—

Žalobkyně tvrdí, že v projednávaném případě nebyla správně posouzena meze výjimky namítané Komisí vůči přístupu k dokumentům týkajícím se řízení o nesplnění povinnosti č. 2009/4426, a sice meze, jež je tvořena existencí „převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění“ ve smyslu výše uvedeného čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001.

—

povolený a nyní již uskutečněný sanační projekt, který měl být proveden přímo společností Syndial (vlastníkem plochy) v lokalitě Cengio, je plně v souladu se zásadami Společenství v oblasti obnovy a sanace oblastí zasažených kontaminací vzniklou v minulosti.

—

Postoj přijatý Italskou republikou v rámci řízení č. 2009/4426 patrně nečekaně obětoval veřejný zájem sledovaný na celostátní úrovni nekritickým sdílením námitek vznesených Komisí a zapomněl, že řízení, které vedlo k povolení projektu sanace lokality, bylo v souladu s povolovacím postupem stanoveným ve vnitrostátním právu, a sice řízení u téhož ministerstva, které dnes zpochybňuje jeho platnost. Umožnit společnosti Syndial ověřit, zda je skutečně kontrolováno dodržení souladu se zásadami Společenství, proto představuje relevantní převažující veřejný zájem, který odůvodňuje zpřístupnění ve smyslu čl. 4 odst. 2.

—

Zájem, na němž spočívají žádosti společnosti Syndial není – ostatně oprávněným – soukromým zájmem, nýbrž zahrnuje relevantnější veřejný zájem, jehož cílem je účinná ochrana spravedlnosti, řádný průběh dotčeného řízení Společenství a interní správní činnosti (jež jsou předmětem výslovné ochrany ve smyslu článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a článku 97 Ústavy Italské republiky), který souvisí nejen s právem na obhajobu jednotlivce (který má přímý zájem na účincích rozhodnutí přijatých v řízení o nesplnění povinnosti), nýbrž i zejména se základním právem na informace o životním prostředí, které je potvrzeno v zásadách unijního práva (čl. 191 odst. 2 a odst. 3 první pododstavec ve vztahu k zásadě zakotvené v článku 11 SFEU, provedeném též prostřednictvím přistoupení Evropské unie k Aarhuské úmluvě ze dne 27. června 1998).

—

Obecný předpoklad o nepřípustnosti zpřístupnění stanovený v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 „nevylučuje právo dotčených osob, aby prokázaly, že se na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, nevztahuje uvedený předpoklad, nebo že existuje převažující veřejný zájem na jeho zpřístupnění ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001“ (viz rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2015, T-456/13, bod 64).

—

V projednávaném případě se jedná o žádost o dokumenty, jejichž zpřístupnění není v rozporu s žádným veřejným zájmem, ale naopak přispívá k jeho naplnění, neboť pouze po seznámení se s těmito dokumenty z nich lze vyvodit užitečné informace nejen pro vyvrácení z technického a právního hlediska výtek, které jsou základem řízení o nesplnění povinnosti, ale také prokázat platnost řízení, které bylo vedeno s plným souhlasem příslušných orgánů s cílem určit nejvhodnější projekt sanace lokality Cengio, která dříve patřila ACNA, v souladu se zásadami Společenství v oblasti obnovy lokalit zasažených kontaminací vzniklou v minulosti a udržitelnosti opatření na ochranu životního prostředí, a s cílem realizace tohoto projektu.

—

Přístup mohl být omezen na uvedení dokumentů založených do spisu Italskou republikou po utajení dokumentů, které se již ve spisu nacházejí.