, že pouhé umístění názvu „Neuschwanstein“ na dotčené výrobky a služby postačuje k jejich odlišení od výrobků či služeb prodávaných či poskytovaných na jiných prodejních či turistických místech. Podle navrhovatele z tohoto konstatování nelze vyvodit závěr o rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky. Předmět nesoucí nápis „Mnichov“ se totiž podle něj nutně liší od předmětu s názvem „Hamburk“, jelikož spotřebitelé se mohou domnívat, že první byl vyroben v Mnichově a druhý v Hamburku.

57

Tribunál podle něj dále v bodě 41 napadeného rozsudku argumentoval v kruhu, když tvrdil, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ označuje nejen „zámek Neuschwanstein“ jakožto muzeum, ale i samotnou spornou ochrannou známku. Tribunál tak podle něj v odůvodnění předjímá rozhodnutí o tom, zda uvedené označení může být ochrannou známkou Evropské unie, či nikoliv.

58

Navrhovatel konečně tvrdí, že tvrzení Tribunálu uvedené v bodě 42 napadeného rozsudku, podle kterého sporná ochranná známka umožňuje prodej výrobků či poskytování služeb, jejichž kvalitu může Svobodný stát Bavorsko kontrolovat, nedokládá rozlišovací způsobilost označení „NEUSCHWANSTEIN“, nýbrž je důsledkem zápisu tohoto názvu jako ochranné známky.

59

V druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál měl přinejmenším pro informaci vzít v úvahu usnesení Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 8. března 2012, kterým byl zrušen zápis označení „NEUSCHWANSTEIN“ jakožto národní ochranné známky.

60

EUIPO a Svobodný stát Bavorsko mají za to, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

61

Co se týče první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že kasační opravný prostředek je sice v tomto ohledu formulován nejasně, avšak z argumentace navrhovatele lze vyvodit, že v podstatě spočívá v tvrzení, že Tribunál nedostatečně odůvodnil posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky.

62

Tím, že navrhovatel Tribunálu vytýká, že nedostatečně odůvodnil konstatování, podle něhož má sporná ochranná známka rozlišovací způsobilost, vznáší právní otázku, která může být jako taková uplatňována v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 63 a citovaná judikatura).

63

Podle ustálené judikatury Soudního dvora povinnost Tribunálu uvést odůvodnění znamená, že z odůvodnění rozsudku musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí daného rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonat přezkum (rozsudek ze dne 24. ledna 2013, 3F v. Komise, C‑646/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:36, bod 63 a citovaná judikatura).

64

V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál nejprve v bodech 36 až 39 napadeného rozsudku připomněl judikaturu relevantní pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky a v bodě 41 napadeného rozsudku pak konstatoval, že dotčené výrobky a služby jsou výrobky určené k běžné spotřebě, aniž je třeba rozlišovat ty, které by mohly spadat do kategorie typických upomínkových předmětů, jakož i každodenní služby, které se liší od upomínkových předmětů a jiných služeb cestovního ruchu pouze svým označením, neboť toto označení označuje zámek nejen jako muzejní místo, ale také spornou ochrannou známku. Tribunál dodal, že dotčené výrobky nejsou vyráběny na zámku, ale jsou zde pouze prodávány, a některé služby sice jsou určeny ke správě zámku, avšak nejsou nabízeny na místě.

65

V bodě 42 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že slovní prvek tvořící spornou ochrannou známku, který je totožný se jménem zámku, je fantazijním názvem a nepopisuje prodávané výrobky či nabízené služby. Podle Tribunálu totiž jméno „Neuschwanstein“ znamená „nová labutí skála“, přičemž pouhé umístění sporné ochranné známky na prodávané výrobky a nabízené služby umožňuje odlišit je od výrobků a služeb pro běžnou spotřebu prodávaných nebo poskytovaných na jiných turistických nebo prodejních místech. Tribunál dodal, že sporná ochranná známka umožňuje prodej výrobků a poskytování služeb, u nichž Svobodný stát Bavorsko může kontrolovat kvalitu přímo či nepřímo prostřednictvím licenčních smluv.

66

V bodě 43 napadeného rozsudku dále Tribunál konstatoval, že sporná ochranná známka umožňuje, aby si relevantní veřejnost spojila tento název s návštěvou zámku a zároveň odlišila obchodní původ dotčených výrobků a služeb, takže se bude domnívat, že všechny výrobky a služby, které jsou označeny spornou ochrannou známkou, byly vyrobeny, prodávány nebo poskytovány pod dohledem Svobodného státu Bavorsko, jemuž lze připsat odpovědnost za jejich kvalitu.

67

Jak vyplývá z bodů 41 až 43 napadeného rozsudku, pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky Tribunál zkoumal výrobky a služby, na které se vztahuje sporná ochranná známka, a posoudil slovní prvek tvořící uvedenou ochrannou známku, který je podle něj fantazijním názvem nepopisujícím dotčené výrobky a služby.

68

V tomto ohledu je třeba uvést, že konstatování Tribunálu, že sporná ochranná známka nepopisuje zeměpisný původ uvedených výrobků a služeb, nepředjímá její rozlišovací způsobilost, nýbrž je právě nutnou podmínkou k tomu, aby bylo možné zapsat ochrannou známku, která rozlišovací způsobilost nepostrádá. Právě proto, že sporná ochranná známka není popisná, může takový subjekt, jako je Svobodný stát Bavorsko, požadovat zápis názvu muzejní lokality, kterou vlastní, jako ochranné známky Unie, neboť nařízení č. 207/2009 tomu v zásadě nebrání. Odůvodnění Tribunálu tedy nemůže být v tomto ohledu považováno za argumentaci v kruhu, jak uvedl i generální advokát v bodech 55 a 56 svého stanoviska.

69

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že Tribunál po posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky ve světle judikatury připomenuté v bodě 36 napadeného rozsudku, podle níž rozlišovací způsobilost ochranné známky znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, jako výrobky a služby určitého podniku, odůvodnil právně dostačujícím způsobem existenci uvedené rozlišovací způsobilosti, když uvedl, že pouhé umístění uvedené ochranné známky na dotčené výrobky a služby umožňuje relevantní veřejnosti odlišit je od výrobků a služeb prodávaných nebo poskytovaných na jiných turistických nebo prodejních místech.

70

Naproti tomu, pokud jde o tvrzení Tribunálu obsažené v bodě 42 napadeného rozsudku, podle kterého sporná ochranná známka umožňuje, aby byly pod jejím názvem prodávány výrobky a poskytovány služby, u nichž Svobodný stát Bavorsko může kontrolovat kvalitu, toto odůvodnění je uvedeno navíc, takže argumentaci navrhovatele směřující proti tomuto odůvodnění je třeba považovat za irelevantní (rozsudek ze dne 1. února 2018, Kühne + Nagel International a další v. Komise, C‑261/16 P, nezveřejněný, EU:C:2018:56, bod 69, jakož i usnesení ze dne 14. ledna 2016, Royal County of Berkshire Polo Club v. OHIM, C‑278/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:20, bod 43 a citovaná judikatura).

71

Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako irelevantní.

72

Co se týče druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury jsou rozhodnutí ve věcech zápisu označení jako ochranné známky Unie přijímaná odvolacími senáty podle nařízení č. 207/2009 vydávána v rámci přesně vymezené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci, takže legalita rozhodnutí těchto odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno unijními soudy (rozsudek ze dne 19. ledna 2012, OHIM v. Nike International, C‑53/11 P, EU:C:2012:27, bod 57 a citovaná judikatura). Jak dále vyplývá z bodu 44 napadeného rozsudku, režim ochranných známek Unie je autonomním systémem, který se skládá ze souboru pravidel, sleduje jemu vlastní cíle a uplatní se nezávisle na jakémkoli vnitrostátním systému (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Rivella International v. OHIM, C‑445/12 P, EU:C:2013:826, bod 48 a citovaná judikatura).

73

Z toho vyplývá, že Tribunál neměl povinnost zohlednit usnesení Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 8. března 2012. Druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

74

Druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnut v plném rozsahu.

75

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a lze jej rozdělit na dvě části. V rámci první části navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 55 napadeného rozsudku rozhodl, že z písemností ve spise nevyplývá, že sporná ochranná známka byla užívána již přede dnem jejího zápisu k prodeji specifických upomínkových předmětů a k poskytování konkrétních služeb. Na jedné straně totiž navrhovatel v příloze k žalobě v prvním stupni uvedl řadu příkladů upomínkových předmětů s nápisem „Neuschwanstein“. Na druhé straně Svobodný stát Bavorsko jakožto vlastník zámku v lokalitě působí a měl by být informován o prodeji upomínkových předmětů nesoucích toto označení.

76

Zadruhé se Tribunál podle navrhovatele dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 57 napadeného rozsudku rozhodl, že výzva dopisem zaslaná Svobodným státem Bavorsko společnosti N. dne 12. června 2008 neprokazuje úmysl tohoto státu nejednat v dobré víře a zapsat spornou ochrannou známku, aby třetím osobám zabránil v užívání označení „NEUSCHWANSTEIN“. Navrhovatel v tomto ohledu odkazuje na prohlášení mluvčího Svobodného státu Bavorsko, která podle navrhovatele svědčí o tomto úmyslu.

77

V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál pochybil, když v bodě 58 napadeného rozsudku vyloučil, že by Svobodný stát Bavorsko nejednal v dobré víře, jelikož sledoval legitimní cíl, kterým je zachování a ochrana muzejního místa. Domnívá se, že na základě rozsudku ze dne 11. června 2009, Chocoladenfabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361), na který Tribunál odkazuje, nelze dospět k závěru, že legitimní cíl vylučuje neexistenci dobré víry. Za účelem posouzení neexistence dobré víry je podle něj třeba vycházet z prostředků, jež byly za tímto účelem použity.

78

EUIPO a Svobodný stát Bavorsko tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a v každém případě neopodstatněný.

79

Pokud jde o první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatel nepředložil důkazy dokládající objektivní okolnosti, za nichž by se Svobodný stát Bavorsko dozvěděl o tom, že navrhovatel či jiná třetí osoba nabízí některé z dotčených výrobků či služeb. V bodě 57 uvedeného rozsudku Tribunál zkoumal výzvu dopisem zaslanou dne 12. června 2008 Svobodným státem Bavorsko společnosti N. a v této souvislosti uvedl, že přihláška k zápisu národní slovní ochranné známky NEUSCHWANSTEIN podaná touto společností je datována k 15. lednu 2008. Tribunál přitom konstatoval, že Svobodný stát Bavorsko podal přihlášku k zápisu národní slovní ochranné známky NEUSCHWANSTEIN dne 28. ledna 2005 u Deutsches Patent- und Markenamt (německý úřad pro patenty a ochranné známky), který ji zapsal dne 4. října 2005, a dále podal přihlášku k zápisu obrazové ochranné známky Evropské unie dne 11. července 2003 k EUIPO, který ji zapsal dne 14. září 2006. Tribunál tudíž dospěl k závěru, že společnost N. již věděla o ochranné známce Svobodného státu Bavorsko, a nikoli naopak, takže tento stát prokazatelně jednal v dobré víře.

80

Je přitom nutno konstatovat, že navrhovatel v argumentaci na podporu první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti usiluje o zpochybnění posouzení důkazů, které provedl Tribunál v bodech 55 a 57 napadeného rozsudku, avšak nenamítá, že tyto důkazy byly zkresleny.

81

Za těchto podmínek musí být v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 29 tohoto rozsudku první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku odmítnuta jako nepřípustná.

82

Pokud jde o druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, že argumentace navrhovatele vychází z nesprávného výkladu rozsudku ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361).

83

V tomto rozsudku, na který Tribunál odkazuje v bodě 58 napadeného rozsudku, totiž Soudní dvůr v podstatě konstatoval, pokud jde o úmysl přihlašovatele v okamžiku podání přihlášky k zápisu ochranné známky Evropské unie, že i v případě, kdy přihlášku k zápisu označení podává pouze za účelem nekalé soutěže s konkurentem, který užívá podobné označení, nelze vyloučit, že přihlašovatel sleduje zápisem tohoto označení legitimní cíl. Soudní dvůr upřesnil, že o takový případ může jít zejména tehdy, když si je přihlašovatel v době podání přihlášky k zápisu vědom, že třetí osoba, která vstoupila na trh teprve nedávno, má v úmyslu dosáhnout zisku z uvedeného označení napodobováním jeho vzhledu, což přihlašovatele vede k tomu, aby označení přihlásil za účelem zabránění užívání tohoto vzhledu (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 47 až 49). Z uvedeného rozsudku proto nevyplývá, že posouzení neexistence dobré víry se musí nutně zakládat na posouzení prostředků použitých k dosažení takového cíle.

84

Z toho vyplývá, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná a s ní i celý třetí důvod.

85

S ohledem na výše uvedené musí být kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.

86

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO a Svobodný stát Bavorsko náhradu nákladů řízení od Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise požadovali a tento subjekt neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů la Cour (pátý senát) rozhodl takto: