1

Podle rozhodnutí C(2015) 7135 final v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39639 – Optické diskové jednotky) (dále jen „napadené rozhodnutí“), které se týká kartelových dohod souvisejících se zadávacími řízeními v oblasti optických diskových jednotek pro notebooky a desktopy, která organizovali dva výrobci počítačů, vyrábí skupina Sony výrobky v oblasti audia, videa, komunikací a informačních technologií pro spotřební a profesionální trhy a je dodavatelem různých komponentů, výrobků a služeb (napadené rozhodnutí, bod 15 odůvodnění).

2

První žalobkyně, Sony Corporation, která je akciovou společností založenou podle japonského práva, stojí v čele skupiny. Druhá žalobkyně, Sony Electronics, Inc., je dceřinou společností, kterou vlastní 100% nepřímo Sony Corporation se sídlem ve Spojených státech. Společnost Sony Eletrconics, která je společností založenou podle práva státu Delaware (Spojené státy), provádí výzkum a vývoj, koncepci, inženýrství, prodej, marketing, distribuci a zákaznické služby (napadené rozhodnutí, bod 16 odůvodnění),

3

Společnosti Sony Corporation a Sony Electronics (dále jen společně „žalobkyně“ nebo „Sony“) jsou v napadeném rozhodnutí označeny společně jako „Sony“ (napadené rozhodnutí, bod 17 odůvodnění).

4

Společnost Sony Electronics byla se společností Sony Corporation právním subjektem, který se jménem Sony účastnil zadávacích řízení organizovaných společností Dell a opakovaně tak činil do 1. dubna 2007 (napadené rozhodnutí, bod 18 odůvodnění).

5

Společnost Sony Optiarc, Inc. je akciovou společností založenou podle japonského práva. Byla založena dne 3. dubna 2006 jako společný podnik společností Sony Corporation a NEC Corporation, s názvem Sony NEC Optiarc Inc. Každá mateřská společnost prováděla činnost v odvětví optických diskových jednotek (dále jen „LDO“) pro Sony NEC Optiarc. Společnost Sony Corporation získala 55 % akcií s hlasovacími právy tohoto společného podniku a NEC Corporation zbývajících 45 % (napadené rozhodnutí, bod 19 odůvodnění).

6

Od května 2003 do března 2007 společnost Lite-On navrhovala a vyráběla výrobky LDO, které byly nakonec prodávány pod značkou Sony na základě dohod o rozdělení příjmů. Podle těchto dohod byla Sony obecně pověřena prodejem, zatímco Lite-On byla odpovědná za otázky týkající se kvality a inženýrství (napadené rozhodnutí, bod 26 odůvodnění).

7

Dotčené protiprávní jednání se týká LDO používaných v osobních počítačích (desktopy a notebooky) (dále jen „PC“), které vyráběly Dell a Hewlett Packard (dále jen „HP“). LDO jsou rovněž používány v mnoha dalších přístrojích určených pro spotřebitele, jako jsou přehrávače kompaktních disků (dále jen „CD“) nebo digitálních optických disků (dále jen „DVD“), hrací konzoly a další periferní elektronické přístroje (napadené rozhodnutí, bod 28 odůvodnění).

8

LDO používané v osobních počítačích se liší velikostí, mechanismy nabíjení (otvor nebo deska na nabíjení) a typy disků, které mohou číst nebo nahrávat. LDO mohou být rozděleny do dvou skupin: středně vysoké čtečky („half-height“, dále jen „HH“) pro osobní počítače a tenké čtečky pro notebooky. Podskupina tenkých čteček je složena ze čteček různých velikostí. Existuje několik typů čteček HH a tenkých čteček podle jejich technických funkcí (napadené rozhodnutí, bod 29 odůvodnění).

9

Subjekty Dell a HP jsou dva hlavní výrobci originálních výrobků na světovém trhu osobních počítačů. Subjekty Dell a HP využívají klasická celosvětová zadávací řízení, která zejména implikují čtvrtletní vyjednávaní o cenách na světové úrovni a objemech celkových obchodů s malým počtem předem vybraných dodavatelů LDO. Regionální otázky nehrály obecně v zadávacích řízeních pro LDO úlohu kromě těch, které souvisí s předpokládanou poptávkou pro oblasti ovlivňující objemy celkových nákupů (napadené rozhodnutí, bod 32 odůvodnění).

