USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)

12. října 2016 ( *1 ) ( 1 )

„Řízení o předběžné otázce — Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora — Spotřebitelské úvěrové smlouvy — Směrnice 2008/48/ES — Smlouva o hypotečním úvěru — Pohyblivá úroková sazba — Povinnosti věřitele — Vnitrostátní právní úprava použitelná na smlouvy platné k datu jejího nabytí účinnosti — Nepoužitelnost směrnice 2008/48“

Ve spojených věcech C‑511/15 a C‑512/15,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Prekršajniho sudu u Bjelovaru (trestní soud v Bjelovaru, Chorvatsko) ze dne 15. září 2015, došlými Soudnímu dvoru dne 25. září 2015, v řízeních

Renata Horžić (C‑511/15),

Siniša Pušić (C‑512/15)

proti

Privredné bance Zagreb d.d.,

Božovi Prkovi

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát)

ve složení E. Regan (zpravodaj), předseda senátu, J.-C. Bonichot a A. Arabadžev, soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Chorvatskou republiku A. Metelko-Zgombić, jako zmocněnkyní,

za Českou republiku M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

za Evropskou komisi G. Goddin a M. Mataijou, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora,

vydává toto

Usnesení

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 23 a čl. 30 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66, jakož i opravy v Úř. věst. 2009, L 207, s. 14, Úř. věst. 2010, L 199, s. 40, Úř. věst. 2011, L 234, s. 46Úř. věst. 2015, L 36, s. 15).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci trestních řízení zahájených v návaznosti na stížnosti podané Renatou Horžić a Sinišem Pušićem, kteří v těchto řízeních uplatňují občanskoprávní nároky směřující proti Privredné bance Zagreb d.d. a Božovi Prkovi, jenž je vedoucím této společnosti (dále jen společně „obžalovaní“), z důvodu tvrzeného porušení některých jejich povinností v oblasti spotřebitelského úvěru.

Právní rámec

Unijní právo

3

Body 9 a 10 odůvodnění směrnice 2008/48 uvádějí:

„(9)

Úplná harmonizace je nezbytná pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v [Unii] a pro vytvoření skutečného vnitřního trhu. Členským státům by proto nemělo být povoleno zachovávat ani zavádět jiná vnitrostátní ustanovení, než která jsou stanovena v této směrnici. Toto omezení by se však mělo vztahovat pouze na ustanovení harmonizovaná tuto směrnicí. Kde tato harmonizovaná ustanovení nejsou, měly by mít členské státy i nadále možnost zachovávat nebo zavádět vnitrostátní právní předpisy. [...]

(10)

Definice obsažené v této směrnici určují rozsah harmonizace. Povinnost členských států provést ustanovení této směrnice by se tedy měla omezovat na oblast její působnosti stanovenou uvedenými definicemi. Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení této směrnice členskými státy v oblastech, které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v souladu s [unijním] právem [...]. Členské státy by tak mohly zachovat nebo zavést vnitrostátní právní předpisy, které odpovídají této směrnici nebo některým z jejích ustanovení, pro úvěrové smlouvy mimo oblast její působnosti [...]“

4

Bod 14 odůvodnění této směrnice zní takto:

„Úvěrové smlouvy týkající se poskytnutí úvěru zajištěného nemovitostí by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty. Tento druh úvěru má velmi specifickou povahu. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyňaty úvěrové smlouvy, jejichž účelem je financování nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově. [...]“

5

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na úvěrové smlouvy.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na

[...]

b)

úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající nebo projektované budově;

[...] “

6

Článek 11 téže směrnice, nadepsaný „Informace o výpůjční úrokové sazbě“, stanoví:

„1.   Spotřebitel musí být na papíře nebo na jiném trvalém nosiči informován o případné změně výpůjční úrokové sazby ještě před jejím vstupem v platnost. Informace zahrnují výši splátek po vstupu nové výpůjční úrokové sazby v platnost v případě, že dochází k jejich změně, i údaje o počtu a četnosti splátek.

2.   Smluvní strany se však v úvěrové smlouvě mohou dohodnout, že informace uvedené v odstavci 1 mají být poskytovány spotřebiteli pravidelně v případech, kdy je změna výpůjční úrokové sazby způsobena změnou referenční sazby, nová referenční sazba je vhodným způsobem zveřejněna a informace o nové referenční sazbě jsou rovněž zpřístupněny v prostorách věřitele.“

7

Článek 22 směrnice 2008/48, nadepsaný „Harmonizace a kogentní povaha směrnice“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice.“

8

Článek 23 této směrnice, nadepsaný „Sankce“, stanoví:

„Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

9

Článek 30 uvedené směrnice, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, stanoví:

„1.   Tato směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy již existující v den vstupu vnitrostátních prováděcích opatření v platnost [v den vstupu vnitrostátních prováděcích opatření v účinnost].

2.   Členské státy však zajistí, aby se [článek] 11 [...] [použil] i pro úvěrové smlouvy na dobu neurčitou existující ke dni vstupu vnitrostátních prováděcích opatření v platnost [ke dni vstupu vnitrostátních prováděcích opatření v účinnost].“

Chorvatské právo

10

Zakon o potrošačkom kreditiranju (zákon o spotřebitelském úvěru) (Narodne novine, br. 75/09), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2010, má za cíl provést do vnitrostátního práva ustanovení směrnice 2008/48.

11

Článek 3 tohoto zákona uvádí druhy úvěrových smluv, na které se nevztahuje, mezi které nepatří ani úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny hypotékou nebo jiným srovnatelným zajištěním, ani úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající nebo projektované budově.

12

Článek 11 uvedeného zákona, nadepsaný „Informace o úrokové sazbě“, stanoví:

„(1)   Pokud byly sjednány pohyblivé úrokové sazby, informuje věřitel spotřebitele na papíře nebo na jiném trvalém nosiči o každé změně těchto sazeb nejméně 15 dnů před vstupem této změny v platnost. Informace zahrnují výši splátek po vstupu nové úrokové sazby v platnost a v případě, že dochází ke změně počtu a četnosti splátek, i údaje o této změně.

(2)   Smluvní strany se v úvěrové smlouvě mohou dohodnout, že informace uvedené v odstavci 1 mají být poskytovány spotřebiteli pravidelně a v přiměřených intervalech v případech, kdy je změna úrokové sazby způsobena změnou referenční sazby, za předpokladu, že nová referenční sazba je veřejně dostupná, zejména v prostorách věřitele.“

13

Zákon o spotřebitelském úvěru byl novelizován s účinností od 1. ledna 2014 Zakon o izmjenama i dopunama Zakona o potrošačkom kreditiranju (zákon o změně a doplnění zákona o spotřebitelském úvěru, Narodne novine, br. 143/13).

14

Článek 11a zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, vložený článkem 3 posledně uvedeného zákona a nadepsaný „Pohyblivá úroková sazba“, stanoví:

„(1)   Pokud byly sjednány pohyblivé úrokové sazby, je věřitel povinen:

a)

stanovit parametr přijímání rozhodnutí o změně těchto sazeb, který je jasný a spotřebitelům známý;

b)

stanovit na kvalitativní a kvantitativní úrovni příčinnou souvislost mezi změnami parametru uvedeného v bodě a) a jejich vlivem na pohyblivé úrokové sazby a

c)

určit, na jaké období se vztahuje přijetí rozhodnutí o změně pohyblivých úrokových sazeb (jaké je základní a jaká jsou referenční období).

(2)   Parametrem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku je jedna z následujících proměnných: EURIBOR, LIBOR, VRS (vnitrostátní referenční sazba), výnos státních dluhopisů nebo průměrná úroková sazba u vkladů fyzických osob v konkrétní měně. Pohyblivá sazba se stanoví tak, že ke sjednanému parametru se přičte stanovené rozpětí, které banky nesmí po dobu splácení překročit a které musí být sjednáno současně s parametrem.

(3)   Změny úrokové sazby za referenční období nemohou být vyšší, respektive v případě poklesu nižší, než změny parametru uvedeného v odstavci 1 vyjádřené v procentních bodech.

(4)   Nabízí-li věřitel pohyblivé úrokové sazby, musí spotřebiteli jasně a jednoznačně sdělit před uzavřením úvěrové smlouvy informace uvedené v odstavci 1 a musí jej rovněž upozornit na všechna rizika spojená s variabilitou a jasně a jednoznačně ve smlouvě uvést variabilní složky, na jejichž základě se pohyblivá úroková sazba počítá.

(5)   U všech platných úvěrových smluv sjednaných před nabytím účinnosti tohoto zákona, aniž byl stanoven parametr nebo příčinná souvislost, musí věřitel v souladu s tímto článkem stanovit parametr prostřednictvím jedné z následujících proměnných:

referenční úroková sazba (Euribor, LIBOR) nebo

VRS nebo

výnos státních dluhopisů nebo

průměrná úroková sazba u vkladů fyzických osob v konkrétně měně;

musí rovněž uvést pevnou část úrokové sazby a intervaly změn úrokových sazeb. [...]

[...]“

15

Článek 26 odst. l bod 28 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, upravuje uložení pokuty věřiteli nebo zprostředkovateli úvěru, který nedodržuje své povinnosti podle čl. 11a odst. 5 tohoto zákona.

16

Článek 13 zákona o změně a doplnění zákona o spotřebitelském úvěru stanoví:

„(1)   V rozsahu, v němž se týká čl. 11a odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru [...], se článek 3 tohoto zákona vztahuje na všechny smlouvy o spotřebitelském úvěru, bez ohledu na datum jejich uzavření.

(2)   U stávajících úvěrových smluv, které byly uzavřeny před nabytím účinnosti tohoto zákona, aniž byly stanoveny parametry či vymezena příčinná souvislost, musí věřitelé nejpozději do 1. ledna 2014 sjednat s dlužníkem úrokovou sazbu prostřednictvím stanovení parametrů, pevných rozpětí a doby uplatňování pohyblivých úrokových sazeb.“

Spory v původním řízení a předběžné otázky

17

Renata Horžić uzavřela s obžalovanými dne 12. října 2005 a S. Pušić dne 21. září 2006 smlouvu o hypotečním úvěru stanovící pohyblivou úrokovou sazbu ve výši 4,03 % v případě prvně jmenované, a ve výši 4,25 %, v případě druhého jmenovaného. Následně byla tato úroková sazba několikrát zvýšena, až dosáhla v prvním případě výše 5,95 % a ve druhém případě 6,00 %.

18

Při posledním zvýšení uvedené sazby obdrželi navrhovatelé v původním řízení od Privredné banky Zagreb oznámení, které jim sdělovalo, že důvodem tohoto zvýšení jsou změny ve skupinách prodávaných bankovních produktů, jakož i stabilita podniku. Toto oznámení naproti tomu neuvádělo žádnou informaci o parametrech, které byly použity pro výpočet částky tohoto zvýšení.

19

Uvedení navrhovatelé tedy uplatnili v řízení před Prekršajnim sudem u Bjelovaru (trestní soud v Bjelovaru, Chorvatsko) své nároky proti obžalovaným z důvodu, že posledně uvedení porušili zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tím, že k 1. lednu 2014 nevyhotovili přílohu k jejich úvěrové smlouvě vymezující parametry a pevnou část úrokové sazby, jakož i dobu uplatňování těchto sazeb v souladu s čl. 11a odst. 5 tohoto zákona.

20

Obžalovaní nicméně namítli, že uvedený zákon není v souladu se směrnicí 2008/48, zejména s čl. 30 odst. 1 této směrnice, jelikož věřiteli ukládá povinnosti ohledně vymezení pohyblivé úrokové sazby u úvěrových smluv, které byly platné k datu nabytí účinnosti téhož zákona, a sice ke dni 1. ledna 2014, takže má zpětný účinek, který je v rozporu s tímto ustanovením, a to přestože uvedenou směrnicí bylo dosaženo úplné harmonizace.

21

Za těchto podmínek se Prekršajni sud u Bjelovaru (trestní soud v Bjelovaru) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Lze zpětnou účinnost zákona [o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů,] vykládat a posuzovat výlučně podle ustanovení tohoto zákona, a je takové uplatňování [uvedeného] zákona [...] v souladu s unijním právem, zejména s článkem 30 směrnice [...] 2008/48 [...], jehož odstavec 1 výslovně stanoví, že se tato směrnice nevztahuje na úvěrové smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti vnitrostátních právních předpisů, kterými byla provedena [uvedená] směrnice do vnitrostátního práva?

2)

Může být ve výše uvedeném kontextu sankční ustanovení čl. 26 odst. 1 bodu 28 zákona o spotřebitelském úvěru [ve znění pozdějších předpisů] vykládáno, v souladu s článkem 23 směrnice [2008/48] a ve světle přechodných ustanovení jejího článku 30, v tom smyslu, že sankce stanovené za porušení vnitrostátního ustanovení přijatého na základě dotčené směrnice nelze uplatnit na případná porušení související s úvěrovými smlouvami platnými ke dni nabytí účinnosti vnitrostátních prováděcích opatření?“

22

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 28. října 2015 byly věci C‑511/15 a C‑512/15 spojeny pro účely písemné části řízení a tohoto usnesení.

K předběžným otázkám

23

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda článek 23 a čl. 30 odst. 1 směrnice 2008/48 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním ustanovením, jako jsou ustanovení dotčená v původním řízení, která pod hrozbou trestních sankcí ukládají věřiteli, aby dodržel povinnosti týkající se pohyblivé úrokové sazby u úvěrových smluv platných k datu nabytí účinnosti těchto ustanovení.

24

Pokud lze odpověď na položenou předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury, může Soudní dvůr podle článku 99 svého jednacího řádu kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

25

Toto ustanovení je třeba použít v projednávaných věcech. Jak totiž v podstatě uvedly chorvatská a česká vláda, jakož i Evropská komise, odpověď na otázky položené předkládajícím soudem lze jasně vyvodit z judikatury Soudního dvora, zejména z rozsudku ze dne 22. července 2012, SC Volksbank România (C‑602/10EU:C:2012:443) a z usnesení ze dne 3. července 2014, Tudoran (C‑92/14EU:C:2014:2051).

26

V této souvislosti je třeba připomenout, že jak uvedli obžalovaní, z článku 22 odst. 1 směrnice 2008/48 vykládaného ve světle bodů 9 a 10 odůvodnění této směrnice zajisté vyplývá, že pokud jde o úvěrové smlouvy, na které se vztahuje působnost této směrnice, tato směrnice stanoví úplnou harmonizaci, a jak vyplývá z nadpisu uvedeného článku 22, má kogentní povahu, což musí být vykládáno v tom smyslu, že ve specifických oblastech, na které se vztahuje tato harmonizace, nemohou členské státy zachovávat ani zavádět vnitrostátní ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice (rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, bod 38).

27

Nic to však nemění na tom, že podle jednoznačného znění čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/48 a s ohledem na bod 14 odůvodnění této směrnice jsou úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající nebo projektované budově, vyloučeny z věcné působnosti této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, bod 42, a usnesení ze dne 3. července 2014, Tudoran, C‑92/14EU:C:2014:2051, bod 30).

28

Z toho vyplývá, že jelikož z předkládacích rozhodnutí plyne, že úvěrové smlouvy dotčené v původním řízení jsou smlouvami o „hypotečním“ úvěru, směrnice 2008/48 se na skutkový stav dotčený v původním řízení nepoužije (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, body 4142, jakož i usnesení ze dne 3. července 2014, Tudoran, C‑92/14EU:C:2014:2051, bod 31).

29

Jak přitom vyplývá z bodu 10 odůvodnění této směrnice, členské státy mohou v souladu s unijním právem uplatňovat ustanovení uvedené směrnice v oblastech, které nespadají do její působnosti. Soudní dvůr již rozhodl, že členské státy tak mohou zachovat nebo zavést vnitrostátní opatření, která odpovídají ustanovením této směrnice nebo některým z nich, pro úvěrové smlouvy mimo působnost uvedené směrnice (rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, bod 40).

30

Proto, pokud jde o takové úvěrové smlouvy, jako jsou smlouvy dotčené v původním řízení, nebrání harmonizace, kterou předvídá směrnice 2008/48, tomu, aby členský stát zahrnul tyto smlouvy do působnosti vnitrostátního opatření, jehož cílem je provést tuto směrnici, za tím účelem, aby na tyto smlouvy mohla být použita veškerá ustanovení této směrnice nebo některá z nich (rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, body 4043).

31

Jak vyplývá z bodů 9 a 10 odůvodnění směrnice 2008/48, je v zásadě věcí členských států, aby stanovily podmínky, za nichž zamýšlejí uplatňovat svoji vnitrostátní právní úpravu provádějící tuto směrnici i na takové úvěrové smlouvy, jako jsou smlouvy dotčené v původním řízení, které nespadají do některé z oblastí, pro které měl unijní zákonodárce v úmyslu přijmout harmonizovaná ustanovení (rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, bod 52).

32

Z toho vyplývá, že i když členské státy mohou pro tyto smlouvy zavést ve své vnitrostátní právní úpravě, jejímž cílem je provést směrnici 2008/48, pravidlo přesně odpovídající přechodnému opatření stanovenému v čl. 30 odst. 1 uvedené směrnice, mohou v zásadě rovněž v souladu s pravidly smlouvy o FEU a bez porušení případných jiných relevantních aktů sekundárního práva přijmout jiné přechodné opatření, které stanoví, že uvedená právní úprava se použije i na smlouvy platné k datu nabytí účinnosti této právní úpravy (rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10EU:C:2012:443, bod 53).

33

Stejně tak je tomu, co se týče pravidel pro sankce stanovených v článku 23 směrnice 2008/48. Tento článek tak nebrání tomu, aby členský stát aplikoval ve své vnitrostátní právní úpravě, co se týče platných úvěrových smluv nespadajících do věcné působnosti směrnice 2008/48, ustanovení týkající se sankcí v případě porušení ustanovení této právní úpravy.

34

Tento výklad je a fortiori platný v projednávané věci, jelikož na rozdíl od článku 11 zákona o spotřebitelském úvěru, který je opatřením, které provádí článek 11 směrnice 2008/48, týkající se informací o výpůjční úrokové sazbě, vnitrostátní ustanovení dotčená ve sporech v původním řízení, týkající se vymezení pohyblivých úrokových sazeb, která jsou zejména obsahem článku 11a zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neodpovídají žádnému z ustanovení směrnice 2008/48, a tudíž nelze mít za to, že jejich cílem je provést tuto směrnici.

35

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 23 a čl. 30 odst. 1 směrnice 2008/48 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovým vnitrostátním ustanovením, jako jsou ustanovení dotčená v původním řízení, která pod hrozbou trestních sankcí ukládají věřiteli, aby dodržel povinnosti týkající se pohyblivé úrokové sazby u úvěrových smluv platných k datu nabytí účinnosti těchto ustanovení, neboť tyto úvěrové smlouvy nespadají do věcné působnosti této směrnice a mimoto tyto povinnosti nepředstavují provedení této směrnice.

K nákladům řízení

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

 

Článek 23 a čl. 30 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovým vnitrostátním ustanovením, jako jsou ustanovení dotčená v původním řízení, která pod hrozbou trestních sankcí ukládají věřiteli, aby dodržel povinnosti týkající se pohyblivé úrokové sazby u úvěrových smluv platných k datu nabytí účinnosti těchto ustanovení, neboť tyto úvěrové smlouvy nespadají do věcné působnosti této směrnice a mimoto tyto povinnosti nepředstavují provedení této směrnice.

 

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: chorvatština.

( 1 ) –