Věc C‑463/15 PPU
Openbaar Ministerie
v.
A.
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Rechtbank Amsterdam, soudu v Amsterodamu, Nizozemsko)
„Řízení o předběžné otázce — Naléhavé řízení o předběžné otázce — Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora — Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Evropský zatýkací rozkaz — Článek 2 odst. 4 a čl. 4 bod 1 — Podmínky výkonu — Vnitrostátní trestní právo podmiňující výkon evropského zatýkacího rozkazu kromě oboustranné trestnosti také tím, že inkriminované jednání lze potrestat trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením spojeným s odnětím osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně 12 měsíců podle práva vykonávajícího členského státu“
Shrnutí – usnesení Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25. září 2015
Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Podmínky výkonu – Vnitrostátní právní úprava podmiňující výkon evropského zatýkacího rozkazu kromě oboustranné trestnosti také tím, že inkriminované jednání lze potrestat trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením spojeným s odnětím osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně 12 měsíců podle práva vykonávajícího členského státu – Nepřípustnost
(Rámcové rozhodnutí Rady2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 2 odst. 4 a čl. 4 bod 1)
Článek 2 odst. 4 a čl. 4 bod 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby předání na základě evropského zatýkacího rozkazu bylo podmíněno ve vykonávajícím členském státě nejen tím, že jednání, kvůli kterému byl tento zatýkací rozkaz vydán, je trestným činem podle práva tohoto členského státu, ale také tím, že za toto jednání lze podle stejného práva uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně 12 měsíců.
Toto rámcové rozhodnutí, jak vyplývá z prvních dvou odstavců jeho článku 2, se totiž zaměřuje stran trestných činů, které mohou být předmětem evropského zatýkacího rozkazu, na úroveň použitelných trestů ve vystavujícím členském státě. Je tomu tak proto, že trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, za jejichž účelem byl takový zatýkací rozkaz vydán, jsou prováděny v souladu s pravidly tohoto členského státu.
Na rozdíl od režimu vydávání, který byl rámcovým rozhodnutím 2002/584 zrušen a nahrazen systémem předávání mezi justičními orgány, již uvedené rámcové rozhodnutí nezohledňuje úroveň použitelných trestů ve vykonávajícím členském státě. To odpovídá prvořadému cíli sledovanému tímto rámcovým rozhodnutím uvedenému v bodě 5 jeho odůvodnění, a to zajistit volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcech trestních, v prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
(viz body 27, 29–31 a výrok)