10

Zadávací řízení obsahovala žádosti o cenovou nabídku, elektronické žádosti o cenovou nabídku, on-line vyjednávání, elektronické aukce a dvoustranná (offline) jednání. Po ukončení zadávacího řízení přidělili zákazníci objemy zúčastněným dodavatelům LDO (všem nebo alespoň většině z nich, pokud se nepoužil mechanismus vyloučení) podle cen, které nabídli. Například vítězná nabídka by obdržela od 35 do 45 % celkového zadání zakázky na dotčené čtvrtletí, druhá nejlepší nabídka od 25 do 30 %, třetí 20 % atd. Tato klasická zadávací řízení používaly skupiny zákazníků, které byly pověřeny zadávacími řízeními za účelem uskutečnění efektivního zadávacího řízení za konkurenceschopné ceny. Za tímto účelem využívaly všechna možná jednání, která mohla podpořit hospodářskou soutěž v oblasti cen mezi dodavateli LDO (napadené rozhodnutí bod 33 odůvodnění).

11

Společnost Dell prováděla zadávací řízení prostřednictvím on-line vyjednávání. Toto jednání mohlo trvat určitou dobu nebo skončilo po stanovené době například po 10 minutách po poslední nabídce, pokud žádný dodavatel LDO neučinil novou nabídku. V některých případech mohlo on-line vyjednávání trvat několik hodin, pokud bylo zadávací řízení složitější nebo pokud délka on-line vyjednávání byla prodloužena za účelem pobídnutí dodavatelů LDO, aby pokračovali v podávání nabídek. Naproti tomu i v případech, kdy doba on-line vyjednávání nebyla určena a závisela na konečné nabídce, mohla Dell oznámit v určitém okamžiku ukončení on-line vyjednávání. Společnost Dell mohla rozhodnout, že změní řízení vedené formou „pouze pořadí“ na řízení „naslepo“. Kromě toho mohla zrušit on-line vyjednávání, pokud měla za to, že zadávací řízení nebo jeho výsledek nebyl uspokojivý a mohla místo toho vést dvoustranné jednání. Postup on-line vyjednávání kontrolovali světoví správci akvizic, kteří byli pověřeni těmito transakcemi u společnosti Dell (napadené rozhodnutí, bod 37).

12

Co se týče HP, použitá hlavní zadávací řízení měla formu žádosti o cenové nabídky a formu elektronické žádosti o cenové nabídky. Obě formy řízení byly provedeny on-line použitím stejné platformy. Žádosti o cenovou nabídku se uskutečňovaly čtvrtletně. Kombinovaly on-line vyjednávání a dvoustranná off-line vyjednávání, která byla rozložena do určité doby, obecně dvou týdnů. Dodavatelé LDO byli vyzváni v kole zadávacího řízení otevřeném na stanovenou dobu, aby předložili cenové nabídky na on-line platformě nebo elektronickou poštou. Jakmile proběhlo první kolo dražby, HP se sešla s každým účastníkem a zahájila jednání na základě nabídky dodavatele LDO, aby získala nejlepší nabídku od každého dodavatele, aniž zveřejnila totožnost nebo nabídku ostatních dodavateli LDO. Elektronické žádosti o cenové nabídky byly obvykle organizovány formou obráceného výběrového řízení. Uchazeči se připojili k on-line platformě ve stanoveném čase a prodej prostřednictvím dražeb začal cenou stanovenou společností HP. Uchazeči, kteří předložili postupně snížené nabídky, byli informováni o jejich pořadí pokaždé, kdy byla předložena nová nabídka. Po skončení stanovené doby dodavatel LDO, který předložil nejnižší nabídku, získal prodej prostřednictvím dražeb a další dodavatelé byli zařazeni na druhé a třetí místo podle jejich nabídek (napadené rozhodnutí, bod 41 až 44 odůvodnění).

13

Dne 14. ledna 2009 Komise obdržela žádost o ochranu před pokutami na základě jejího oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17, Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále „oznámení o spolupráci z roku 2006“), kterou podala Philips. Dne 29. ledna a 2. března 2009 byla tato žádost doplněna, a Philips do ní zahrnula Lite-On a jejich společný podnik Philips & Lite-On Digital Solutions Corporation (dále jen „PLDS“) (napadené rozhodnutí, bod 54 odůvodnění).

14

Dne 29. června 2009 Komise zaslala žádost o informace podnikům činným v oblasti LDO (napadené rozhodnutí, bod 55 odůvodnění).

15

Dne 30. června 2009 Komise poskytla podmínečnou ochranu před pokutou společnostem Philips, Lite-On a PLDS (napadené rozhodnutí, bod 56 odůvodnění).

16

Dne 18. července 2012 Komise zaslala oznámení námitek třinácti dodavatelům LDO, včetně žalobkyně (dále jen „oznámení námitek“). Uvedla, že tyto společnosti porušily článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) tím, že se zúčastnily kartelové dohody v oblasti LDO od 5. února 2004 do 29. června 2009, která spočívala v koordinaci jejich jednání ohledně zadávacích řízení, která organizovali dva výrobci počítačů, subjekty Dell a HP.

17

Dne 29. října 2012 v odpovědi na oznámení námitek žalobkyně předložily písemné připomínky.

18

Dne 23. listopadu 2012 Dell odpověděla na žádost o informace, kterou jí zaslala Komise (napadené rozhodnutí, bod 61 odůvodnění).

19

Slyšení se konalo dne 29. a 30. listopadu 2012 a účastnili se ho všichni adresáti oznámení námitek (napadené rozhodnutí, bod 60 odůvodnění).

20

Dne 14. prosince 2012 Komise požádala všechny účastníky řízení, aby předložili relevantní dokumenty obdržené od subjektů Dell a HP. Všichni účastníci řízení odpověděli na tyto žádosti a každý zpřístupnil odpovědi poskytnuté ostatními dodavateli LDO (napadené rozhodnutí, bod 62 odůvodnění).

21

Dne 21. října 2015 Komise přijala rozhodnutí C(2015) 7135 final v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39639 – Optické diskové jednotky) (dále jen „napadené rozhodnutí“), které se týkalo kartelových dohod souvisejících se zadávacími řízeními v oblasti optických diskových jednotek pro notebooky a desktopy, která organizovali dva výrobci počítačů.

22

V napadeném rozhodnutí měla Komise za to, že účastníci kartelové dohody koordinovali soutěžní jednání nejméně od 23. června 2004 do 25. listopadu 2008. Uvedla, že tato koordinace se uskutečnila formou sítě paralelních dvoustranných kontaktů. Uvedla, že se účastníci kartelové dohody snažili upravit objemy na trhu tak, aby ceny zůstaly na vyšší úrovni, než by existovala, kdyby k těmto dvoustranným kontaktům nedocházelo (napadené rozhodnutí, bod 67 odůvodnění).

23

Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že koordinace mezi účastníky kartelové dohody se týkala zákaznických účtů subjektů Dell a HP, což jsou dva nejvýznamnější výrobci originálních výrobků na světovém trhu osobních počítačů. Podle Komise využívaly Dell a HP kromě dvoustranných jednání se svými dodavateli LDO standardizovaná zadávací řízení, která se konala minimálně každé čtvrtletí. Uvedla, že účastníci kartelové dohody využívali svou síť dvoustranných kontaktů, aby manipulovali tato zadávací řízení, a zamezili tak snahám svých zákazníků vyvolat cenovou hospodářskou soutěž (napadené rozhodnutí, bod 68).

24

Podle Komise pravidelné výměny informací zejména umožnily účastníkům kartelové dohody, aby měli velmi podrobné znalosti o úmyslech svých konkurentů ještě před účastí v zadávacím řízení, a v důsledku toho stanovili své soutěžní strategie (napadené rozhodnut, bod 69 odůvodnění).

25

Komise dodala, že účastníci kartelové dohody si pravidelně vyměňovali informace o cenách týkající se účtů jednotlivých zákazníků, jakož i informace, které se netýkaly cen, jako je stávající výroba a kapacita dodávek, stav zásob, situace ohledně kvalifikace, okamžik uvedení nových výrobků na trh nebo zlepšení. Uvedla, že dodavatelé LDO navíc kontrolovali konečné výsledky ukončených zadávacích řízení, tj. pořadí, cenu a získané objemy (napadené rozhodnutí, bod 70 odůvodnění).

26

Komise rovněž uvedla, že dodavatelé využívali ke svým kontaktům prostředky, které považovali za dostatečně vhodné k dosažení zamýšleného výsledku, jelikož chtěli své kontakty před zákazníky utajit. Uvedla, že pokus svolat úvodní setkání za účelem organizace pravidelných vícestranných setkání mezi dodavateli LDO ostatně v roce 2003 selhal poté, co jej odhalil jeden zákazník. Podle Komise se jednalo o dvoustranné kontakty, hlavně ve formě telefonických hovorů a někdy rovněž elektronických zpráv, včetně soukromých elektronických adres (hotmail) a služeb zasílání rychlých zpráv, nebo na jednáních, zejména na úrovni správců světových účtů (napadené rozhodnutí, bod 71 odůvodnění).

27

Komise konstatovala, že účastníci kartelové dohody se pravidelně kontaktovali a že tyto kontakty, zejména telefonické, se staly častějšími v okamžiku zadávacích řízení, během nichž se mezi některými páry účastníků kartelové dohody uskutečnilo několik hovorů denně. Uvedla, že kontakty mezi některými páry účastníků kartelové dohody byly častější než mezi některými jinými (napadené rozhodnutí, bod 72 odůvodnění).

28

Pokud jde o výpočet výše pokuty uložené žalobkyním, Komise vycházela z pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny pro výpočet pokut“).

29

Nejprve se Komise za účelem stanovení základní výše pokuty domnívala, že vzhledem ke značným rozdílům v době účasti dodavatelů a za účelem lepšího zachycení skutečného vlivu kartelové dohody bylo vhodné vycházet z ročního průměru vypočítaného na základě skutečné hodnoty prodejů, které podniky uskutečnily během ukončených kalendářních měsíců jejich účasti na protiprávním jednání (napadené rozhodnutí, bod 527 odůvodnění).

30

Komise vysvětlila, že hodnota prodejů byla vypočtena na základě prodejů LDO určených pro notebooky a desktopy, které byly fakturovány subjektům HP a Dell nacházejícím se v EHP (napadené rozhodnutí, bod 528).

31

Komise měla kromě toho za to, že, jelikož protisoutěžní jednání, pokud jde o HP, začalo později a za účelem zohlednění vývoje kartelové dohody, je relevantní hodnota prodejů vypočtena samostatně pro HP a pro Dell a že byly použity dva násobící koeficienty podle doby trvání (napadené rozhodnutí, bod 530 odůvodnění).

32

Pokud jde o žalobkyně, Komise shledala odpovědnost žalobkyň pouze za jejich koordinaci se společností Dell, jelikož účast společnosti Sony na kontaktech se společností HP nebyla prokázána (napadené rozhodnutí, bod 531 odůvodnění).

33

Komise dále rozhodla, že jelikož dohody o koordinaci cen svou samotnou povahou patřily k nejvážnějšímu porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP a jelikož kartelová dohoda pokrývala minimálně území EHP, použitá procentní sazba podle závažnosti v projednávaném případě je 16 % pro všechny adresáty napadeného rozhodnutí (napadené rozhodnutí, bod 544 odůvodnění).

34

Kromě toho Komise uvedla, že se vzhledem k okolnostem projednávaného případu rozhodla zvýšit částku o 16 % za účelem dosažení odrazujícího účinku (napadené rozhodnutí, bod 554 a 555 odůvodnění).

35

Komise dále snížila pokutu uloženou žalobkyním o 3 % za účelem zohlednění skutečnosti, že nevěděly o části jediného a trvajícího protiprávního jednání přičitatelného společnosti HP, aby zohlednila vhodným a dostatečným způsobem méně závažnou povahu jejich jednání (napadené rozhodnutí, bod 561 odůvodnění).

36

Komise se konečně domnívala, že jelikož Sony dosáhla v hospodářském roce před přijetím napadeného rozhodnutí světového obratu ve výši 59252000000 eur, bylo vhodné použít na základní částku násobící koeficient ve výši 1,2 (napadené rozhodnutí, bod 567 odůvodnění).

37

Výrok napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyň, zní takto:

„Článek 1

Následující podniky porušily článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP tím, že se účastnily v uvedených obdobích jediného a trvajícího protiprávního jednání složeného z několika samostatných protiprávních jednání v oblasti optických jednotkových disků na území EHP, které spočívalo v dohodách o koordinaci cen:

[…]

[…]

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 se ukládají následující pokuty:

[…]

38

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. prosince 2015 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

39

Komise předložila žalobní odpověď dne 25. května 2016.

40

Tribunál (pátý senát) se na základě návrhu soudce zpravodaje rozhodl, že zahájí ústní část řízení, a v rámci organizačních procesních opatření podle článku 91 jednacího řádu vyzval Komisi, aby předložila některé dokumenty týkající se důvěrných prohlášení. Komise uvedla, že nemůže předložit přepis těchto důvěrných prohlášení, která byla podána v rámci jejího programu shovívavosti.

41

Usnesením ze dne 23. dubna 2018 přijatým podle čl. 24 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 91 písm. b) a čl. 92 odst. 3 jednacího řádu nařídil Tribunál (pátý senát) Komisi, aby předložila uvedené přepisy. Do těchto dokumentů mohlo být nahlíženo advokáty žalobkyň v kanceláři Tribunálu před jednáním.

42

Komise předložila uvedené přepisy dne 24. dubna 2018 a zástupci žalobkyň do nich nahlédli v kanceláři Tribunálu dne 30. dubna 2018.

43

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 2. května 2018.

44

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

45

Komise navrhuje, aby Tribunál:

46

Žalobkyně uplatňují na podporu projednávané žaloby dva žalobní důvody, přičemž první se týká v podstatě existence porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a druhý, který byl uveden podpůrně, se týká výpočtu výše uložené pokuty.

[omissis]

292

Je třeba připomenout, že nutnost zajistit dostatečný odrazující účinek pokuty vyžaduje, aby výše pokuty byla upravena za účelem zohlednění sledovaného dopadu na podnik, jemuž je pokuta uložena, a to tak, aby se zejména s přihlédnutím k finanční schopnosti dotyčného podniku nestala zanedbatelnou či naopak nepřiměřenou, v souladu s požadavky vycházejícími jednak z nutnosti zajistit účinnost pokuty a jednak z dodržování zásady proporcionality (viz rozsudek ze dne 13. července 2011, General Technic-Otis a další v. Komise, T‑141/07, T‑142/07, T‑145/07 a T‑146/07, EU:T:2011:363, bod 239 a citovaná judikatura).

293

Velikost a celkové zdroje podniku jsou tedy relevantními kritérii s ohledem na sledovaný cíl, kterým je zajištění účinnosti pokuty přizpůsobením její výše celkovým zdrojům podniku a jeho schopnosti shromáždit finanční prostředky potřebné k zaplacení uvedené pokuty. Cílem stanovení míry zvýšení výchozí částky pokuty za účelem zajistit její dostatečně odrazující účinek je totiž spíše zajištění účinnosti pokuty než zohlednění škodlivosti protiprávního jednání z hlediska běžné hospodářské soutěže, potažmo zohlednění jeho závažnosti (viz rozsudek ze dne 13. července 2011, General Technic-Otis a další v. Komise, T‑141/07, T‑142/07, T‑145/07 a T‑146/07, EU:T:2011:363, bod 241 a citovaná judikatura).

294

V projednávaném případě žalobkyně nezpochybňují výši světového obratu, uvedenou v bodě 567 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterého dosáhla Sony v kalendářním hospodářském roce před přijetím napadeného rozhodnutí, a to 59252000000 eur.

295

Jediným argumentem žalobkyň je, že obrat mateřských společností některých dalších adresátů napadeného rozhodnutí je srovnatelný nebo vyšší než obrat společnosti Sony, která kromě toho zaznamenala velké ztráty v roce 2014, tj. období, kdy mateřské společnosti, jako je Samsung, mateřská společnost společnosti TSST a společnost Hitachi, mateřská společnost společnosti HLDS, měly značné zisky.

296

Je třeba zdůraznit, že i když společnosti Sony Corporation bylo přičteno protiprávní jednání její dceřiné společnosti, Sony Electronics (body 507 a 569 odůvodnění napadeného rozhodnutí), v rozsahu, v němž je Komise v napadeném rozhodnutí společně nazývá „Sony“ (viz bod 3 výše), protiprávní jednání, kterého se účastnily TSST a HLDS, nebylo společnostem Samsung a Hitachi přičteno (body 11 až 14 odůvodnění a bod 569 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

297

Nelze tedy vytýkat Komisi, že použila na žalobkyně odrazující koeficient, i když nezvýšila částku pokut uložených společnostem TSST a HLDS s ohledem na obrat a zisky dosažené společnostmi Samsung a Hitachi.

298

Je tedy třeba zamítnout tento argument žalobkyň a druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto: