—

za Staatlich genehmigte Gesellschaft der Autoren, Komponisten und Musikverleger registrierte Genossenschaft mbH (AKM) M. Walterem, Rechtsanwalt,

—

za Zürs.net Betriebs GmbH M. Ciresaem, Rechtsanwalt,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi T. Scharfem a J. Samnadda, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu jednak čl. 3 odst. 1 a článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) a jednak čl. 11 bis odst. 1 bodu ii) Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, ve znění vyplývajícím z Pařížského aktu ze dne 24. července 1971, pozměněné dne 28. září 1979 (dále jen „Bernská úmluva“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Staatlich genehmigte Gesellschaft der Autoren, Komponisten und Musikverleger registrierte Genossenschaft mbH (AKM) a společností Zürs.net Betriebs GmbH (dále jen „společnost Zürs.net“) ve věci žádosti AKM směřující k tomu, aby jí společnost Zürs.net poskytla informace o počtu předplatitelů, kteří jsou připojení ke kabelové síti, kterou provozuje, a případně aby jí uhradila odměnu spolu s úroky z prodlení za zpřístupnění děl chráněných na základě autorského práva a práv s ním souvisejících.

3

Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala dne 20. prosince 1996 v Ženevě Smlouvu WIPO o právu autorském, která vstoupila v platnost dne 6. března 2002. Tato smlouva byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208).

4

Smlouva WIPO o právu autorském v čl. 1 odst. 4 stanoví, že smluvní strany musí vyhovět článkům 1 až 21 Bernské úmluvy.

5

Článek 11 bis odst. 1 bod ii) Bernské úmluvy stanoví:

„1)   Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení:

[…]

6

Bod 9 odůvodnění směrnice 2001/29 zní takto:

„Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. […]“

7

Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“

8

Článek 5 odst. 3 písm. o) uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práv podle článků 2 a 3 v těchto případech:

[…]

9

Ustanovení § 17 Urheberrechtgesetz (zákon o autorském právu, BGBl. 111/1936), ve znění BGBl. I, 99/2015, stanoví:

„(1)   Autor má výlučné právo vysílat dílo rozhlasem, televizí nebo obdobným způsobem.

(2)   Rozhlasovému a televiznímu vysílání je postaveno na roveň, je-li dílo zpřístupněno veřejnosti v tuzemsku k vnímání z místa v tuzemsku nebo zahraničí, podobně jako rozhlasem či televizí, ale prostřednictvím kabelů.

(3)   Přenos rozhlasového a televizního vysílání

[…]

V ostatních případech se považuje současný, úplný a nezměněný další přenos rozhlasového a televizního vysílání [vnitrostátní vysílací organizace (ORF)] prostřednictvím kabelů v tuzemsku za nedílnou součást původního vysílání.“

10

AKM je společnost pro kolektivní správu autorských práv.

11

Společnost Zürs.net provozuje v Zürs (Rakousko) zařízení kabelové sítě, prostřednictvím něhož přenáší televizní a rozhlasové pořady, z nichž některé byly původně vysílány vnitrostátní vysílací organizací (ORF) a jiné byly původně vysílány jinými vysílacími organizacemi. Předkládající soud uvádí, že v době vydání předkládacího rozhodnutí bylo ke kabelové síti společnosti Zürs.net připojeno přibližně 130 předplatitelů.

12

AKM vyžaduje od společnosti Zürs.net, aby jí poskytla k několika referenčním datům informace o počtu předplatitelů připojených ke kabelové síti, kterou provozuje a o obsahu vysílaných pořadů. Vyžaduje rovněž, aby po ověření informací, které poskytne, tato společnost provedla platbu přiměřené odměny.

13

Společnost Zürs.net má za to, že podle ustanovení § 17 odst. 3 bodu 2 písm. b) rakouského zákona o autorském právu, ve znění BGBl. I, 99/2015, týkajícího se malých zařízení s maximálně 500 předplatiteli, nelze pořady, které vysílá, považovat za nové rozhlasové a televizní vysílání, a tedy není povinna poskytovat informace vyžadované AKM.

14

AKM má za to, že toto ustanovení je neslučitelné jak s unijním právem, tak s Bernskou úmluvou.

15

V tomto kontextu se Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni, Rakousko), kterému byl předložen spor mezi AKM a společností Zürs.net, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 3 odst. 1 nebo článek 5 směrnice [2001/29] anebo čl. 11 bis odst. 1 bod ii) Bernské úmluvy vykládány tak, že úprava, podle které se přenos rozhlasového a televizního vysílání prostřednictvím ‚společných antén‘, jako je anténa žalované v původním řízení,

a na tato užití se nevztahuje ani jiné výlučné právo na sdělování veřejnosti na dálku ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, a tudíž nepodléhají svolení autora ani povinnosti odměny, je v rozporu s unijním právem nebo Bernskou úmluvou, která je jakožto mezinárodní dohoda součástí unijního práva?“

16

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 nebo článek 5 směrnice 2001/29 anebo čl. 11 bis odst. 1 bod ii) Bernské úmluvy musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, ze kterých vyplývá, že požadavku na získání svolení autora z titulu výlučného práva na sdělování veřejnosti nepodléhá:

17

Tuto otázku je třeba přezkoumat ve dvou fázích.

18

Zaprvé je tak třeba určit, zda takový současný, úplný a nezměněný přenos rozhlasového a televizního vysílání vnitrostátní vysílací organizace prostřednictvím kabelů v tuzemsku, jako je přenos dotčený ve věci v původním řízení, může představovat „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo čl. 11 bis odst. 1 bodu ii) Bernské úmluvy.

19

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 11 bis odst. 1 bod ii) Bernské úmluvy stanoví, že autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k jakémukoliv veřejnému sdělování po drátě nebo bezdrátově díla vysílaného rozhlasem či televizí, uskutečňuje-li toto sdělování jiná organizace než původní.

20

Pokud jde o čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, ten stanoví, že členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

21

Je třeba konstatovat, že čl. 3 odst. 1 v podstatě odpovídá čl. 11 bis odst. 1 bodu ii) Bernské úmluvy. Jestliže Soudní dvůr provádí výklad pojmu „sdělování veřejnosti“ ve smyslu uvedeného čl. 3 odst. 1, tento výklad je tak na základě ustálené judikatury Soudního dvora prováděn v souladu s uvedeným ustanovením úmluvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, body 40 a 41).

22

Soudní dvůr již rozhodl, že pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice „sdělování“ díla a sdělování tohoto díla „veřejnosti“ (rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 37).

23

Z judikatury Soudního dvora konkrétně vyplývá, že sdělování zahrnuje jakékoli zprostředkování chráněných děl bez ohledu na použitý technický prostředek nebo technologický proces, a že ke každému přenosu za použití specifické technologie je v zásadě nutné individuální svolení autora dotčeného díla (viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 38 a 39).

24

Dále je ještě třeba, aby situace spadala pod pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, aby byla chráněná díla skutečně sdělena „veřejnosti“, přičemž se pojem „veřejnost“ týká blíže neurčeného počtu potenciálních diváků či posluchačů a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 40 a 41).

25

Mimoto již Soudní dvůr rozhodl, že přenos chráněných děl jinou organizací, než je organizace, která získala svolení k původnímu sdělování, představuje „sdělování veřejnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže jsou taková díla zprostředkována nové veřejnosti, tedy veřejnosti, kterou dotčení nositelé práv nebrali v potaz při udělování původního svolení k užívání svých děl (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 45 a citovaná judikatura).

26

V projednávané věci okolnost, že se ve věci v původním řízení dotčený přenos uskutečňuje prostřednictvím kabelů, a sice prostřednictvím technického prostředku, který je odlišný od prostředku používaného při původním přenosu rozhlasového a televizního vysílání, umožňuje konstatovat, že společnost Zürs.net provádí sdělování ve smyslu článku 3 směrnice 2001/29.

27

Je však třeba ještě ověřit, zda je toto sdělování určeno nové veřejnosti, která je odlišná od veřejnosti, které je určeno rozhlasové a televizní vysílání ORF.

28

Z vyjádření společnosti Zürs.net, které v tomto ohledu AKM nezpochybňuje, vyplývá, že dotčení nositelé práv při udělování svolení k rozhlasovému a televiznímu vysílání ORF věděli o tom, že vysílání uskutečněné touto vnitrostátní organizací mohou přijímat všechny osoby, které se nacházejí v tuzemsku.

29

V rozsahu, v němž k rozšiřování chráněných děl prostřednictvím kabelů dochází v tuzemsku, jak vyplývá ze znění předběžné otázky, a v rozsahu, v němž nositelé práv tedy vzali v potaz dotčené osoby při udělování svolení k původnímu šíření vnitrostátní vysílací organizací, nelze mít za to, že veřejnost, u které společnost Zürs.net rozšiřuje uvedená díla, je novou veřejností.

30

Z toho vyplývá, že přenos vysílání uskutečněný za podmínek upřesněných v bodě 18 tohoto rozsudku nepředstavuje sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Takový přenos tedy nepodléhá požadavku na získání svolení nositelů práv, který je stanoven v tomto ustanovení.

31

Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, které stanoví, že se přenos vysílání prostřednictvím společné antény, k níž je připojeno maximálně 500 předplatitelů, nepovažuje za nové rozhlasové a televizní vysílání, spadají pod článek 5 směrnice 2001/29, a konkrétně pod jeho odst. 3 písm. o), a zda distributoři takového vysílání přenášeného prostřednictvím takových antén mohou být zproštěni požadavku na získání svolení nositele práva. Z vysvětlení předkládajícího soudu totiž vyplývá, že lze mít za to, že společnost Zürs.net provozuje „malou společnou anténu“ ve smyslu těchto vnitrostátních právních předpisů.

32

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že jak Soudní dvůr zdůraznil v bodě 25 tohoto rozsudku, přenos chráněných děl jinou organizací, než je organizace, která získala svolení k původnímu sdělování, představuje sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, jestliže jsou taková díla zprostředkována nové veřejnosti, tedy veřejnosti, kterou dotčení nositelé práv nebrali v potaz při udělování původního svolení k užívání svých děl.

33

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že „malá společná anténa“ společnosti Zürs.net umožňuje přenášet kromě vysílání ORF rovněž vysílání jiných vysílacích organizací usazených v jiných členských státech, takže je možné mít za to, že takový přenos představuje sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Přísluší předkládajícímu soudu, aby v tomto ohledu provedl nezbytná ověření.

34

Za těchto podmínek je třeba si položit otázku, zda je možné, aby se provozovatelé uvedených malých společných antén zprostili požadavku na získání svolení nositele práva na základě jedné z výjimek stanovených v článku 5 směrnice 2001/29.

35

V tomto ohledu z čl. 5 odst. 3 písm. o) směrnice 2001/29 vyplývá, že členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práv podle článků 2 a 3 této směrnice v případech užití v určitých případech menšího významu, pokud již v rámci vnitrostátních právních předpisů existují výjimky nebo omezení, za předpokladu, že se tyto případy týkají pouze analogových užití a nenarušují volný pohyb zboží a služeb v rámci Evropské unie, aniž jsou tím dotčeny jiné výjimky a omezení uvedené v tomto článku.

36

Článek 5 odst. 3 písm. o) směrnice 2001/29, který odkazuje zejména na článek 3 této směrnice, představuje ustanovení, které může zakládat odchylku od práva na sdělování veřejnosti stanoveného v uvedeném článku 3.

37

Podle ustálené judikatury Soudního dvora přitom ustanovení směrnice odchylující se od obecné zásady zavedené toutéž směrnicí musejí podléhat striktnímu výkladu (rozsudky ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C‑5/08 EU:C:2009:465, bod 56, jakož i ze dne 10. dubna 2014, ACI Adam a další, C‑435/12, EU:C:2014:254, bod 22).

38

Z toho vyplývá, že různé výjimky a omezení stanovené v čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/29, k nimž patří výjimka stanovená v písm. o) tohoto ustanovení, musí být předmětem striktního výkladu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Painer, C‑145/10, EU:C:2011:798, bod 109).

39

Ve věci v původním řízení ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení umožňují hospodářským subjektům, aby prováděly činnost v oblasti šíření chráněných děl prostřednictvím společných antén bez povinnosti požadovat zejména svolení autorů těchto děl z titulu práva na sdělování veřejnosti, které mají tito autoři, a to za podmínky, že k takové anténě není připojeno více než 500 předplatitelů.

40

Uvedená možnost, upravená zákonem, může přitahovat hospodářské subjekty, které ji chtějí využít, a vést k trvalému a souběžnému používání několika společných antén. V celém tuzemsku by to tedy mohlo vyvolat situaci, kdy by měl k takto šířenému vysílání souběžně přístup velký počet předplatitelů.

41

Soudní dvůr již přitom rozhodl, že právě kritérium kumulovaného počtu potenciálních diváků či posluchačů, kteří mají přístup k témuž dílu souběžně, představuje významný prvek pojmu „veřejnost“, a v důsledku toho relevantní prvek pojmu „sdělování veřejnosti“, které podléhá požadavku na získání svolení dotčeného nositele práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 42 až 44).

42

S ohledem na striktní výklad čl. 5 odst. 3 písm. o) směrnice 2001/29, který je třeba poskytnout, jakož i na cíl vysoké úrovně ochrany autorských práv uvedený v bodě 9 odůvodnění této směrnice, tedy takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, umožňující několika hospodářským subjektům bez získání svolení autorů rozšiřovat souběžně chráněná díla prostřednictvím společných antén, které mají omezenou kapacitu připojených předplatitelů, nelze považovat zejména z důvodu jejich kumulativního účinku upřesněného v bodě 40 tohoto rozsudku za předpisy, které se týkají „užití v určitých […] případech menšího významu“ ve smyslu tohoto čl. 5 odst. 3 písm. o).

43

Za těchto podmínek je třeba mít za to – aniž je třeba přezkoumávat, zda jsou splněny ostatní podmínky stanovené v čl. 5 odst. 3 písm. o) směrnice 2001/29 – že takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, nemohly být přijaty na základě možnosti poskytnuté členským státům stanovit výjimky nebo omezení práv podle článků 2 a 3 této směrnice. Takové právní předpisy tedy musí dodržovat zásadu uvedenou v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, podle níž mají autoři chráněných děl výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jejich sdělování veřejnosti.

44

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že:

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a článek 11 bis Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, ve znění vyplývajícím z Pařížského aktu ze dne 24. července 1971, pozměněné dne 28. září 1979, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, ze kterých vyplývá, že požadavku na získání svolení autora z titulu výlučného práva na sdělování veřejnosti nepodléhá současný, úplný a nezměněný přenos rozhlasového a televizního vysílání vnitrostátní vysílací organizace prostřednictvím kabelů v tuzemsku za předpokladu, že tento přenos představuje pouhý technický prostředek sdělování a autor díla jej vzal v potaz při udělování svolení k původnímu sdělování, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 5 směrnice 2001/29, a zejména jeho odst. 3 písm. o), musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení, ze kterých vyplývá, že požadavku na získání svolení autora z titulu výlučného práva na sdělování veřejnosti nepodléhá rozhlasové a televizní vysílání prostřednictvím společné antény, jestliže k této anténě není připojeno více než 500 předplatitelů, a že se tedy tyto právní předpisy musí použít v souladu s čl. 3 odst. 1 této směrnice, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.