ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
25. října 2017 ( *1 )
„Žaloba na neplatnost – Rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních – Článek 3 odst. 1 SFEU – Výlučná pravomoc Unie – Společná obchodní politika – Článek 207 odst. 1 SFEU – Obchodní aspekty duševního vlastnictví“
Ve věci C‑389/15,
jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podaná dne 17. července 2015,
Evropská komise, zastoupená F. Castillem de la Torre, J. Guillemem Carrauem, B. Hartmannem, A. Lewisem a M. Kocjan, jako zmocněnci,
žalobkyně,
podporovaná:
Evropským parlamentem, zastoupeným J. Etiennem, A. Neergaardem a R. Passosem, jako zmocněnci,
vedlejším účastníkem,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené M. Balta a F. Florindo Gijónem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované:
Českou republikou, zastoupenou M. Hedvábnou, K. Najmanovou, M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,
Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem a J. Techertem, jako zmocněnci,
Řeckou republikou, zastoupenou M. Tassopoulou, jako zmocněnkyní,
Španělským královstvím, zastoupeným M. A. Sampol Pucurullem, jako zmocněncem,
Francouzskou republikou, zastoupenou G. de Berguesem, D. Colasem, F. Fizem, B. Foddou a D. Segoinem, jako zmocněnci,
Italskou republikou, zastoupenou G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,
Maďarskem, zastoupeným M. Bórou, M. Z. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,
Nizozemským královstvím, zastoupeným M. Bulterman, M. Gijzen a B. Koopman, jako zmocněnkyněmi,
Rakouskou republikou, zastoupenou C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,
Portugalskou republikou, zastoupenou M. Figueiredem, L. Inez Fernandesem a L. Duarte, jako zmocněnci,
Slovenskou republikou, zastoupenou M. Kianičkou, jako zmocněncem,
Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným C. Brodie a D. Robertsonem, jako zmocněnci,
vedlejšími účastníky řízení,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, L. Bay Larsen, J. L. da Cruz Vilaça, A. Rosas, J. Malenovský (zpravodaj), předsedové senátů, E. Juhász, M. Safjan, D. Šváby, M. Berger, A. Prechal, E. Jarašiūnas a M. Vilaras, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. června 2017,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 26. července 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Evropská komise prostřednictvím své žaloby navrhuje zrušení rozhodnutí Rady 8512/15 ze dne 7. května 2015 o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních, pokud jde o otázky spadající do pravomoci Evropské unie (dále jen „napadené rozhodnutí“). |
Právní rámec
Mezinárodní právo
Pařížská úmluva
2 |
Úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví byla podepsána v Paříži dne 20. března 1883, naposledy revidována ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněna dne 28. září 1979 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 828, č. 11851, s. 305, dále jen „Pařížská úmluva“). |
3 |
Původní znění této úmluvy obsahovalo preambuli, která nebyla při následných revizích převzata a podle které se k jejímu uzavření rozhodly strany této úmluvy „vedeny touhou zajistiti na základě společné dohody úplnou a účinnou ochranu průmyslu a obchodu svých státních příslušníků a přispěti k zaručení práv vynálezců, jakož i poctivého obchodování“. |
4 |
Článek 1 Pařížské úmluvy mimo jiné stanoví, že státy, na které se vztahuje, tvoří Unii na ochranu průmyslového vlastnictví, do které spadají patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, ochranné známky, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu, jakož i potlačování nekalé soutěže. |
5 |
Článek 2 této úmluvy stanoví mimo jiné, že příslušníci každého státu uvedené Unie požívají, pokud jde o ochranu průmyslového vlastnictví, ve všech ostatních státech této Unie týchž výhod, které příslušné zákony těchto jiných států poskytují vlastním státním příslušníkům, a že tedy budou požívat téže ochrany jako tito státní příslušníci. |
6 |
V této souvislosti stanoví články 10 až 10ter uvedené úmluvy povinnost států řečené Unie zajistit jejím příslušníkům účinnou ochranu proti nekalé soutěži a poskytnout jim vhodné zákonné prostředky a také stanoví zabavení dotčených výrobků při dovozu v případě užití falešného označení jejich původu. |
7 |
Podle článku 19 Pařížské úmluvy si státy, které jsou jejími stranami, navzájem vyhrazují právo sjednávat odděleně mezi sebou zvláštní dohody na ochranu průmyslového vlastnictví. |
Lisabonská dohoda
8 |
Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu byla podepsána dne 31. října 1958, revidována ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněna dne 28. září 1979 (Recueil des traités des Nations unies, vol. 828, č. 13172, s. 205, dále jen „Lisabonská dohoda“). Představuje zvláštní dohodu ve smyslu článku 19 Pařížské úmluvy, ke které může přistoupit každý stát, jenž je smluvní stranou této úmluvy. |
9 |
Ke dni podání projednávané žaloby bylo smluvní stranou této dohody 28 států. Patří mezi ně i sedm členských států Unie, a sice Bulharská republika, Česká republika, Francouzská republika, Italská republika, Maďarsko, Portugalská republika a Slovenská republika. Tři další členské státy, konkrétně Řecká republika, Španělské království a Rumunsko, zmíněnou dohodu rovněž podepsaly, ale zatím neratifikovaly. Unie naproti tomu nebyla smluvní stranou této dohody, neboť přistoupit k ní mohly pouze státy. |
10 |
Podle článku 1 Lisabonské dohody tvoří státy, na které se tato dohoda vztahuje, Zvláštní unii v rámci Unie na ochranu průmyslového vlastnictví zřízené Pařížskou úmluvou a zavazují se podle podmínek této dohody chránit na svých územích označení původu výrobků jiných států této Zvláštní unie, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). |
11 |
Článek 2 odst. 1 Lisabonské dohody vymezuje „označení původu“ jako zeměpisný název země, oblasti nebo místa sloužící k označení, odkud pochází výrobek, jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, čítaje v to činitele přírodní a činitele lidské. |
12 |
Články 3 až 7 uvedené dohody upravují obsah a podmínky ochrany označení původu spadajících do působnosti této dohody, jakož i podmínky zápisu těchto označení Mezinárodním úřadem WIPO. Článek 4 téže dohody zejména upřesňuje, že tato ochrana nikterak nevylučuje již platnou ochranu označení původu poskytovanou v jednotlivých státech této Zvláštní unie na podkladě mimo jiné Pařížské úmluvy. |
13 |
V článku 8 Lisabonské dohody se stanoví, že řízení nutná k tomu, aby byla zajištěna zmíněná ochrana označení původu, se budou moci v každém státě Zvláštní unie zřízené touto dohodou provádět podle národního zákonodárství. |
14 |
V článcích 9 až 18 této dohody jsou obsažena ustanovení o institucionálním uspořádání a administrativním fungování řečené Zvláštní unie, jakož i obecná ujednání týkající se dané dohody. |
Unijní právo
15 |
Unie od 70. let 20. století postupně přijímala různé akty upravující mimo jiné otázky definice, popisu, obchodní úpravy a označování některých druhů výrobků, na které se vztahují označení původu nebo zeměpisná označení, jakož i podmínky jejich udělování, ochrany a kontroly. Mezi dotčené druhy výrobků patří v současnosti vína, lihoviny, aromatizovaná vína a další zemědělské produkty a potraviny. |
16 |
Unijní právní úpravu v této oblasti tvoří v současné době nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671, a opravy Úř. věst. 2014, L 189, s. 261, a Úř. věst. 2016, L 130, s. 8), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1601/91 (Úř. věst. 2014, L 84, s. 14, a oprava Úř. věst. 2014, L 105, s. 12). |
Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí
Revize Lisabonské dohody
17 |
V září 2008 ustavilo shromáždění Zvláštní unie zřízené Lisabonskou dohodou pracovní skupinu, která měla připravit revizi této dohody zaměřenou na její vylepšení a zatraktivnění, a to při zachování jejích zásad a cílů. |
18 |
V říjnu 2014 přijala tato pracovní skupina za tímto účelem návrh aktu (dále jen „návrh revidované dohody“), do kterého byla převzata ustanovení institucionálního, procesního a hmotněprávního charakteru obsažená v Lisabonské dohodě, přičemž bylo částečně změněno uspořádání a včleněno několik doplnění a upřesnění. Tato se týkala zejména oblasti působnosti ochrany stanovené touto dohodou, u které bylo navrženo její rozšíření na zeměpisná označení (články 2 a 9), dále věcné působnosti této ochrany a procesních prostředků k jejímu provádění (články 4 až 8 a 11 až 20), jakož i možnosti mezivládních organizací připojit se k dohodě (článek 28). |
19 |
Na dny 11. až 21. května 2015 byla do Ženevy svolána diplomatická konference, která měla návrh revidované dohody posoudit a přijmout. V souladu s návrhem jednacího řádu, který přijal přípravný výbor této konference, byly k účasti na konferenci vyzvány delegace všech 28 států, jež jsou smluvními stranami Lisabonské dohody, jakož i dvě tzv. „zvláštní“ delegace, mezi něž patřila i delegace Unie, a několik tzv. „pozorovatelských“ delegací. |
20 |
Dne 20. května 2015 přijala tato diplomatická konference Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a o zeměpisných označeních, který byl otevřen k podpisu následujícího dne. |
Doporučení Komise a napadené rozhodnutí
21 |
Za účelem výše uvedené diplomatické konference přijala Komise dne 30. března 2015 doporučení pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě o označeních původu a o zeměpisných označeních. |
22 |
V tomto doporučení Komise zaprvé vyzvala Radu, aby své rozhodnutí založila na článku 207 SFEU a na čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU, a to s ohledem na výlučnou pravomoc, kterou v oblasti společné obchodní politiky přiznává Unii čl. 3 odst. 1 SFEU, jakož i na cíl a obsah Lisabonské dohody. |
23 |
Zadruhé Komise navrhla, aby ji Rada pověřila vyjednáváním jménem Unie, aby přijala směrnice pro jednání, jež bude muset pro tyto účely dodržovat, a aby jmenovala zvláštní výbor, který má být v tomto rámci konzultován. |
24 |
Dne 7. května 2015 přijala Rada napadené rozhodnutí. Na rozdíl od doporučení Komise je toto rozhodnutí založeno na článku 114 SFEU a na čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU. |
25 |
V bodech 2 a 3 odůvodnění uvedeného rozhodnutí je tato volba odůvodněna takto:
|
26 |
Článek 1 napadeného rozhodnutí zní takto: „Komise se zmocňuje k tomu, aby se společně se všemi sedmi členskými státy, které jsou smluvními stranami Lisabonské dohody, zúčastnila diplomatické konference konané za účelem přijetí [návrhu revidované dohody], pokud jde o otázky spadající do pravomoci Unie.“ (neoficiální překlad) |
27 |
Článek 2 tohoto rozhodnutí stanoví: „V zájmu Unie bude všech sedm členských států, které jsou smluvními stranami Lisabonské dohody, vykonávat v souvislosti s otázkami spadajícími do pravomoci Unie svá hlasovací práva na základě společného postoje.“ (neoficiální překlad) |
28 |
Článek 3 uvedeného rozhodnutí stanoví: „Jednání budou vedena v souladu se směrnicemi pro jednání uvedenými v příloze.“ (neoficiální překlad) |
29 |
Článek 4 téhož rozhodnutí zní: „Projednávání otázek spadajících do pravomoci Unie bude během diplomatické konference vhodně koordinováno. Po skončení konference podají vyjednavači neprodleně zprávu Pracovní skupině Rady pro duševní vlastnictví.“ (neoficiální překlad) |
30 |
V návaznosti na přijetí napadeného rozhodnutí vydala Komise prohlášení, v němž vyjádřila svůj nesouhlas s právním základem, který Rada zvolila, a se jmenováním členských států jako vyjednavačů za Unii. |
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem
31 |
Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
32 |
Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
33 |
Rozhodnutími ze dne 27. listopadu 2015 povolil předseda Soudního dvora České republice, Spolkové republice Německo, Řecké republice, Španělskému království, Francouzské republice, Italské republice, Maďarsku, Nizozemskému království, Rakouské republice, Portugalské republice a Slovenské republice, aby vstoupili do řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Rady. |
34 |
Rozhodnutím z téhož dne povolil předseda Soudního dvora Evropskému parlamentu, aby vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. |
35 |
Rozhodnutím ze dne 12. ledna 2016 povolil předseda Soudního dvora Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, aby vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Rady, za předpokladu, že se bude konat jednání. |
K žalobě
36 |
Komise, podporovaná Parlamentem, uplatňuje na podporu svých návrhových žádání dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z toho, že Rada přijala napadené rozhodnutí v rozporu s článkem 3 SFEU, neboť jednání, na která se toto rozhodnutí vztahuje, se týkají návrhu dohody, jež spadá do výlučné pravomoci Unie. Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Rada tím, že jmenovala členské státy jako vyjednavače v oblasti spadající do pravomoci Unie a nepřijala napadené rozhodnutí podle příslušného pravidla hlasování kvalifikovanou většinou, porušila čl. 207 odst. 3 SFEU a čl. 218 odst. 3, 4 a 8 SFEU. |
37 |
První žalobní důvod se dělí na dvě části. První část, vznesená jako hlavní, vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí nerespektuje výlučnou pravomoc, kterou v oblasti společné obchodní politiky přiznává Unii čl. 3 odst. 1 SFEU. Druhá část, uvedená podpůrně, vychází z porušení čl. 3 odst. 2 SFEU. Je třeba nejprve projednat první část tohoto žalobního důvodu. |
Argumentace účastníků řízení
38 |
Komise a Parlament upozorňují především na to, že výlučná pravomoc přiznaná Unii v oblasti společné obchodní politiky článkem 3 odst. 1 SFEU se v souladu s čl. 207 odst. 1 SFEU vztahuje i na obchodní aspekty duševního vlastnictví. K vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod týkajících se duševního vlastnictví má tedy pravomoc pouze Unie, jakmile s ohledem na jejich cíl a obsah vyjde najevo, že tyto dohody mají zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem, například v tom smyslu, že sjednocováním právní úpravy tento obchod usnadňují. Tato výlučná pravomoc tedy není ani zdaleka omezena pouze na dohody týkající se harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví, sjednané v rámci Světové obchodní organizace (WTO), ale vztahuje se i na další dohody, zvláště ty, u nichž je na základě konkrétní analýzy prokázáno, že primárně mají na základě reciprocity podpořit obchod se zbožím nebo službami se třetími zeměmi, a to tím, že pro toto zboží nebo pro tyto služby zajistí tutéž míru ochrany, jaké již požívají na vnitřním trhu. |
39 |
Komise a Parlament dále tvrdí, že návrh revidované dohody má v projednávaném případě, stejně jako Lisabonská dohoda, zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem. Je pravda, že tento návrh nemá preambuli, která by jeho cíl výslovně popisovala. Z analýzy jeho ustanovení a kontextu, jehož je součástí, nicméně vyplývá, že jeho účelem i účinkem je zajistit všem smluvním stranám, aby se na jejich označení původu a zeměpisná označení vztahoval systém mezinárodního zápisu, který by zajistil na území všech smluvních stran právní ochranu těchto označení před rizikem takového užívání, jež by mohlo narušit jejich integritu nebo pověst, a způsobovat tím při uvádění příslušných výrobků na trh v zahraničí újmu. Tím má zmíněný návrh posílit ochranu vývozů těchto výrobků z Unie a do třetích států, která by jinak závisela pouze na jednotlivých zápisech uskutečněných v konkrétních zemích, takže by poskytovala nestejný stupeň právních záruk. Z toho důvodu takový návrh spadá do výlučné pravomoci Unie v oblasti společné obchodní politiky, a to navzdory tomu, že systém ochrany, který návrh zavádí, mají podle čl. 291 odst. 1 SFEU uplatňovat orgány členských států. Unie již ostatně na základě článku 207 SFEU sama uzavřela několik mezinárodních dohod týkajících se ochrany označení původu a zeměpisných označení, přičemž Rada, která existenci takové praxi nezpochybnila, neuvádí žádné důvody, které ji v projednávané věci vedly k odlišnému postupu. |
40 |
Za těchto podmínek mají Komise a Parlament konečně za to, že se Rada svým závěrem, že návrh revidované dohody spadá pod sbližování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu ve smyslu článku 114 SFEU, potažmo do pravomoci sdílené Unií a jejími členskými státy, dopustila nesprávného právního posouzení. Z tohoto hlediska Rada nepostupovala správně, když vytvořila paralelu mezi vnějšími a vnitřními pravomocemi Unie. Pravomoc Unie vyjednat návrh revidované dohody může totiž vyplývat ze společné obchodní politiky i navzdory tomu, že společná unijní pravidla v oblasti ochrany označení původu a zeměpisných označení mají základ ve společné zemědělské politice a ve sbližování právních předpisů členských států, a že pravomoci Unie v této oblasti byly doposud vykonávány jen v souvislosti s označeními původu a zeměpisnými označeními týkajícími se zemědělských produktů, na rozdíl od označení týkajících se jiných než zemědělských produktů. |
41 |
Rada a všechny členské státy, které jsou vedlejšími účastníky, se domnívají, že návrh revidované dohody nespadá do působnosti společné obchodní politiky, a že Unii tudíž nepřísluší na tomto základě výlučná pravomoc k jejímu vyjednání. |
42 |
V této souvislosti v podstatě tvrdí, že pokud má být určitá mezinárodní dohoda, jež má být vyjednána v jiném rámci než v rámci WTO a jež se týká jiných otázek duševního vlastnictví, než které jsou předmětem dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, jež je přílohou 1 C Dohody o zřízení WTO podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci uruguayského kola mnohostranných jednání (1986-1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), považována za dohodu týkající se obchodních aspektů duševního vlastnictví ve smyslu čl. 207 odst. 1 SFEU, je nezbytné, aby měla zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem. |
43 |
Návrh revidované dohody dotčený v projednávané věci přitom nespadá do rámce, v němž by bylo možné mít za to, že má takovou zvláštní spojitost. Především ji spravuje WIPO, přičemž z úmluvy o zřízení této organizace vyplývá, že jejím hlavním cílem je podpořit přijímání opatření určených ke zdokonalení ochrany duševního vlastnictví a zajistit harmonizaci národních zákonodárství v této oblasti. Dále uvádí, že cílem samotného návrhu revidované dohody není usnadnit obchod rozšířením unijní právní úpravy na třetí země, nýbrž po vzoru společných pravidel, jež přijala Unie na základě článku 114 SFEU v oblasti označení původu a zeměpisných označení, zavést mechanismus ochrany tradičních způsobů výroby a poskytování informací spotřebitelům, který by byl použitelný na všechny smluvní strany včetně Unie, pokud by k této dohodě měla přistoupit. Konečně analýza obsahu tohoto návrhu dokládá, že tento návrh spadá do oblasti pravomoci upravené článkem 114 SFEU, neboť si klade za cíl zavést jednotný procesní rámec ochrany označení původu a zeměpisných označení a zavedení tohoto procesního rámce může ovlivnit obchod se zbožím s takovým označením jen druhotně a nepřímo. |
44 |
Rada v každém případě tvrdí, že kdyby měl Soudní dvůr dospět k závěru, že odpovídajícím hmotněprávním základem napadeného rozhodnutí nemá být článek 114 SFEU, nýbrž článek 207 SFEU, měl by být chybný odkaz na prvně jmenovaný článek považován za formální vadu, která nestačí jako důvod ke zrušení tohoto rozhodnutí. V obou těchto případech totiž platí, že Rada za procesněprávní základ zmíněného rozhodnutí správně určila článek 218 SFEU a tím, že napadené rozhodnutí přijala kvalifikovanou většinou, dodržela příslušné procedurální požadavky. |
Závěry Soudního dvora
45 |
Z důvodu rozporu mezi Komisí, podporovanou Parlamentem, a Radou, podporovanou členskými státy vystupujícími jako vedlejší účastníci, je nutné určit, zda návrh revidované dohody spadá do oblasti společné obchodní politiky. |
46 |
V této oblasti přiznává čl. 3 odst. 1 SFEU Unii výlučnou pravomoc. |
47 |
Podle čl. 207 odst. 1 SFEU se společná obchodní politika zakládá na jednotných zásadách, zejména pokud jde o obchodní aspekty duševního vlastnictví, a je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie. |
48 |
Z uvedené zmínky, že společná obchodní politika spadá do vnější činnosti Unie, zejména vyplývá, že uvedená politika se týká obchodu se třetími státy, a nikoli obchodu na vnitřním trhu [rozsudek ze dne 18. července 2013, Daiichi Sankyo a Sanofi-Aventis Deutschland, C‑414/11, EU:C:2013:520, bod 50, a posudek 2/15 (Dohoda o volném obchodu se Singapurem), ze dne 16. května 2017, EU:C:2017:376, bod 35]. |
49 |
V tomto ohledu podle ustálené judikatury platí, že mezinárodní závazky sjednané Unií v oblasti duševního vlastnictví spadají do společné obchodní politiky, pokud mají zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem v tom smyslu, že jejich účelem je především podpora, usnadnění nebo úprava tohoto obchodu a že na něj mají přímé a bezprostřední účinky [posudek 2/15 (Dohoda o volném obchodu se Singapurem), ze dne 16. května 2017, EU:C:2017:376, bod 112 a citovaná judikatura]. |
50 |
Do této politiky mohou spadat mimo jiné mezinárodní dohody, jejichž předmětem je zajistit a uspořádat ochranu práv duševního vlastnictví na území smluvních stran, splňují-li obě podmínky připomenuté v předchozím bodě tohoto rozsudku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Daiichi Sankyo a Sanofi-Aventis Deutschland, C‑414/11, EU:C:2013:520, body 58 až 61, a posudek 2/15 (Dohoda o volném obchodu se Singapurem), ze dne 16. května 2017, EU:C:2017:376, body 116, 121, 122, 125 a 127]. |
51 |
Vzhledem k tomu, že účelem rozhodnutí napadeného v projednávané věci je – jak plyne z jeho názvu – zmocnění k zahájení jednání o návrhu revidované dohody, je nutné určit, zda je účelem tohoto návrhu především podpora, usnadnění nebo úprava obchodu mezi Unií a třetími státy, a pokud ano, zda má na něj přímé a bezprostřední účinky. |
52 |
Co se zaprvé účelu návrhu revidované dohody týče, je třeba předeslat, že výslovně není vůbec zmíněn, a to ani v preambuli, ani v žádném z ustanovení textu tohoto návrhu. |
53 |
Vzhledem k tomu, že chybí jakákoli výslovná zmínka o tomto účelu, je třeba jej posuzovat s ohledem na kontext mezinárodních smluv, jehož je tento návrh součástí. |
54 |
V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že podle návrhu revidované dohody, jak plyne z bodu 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí, má být pozměněna Lisabonská dohoda. Dále je třeba podotknout, že samotná Lisabonská dohoda je dohodou podle článku 19 Pařížské úmluvy a byla uzavřena, jak vyplývá z jejích článků 1 a 4, k jejímu doplnění. |
55 |
Za těchto podmínek je při posuzování účelu návrhu revidované dohody nutno brát v úvahu především Pařížskou úmluvu, která je východiskem i základnou souboru mezinárodních smluv, jehož má být tento návrh pouhou nejnovější součástí. |
56 |
Jak plyne z článků 1 a 2 této úmluvy, jejím předmětem je vytvořit Unii na ochranu průmyslového vlastnictví a zajistit ochranu různým formám průmyslového vlastnictví – včetně údajů o provenienci a označení původu –, jejichž majiteli jsou příslušníci států tvořících tuto Unii, a to tím, že jim je na základě vzájemnosti zaručeno zacházení stejné jako s příslušníky vlastního státu. |
57 |
Nadto je účelem Pařížské úmluvy především podpora a usnadnění mezinárodního obchodu. Z preambule této úmluvy totiž plyne, že byla přijata za účelem ochrany průmyslu a obchodu a proto, aby přispěla k poctivosti obchodních transakcí mezi státy, které jsou jejími stranami. Účelem rovnocenné a jednotné ochrany práv průmyslového vlastnictví přiznávané touto úmluvou jejich státním příslušníkům je tedy v konečném důsledku umožnit jim, aby se za rovných podmínek účastnili mezinárodního obchodu. |
58 |
S ohledem na kontext mezinárodních smluv připomenutý výše v bodě 54 tohoto rozsudku je nutno brát dále v úvahu Lisabonskou dohodu, kterou byla zřízena Zvláštní unie koncipovaná jako doplnění Pařížské úmluvy ve specifické oblasti označení původu. |
59 |
Konkrétně je předmětem této dohody zavést vedle obecné ochrany zajišťované Pařížskou úmluvou zvláštní systém, jenž označením původu chráněným v některém ze států Zvláštní unie zřízené touto dohodou umožní požívat mezinárodního zápisu, který jim ve všech ostatních státech této Zvláštní unie zaručí ochranu před veškerým přisvojováním nebo napodobováním. |
60 |
V souvislosti s cílem této dohody, a jak uvedl generální advokát v bodě 79 svého stanoviska, je dále třeba podotknout, že zvláštní ochrana označení původu zavedená Lisabonskou dohodou není jako taková cílem, nýbrž prostředkem k dosažení účelu spočívajícího v korektním rozvíjení obchodu mezi smluvními stranami. Cílem jednotných standardů ochrany, které tato dohoda zavádí na území všech smluvních států, je totiž podporovat rovnoprávnou účast dotyčných hospodářských subjektů na obchodování mezi uvedenými státy. |
61 |
Konečně, jak bylo již uvedeno výše v bodech 17 a 18 tohoto rozsudku, cílem návrhu revidované dohody je zachovat zásady a cíle Lisabonské dohody a zároveň do ní včlenit několik doplnění zaměřených na její vylepšení a zatraktivnění. Za tímto účelem tento návrh zakotvuje mimo jiné rozšíření věcné působnosti uvedené dohody na zeměpisná označení, upřesnění hmotněprávních a procesních hledisek ochrany, kterou tato dohoda zajišťuje zeměpisným označením a označením původu, a možnost Unie připojit se k dohodě. |
62 |
Vzhledem k tomu, že hlavním předmětem návrhu revidované dohody je v tomto ohledu posílit systém zavedený Lisabonskou dohodou a v rámci Zvláštní unie zřízené touto dohodou rozšířit zvláštní ochranu, kterou tato dohoda zavedla, na zeměpisná označení jako doplnění ochrany zajišťované Pařížskou úmluvou různým formám průmyslového vlastnictví, je nutné na tento návrh nahlížet tak, že spadá do rámce účelu sledovaného souborem mezinárodních smluv, jehož je součástí a jenž byl blíže popsán výše v bodech 57 a 60 tohoto rozsudku, a z hlediska Unie zejména tak, že jeho účelem je usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a třetími státy, které jsou stranami uvedené dohody. |
63 |
Argument Rady, podle kterého bude návrh revidované dohody spravovat od jejího vstupu v platnost WIPO, jak tomu již je v případě Lisabonské dohody, nemůže tento závěr zpochybnit. |
64 |
Je zajisté pravda, že tento návrh svěřuje správu některých součástí mezinárodní dohody, která z něj vyvstane, a konkrétně jím zavedený mechanismus mezinárodních zápisů označení původu a zeměpisných označení, Mezinárodnímu úřadu WIPO. Je také pravda, že tato mezinárodní dohoda má být v obecné rovině spravována touto organizací. Nicméně je nutné nahlížet na podmínky stanovené v mezinárodní dohodě k zajištění jejího budoucího provádění a spravování z hlediska cílů, které vedly smluvní strany k jejímu uzavření, a nikoli naopak. |
65 |
Co se zadruhé týče účinků návrhu revidované dohody, podle ustálené judikatury nelze k závěru, že takový unijní akt, jako je mezinárodní dohoda uzavřená Unií, musí být zařazen do kategorie aktů spadajících do společné obchodní politiky, dospět jen na základě pouhé okolnosti, že takový akt může mít určitý dopad na mezinárodní obchod. Vedle podmínky, aby účelem takového aktu byla především podpora, usnadnění nebo úprava tohoto obchodu, zkoumané výše v bodech 52 až 64 tohoto rozsudku, musí mít takový akt i přímé a bezprostřední účinky na tento obchod [rozsudky ze dne 18. července 2013, Daiichi Sankyo a Sanofi-Aventis Deutschland, C‑414/11, EU:C:2013:520, bod 51, jakož i ze dne 22. října 2013, Komise v. Rada, C‑137/12, EU:C:2013:675, bod 57, a posudek 3/15 (Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k publikovaným dílům), ze dne 14. února 2017, EU:C:2017:114, bod 61]. |
66 |
V této souvislosti je třeba konstatovat, že systém ochrany označení původu a zeměpisných označení na základě vzájemnosti, upravený v návrhu revidované dohody, spočívá v podstatě na třech kategoriích ustanovení. |
67 |
Předně musí každá smluvní strana zavést soubor hmotněprávních pravidel, která zabrání tomu, aby označení původu a zeměpisná označení, na něž se již vztahuje ochrana na území některé jiné smluvní strany, mohla buď být užita způsobem, který by mohl poškozovat zájmy jejich majitelů nebo narušovat pověst výrobků, na něž se vztahují (článek 11), nebo zdruhovět (článek 12). |
68 |
Dále je každé smluvní straně uložena povinnost zavést ve svém právním řádu procesněprávní pravidla umožňující každé fyzické nebo právnické osobě s oprávněným zájmem domoci se u příslušných správních a soudních orgánů ochrany, kterou označením původu a zeměpisným označením zajišťuje návrh revidované dohody, jakož i zahájit nebo zajistit možnost zahájit soudní řízení proti osobám, které by tuto ochranu narušily (článek 14). |
69 |
Konečně umožňuje návrh revidované dohody majitelům zmíněných označení původu a zeměpisných označení dovolávat se ochrany zajištěné jednotlivými ustanoveními uvedenými ve dvou předchozích bodech tohoto rozsudku prostřednictvím mechanismu jednotného zápisu platného v celé Zvláštní unii zřízené Lisabonskou dohodou (články 5 až 8). |
70 |
S ohledem na tento mechanismus jednotného zápisu je třeba dospět k závěru, že přímým a bezprostředním účinkem mezinárodní dohody, která vyvstane z návrhu revidované dohody, bude změna podmínek uspořádání obchodu mezi Unií a ostatními stranami této mezinárodní dohody, spočívající v osvobození výrobců účastnících se tohoto obchodu od dosavadní povinnosti podávat – za účelem zvládnutí právních a hospodářských rizik spojených s takovým obchodem – žádosti o zápis jimi užívaných označení původu a zeměpisných označení u příslušných orgánů každé smluvní strany. |
71 |
Ujednání popsaná výše v bodech 67 a 68 tohoto rozsudku budou navíc mít přímé a bezprostřední účinky na obchod mezi Unií a dotyčnými třetími státy, neboť všem těmto výrobcům i každé jiné fyzické nebo právnické osobě s oprávněným zájmem poskytnou nástroje potřebné k tomu, aby se za jednotných hmotněprávních a procesněprávních podmínek účinně domohli ochrany, kterou návrh revidované dohody zajišťuje jejich právům průmyslového vlastnictví pro případ poškozujícího nebo nepoctivého užití označení původu nebo zeměpisných označení v cizině. |
72 |
Toto posouzení účinků návrhu revidované dohody potvrzuje i analýza, na jejímž základě dospěl Soudní dvůr k závěru, že s ohledem na zásadní místo, které zaujímá ochrana práv duševního vlastnictví v rámci obchodu se zbožím a službami obecně a v boji proti protiprávnímu obchodu obzvláště, mohl mít návrh mezinárodní dohody, který stanovil vytvoření mechanismu zápisu a recipročního systému ochrany zeměpisných označení smluvních stran proti aktům nekalé soutěže, obdobných mechanismu a systému dotčeným v projednávané věci, přímé a bezprostřední účinky na mezinárodní obchod [posudek 2/15 (Dohoda o volném obchodu se Singapurem), ze dne 16. května 2017, EU:C:2017:376, bod 127]. |
73 |
Za těchto podmínek odpovídají účinky návrhu revidované dohody na obchod mezi Unií a třetími státy, které k ní přistoupí, požadavkům judikatury připomenuté výše v bodě 65 tohoto rozsudku. |
74 |
Z posouzení tohoto návrhu tedy vyplývá, že jeho účelem je především usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a třetími státy a dále že může mít přímé a bezprostřední účinky na tento obchod, takže jeho sjednávání spadá do výlučné pravomoci, kterou v oblasti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 SFEU přiznává čl. 3 odst. 1 SFEU Unii. |
75 |
Závěr Rady, že napadené rozhodnutí spadá pod sbližování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu, potažmo do pravomoci sdílené Unií a jejími členskými státy, je tudíž nesprávný a Rada nepostupovala správně, když toto rozhodnutí založila na článku 114 SFEU a čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU. |
76 |
Toto pochybení nelze považovat za pouhou formální vadu, jak tvrdí Rada. Vedlo totiž zejména k tomu, že tento orgán nedodržel procedurální ustanovení výslovně zakotvená v čl. 207 odst. 3 SFEU pro sjednávání mezinárodních dohod spadajících do oblasti společné obchodní politiky, a především ustanovení týkající se vedení jednání Komisí, jak podotkl generální advokát v bodech 86 a 89 svého stanoviska. |
77 |
Z výše uvedeného vyplývá, že žalobě je třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit, aniž je nutné se zbývat druhou částí prvního žalobního důvodu a druhým žalobním důvodem, jež Komise vznesla na podporu své žaloby. |
K návrhu na zachování účinků napadeného rozhodnutí
78 |
Podle čl. 264 prvního pododstavce SFEU platí, že je-li žaloba opodstatněná, Soudní dvůr prohlásí napadený akt za neplatný od počátku. |
79 |
Podle čl. 266 prvního pododstavce SFEU je v takovém případě orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora. |
80 |
Podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU však Soudní dvůr může, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky zrušeného aktu, které jsou nadále považovány za zachované. |
81 |
Této své pravomoci může z důvodů právní jistoty využít zejména tehdy, když zrušení rozhodnutí přijatého Radou v rámci sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod podle článku 218 SFEU může zpochybnit účast Unie na dotčené mezinárodní dohodě nebo na jejím provádění, i když o pravomoci Unie v tomto ohledu není pochyb (v souvislosti s rozhodnutími týkajícími se podepisování mezinárodních dohod viz rozsudky ze dne 22. října 2013, Komise v. Rada, C‑137/12, EU:C:2013:675, body 80 a 81; ze dne 24. června 2014, Parlament v. Rada, C‑658/11, EU:C:2014:2025, bod 90, jakož i ze dne 28. dubna 2015, Komise v. Rada, C‑28/12, EU:C:2015:282, body 61 a 62). |
82 |
V projednávané věci Komise navrhuje, aby Soudní dvůr v případě zrušení napadeného rozhodnutí zachoval účinky tohoto rozhodnutí tak, aby nebyl zpochybněn výsledek jednání, pro účely kterých bylo přijato, a to až do okamžiku, kdy v přiměřené době od vyhlášení rozsudku vstoupí v platnost rozhodnutí Rady založené na článcích 207 a 218 SFEU. |
83 |
Vzhledem k tomu, že tato jednání vyústila v době po vstupu uvedeného rozhodnutí v platnost v přijetí Ženevského aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních a že o pravomoci Unie účastnit se jeho přijímání není pochyb, je třeba návrhu Komise vyhovět. |
84 |
Účinky napadeného rozhodnutí je proto třeba zachovat do okamžiku, kdy v přiměřené době nepřesahující šest měsíců od vyhlášení tohoto rozsudku vstoupí v platnost rozhodnutí Rady založené na článcích 207 a 218 SFEU. |
K nákladům řízení
85 |
Článek 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí. |
86 |
Článek 140 odst. 1 téhož jednacího řádu dále stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. V projednávané věci ponesou Česká republika, Spolková republika Německo, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Maďarsko, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Slovenská republika, Spojené království a Parlament vlastní náklady řízení. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: |
|
|
|
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.